Marketing je marketing a tak jsem se dočetl na stránkách obce, že se zde pěstují burgundské odrůdy a tudíž se ne neprávem zdejší vinice nazývají Burgundskem Moravy. Poptal jsem se místních, jak často takto hovoří o svých vinicích a kraji, ale o tomto pojmenování nikdy neslyšeli. To ovšem neznamená, že blatnická vína nejsou báječná a nevyjadřují silný vztah místních vinařů ke své půdě a vinohradům. Naopak, zdejší vína mají dlouhou tradici, vždyť nejstarší sklepy jsou z 18. století a pěstování vína v těchto krajích sahá snad až tisíc let zpět.

„Když se přiblíží čas vinobraní, viničník řeže hrozny, snáší je v putnách a sype do kádě; načež druzí šlapou nohama nebo tlukou dřevěnou palicí a vytlačují lisem šťávu…“ tak popisuje v knize Orbis Pictus pěstování vína Jan Amos Komenský. Učitel národů práce na vinohradech znal z praxe, právě v Blatnici totiž zdědil po rodičích vinohrad ve viniční trati Plachty. Nejstarší písemné zprávy o blatnickém víně jsou z přelomu 13. a 14. století, prý se tehdy dováželo i do Prahy a Vídně. Před Třicetiletou válkou bylo v Blatnici na 120 hektarů vinic. Válečné hrůzy, které se tudy prohnaly, ale vedly k úpadku místního vinařství. Další katastrofou byly révokazové kalamity, hospodáři se poté obraceli k pěstování výnosnějších plodin. Pohroma přišla i na konci 2. světové války, kdy si v Blatnici zařádili ruští vojáci maršála Malinovského (budoucího sovětského ministra obrany) i rumunské jednotky – rabování, rozstřílené sudy vína, opilecká radost nad ničením.


Blatnické búdy


Vstup za Dionýsem

Pozvánek na nákup vína si během procházky vesnicí nelze nevšimnout, ať jsou to reklamní plochy nebo vitríny s lahvemi od vína, které zvou ke vstupu k vinaři. Nejznámější místním vínem je Blatnický Roháč – cuvée s dominantním podílem Ryzlinku rýnského smíchaného s Rulandským bílým a Sylvánským zeleným. Víno knížete Jana II. z Liechtensteinu z vinic na kopci Roháč se proslavilo na mezinárodní výstavě vín v Paříži roku 1880, kde získalo zlatou medaili. Dnes má na jeho výrobu patent sdružení vinařů z Blatnice Viniblat. I my jsme neodolali a láhev pozdního sběru z viniční tratě Roháč zakoupili ve vinařství Jana Cíchy, které vlastní 5 hektarů vinic v tratích Roháč, Nová hora a Kamenice. Cech místních vinařů pořádá každoročně akci „Putování z búdy do búdy“, kdy se otevřou na tři desítky sklepů, před nimiž hrají cimbálové muziky. Bohužel vstupenka na ono putování stojí 600 korun – v ceně je zahrnuta degustace ve sklepích, sklenička a odběr libovolného vína v ceně 200 korun. Reklamní texty zdůrazňují, že každý ze srdečných vinařů nabídne to nejlepší víno, co má, no, dovolil jsem se na to zeptat a odpovědí mi byl pravý opak – každý vinař si to nejlepší víno samozřejmě nechá pro sebe. Přesto nepochybně popijete v Blatnici chutná vína a nestane se vám, že byste ze sklepů spěchali pryč. Ale, jak jsem se dočetl, z blatnických sklepů prý pochází příběh vinaře, který na smrtelném loži poučoval svého syna o tajemství výroby vína: „Pamatuj synku, že víno se dá dělat aj z hroznů“.


