Černohorské rašeliniště je snadno dostupné z Janských lázní, odkud jezdí na Černou horu lanovka Černohorský express, jednosměrná jízdenka nahoru stojí 200 Kč, zpáteční 250 Kč. Od horní stanice lanovky je to k rašeliništi asi kilometr a půl kolem horských chat Kiosek u Staré lanovky a Černá bouda, od níž se za jasného počasí otevírá panorama Sněžky. Bohužel, u horní stanice lanovky to vypadá jako v nějakém dětském zábavním centru, spousta atrakcí, které mají přilákat celé rodiny.

Rašeliniště na náhorních plošinách západních a východních Krkonoš jsou velmi podobná rašeliništím severní Evropy. Jejich celková plocha je 268 ha. Černohorské rašeliniště leží na svahu Černé hory a pochází z doby „poledové“, je staré asi šest tisíc let. Rozkládá se na ploše zhruba 72 hektarů v nadmořské výšce 1199 až 1215 metrů. Rašelina dosahuje mocnosti až 2,5 metru a její celkový objem je odhadován na více než 400 tisíc krychlových metrů. Černohorským rašeliništěm vede přes tři kilometry dlouhá naučná stezka. Na ní již není tolik rušno jako výše u lanovky. Stezka rašeliništěm byla rok uzavřena, dřevěné povalové chodníčky jsou nové a umožňují vstup i s kočárkem. Na stránkách Krnapu sice píší, že trasa není vhodná pro kočárky, ale je jich tam plno. Cyklistům je vjezd zakázán. Vstup na rašeliniště není zpoplatněn.


.
.
.

Již asi 250 metrů od vstupu na naučnou stezku stojí vyhlídková věž… no, věž… spíše pozorovatelna, díváte se před sebe na nepřístupnou centrální část rašeliniště z výšky několika metrů. Pár desítek kroků od věže se zrcadlí hladina malého jezírka, je to jediná otevřená vodní hladina, kterou vidíme. Pravděpodobně zde bývalo v minulosti mnohem větší jezero, v němž asi nebývalo nesnadné se utopit, v těch časech se sem ale nepochybně lidské nohy netáhly. Vážně to tu vypadá jak někde uprostřed skandinávské tundry, komáři ovšem neobtěžují. Nějakých půl kilometru od vyhlídkové věže dojdete k Hubertově vyhlídce, odkud je okouzlující výhled na panorama Sněžky, Studniční hory a Luční hory.

Krkonošská rašeliniště jsou známá hojným výskytem glaciálních reliktů, nepochybně nejnápadnějšími boreálními rostlinami jsou suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Nejsou nijak vzácné, rostou nejen v ČR, ale především v horských oblastech po celé Evropě, v Severní Americe i Asii. Vyhovují jim kyselé půdy rašelinišť, a i černohorské zelené louky jsou zkrášlené jejich bílými chomáčky, ty je doslova rozzáří. V květu jsou především od března do června. Na rozdíl od květů fauna rašelinišť není bohatá, takové vlhké a kyselé prostředí zvěř nevyhledává. Mimochodem, suchopýr patří do čeledi šáchorovitých rostlin, do níž se řadí i šáchor papírodárný (Cyperus papyrus), který byl ve starém Egyptě a antickém světě využíván jako základní surovina pro výrobu papyru.


.
.
.

Různých druhů rašeliníků se člověk může i z chodníčku doslova dotknout, to platí i o borůvkách, jejichž sběr je samozřejmě zakázaný, ale láká to, nahnout se a pár jich utrhnout, především nejmladší ročníky těžko odolávají. Právě z odumřelých částí rašeliníků a dalších rostlin bez přístupu vzduchu, rašelina vzniká. Rozeznáváme dva druhy rašelinišť (případně třetí, v němž se kombinují oba dva) – slatinná a vrchovištní. Černohorské patří ke druhému typu, pro jeho vznik jsou podstatné vydatné srážky a nepropustné podloží, vznikalo v časech ústupu ledovců a postupným zarůstáním ledovcových jezer. V jejich prostředí se udrží jen nenáročné rostliny, které se vyrovnají s nedostatkem živin, protože vrchovištní rašeliniště jsou živena srážkovou, nikoli podzemní vodou. Na několika informačních tabulích se dozvíte podrobnosti o tom, jak rašeliniště vznikají, jaký je mezi nimi rozdíl a že poskytují informace o tom, jaké podmínky na zdejším území panovaly před stovkami a tisíci lety. Nic se ovšem nedozvíme o těžbě rašeliny a jejím využití, asi z důvodu, že to není případ takto vysoko položeného rašeliniště. Každopádně, rašelina se v minulosti využívala jako palivo, dodnes ke zvyšování úrodnosti půdy, a především k lázeňským účelům.

Komu vyhládne, občerstvit se doporučujeme v chatě Kiosek u Staré lanovky, kde mají dokonce pivo Černá hora, to je ovšem z druhé strany republiky.