Začněme Kyprem, kde jsme se v březnu potkali. Kolikrát jste letěl na Kypr kvůli natáčení filmu „Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů“?
Byla to už má třetí cesta na Kypr. První výpravu podnítili moji kolegové z pravoslavné církve, kteří nám s projektem Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů pomáhají. Hledal jsem tehdy vhodnou lokaci pro natáčení a oni mě přesvědčovali, že právě Kypr je úžasný ostrov, kde se snoubí spousta okouzlujících zákoutí s nespoutaným mořem a dávnou historií a že to stojí za pokus. Díky jejich kontaktům jsem se spojil s představeným kláštera Agios Neofytos nedaleko Pafosu. Otec Neofytos, vstřícný a vzdělaný mnich, souhlasil dokonce s tím, že naši malou tříčlennou výpravu – hlavní trikař, druhý režisér a já – ubytuje přímo v klášteře v mnišských pokojích. Výsledkem první cesty byla spousta podkladů a materiálů pro trikové záběry a také stohy informací a představy, co všechno vlastně na Kypru bude možné. Druhá cesta již tedy byla cílenější, vyrazil jsem sám a měl jsem několik schůzek s kyperskou televizí, zástupci církví apod. Třetí výprava, to už jsme přiletěli s celým štábem najisto na základě těch předešlých cest a jen jsme litovali, že jsme tam nemohli být alespoň o nějaký den déle a ještě pár záběrů dotočit.

Pojďme na začátek projektu, nebýt 1150. výročí příchodu věrozvěstů, vznikl by film? Jak se rodil a rozvíjel ten nápad?
Troufnu si říci, že na 99 procent by film nevznikl. To výročí se neslaví jen v České republice, vždyť UNESCO vyhlásila letošní rok právě rokem Cyrila a Metoděje, což dodává projektu společenský i politický potenciál. Kalendář akcí připomínajících příchod věrozvěstů je dlouhý, veškeré aktivity najdete například na www.velehrad.eu. A jak to začalo? Před dvěma a půl lety mi shodou okolností v jednom týdnu zavolali dva lidé. První byl jeden z představitelů pravoslavné církve a druhý z církve katolické. Oba vyjádřili podobnou myšlenku natočit něco o životě sv. Cyrila a Metoděje a jejich příchodu na Velkou Moravu. Nechal jsem si to projít hlavou a nakonec jsem je přesvědčil, že než mít dva podobné nepříliš významné projekty, udělejme jeden velký společný, něco ve stylu BBC. Dohodli jsme se a postupně se vše začalo rodit, získali jsme záštity, podpory, finance. Brzy vznikla speciální skupina odborných poradců, já jsem se stal členem přípravného marketingového výboru pro oslavy, národní komise, ve které zasedají mj. kardinál Duka a arcibiskup Graubner, zástupci vlády, České akademie věd.

Pohled obou církví na historické události se liší, zažil jste v tomto směru nějaké komplikace během realizace filmu?
Já jsem se toho zpočátku velmi bál, ale představitelé církví hledali společnou řeč, snažili se najít východiska a nikoli třecí plochy. Před 1150 lety nebyla křesťanská církev tak rozdělená jako dnes, bylo jen jedno křesťanství. A tu jednotu jsme chtěli ukázat v projektu, protože naše civilizace, naše kultura, přestože to nechtějí někteří přiznat, vychází z křesťanských hodnot. I náš právní řád vychází z morálních hodnot křesťanství, které si neseme dále, bez nich bychom to vůbec nebyli my. Tím nepopírám, že bychom mohli křesťanství za některé věci v historii pokárat. Pokud byly třenice, pak spíše v detailech s odbornými poradci na tehdejší období, je prostě obtížné, aby se vám jich 7–8 shodlo na téma, které je 1150 let staré, protože každý k tomu přistupuje z jiného úhlu. Máme celou řadu poradců, jsou to archeologové, historici, i ze Slovenska, a vždy se najde někdo, kdo řekne, proč právě tento kostým by neměl být takový a takový. Jenže produkce má omezené prostředky, ne vždy je všechno realizovatelné. Vždy jsme se ale snažili o co nejpřesnější historickou věrnost a tak ani tyto třecí plochy nebyly nepřekonatelné. Připomínky odborných poradců se staly integrální součástí textu, ve filmu jsou komentáře a mapy. Jeden komentář je samotného Metoděje, ten je osobní a vypráví o tom, co Metoděj mohl prožít, předkládá divákovi jakousi jeho emoci. A druhým je indiferentní vypravěč, který vypráví naopak to, co v té době oba bratři nevěděli nebo čeho se stali součástí, aniž by o tom mohli s nadhledem hovořit. Rozkrývá fakta i zákulisní informace. Dalším nástrojem jsou animované mapy, které ukazují rekonstrukci hradišť a pomáhají nám orientovat se v čase a prostoru, takže víme, proč tam šli, jak tam šli, jak vypadala Evropa v té době a jaké bylo rozložení politických sil.


