Cesta ke svatyni vede od moře sice neustále do kopce, avšak do mírného kopce a navíc příjemným lesíkem. Po pár metrech stoupání člověka uchvátí úžasné výhledy na Primorsko a Černé moře. Po chvíli zase překvapí vyprahlé moře zlatavé trávy budící dojem savany. Čím více se člověk noří do hlubin lesa, tím více má pocit, že už samotný les je čímsi zvláštní. Opravdu působí mysticky. Čím více se blížíme vytouženému cíli, tím více se v houštinách objevovaly obrovské kameny, často porostlé mechem. Poznamenala jsem něco ve smyslu: „už tam brzy budeme, všude kolem se válej šutry!“

Poněkud matoucí jsou ovšem směrovky ukazující směr a vzdálenost k Beglik Taš. První cedule se objeví v centru na křižovatce kousek od aquaparku, v místech, kde začíná centrální nákupní ulice. Stojí na ní „Beglik Taš 5 km“. Pak však projdete celou rezidenční čtvrtí až na konec Primorska k pláži. Tam vede asi 1 km dlouhá cesta podél moře, dojdete na křižovatku a objeví se nová cedule značící 4,8 km. Vyjdete kopec sotva 1 km dlouhý a náhle jste mile překvapeni, k cíli zbývá už jen 2,8 km. Zmatky se značením neustávají ani po vstupu do areálu, kde už i automobilisté musejí pěšky. Hned u parkoviště je nápis Beglik Taš 600 m a po asi tak 5 m se náhle zjeví 1.300 m.


Beglik Taš, kamenné plato s vyrytým pentagramem

Když však konečně dorazíte k cíli, pohled na posvátné místo vám veškeré patálie vynahradí. Když se náhle z lesa vynoří planina s krásným osamoceným košatým dubem uprostřed, nic vás nenechá na pochybách, že se nacházíte na výjimečném magickém místě. A když pak pohlédnete na obrovské balvany před vámi, stojíte jen v němém úžasu a nechápete, jak takové dílo mohlo vzniknout. Seskupení kamenů vytvořila z části příroda a z části byly přemístěny lidskýma rukama. Ty stvořily i posvátné symboly a značky, např. pentagramy a falické symboly, představující dva základní principy přírody – muže a ženu. Kamenné pánve zadržovaly srážkovou vodu, jež byla užívána při obřadech.


Beglik Taš, kámen ve tvaru srdce


Beglik Taš

Pozornost upoutává asi největší balvan ve tvaru srdce stojící zhruba uprostřed. Skrze jeho oblouk vstupovali zasvěcení z pozemského světa do podsvětí, čili z vlády boha slunce do království bohyně matky. Prazvláštní je též kámen ve tvaru lože se čtyřmi kameny kolem představujícími rám postele. Na tomto kameni vedli kněz nebo kněžka obřad sňatku boha slunce s bohyní matkou v noci před letním slunovratem. Kámen v těsné blízkosti označený číslicí tři má představovat oltář. Na vrcholu jsou vytesané prohlubně, kam se vlévaly čtyři posvátné tekutiny: voda, víno, mléko a olivový olej. Hned pod ním je trůn velekněze. Jamky, které jsou na kamenném platu rozmístěny tak, aby tvořily souhvězdí Pleiády, byly plněny olejem. Ten byl zapalován a jeho plameny měly dosáhnout magické posvátnosti. Dále zde najdeme např. sluneční hodiny tvořené původně 16 kameny, dnes jich zbylo na svém původním místě jen 7. A najednou stojíme před dvěma obrovskými dolmeny, mezi nimiž je jen úzká štěrbina. Říká se jí Hádésovo podsvětí a má připomínat hrdinskou výpravu Orfea do podsvětí. Stará řecká báje vypráví, že se zoufalý antický hudebník a pěvec pokusil z říše mrtvých vyvést svou ženu, která zemřela po uštknutí zmijí. Projít úzkou štěrbinou byla nejvyšší zkouška zasvěcení. Což jsme si nemohli nechat ujít, také jsme chtěli být zasvěceni. A povedlo se!

Thrácká svatyně Beglik Taš je úžasným příkladem toho, jak Thrákové obdivovali a respektovali přírodu, a svým působením chtěli pouze vyzdvihnout její božskou krásu a věčnost.