Většina letadel směřujících do Říma přilétá na hlavní letiště Fiumicino. Jihovýchodně od Říma leží menší místní letiště s jedinou dráhou – Ciampino. A napadá mne hned několik důvodů, proč letět do Říma právě na Ciampino. Tím nejpodstatnějším je starověká Via Appia Antica. A další důvody… Letadlo přeletí nad centrem Říma, z výšky jsou jako na dlani Koloseum, Vatikán, uvidíte Palatin, střechu Pantheonu a kopule kostelů. Cena letu také hraje svou roli a ta, za kterou nabízí lety spolehlivý Wizz Air, se pohybuje až někde kolem 1500 Kč (tam a zpět). Posledním důvodem je taxi z centra Říma, na Ciampino je za pevných 30 €, na Fiumicino si připlatíte až na 48 €. Ale opakuji – Via Appia Antica.

Po výstupu z letadla, s malým baťůžkem přes rameno, jsem zamířil k turistickým informacím pro tzv. Roma Pass pro mou ženu. Roma Pass se nepochybně vyplatí, chcete-li se věnovat alespoň hlavním památkám. Roma Pass stojí na tři dny 38,5 € a do dvou prvních památek či muzeí je vstup v ceně, do dalších zlevněný. Dále platí pro římskou městskou dopravu (včetně např. vlaku do Ostie na pobřeží). Především má ale jednu velkou výhodu, která se netýká peněz – u nejnavštěvo­vanějších památek (především Koloseum, kde jsou tisíce lidí, ale nejméně 50 lidí ve frontě jsme zažili např. i u Andělského hradu) jsou velké fronty a na Roma Pass všechny předbíháte. Na stránkách Roma Pass najdete mj. seznam památek, kde ho lze uplatnit, včetně vstupného. Vzhledem k faktu, že první dva vstupy jsou v ceně, vyplatí se navštívit samozřejmě nejprve nejdražší památky, např. společná vstupenka Koloseum, Palatin a Foro Romano (12 €), poté Mercati di Traiano (11,50 €). Od první aktivace platí 72 hodin.

Pán v informacích mne ujistil, že na Via Appia Antica je bezpečno, žádná přepadení nehrozí. Je to přece jen odlehlejší místo, kde nepotkáte davy lidí, a otázka ohledně bezpečnosti prostě musela padnout. Ovšem varoval mne před auty. Jenže projede jich minimum, a navíc na takovém povrchu jezdí pomalu. Via Appia Antica není úplně opuštěná, sem tam za plotem či za zdí stojí krásné staré vily, nejchudší Římané v nich jistě nebydlí. Také na kole jezděte pomalu a pozorně, najednou začne úsek prastaré dlažby, velké kameny, spousta děr kolem nich, nerovný terén, sám jsem byl svědkem, jak slečna, kochající se krásou, padala na zem. Je tedy zbytečné obávat se dopravy, přesněji až ke katakombám svatého Šebestiána, poté už je Via Appia Antica městskou ulicí a doporučuji autobus.


Tempio di Ercole


Tempio di Ercole


Starověká dlažba na Via Appia Antica

Po výstupu z letiště je to na Via Appia Antica dvě tři stovky metrů. Nepříjemné je překonání jednoho kruháku, u kterého stojí policejní auto, ale tvrdil jsem ženě, že když přeběhneme přes ulici, že kvůli tomu policisté z vozu nepolezou. Měl jsem pravdu. A pak najednou… jako by se člověk ocitl na venkově, zmizelo letiště, hradby Říma ještě daleko, hluk ze silnice a z předměstí na Via Appia Antica nedoléhá a neruší. Ticho, vůně pasoucích se ovcí a koz, nádherné pinie lemující cestu, ruiny starověkých hrobek. Borovice pinie (Pinus pinea) jsou charakteristickým stromem Středomoří a vytvářejí nad dlážděnou cestou úchvatnou klenbu, místní suchá prohřátá půda jim vyhovuje. Sem tam je doplňují štíhlé cypřiše (Cupressus sempervirens), které jsou typické především v Toskánsku. Jak je vidět na fotografiích, dlažba není všude původní starověká, ale mladší, s malými kostkami. Úseky velkých kamenů, které pokládaly ruce římských vojáků či otroků, a v nichž jsou viditelné koleje vyježděné římskými povozy, jsou kratší a úchvatné.

Via Appia Antica je lemována množstvím starověkých památek, většinou ruin hrobek a památníků, jejich seznam a fotky jsou uveřejněné na webových stránkách www.viaappiaantica.com. Nejprve vidíme po pravé straně Berretta del Prete (v překladu Knězova čepice), nepříliš zajímavé mauzoleum má kruhový tvar, je zakryté kupolí, ale oplocené, zřejmě kvůli bezpečnosti, takže pokračujeme dále. Po několika stovkách metrů se objevují na protější levé straně zbytky Herkulova chrámu (Tempio di Ercole), který byl postaven v pozdní republikánské době, tedy někdy v 1. století př. n. l. Tak napovídají závěry archeologických výzkumů. Římský básník Marcus Valerius Martialis, proslulý svými epigramy, ale píše, že Herkulovi zasvětil chrám císař Domitián (vládl 81–96). Ovšem Martialis byl známý svým pochlebováním poslednímu a brutálnímu flaviovskému vladaři, kvůli němuž byl po jeho zavraždění donucen odejít do vyhnanství. Mimochodem, dodnes se zachovalo několik Martialiových sbírek, např. Liber Spectaculorum, v níž se obdivně vyjadřuje ke Koloseu a až drsně popisuje brutalitu gladiátorských her. Rozbořená Herkulova svatyně je obehnaná dřevěným plotem, což asi znamená, že se dovnitř nesmí. Posedáváme na plotu, užíváme si ticho, klid, samotu (v Římě!) a slunce, neboť přelom března a dubna přichystal modrou oblohu a teploty až 25 stupňů. Je jaro, mezi zbytky antických sloupů kvete spousta rostlin, které ale neumíme pojmenovat.


