Nejranější důkazy o lidské přítomnosti na Kypru sahají až do období před 10 tisíci lety. V té době na ostrově žily i trpasličí formy slonů, podobně jako na dalších středomořských ostrovech. Přibližně před šesti tisíci lety se lidé usazovali v kruhových kamenných domcích, jaké lze vidět např. v archeologickém areálu Choirokoitia. Méně známé je naleziště Lempa Lakkous nedaleko Pafosu, kde byla v roce 1976 nalezena tzv. Lady z Lempy, neslavnější kyperská soška z vápence vysoká 36 cm. Není zdaleka tak stará jako Věstonická Venuše, pochází z období chalkolitu, tedy přibližně 3500–2500 let před naším letopočtem. Zemědělci již tehdy na Kypru pěstovali olivy, hrozny, obilí a mrtvé pohřbívali pod podlahou nebo před domem.

Lady z Lempy je vystavena v nejvýznamnějším muzeu v Nikósii – Kyperském muzeu, známém též jako Kyperské archeologické muzeum. Stojí kousek za hradbami starého města a bylo založeno již za britské nadvlády v roce 1882. Lady z Lempy nestojí v muzeu osamoceně, o něco mladší jsou další lidské figurky ve tvaru kříže ze žlutozeleného kamene serpentinu. Sošky jsou jedním ze symbolů ostrova a jejich více či méně povedené napodobeniny se prodávají ve všech krámcích se suvenýry. Malé sošky žen s roztaženýma rukama a pokrčenýma nohama, většinou 5–15 cm vysoké, symbolizují zřejmě porod, akt zrození, a tím vlastně matku zemi a plodnost. Věšely se na náhrdelník, ale vzhledem k jejich váze je rozhodně nenosil každý, možná se používaly jen při rituálních příležitostech.


Lady z Lempy


V Kyperském muzeu

Různých figurek představujících nejen ženy, ale i válečníky, kněží, hudebníky, mýtické postavy, koně a další zvířata, jsou v Kyperském muzeu stovky. Neuvěřitelnou sbírkou jsou postavy vynesené na světlo švédskou expedicí v roce 1929. Švédové jich na nalezišti u obce Agia Eirini (Irini) na severozápadě Kypru (v dnešní okupované části nedaleko města Morphou), objevili na dvě tisícovky, polovina figur byla odvezena do Medelhavsmuseet ve Stockholmu. Pocházejí přibližně z období 700 let před naším letopočtem a až na dvě výjimky představují mužské postavy, většina válečníky, dokonce i s válečnými vozy. Byly pravděpodobně nabídnuty bohům, neboť byly nalezeny kolem oltáře.


Sošky nalezené švédskou expedicí v roce 1929

Sbírkám římského období v Kyperském muzeu vévodí úchvatná bronzová socha římského císaře Septimia Severa v nadživotní velikosti (2,08 m). Sochu nalezl v roce 1928 farmář při práci na svém políčku v blízkosti městečka Kythrea, kde před 3000 lety vzkvétalo království Chitri, jedno z více než desítky malých království na tehdejším Kypru. Septimius Severus (císařem 193–211) byl na Kypru, který byl římskou provincií od roku 58 před naším letopočtem, velmi populární, za jeho dynastie se stavěly akvadukty, divadla i chrámy. Nalezená socha byla dopravena do Kyperského muzea značně poškozená a rozlámaná na kusy. Hlava byla oddělena od těla, trup byl rozbitý, protože v něm farmář hledal ukrytý poklad, nohy byly rozlámané a chyběla chodidla. Nejprve byla vystavena pouze horní část těla, kterou restauroval W. A. Stewart a až v roce 1940 spravili kyperští odborníci nohy a vystavili kompletní sochu. V roce 1976 byla socha postavena na podstavec z mramoru, který pochází z Kythrey nedaleko místa, kde byla nalezena.

