Karel Čapek kdysi ve svém Výletu do Španěl napsal, že „všude na světě jsou domy a příbytky, ale na dvou koncích Evropy si zřídili lidé domovy ve zvlášť plném, tradičním a poetickém smyslu. Jedno to místo je stará Anglie, zarostlá břečťanem, se svými krby a lenoškami a knihami; a druhé místo jsou Španěly s krásně zamřížovaným pohledem do království ženina, do života rodiny, do kvetoucího srdce domu… nemá rodinného krbu; má rodinné patio, kde vidíte božím lidem do jejich pohovu, na jejich děti, na jejich denní svátek.“
A já bych dodal, že třetím takovým poetickým místem je alsaský Colmar a vůbec tohle francouzsko-německé pomezí, kde lidé jako by vymalovali kvetoucí čtvrtě hrázděných domů na kanálech, v jejichž podzemí se skrývají vinné sklepy. V těchto uličkách kdysi sídlily jednotlivé řemeslnické cechy, proto ty názvy – ulice výrobců klíčů, koželuhů, obchodníků, myslivců. Na břehu řeky Lauch bývala i rybářská čtvrť – Quai de la Poissonnerie.
rss kanál