Producent Viktor Krištof, režisér Petr Nikolaev, Roman Zach (Metoděj) a Ondřej Novák (Cyril)


Viktor Krištof v hereckém


Režisér Petr Nikolaev

Vraťme se na Kypr. Jak bylo náročné získat povolení k natáčení např. v kostele? Lze to porovnat s natáčením v Itálii či Turecku?
Již jsem zmínil první výpravu, během níž nám ochotně pomáhal otec Neofytos. Později jsem se přes zástupce pravoslavné církve seznámil s panem Orphanidesem z Kyperské organizace turistického ruchu a ten nám byl velice nápomocný a všechna povolení se vyřizovala právě přes CTO. Napoprvé na mě koukal trochu nevěřícně, ale brzy jsme si důvěřovali a navíc jsme zjistili, že pro sebe můžeme navzájem udělat leccos prospěšného, protože tento projekt je u nás i mezinárodně sledovaná věc a prací pana Orphanidese je propagovat Kypr. Navíc naše cílová skupina je právě ta skupina, které má Kypr co nabídnout, pro obě strany je to tedy nejen přátelská výpomoc, ale i výhodná obchodně partnerská dohoda. Ta kyperská vstřícnost tedy byla ukázková, dojmy jsou dodnes jen pozitivní, s komplikacemi v Itálii a Turecku se to nedá srovnávat. V Itálii jsme natáčeli v Ravenně a šlo to díky kontaktům přes katolickou církev. V Turecku to bylo nejobtížnější, Hagia Sofia má velmi specifická specifika, dostat se tam se dlouho zdálo naprosto nemožné, stále nám hrozili, že to budou měsíce a měsíce vyčerpávajících vyjednávání přes ambasády, prostě, že nemáme vůbec šanci. Nakonec se to díky vyšší moci podařilo.

V jakém kostele či kostelech jste na Kypru natáčeli?
My jsme tam natáčeli především exteriéry, například celý Strimon je složen z kyperských staveb, budovali jsme tak města. Na ostrově je sakrálních staveb opravdu nevídané množství, včetně těch z 9. století. Jenže se podobají jedna druhé jako vejce vejci. Takže jsme se nepouštěli do interiérů a baziliku si postavili tady u nás ve studiích. Jediný interiér, který jsme tam natáčeli, je z kláštera Panny Marie v Agia Napě z 11. století. Cyril a Metoděj tam plánují svou cestu a vyzvednutí ostatků sv. Klimenta. Je to vizuálně zajímavý prostor, který zazáří hned v prvním díle. My jsme tam natáčeli především kvůli moři a pestrosti krajiny. Na jedné straně jsou zde zelené pláně a citrusové háje, ty jsme ale nenatočili, což mne dodnes mrzí, na straně druhé pak dramatické soutěsky překlenuté starými mosty. Nesmím zapomenout na ještě starší stavby, například Makronisos z helénského období, kde jsme natáčeli část onoho vyzvednutí ostatků sv. Klimenta. Podle legendy byl hozen do moře, ostatky byly vyzvednuty a na paměť postavena kaplička, kterou ovšem postupně zaplavila voda. Právě mezi hroby v Makronisos jsme vytvořili místo úkrytu těch ostatků.

