O pahorku s citadelou v Erbílu se běžně píše, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Její historie sahá šest až sedm tisíc let zpět do časů, kdy lidstvo vynalezlo kolo. Ovšem pod domy na citadele je přibližně třicet metrů archeologických pramenů sahajících do dávných počátků urbanizace v Mezopotámii. O citadele jsem psal v článku Erbíl – brána citadely se otevřela. Oválná vyvýšenina má rozměry přibližně 430×340 metrů a je vysoká asi 32 metrů. Irbílum, Urbílum, Urbel, Arbail, Arbira, Arbela, pod řadou jmen znali v průběhu věků obyvatelé současnou erbilskou citadelu. V současnosti má Erbíl (v kurdštině Hewler) přes milion a půl obyvatel a je hlavním městem autonomní oblasti Irácký Kurdistán.

Asi málokdo nezná film Království nebeské. V něm je mj. vyprávěn příběh bitvy u Hattínu, v níž pýcha a hloupost vládce Jeruzalémského království Guye de Lusignan znamenaly drtivé vítězství sultána Saladina (který byl Kurd). Jedním z vojevůdců muslimské armády, možná tím nejdůležitějším, byl jeho švagr Muzaffar ad-Din Gökböri. Právě za vlády tohoto emíra byl postaven minaret, který je v současnosti označován za nejstarší dochovaný v Erbílu. V začátcích vlády Muzaffara ad-Din Gökböri žili lidé pouze v citadele, právě on v době prosperity, kdy se zvyšoval počet obyvatel města, ho nechal rozšířit mimo proslulý pahorek.


Choli minaret


Kolem Choli minaretu je plot, nedotknete se ho


Minaret park, lanovka, v pozadí špička věže Erbil 1


Tržnice v centru pod citadelou

Od citadely je to k minaretu asi 1,5 kilometru. Problémem je, že všude kolem je zídka a plot, odtud se k minaretu nikdo nedostane. Choli minaret leží v parku známém jako Minaret park. Na mapě to vypadá, že by se dovnitř mělo vstoupit i v jeho těsném okolí, ale ty cestičky vedou pouze k zavřeným vratům. Takže z ulice Barzani Nemir do ulice Halabja, obcházet park, dokud nenarazíte po stovkách metrů na vchod. Na lavičce tam posedává pán, mávli jsme na sebe rukou, a parkem zpět několik stovek metrů k minaretu. Ovšem nedotknete se ho, kolem je plot, dovnitř nemůžete, před plotem značně nedochovaná cedule i s nečitelným anglickým textem. Což je škoda, protože tento minaret má naprosto unikátní zvláštnost – dvě točitá schodiště, která se otáčejí kolem sebe až nahoru do válce. Dá se vstoupit dveřmi z východu i ze západu. Pokud někdo vstoupí východními a jiný západními dveřmi, nepotkají se, dokud nedosáhnou hořejšku minaretu. Minaret byl postaven v letech 1190–1232, původně dosahoval výšky 36 metrů, ale nyní má pouhých 22 metrů. Restaurátorské práce na minaretu provedla společnost GEMA ART International (sídlí v Praze), jejíž specializací jsou restaurátorské, konzervátorské a kompletní stavební práce na památkově chráněných objektech v ČR i v zahraničí. Její odborníci pracovali i na projektu záchrany velké mešity v erbílské citadele, která je vzhledem k dočasnému uzavření celé citadely nepřístupná. Společnost GEMA ART International popisuje svou práci takto: „Charakter restaurátorského zásahu sledoval ryzí zachování této historické památky. Stabilizace celé konstrukce a restaurování všech povrchů bylo provedeno bez snahy rekonstruovat chybějící a neznámé části minaretu.“ Na jejich webových stránkách lze shlédnout i videodokumentaci odborných prací (doporučuji).