V Blatnici


Doleva vinné sklepy, doprava vinné sklepy

Blatnická hora sv. Antonína je jedním z nejproslulejších poutních míst Moravy. Je posledním výběžkem Bílých Karpat a stejně jako na dalších kopcích kolem Blatnice (Roháč, Střečkův kopec, Nová Hora) jsou na jejích svazích vysázeny vinohrady. Nahoře stojí kaple postavená v 17. století na počest svatého Antonína. V dávné minulosti zde prý bývalo pohanské slovanské obětiště, které vyvrátili věrozvěsti Cyril a Metoděj. Ke svatému Antonínkovi vede silnička, kdo není autem, od vinohradských búd Kamenice a Stará hora vede nahoru cesta. Původ kaple sv. Antonínka je zahalen v legendách z časů po Třicetileté válce. V době předbělohorské patřilo ostrožské panství, jehož součástí byla Blatnice, pánům z Kunovic. Ti vlastnili na Slovácku rozsáhlé državy, kromě kunovského a ostrožského také panství brodské a hlucké. Po porážce českých stavů Jan Bernard z Kunovic uprchl a jeho zabavený majetek koupil Gundakar z Liechtensteinů. Když onemocněl Gundakarův malý vnuk, kněžna Eleonora, původem Italka, se vroucně modlila za jeho záchranu ke svatému Antonínovi. Modlitby byly vyslyšeny a chlapce uzdravila zázračná voda ze studánky na blatnickém kopci. Vděční Liechtensteinové zde nechali v roce 1668 postavit kapli. Protože se pověst o zázračné vodě rychle šířila a poutím k poctě sv. Antonínka kaplička nestačila, dal roku 1696 Maxmilian Liechtenstein ke kapli přistavit 12 metrů dlouhou kostelní loď. Ať je legenda pravdivá či nikoli, nelze upřít, že iniciátory blatnické poutní tradice byli jezuité z Uherského Hradiště, rektor jezuitské koleje dokonce položil základní kámen kaple. O století později císař Josef II. poutě zakázal, kaple byla odsvěcena a prodána. Za symbolickou cenu ji odkoupila jakási Sára Dobruschkin a nechala odvést a zpeněžit vše, co se dalo. Brzy na kopci nad Blatnicí stála chátrající ruina kolem které se pásl dobytek. Blatničtí se však s ponurým osudem kaple nesmířili a vypravili deputaci k císaři Františkovi I. Bědovali nad pohromami, které postihly v posledních letech jejich kraj, nad suchem, ničivými bouřemi a povodněmi a žádali obnovení kaple. Císař jejich žádosti vyhověl, představitelé obce se ale museli zavázat, že budou o kapli finančně pečovat. Obec ji pak i s pozemkem ze svých skromných prostředků odkoupila od Liechtensteinů a v roce 1819 byla kaple opět vysvěcena. Svůj závazek Blatničané vždy horlivě plnili a kaple byla několikrát opravena.


Kaple sv. Antonínka

Největším propagátorem poutí byl místní malíř Joža Úprka, který v roce 1893 vystavoval obraz Pouť u svatého Antonínka dokonce v Paříži. Na téma poutí namaloval ještě několik dalších obrazů. Ty před námi oživují atmosféru antonínských poutí z konce 19. století plných pestrobarevných krojů a náboženského nadšení (rodný dům bratří Úprků je v nedaleké obci Kněždub). Exkurzí do minulosti Blatnice je i poutní obraz nad hlavním oltářem. V roce 1885 ho namaloval kostelník Hána, kterému nikdo neřekl jinak než „pantáta maléř“. Obraz se jmenuje Sv. Antonín nad Blatnickou horou a je z něj patrné, že kopec tehdy vypadal docela jinak než dnes – vrchol byl holý (dnešní háj byl vysázen až v roce 1922) a vinice se táhly výše ke kapli. Nahoru nevedla ani silnice, věřící šlapali do kopce po svých. Jen búdy jsou pod vinicemi stejně jako ve 21. století. Dalším známým obrazem v kapli je Kázání světcovo v Rimini vyprávějící starou italskou legendu. Pohanští obyvatelé Rimini odmítali vyslyšet kázání Sv. Antonína, který jim přinášel pravou víru. Světec tedy odešel k moři, aby kázal rybám. A vskutku – ke břehu připlulo nebývalé množství ryb, které se zájmem vystrkovaly hlavy z vody a naslouchaly kázání. Tento zázrak přesvědčil pohany o poslání sv. Antonína.


V Blatnici

Sv. Antonín se narodil ve šlechtické rodině v Lisabonu kolem roku 1190. Knězem se stal v Coimbře, to se ale ještě jmenoval Ferdinand. Mučednická smrt misionářů v Maroku na něj zapůsobila tak silně, že se stal františkánem a vykročil v jejich stopách. Vstoupil do kláštera sv. Antonína a přijal řeholní jméno Antonín (po Antonínu zvaném Poustevník, který žil v Egyptě ve 3. a 4. století). Loď, na které se plavil, byla zahnána bouří k sicilským břehům a Antonín, který v tom viděl boží znamení, putoval po italské půdě a šířil křesťanství. Kázal i v Padově, kde v roce 1231 zemřel (pravděpodobně ještě před dosažením 40 let) a je pochován v kostele Santa Maria Mater Domini. Hned příští rok ho papež Řehoř IX. vyhlásil za svatého. Úcta k sv. Antonínovi Paduánskému je rozšířená nejen v Itálii, ale i v rodném Portugalsku.

A kdy navštívit Blatnici? V červnu v neděli po svátku svatého Antonína se koná hlavní pouť, v květnu pak Putování po blatnických búdách.

Místní adresy:
www.obecblatnice.cz
www.vinariblatnice.cz
www.viniblat.cz

Další články z regionu:
Velká Javořina, česko-slovenská setkání a mongolský poklad
Ze Strážnice za vínem do sklepních uliček Petrova
Větrný mlýn v Kuželově a horňácké zpívání
Vlčnov: Jízda králů a koštování v búdách