K jezeru Sevan jsme přijeli minibusem s partou učitelů z městečka Karajan na arménském jihu, kteří se vydali na pouť za národním básníkem Hovhannesem Tumanyanem. Přivítali nás dobrou náladou, koláčky a zpěvem. Mířili kolem jezera Sevan až na sever země do městečka Dsegh, kde se Tumanyan narodil a kde je dnes jeho muzeum. Tam bude piknik, tam se bude péct, tam se budou přednášet verše. Než jsme se rozloučili, vykoupali jsme se v jezeře. Ne všichni, učitelé se vrhli do vln a učitelky postávaly na břehu a fotily „mužná“ těla svých kolegů pózujících ve vlnách jezera.

Pod kopcem, na němž stojí staré kostely, je hotel s restaurací, parkoviště a spousta stánků a prodejců všeho možného, nejvíce náboženských předmětů. A na břehu jezera bary, hlasitá hudba, nic pro poutníky, kteří by uvítali klid horské přírody (opuštěnější jsou východní břehy Sevanu). Koupání v jezeře znepříjemňovaly stovky dotěrných mušek, večer v hotelovém pokoji zase stovky komárů, dveře z osvětlené chodby do pokoje připomínaly scénu z hororu. Ceny hotelů i jídel odpovídají tomu, že Sevanavank je snadno dostupný z hlavního města Jerevanu a je tak jedním z nejnavštěvo­vanějších klášterů v Arménii.


.
.
.
.

Klášter Sevanavank byl založen v době, kdy se Arméni vymaňovali z dvousetletého arabského porobení (o boji proti arabské nadvládě vypráví starý arménský epos Sasuntsi Davit, který se ale dochoval jen v ústní tradici a byl sepsán až v 19. století). Region kolem Sevanu byl jedním z prvních, kde se znovu volně šířilo křesťanství – Sevanavank byl založen v roce 874 princeznou Mariam, dcerou krále Ashota I., zakladatele královské dynastie Bagratuni. Tak alespoň vypráví nápis na zdi kostela Holy Apostles (Arakelots). Podle princezny se klášter jmenoval Mariamashen. Klášter byl původně postaven na ostrově, ale v důsledku klesajících vod jezera je k němu dnes možné dojít pěšky či dojet autem, z ostrova je poloostrov. Klesání vod není přirozené, je důsledkem prací, které začaly za Stalina v roce 1933 a dokončeny byly po druhé světové válce. Na ostrově údajně odpočívalo vojsko krále Ashota II. Železného, před jeho bojem s muslimským vojskem, místo je tedy spjato i s bojem Arménů proti rozpínajícímu se islámu. Princezna Mariam financovala stavbu dvou kostelů St. Arakelots a St. Astvatsatsin s vyřezávanými sloupy, z nichž dva jsou vystaveny v Státním muzeu arménské historie v Jerevanu. Už v začátcích historie křesťanství v Arménii, tedy kolem roku 305, zde stál kostelík St. Harutiun, z něj zůstaly pouze základy.

Sevan byl ale osídlen dávno před příchodem křesťanství. Na místě dnešních kostelů, odkud je okouzlující výhled na vody jezera, stával pohanský chrám a prastarou historii regionu dokládají fascinující objevy z naleziště Lchashen, které archeologové odkryli právě díky klesajícím vodám jezera. Ve Státním muzeu arménské historie v Jerevanu můžete z naleziště Lchashen obdivovat mj. 3500 let starý čtyřkolý kočár, který se zachoval i s koly o průměru 120 cm. Z prastarých hrobů byly vyzvednuty nejen kočáry a vozy, ale též bronzová sousoší představující lovecké scény, šperky, nádoby, rituální předměty a zbraně, včetně zachovalého luku vysokého jako dospělý člověk i s toulcem a šípy.

V Sevanavanku stojí i desítky chačkarů, arménských stél s motivem kříže. Nikde na světě jich není tolik, jako v Noraduzu, o kus dále na jih u jezera Sevan. Chačkary pocházejí již z předkřesťanských dob, vztyčené „dračí kameny“ byly objeveny v Geghamském pohoří nad jezerem Sevan, v provincii Vayots Dzor i na Mt. Aragats. Původně byly dřevěné a předkové Arménů je vztyčovali například u zdrojů vody jako poděkování nadpřirozených silám a božstvům.

Další články z Arménie