Odpoledne bývá Minaret park téměř prázdný, ovšem až se večer ochladí, umím si ho představit jako ideální místo pro piknik a rodinnou zábavu. A v těchto krajích jsou pikniky oblíbené. Téměř z každého místa parku je vidět alespoň špička Erbil 1 Tower, což je 180 metrů vysoký víceúčelový mrakodrap, nejvyšší budova města i Kurdistánu. Má téměř 50 pater a čtyři stovky bytů, kancelářské podlaží atd. Hned přes ulici je další rozsáhlý park – Shanidar (v češtině Šánidar). Je pojmenován po archeologické lokalitě v pohoří Zagros, kde na přelomu 50. a 60. let minulého století objevila americká expedice nejstarší kostru neandertálce na území Iráku starou až 80 000 let. A park také u vchodu „střeží“ postavy neandrtálců.


Ulice řezníků, prodává se na chodníku


Čajovna


Před citadelou


Čajovna pod citadelou, blížící se volby jsou všudypřítomné

Co s pozdním odpolednem v Erbílu… Zatoulat se znovu a znovu do místních uliček, dát si čaj s místními. Lehce objevíte nějakou zaplněnou čajovnu (místo se najde), stolky a židle na chodníku (na chodníku to žije, všechno se dává z obchodů ven na chodník), pánové posedávají a pijí čaj z tradičních malých skleniček, z jakých bychom u nás pili většího panáka. Ne vždy se najde ve společnosti někdo, kdo ovládá alespoň základy angličtiny. Čaj stojí v takové zapadákové čajovně 250 dinárů (asi 4 Kč), což je nejnižší bankovka, se kterou se setkáte. Najednou člověk vkročí do ulice, v níž jsou po obou stranách stolky a stánky s mobily a vším příslušenstvím, co k nim patří. Jeden vedle druhého, třetí, desátý, dvacátý… Za rohem ulice s nábytkem, z malého i většího obchodu se na chodník vytáhnou postele, skříně, cokoli. V centru je i Doctors Street. A je to skutečně doktorská ulice. Optika vedle optiky, lékárna vedle lékárny, prodejny zdravotnických potřeb, zubaři, různé laboratoře atd. Nápisy v arabském písmu i latinkou v angličtině (pharmacy), kdo by ani tak nerozuměl, např. obrázek zubu pochopí. A kus dále ulice řezníků, krámky s ovčími hlavami apod., kus dále uprostřed bazaru restaurace, hned na stole přistane polévka, cibule, papričky, jakýsi jogurt na zalití, voda, za chvíli kebab. Bylo zábavné, jak v maličkém podniku vše řídí starší pán, mladí se otáčejí, stačí, aby něco spadlo na zem, už to šéf vidí a upozorňuje. Jen jeden se neotáčel, modlil se u zdi přímo před mým stolem. Ta stěna byla směrem k Mekce, to se rozumí. Dlabu si to polévku, metr přede mnou padá kluk na kolena a vykonává v jídelně náboženskou povinnost, protože mu pracovní povinnost nedovolí zajít do mešity. Erbíl má i křesťanskou čtvrť, jmenuje se Ankawa a leží asi šest kilometrů severně od centra města. Tamní kostel svatého Jiří je nejstarším kostelem chaldejské katolické církve v Iráku. Podle rytiny na jednom kameni byl kostel přestavěn v roce 816, odkdy stál na tomto místě původní kostel, kdo ví. Současný ovšem příliš neupoutá.

Kriminalita vůči turistům je v iráckém Kurdistánu nulová, udává se, že za řadu let nebyl napaden žádný turista (je jich minimálně). Lze jednoduše dokázat, že pro turistu je Erbíl mnohem bezpečnější než jakékoli srovnatelně velké město v tzv. západní Evropě. Místní jsou vůči cizincům vřelí a přátelští, možnost, že člověka okradou, je minimální, rozhodně mnohem nižší než např. v Bruselu či Paříži, žádné gangy, žádná drogová kriminalita, žádní kapsáři.