Tam se stal český velvyslanec římským katem?
Ano, při této pikantní scéně utopení sv. Klimenta naší kyperské výpravě pomohla i česká ambasáda, která nám též pomáhala při jednáních a zprostředkováních. A pan velvyslanec se přišel podívat, jak čeští filmaři tvoří, a nám se podařilo obléknout ho do římské loricy segmentaty, dali jsme mu přilbu a v podstatě byl jedním z katů sv. Klimenta. S trochou nadsázky lze říct, že český velvyslanec utopil na Kypru římského papeže.

Dle legendy, kterou na Kypru vyprávějí, se na místě nazvaném Petra tou Romiou, zrodila z mořské pěny bohyně Afrodita. I tam jste natáčeli, koupal jste se v březnu ve studeném kyperském moři?
Koupal jsem se již dříve na podzim, ale to je moře z léta vyhřáté. Tentokrát jsem žádné koupání neplánoval, ale znáte to, producent míní a situace mění. Jedna z klíčových scén je utopení svatého Klimenta, což jsme plánovali točit ze starodávné lodi, kterou jsme měli „vypátranou“, ale byla právě v opravě. A tak jsme zvolili minimalistickou variantu, v níž házíme Klimenta do moře, ale divák neví, kde ho házíme. Pro postavu sv. Klimenta jsme našli úžasného Kypřana, který vypadal trochu jako Gandalf, ale měl panickou hrůzu z moře a z plavání, snad 25 let se v moři nekoupal. A když jsme ho byli připraveni hodit do moře, propadl panice. Najednou se vymlouval, že do vody nemůže, byly to samé operace srdce a podobně. Nevěděli jsme, co je na tom pravdy, ale největší roli hrál určitě strach. Nakonec jsem do té vody jako sv. Kliment letěl já. Operativně mě oblékli a hodil jsem placáka do ledového zálivu, samozřejmě mi není vidět hlava, nemám dlouhé vlasy. Nicméně můj štáb měl velkou radost, že mě mohli takhle vymáchat. Ten prostřih je nakonec velmi krátký. V legendě se praví, že sv. Kliment má na krku kotvu, ale otázka zní, jak tehdy kotvy vypadaly a zdali není kotva jen symbolem toho utopení. V našem případě byl tím závažím velký kámen. Takže jsem se neplánovaně vykoupal a voda byla opravdu studená. A nekoupal jsem se sám. Právě v Petra tou Romiou dostal režisér Petr Nikolaev nápad, že se v Metodějovi probudí dítě a vběhne do těch vln, samozřejmě v tu chvíli ze sebe shodí hábit. Jenže tato scéna nakonec ve filmu být nemůže, protože se v té době, dle našich poradců, mniši rozhodně nekoupali v moři. A už vůbec ne svlečení.


Petra tou Romiou


Na staré kostelíky narazíte na Kypru na každém kroku


Vstupte do hrobek králů

Cyril a Metoděj byli velcí poutníci a cestovatelé, dorazili k Arabům, Chazarům, k papeži do Říma. Vy máte odborné poradce, jak bratři putovali? Jak kombinovali dopravu?
To by řekl nejlépe právě někdo z našich poradců. Těch spekulací je více, je ovšem zřejmé, že pěšky by to bylo příliš náročné. Občas jeli na voze, na koních, snad využili vodní trasy. My to máme ve filmu pěkně popsané – proč šli právě tudy a nemohli jít jinudy atd. Každopádně na tu dobu urazili značné vzdálenosti. Spekuluje se, kolik kilometrů mohli urazit denně, podle způsobu dopravy to mohlo být 30–50 kilometrů, neboť šli intenzívně. Ovšem byli především kněží, lze tedy předpokládat, že se cestou zastavovali, vykonávali bohoslužby a další úkoly. Stěží putovali za ideálních podmínek.