Nejznámější ulicí Nikósie je Lidras (Ledra). Tak se v dávnověku jmenovalo město, které zde stávalo. Lidras je plná obchodů a kaváren světoznámých značek, podobně jako množství ulic v jiných městech Evropy. Mnohem příjemnější a kyperštější jsou restaurace v postranních uličkách, které vedou do staré čtvrti. V jedné z nich stojí i muzeum Leventis, které představuje historii Nikósie za posledních 5000 let. Zajímavá je sbírka starých map, které ukazují město mj. i v obležení osmanského vojska.


Lidras


Restaurace ve starém městě

Bylo to v létě 1570, kdy vojsko Laly Mustafy Paši o 60 tisíci mužích včetně jezdectva a dělostřelectva oblehlo Nikósii. Mocné hradby, které vystavěli Benátčané a které dodnes obklopují staré město, turecké invazi neodolaly. Po dvou měsících kyperská obrana padla a brutalita dobyvatelů, rozzuřených po porážce při obléhání Malty o pět let dříve, neznala mezí. Bylo povražděno na 20 tisíc kyperských Řeků, vypleněny kostely (mnohé byly přeměněny na mešity), ženy a děti byly prodávány do otroctví. Dobře opevněný přístav Famagusta na východě Kypru padl až v srpnu 1571 a velitel obránců Marco Antonio Bragadin, který bojoval již na Maltě, byl po týdnech mučení a zohavování dokonce zaživa stažen z kůže na přímý rozkaz Laly Mustafy Paši, který sám zajatému benátskému rytíři uřízl ucho.

Poslední turecký vpád na Kypr rozdělil ostrov i hlavní město na dvě části a na řeckých mapách najdete severní Kypr pod označením „okupovaný“. Do roku 2008 končila Ledra neprostupnými vojenskými zátarasy a pozorovatelnou, dnes je na stejném místě volný průchod do turecké části.

Dáte-li se z Ledry doprava do uliček starého města, brzy uvidíte minaret mešity Omeriye. Podobně jako tolik jiných mešit na Kypru byla i Omeriye původně kostelem, na mešitu byla přeměněna krátce po dobytí ostrova Turky v roce 1571. Jméno pochází od druhého chalífy Omara (Umara), velkého dobyvatele, který pro islám podmanil Sýrii, Persii, Kavkaz, Egypt a jeho vojska připojila k islámu přes 4 tisíce měst včetně Jeruzaléma. Omar prý totiž kdysi na místě, kde stál kostel věnovaný panně Marii, jednou odpočíval během arabského vpádu na Kypr, alespoň tak to tvrdila tradice, které věřil Lala Mustafa Paša.


Minaret mešity Omeriye


Katedrála sv. Jana Evangelisty

Nedaleko mešity je Etnografické muzeum v budově Hadjigeorgakis z 18. století, jedné z nejkrásnějších v Nikósii, kde sídlil dragoman, tedy jakýsi konzul, který byl spojnicí mezi okupovaným národem a pašou (po pašovi byl dragoman druhý nejdůležitější muž ostrova). Funkce byla ustanovena hned po okupaci Kypru, nejprve ji vykonávali cizinci, až v pozdějších staletích Kypřané. Hadjigeorgakis Kornesios byl jedním z nejvýznamnějších v historii úřadu. Ne každá budova starého města se vyrovná té, v níž sídlil Hadjigeorgakis, na rozdíl od budov na ulici Ledra a jejím blízkém okolí, jich mnoho potřebuje opravy. Jen pár set metrů dále dojdete ke katedrále sv. Jana Evangelisty, kterou nechal vybudovat v 17. století arcibiskup Nikiforos na místě, kde stála benediktinská kaple (Benediktinský řád opustil ostrov po nájezdech muslimů). Vedle katedrály je Byzantské muzeum s rozsáhlou sbírkou ikon, knih i mozaik a sídlo arcibiskupství.

Když se řekne Afroditin ostrov nebo Ostrov lásky, téměř každý uhádne, že se mluví Kypru. Kypr je ale nejen ostrovem krásné bohyně a vznešených citů, ale též ostrovem plným dramatické historie. V uličkách a muzeích hlavního města Nikósie se s ní podrobně seznámíte.