Záměrem ojedinělých prohlídek hradu, na které dostanou návštěvníci helmy, je představit stavební postupy, historické stavební materiály či technologii záchrany památek. Hrad Bečov, který se do značné míry dochoval tak, jak stál před 600 lety, je pro bližší seznámení se středověkým stavebnictvím ideální. Omítka hradních stěn je původní, z doby, kdy se hrad stavěl, a napovídá leccos o své době a tehdejších postupech. Na první pohled křivé zdivo a rozpraskaná omítka, jejíž síť trhlin vznikala již začerstva, tedy krátce poté, kdy středověký omítkář dokončil svou práci (tzv. smršťovací trhliny). A omítka svou funkci plní dodnes, byť rozpraskaná a dutě znějící, chrání stěny hradu před nadměrnou vlhkostí a poškozováním. Středověké omítky jsou tedy extrémně trvanlivé. Omítka nikdy nebyla natřená, obsahuje hodně vápna, proto je tak bílá, což je vlastně doklad jejího stáří, tyto středověké omítky obsahují zhruba jeden díl vápna na jeden díl písku, v renesanci a v baroku se později podíl písku zvyšoval. Křivost je jedním z charakteris­tických prvků starých omítek, které byly nanášeny na nerovné zdi v tenké vrstvě přibližně jednoho centimetru. Na některých místech se dokonce dochovaly stopy po nástrojích, které středověcí omítkáři používali, lze z nich tedy vyčíst i pracovní postupy, „rukopis“ starých mistrů.

Vrcholem prohlídky hradu je vstup do nepřístupné kaple, v níž návštěvníci stojí na lešení v několikametrové výši. Malby v kapli jsou ikonograficky nesmírně bohaté, nechybí barevné výjevy ukřižování (nad vstupem je ojedinělá malba Ježíše ukřižovaného na kříži v rubáši), posledního soudu, svatých apoštolů. V příštím roce by kaple, která podle archivních pramenů sloužila dlouhodobě jako skladiště mléka, měla být restaurována, je tedy pravděpodobné, že příležitostí vidět kapli v současném stavu, již mnoho nebude. Právě v kapli byl kriminalisty vypátrán relikviář sv. Maura, pod podlahu ho uschovali poslední šlechtičtí majitelé Beaufort-Spontinové na konci druhé světové války.
(Více o unikátním projektu prezentace hradu na www.npu.cz/netusene-souvislosti).


Vstup do kaple po lešení


Původní výzdoba hradních stěn z poloviny 14. století


Unikátně dochovaná dřevěná podokenní sedátka a krásný výhled z oken hradu

Ve skleníku vyrostly dva ananasy

Podle ne zcela zaručených pramenů byla na území dnešního Bečova nad Teplou křižovatka starých obchodních cest a celnice. Hrad byl postaven na počátku 14. století a jeho první známí majitelé – páni z Oseka – započali s těžbou cínu ve Slavkovském lese. Technologie těžby však tehdy nebyla příliš vyspělá, což se odráželo v nižších ziscích a právě v nedostatečné výnosnosti lze spatřovat důvod, proč páni z Oseka nedrželi hrad dlouho. V roce 1495 se vlastníky Bečova stáli Pluhové z Rabštejna, v jejich časech byla zdokonalena technologie těžebních postupů a obrovské zisky z těžby cínu, po němž stoupala poptávka všude v Evropě, se odrazily v rozvoji areálu. Pluhové si uvědomovali, že hrad již nikdy nebude splňovat nároky moderního životního stylu a tak postavili tzv. Pluhovský palác. Nejen o své bohatství, ale i vysoké společenské postavení Pluhové přišli, když se postavili do čela stavovského povstání proti Ferdinandu I. Během třicetileté války dostali panství Questenberkové a na počátku 18. století nechali postavit barokní zámek a zvelebit zahrady. Neobývaný hrad byl naopak používán jako sýpka a skladiště. Z té doby se dochovala roztomilá konverzace mezi majitelem panství a jeho správcem, který ho informuje, že ve skleníku vyrostly dva ananasy, a že ten větší posílá jeho milosti a menší panu duchovnímu. Když Jan Adam z Questenberka zemřel bezdětný, zdědili panství Kounicové, později, v roce 1813, ho koupila belgická vévodská rodina Beaufort-Spontin, která je spojena s osudy relikviáře sv. Maura.