Pod střechami pinií


Torre Selce


Jarní barvy na Via Appia Antica

Kus dále stojí Torre Selce, což není antická památka, ale strážní věž ze 12. století, kterou nechala vybudovat rodina Astalli. Věž je postavená na starověkém valu a dalo se z ní nepochybně s přehledem kontrolovat okolí. Její jméno pochází z použitého stavebního materiálu, tedy dlažby, ale – jak různé části věže napovídají – využit byl i např. vulkanický materiál, travertin, mramor. Několik set metrů dále jsou rozvaliny Hrobky gryfů (Sepolcro dei Grifi). Pojmenovaná je podle dvou mramorových desek, na nichž jsou zobrazeny gryfové, mytologická stvoření, tradičně se lvím trupem a orlí hlavou, křídly a pařáty. V tomto případě je hlava okřídleného tvora evidentně lví. Vrátka zavřená, dovnitř se tedy nedereme, někde uvnitř má být zachovaná původní mozaiková podlaha a výklenky pro sarkofágy.

Přicházíme na křižovatku, doprava vede Via di Casal Rotondo. Na křižovatce je pítko, z něhož doplníme vodu. Pítka s pitnou vodou jsou po celém Římě, takže nemusíte nosit větší zásobu pitné vody, stačí malá půllitrovka, doplnit se dá téměř všude. Hned za křižovatkou stojí u cesty Mausoleo di Casal Rotondo, impozantní kruhová hrobka z dob římské republiky z 1. století př. n. l. Nad římským mauzoleem ale ve středověku postavili věž, později dokonce vilu, která stojí dodnes. Známý italský archeolog Luigi Canina na jednu zachovalou stěnu upevnil úlomky mramorových desek s nápisy, které byly nalezeny v blízkosti budovy a Canina věřil, že patřily k výzdobě hrobky. Mezi nimi je i nápis „Cotta“, podle něhož se usuzovalo, že mauzoleum dal postavit snad pro svého otce Marcus Aurelius Cotta Maximus Messalinus, římský politik, blízký přítel císařů Augusta a Tiberia. A také básníka Ovidia, kterému ale oba císaři přes Cottovu žádost odmítli povolit návrat z vyhnanství. Cottův otec Marcus Valerius Messala Corvinus byl slavným římským generálem a konzulem, který bojoval po boku Marka Antonia v bitvě u Filipp proti vrahům G. J. Caesara a poté přešel na stranu Oktaviána (budoucí císař Augustus) a bojoval na jeho straně v bitvě u Actia, rozhodujícím střetnutí mezi členy druhého římského triumvirátu. Jenže, poslední průzkumy ukázaly, že fragmenty nemají souvislost s touto hrobkou, a tak je její původ dosud diskutabilní.


Sepolcro dei Grifi


Mausoleo di Casal Rotondo


Villa dei Quintili, monumentální Commodova fontána

A už se před námi objevují ruiny soukromé rezidence Villa dei Quintili, kterou si nechala postavit bohatá rodina, z níž pocházeli i senátoři a konzulové. Jenže císař Commodus (známý z filmu Ridleyho Scotta Gladiátor) je dal obvinit ze spiknutí a bohatou rodinnou rezidenci zkonfiskoval. Sám Commodus i mnozí další císaři poté ve vile pobývali. Nejprve se po pravé straně cesty objeví nymphaeum, které rozkázal vybudovat u vchodu do areálu právě nový vlastník Commodus. Musela to být monumentální a úchvatná fontána, kdybych z mapy nevěděl, že vila je dále od cesty… na první pohled totiž člověka napadne, že právě toto byla Villa dei Quintili. Vstup do areálu ale není u fontány, šipka nás posílá ještě kus dále po cestě, ovšem i tam jsou druhá vrata uzavřená na zámek, přestože cedule na nich oznamuje, že by mělo být otevřeno. Přes plot vidíme několik lidí, zavřeno tedy není, pokračujeme dále a po stovce metrů zatáčíme správně do kratičké uličky vpravo. Každopádně, prostor je obrovský, v areálu vily byly i lázně a hipodrom. Vstupné stojí 7 €, ale platí i do mauzolea Cecilie Metelly (dále po Via Appia Antica) a Caracallových láz­ní.

Od letiště máme za sebou 5 kilometrů pod střechami pinií a mezi fragmenty antických památek. Romantičtí malíři si v minulosti právě na Via Appia Antica museli užívat.

Via Appia Antica – 2. díl