Roger Montgomery v úvodu knihy píše: „Setkáváte se s jedním z největších přátel lidstva a velmi rozkošným společníkem, s mužem jménem Šamsuddín Muhammad (Haféz). Žil ve čtrnáctém století v perském městě Šíráz, jež se nalézá v dnešním jižním Íránu. Šamsuddín Muhammad byl hledačem moudrosti, geniálním básníkem, milovníkem pravdy, který překonal věky. Jeho věčné poselství svobody nás pobízí k tomu, abychom se s ním setkali v krčmě lidského ducha, vypili s ním pohár vína a potěšili se z oblažující vize nejvyššího potenciálu lidství. Více než šest set let Haféze čtou, recitují a milují miliony lidí v jeho vlasti i po celém světě. Haféz byl věčným tulákem a hledačem, který smazával rozdíl mezi nebem a zemí. Pro tento životní postoj vymyslel i výraz „rend“. Stal se nejen básníkem, ale i filozofem, který provádí posluchače svým myšlením, hledáním Boha, pravdy a spravedlnosti. Odhaduje se, že více než pět set dochovaných Hafézových básní představuje asi deset procent jeho celkového díla. Zbytek zřejmě zničily veřejné autority, jež urážel obsah jeho veršů. Většina dochovaných básní byla včleněna do Dívánu, knihy uspořádané po Hafézově smrti, kterou moderní Peršané zbožňují. V zemi velkých básníků a univerzálně uznávaných mystiků zůstává Hafézovo dílo důležitým průvodcem po všedním životě, protože píše nejen o spirituálních záležitostech, ale i o tématech sociálních, politických a ekonomických.“

Číšníku, do poháru spravedlnosti víno nalej, jinak horlivost chudáka ovlivní maškaru světa.“
Zavřeli dveře krčmy – ó, Bože, nepřehlížej to, vždyť otvírají dveře lži a přetvářce.“

Jaký byl svět za Haféze? U nás vládl Karel IV., v Itálii nedávno zemřel Dante, mezi Anglií a Francií zuřila Stoletá válka, Osmanská říše byla teprve v plenkách, ale postupně vyrůstala v hrozivého soupeře Byzance, a samotný Írán byl strašlivě zpustošen mongolským vpádem. Vládce Šírázu však zaplatil vysoký tribut a jedno z nejkrásnějších měst islámského světa bylo řádění divokých jezdců ušetřeno. V dnešním Šírázu má prý každá rodina doma nejméně dvě knihy – Korán a Díván. A tak snad nejvíce je Šíráz městem básníka, jehož válka pokrytectví je dodnes živá a o němž Goethe prohlásil: „Haféz nemá vrstevníka.“

Íránistka Zuzana Kříhová pro www.cestomila.cz přiznává, že na její vkus je již příliš „přehafézováno“:
Působit v íránistickém oboru a nevztahovat se nějak k Háfezovi je takřka nemožné, nicméně já se přiznám, že už je na mě někdy (zejména v Íránu) „přehafézováno“ – Íránci velmi často a rádi citují nějaký příhodný Háfezův ghazel a taktéž íránští literární vědci se neúnavně a dopodrobna Háfezovým dílem zaobírají. Tento slavný básník ze 14. století patří bezesporu k vrcholům klasické perské poezie, i když se dodnes vedou spory, jak mu vlastně rozumět – čtenáři na Západě se často přiklánějí k doslovnému chápaní jeho veršů, kdežto v Íránu je pojímán spíše alegoricky, mysticky. To se týká především motivů lásky a vína, jimiž je Háfezova poezie prodchnuta.

Orientalista Miloš Mendel pro www.cestomila.cz vysvětluje, jak se dnešní íránští duchovní vyrovnávají s Hafézovou kritikou zkostnatělých režimů a tím, že svou pouť k Bohu provozuje v „mešitě i v krčmě“:
Není pochyb, že současné politické poměry v Íránu nepřejí rozvoji alternativních forem společenského života, jež by výrazněji vybočovaly z rámce šíitského právního systému v podání Chomejního zásadního díla Velájate fakíh (Vláda duchovního), které je základem současné íránské legislativy. Na druhé straně by bylo nepřesné se domnívat, že současný Írán skýtá pouze nudný a pochmurný obraz náboženské a ideologické strohosti. Jednak jsou Íránci starobylý národ s 4–5tisíciletými dějinami, na něž jsou patřičně pyšní, jednak šíitská větev islámu vždy skýtala svým vyznavačům mnohem více prostoru pro vlastní přemýšlení a vyžití – a to z podstaty své věrouky, jejíž základy zde nemáme čas rozebírat. Pokud vím, současná moc v Íránu takové velikány, jako byl Haféz, Džámí nebo další literáti a myslitelé vrcholného středověku, nezavrhuje, pouze se nesmí hovořit o věcné podstatě jejich vysoce symbolického vyjadřování. O choulostivých tématech jako je význam vína pro středověké a raně novověké dějiny Íránu, se asi nesmí hovořit a psát, ale díla klasiků perské islámské literatury se dále vydávají a studují. Ostatně – Hafézovy symboly životních konstant, jako je krčma a mešita, nejsou v dějinách monoteistických náboženství ničím zcela ojedinělým nebo troufalým. Také literáti a filozofové z křesťanského prostředí nebo význační básníci a nekonformní myslitelé středověkého judaismu nejednou a s gustem poukazovali na pokrytectví tvůrců doktrín a na to, že věřící, který ve jménu dogmatu, ohánějícího se mravností, páše veskrze nemravné činy, je větším pokrytcem, urážejícím Boží zvěst, než obyčejný člověk, který sice sem tam zhřeší, aby učinil svůj životní úděl snesitelnějším, ale v zásadě je věrným stoupencem své víry, poctivým hledačem Boha.

Hále Purafzál, Roger Montgomery – Poklad perské poezie Haféz
Vydalo nakladatelství PRAGMA, 2003, překlad Milan Váňa