Hákový kříž nad bečovským zámkem

Heinrich Beaufort-Spontin neváhal po nástupu nacismu se vstupem do NSDAP a nad bečovským palácem zavlál hákový kříž. Na základě spolupráce s nacistickým režimem byl po válce majetek Beaufort-Spontinů zkonfiskován a rodina byla donucena opustit Československo. Po válce nebyl zámek zařazen mezi kulturní stánky, které budou v budoucnu přístupné veřejnosti. Zařízení zámku bylo neskutečně bohaté, protože Beaufort-Spontinové přiváželi na Bečov majetek ze svých panství v Německu i Francii. V roce 1945 rozdělila komise reprezentativní majetek na umělecky hodnotný a méně umělecky hodnotný. Ten hodnotnější „balík“ putoval do centrálního depozitáře, odkud se rozdával na jiné zámky, do rekreačních středisek, kanceláří, dokonce na úřadu vlády se jedlo stříbrnými příbory s monogramem Beaufort-Spontinů. Méně hodnotné kusy byly rozprodávány v lepším případě do obchodů se starožitnostmi, nebo se prostě ztratily, mnohé barokní sekretáře se rozprodávaly doslova za pár korun. Hledání původního vybavení trvá dodnes, ale přestože lze doložit, že ten a ten objevený předmět pochází z Bečova, není na něj žádný právní nárok, a to ani v případech, kdy nejsou v soukromých rukách, ale v jiných státních objektech (což je drtivá většina). Navíc tyto artefakty často vyžadují vysoké finanční náklady na restaurování. Do roku 1969 byla přímo na zámku základní škola, poté dostal areál pod správu Národní památkový ústav a na zámku se objevil i první kastelán. Plánovaná rekonstrukce byla neustále oddalována, proběhla až na přelomu 80. a 90. let. Zámek byl veřejnosti otevřen v roce 1996.

Druhá nejcennější zlatnická památka na území ČR

Od roku 2002 je na zámku v Bečově nad Teplou vystaven relikviář sv. Maura, kterému je věnován samostatný návštěvnický okruh. Relikviář je považován za druhou nejcennější zlatnickou památku na území České republiky po korunovačních klenotech českých králů. Je mu věnováno pět místností bečovského zámku, návštěvníci mohou navštívit okruh i s dětmi, kterým je přizpůsobena specializovaná prohlídka, během níž se nejen seznámí s osudem cenné památky, ale jsou aktivně vtaženi do děje, mohou si vše o relikviáři doslova osahat na jeho jednoduché replice (na zámku je i haptický model pro nevidomé). Díky kreslenému komiksu se děti dozvídají, jakým způsobem se relikviář dostal do Bečova nad Teplou, důvody, proč byl ukryt i historii jeho objevení.

Relikviář sv. Maura byl zhotoven v letech 1225–1230 na zakázku benediktínského opatství ve Florennes v jižní Belgii. Byly v něm uloženy ostatky čtyř svatých – ostatky z celého těla kromě hlavy sv. Maura, lebka sv. Timoteje, článek jednoho z prstů sv. Jana Křtitele a blíže neurčený rozsah ostatků sv. Apolináře. Opatství získalo tyto ostatky již krátce po svém založení v 11. století. Až do konce 18. století se s relikviářem nedělo nic neobvyklého, sloužil pravděpodobně liturgickým účelům, ale přišla francouzská revoluce, opatství bylo zničeno a relikviář ukryt v zákristii kostela svatého Gangolfa ve Florennes mezi starým nábytkem. V roce 1813 se na scéně objevuje Alfréd Beaufort-Spontin, který pracoval jako ředitel muzea ve Florennes a nepochybně se tedy vyznal v památkách a uvědomoval si, jakou hodnotu relikviář ukrytý v kostele má. Nabídl za něj až směšně nízkou cenu 2500 franků (průměrný příjem rentiéra nepříliš vysokého společenského postavení) a církev, která potřebovala finanční prostředky, na prodej souhlasně kývla. Alfréd tak uskutečnil životní obchod celého rodu od počátku 11. století až dodnes. Relikviář byl restaurován, ale Beaufort-Spontinové šetřili a opravy byly provedeny neodborně, dokonce byly použity náhražky z levných materiálů, např. ruce sošek z tenkého pozlaceného stříbrného plechu byly dodělávány z mosazi nebo chybějící horské křišťály na stříšce nahrazovány sklem. Přesto opravy stály více než nákup relikviáře – 3000 franků. Relikviář byl i s ostatky v roce 1889 převezen do Bečova a umístěn v zámecké kapli svatého Petra, kde zůstal až do roku 1945.


