Bývalý koncentrační tábor leží nedaleko Mnichova asi tři kilometry od malebného městečka Dachau, dovedou vás tam cedule. U silnice je rozlehlé parkoviště, v deštivém pozdním odpoledni nikdo nežádal žádnou platbu, přestože se za auto platí tři eura. Ke vstupu do areálu je to ještě kus pěšky, žádné vstupné se neplatí. Na zdi cedule připomínající osvobození tábora 42. divizí americké armády. Ve třech jazycích – anglicky, francouzsky, německy.

V časech první světové války zde byla postavena muniční továrna s výrobními halami i ubytovnami pro dělníky. Dávno nepoužívané budovy obehnané vysokou zdí našly za Hitlerovy vlády nové uplatnění. O otevření prvního koncentračního tábora s kapacitou 5000 lidí informoval Himmler na tiskové konferenci. Tábor pro komunistické, sociálnědemokra­tické a odborářské funkcionáře byl otevřen 22. března 1933.

První, kdo popsal hrůzy Dachau, byl komunistický poslanec říšského sněmu Hans Beimler. V Dachau byl internován v dubnu 1933. Podařilo se mu ale uprchnout a později se přidal do občanské války proti generálu Frankovi, v níž padl během bojů o Madrid. Jeho kniha Im Mörderlager Dachau vyšla nejprve v Sovětském svazu a později byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a dalších jazyků.


.
.
.
.

Výchovné práce i různé „kratochvíle“ dozorců nepřežily v Dachau desítky tisíc vězňů. Nejen německých, po anšlusu Rakouska a později Československa a vypuknutí druhé světové války, sem přijížděly transporty i z obsazených zemí. V Dachau byli vězněni mj. malíř Josef Čapek a kardinál Beran (toho později věznili i komunistické úřady). Dle propagandy byli v Dachau nepřátelé společnosti, především komunisté, nuceni k práci, jíž odvykli. Do tábora byly dokonce pořádány exkurze. Nejen nacionálněsoci­alistických hodnostářů, ale i zahraničních žurnalistů. Z jejich per se pak dalo mj. dočíst, jak dobré jídlo vězni mají, jaká je jim věnována lékařská péče, že se věnují sportu a pracují maximálně 4 dny v týdnu. Rozsáhlá expozice v táboře provede návštěvníky poněkud odlišným životem…

Jedním z těch, kteří prošli „Danteho“ peklem je Stanislav Zámečník, který se jako historik věnuje zachycení všech příběhů tohoto koncentračního tábora. Své zkušenosti i historické bádání sepsal v knize To bylo Dachau. V knize popisuje, že v koncentračním táboře existovala dokonce malarická pokusná stanice. „Ze všech lékařských pokusů prováděných na vězních byly pokusy s malárií nejrozsáhlejší. Prováděl je erudovaný vědec profesor dr. Claus Schilling, který od roku 1905 do r. 1936 působil jako šéf oddělení tropických nemocí v Institutu Roberta Kocha v Berlíně… Koncem roku 1941 připravoval Himmler jako „říšský komisař pro upevnění němectví“ plány na osídlení černomořských i jiných jižních částí SSSR německým a germánským obyvatelstvem. Byly to oblasti s příznivými klimatickými podmínkami, ale s hojným výskytem malárie… Dostával z institutu vajíčka komárů, potřebné preparáty různých kmenů i infikované komáry.“

Další informace na www.kz-gedenkstaette-dachau.de