Ve filmu putují i na velbloudech.
Ano, na výpravách k Arabům a Chazarům. Ovšem my máme ve filmu i motiv velblouda na Moravě. To není přímo dokázaný historický fakt, ale víme, že už dříve se v Evropě objevili sloni, tak si hrajeme s myšlenkou, proč by si jednoho velblouda nemohli – když už u těch Arabů byli – vzít sebou i na Moravu. Už jen pro tu unikátnost. Velbloudy máme z parku Mazotos, přímo se to jmenuje Camel Park Mazotos. Majitel nám vyšel ochotně vstříc šesticí velbloudů, jeho zaměstnanci si zároveň ve filmu zahráli. Takže se na pobřeží pod palmami a rozpáleným sluncem prohánějí věrozvěstové na velbloudech a míří k Arabům.

Co Vám zůstalo v paměti z kyperské kuchyně? A kyperského pití?
Ten báječný sýr halloumi, který i grilují, toho se mohu ujíst. Jinak jsem strašně na jehněčí a skopové, to do sebe vždycky láduji a na ostatní ochutnávky mi nezbývá prostor. Oni to umějí báječně připravit. A samozřejmě vynikající olivy. A těžší červená vína, ta mi chutnala.

Natáčeli jste i v archeoskanzenu Modrá, kam jste přenesli Velehrad. A před nímž se bojovalo.
My jsme jim přistavěli kovárnu, křtitelnici a Modrou jsme trošku zpatinovali, jak říkáme u filmu, ale… když jsme poprvé s režisérem Nikolaevem přišli na rekonstrukci sídla Rostislava,vypadalo to, jako kdyby si tam někdo postavil chaloupku v takovém retro stylu. Také jsme bojovali s představami, jak to tehdy vypadalo, každý divák z velkofilmů ví, že tenkrát chodili špinaví a ušmudlaní, šmouhy přes tváře, prostě se potácejí v hadrech. Do určité míry jsme se tomu snažili vyhnout, až nám vyčítají, že máme herce příliš čisté. Lidé tehdy ale žádná prasata nebyli. K bitvě jsme využili 30 profesionálních kaskadérů a kromě nich různé skupiny, které se zabývají moravskou tradicí. Oni měli své kostýmy, jsou to nadšenci, kteří nám moc pomohli, snad nejznámější skupina se jmenuje přímo Velkomoravané. Byli tam i kolegové z Polska a dalších zemí. A pak tam byly dvě stovky komparzistů zvyklých stát před kamerou. Verze pro televizi má bitvu jen naznačenou, hlavní uvidíte v listopadu ve filmové verzi. Ta je hutnější právě na akční scény.

Projekt i oslavy jako celek nepochybně zvýší povědomí o životě věrozvěstů u nás. S jakou úrovní znalostí o Apoštolech Slovanů jste se setkával?
Neřekl bych, že je všeobecně nějak nízká. Každý ví, že na Moravu bratři Cyril a Metoděj přišli, taková průměrná znalost je, že vytvořili písmo a že byli církví prohlášeni za svaté, že jsou spojeni s formováním Velkomoravské říše a novým právním systémem. Cítím ale rozdílné vnímání na Moravě a v Čechách. Zatímco na Moravě jsou lidé více spjatí s Velehradem, v Čechách naopak s Cyrilem a Metodějem.

Fotografie z natáčení poskytl Viktor Kryštof.

Viktor Krištof
vystudoval Executive MBA na VUT v Brně a Dominican University of Illinois v USA. Dlouhodobě pobýval v Austrálii a Japonsku, přičemž právě Japonsko se stalo jeho velkou láskou. Představuje nastupující generaci rodinné produkční společnosti Three Brothers, kde se zajímá především o možnosti mezinárodních koprodukcí, obchod a servis pro zahraniční filmy.