Relikviář sv. Maura (fotografie relikviáře poskytla správa státního hradu a zámku Bečov – fonotéka NPÚ)


Zámek Bečov nad Teplou


Hrad Bečov nad Teplou – donjon a Pluhovský palác

40 let pod podlahou kaple

Beafort-Spontinové museli po válce opustit bečovské panství, neodešli ale se dvěma kufry v rukách, k zámku podle vzpomínek pamětníků přijížděly americké vojenské nákladní vozy a odvážely zařízení. Relikviář si Beafort-Spontinové netroufli naložit a riskovat jeho objevení, proto ho uschovali pod podlahou hradní kaple Navštívení panny Marie. Pravděpodobně předpokládali, že se pro něj budou moci brzy vrátit, jenže relikviář zůstal ukryt v zemi celých 40 let. Další události se váží k červnu roku 1984, kdy český konzulát ve Vídni navštívil Američan žijící v Rakousku Danny Douglas. Nabídl čtvrt milionu dolarů za převoz blíže neurčené památky, která je uschována na území Československa, za celou dobu své existence nikdy nepatřila žádnému čs. občanovi, nikdo po ní nepátrá a nikomu nechybí, ani nemá vztah k dějinám země. V době, kdy se čs. státu nedostávalo valut, to byla jistě lákavá nabídka a jednání se státními úředníky začala. Zároveň ale vyvstalo několik pochybností, kvůli kterým byli k jednání inkognito přizváni kriminalisté. Nejzávažnější pochybností byl původ předmětu, úřady se především obávaly, že pochází z trestné činnosti. Douglas příliš dalších informací neposkytl, pouze na otázky odpověděl ukázáním na konferenční stolek a slovy, že artefakt je asi takto velký, dutý a kovový. Kromě toho uvedl, že je uschován asi 100 kilometrů vzdušnou čarou od Norimberka a že byl ve vlastnictví rodu, který měl nemovitosti na území Čech, Německa a Francie. Takto byly vytipovány nemovitosti, které patřily třem rodinám – Beaufort-Spontin, Mensdorf-Pouilly a Metternichům.

Kriminalisté požádali odborníky, aby pátrali po památce, jejíž osud není od druhé světové války znám. A spolupráce se vyplatila, protože tehdejší ředitelka Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze Dagmar Hejdová objevila v knize Antona Gnirse „Topografie historických a uměleckých památek v okresech Teplá a Mariánské Lázně“ fotografii relikviáře i informaci, že je v Bečově nad Teplou. Relikviář byl ale zmíněn pouze v nejstarším vydání knihy z roku 1932, v dalších o něm již není ani zmínka (Beaufort-Spontinové se zřejmě snažili tajit památku nevyčíslitelné hodnoty, mohli se obávat i nacistické „touhy“ po uměleckých artefaktech). Kriminalisté prostudovali Gnirsovu knihu také, ale právě novější vydání, a když jim svůj objev Dagmar Hejdová telefonovala, první reakcí bylo „ale Gnirse jsme prohlíželi, tam žádný relikviář není…“ 4. listopadu 1985 začalo pátrání v bečovském areálu, vlastně rok a půl od začátku jednání, a o den později byl relikviář nalezen pod podlahou hradní kaple. Na poslední chvíli, protože úřady již obchod s Douglasem posvětily, chyběly jen podpisy na smlouvě, která měla být během listopadu podepsána v Karlových Varech v hotelu Moskva, jak se tehdy jmenoval grandhotel Pupp. (Douglas vzal porážku jako obchodník, kterému nevyšel jeden obchod. Když byl na bečovském zámku letos v dubnu, dokonce přiznával, že je rád, že vše dopadlo, jak dopadlo. Měl sice na relikviář kupce, ale ani on ani kupec nepočítali s tak rozsáhlým poškozením.)

Bečov nad Teplou – jediný domečkový relikviář zblízka

Relikviář byl převezen do Prahy a nešťastně uložen v bankovním trezoru. Nic nepoškodí památku více než extrémní výkyvy klimatu a dřevěná schrána se zlatnickou výzdobou, která ležela 40 let ve vlhké zemi a nasála vlhkost, byla uschována do naopak extrémně suchého prostředí bankovního trezoru. Dřevo se začalo nekontrolovatelně deformovat, což ohrožovalo zlatnickou výzdobu. Restaurování, které téměř nemá obdoby, začalo v roce 1991 prvními průzkumy. Restaurátoři se museli naučit pracovat jako středověcí mistři, studovali staré prameny, osvojovali si středověké postupy a poté je teprve aplikovali. Práce byly o to složitější, že ve světě neexistovaly zkušenosti v restaurování domečkových relikviářů v takovém rozsahu. Relikviářů domečkového typu je dochováno asi patnáct, ale u ostatních proběhlo spíše zakonzervování stávajícího stavu. Domečkové relikviáře jsou v Německu, Francii, Belgii, ale asi nikde nemá široká veřejnost možnost prohlížet si exemplář tak zblízka, jako v trezorové místnosti bečovského zámku, ostatní bývají uloženy někde za mřížemi v katedrálách, např. v Cáchách a v Kolíně nad Rýnem.

Relikviář sv. Maura vychází z tradic rýnsko-mosanského zlatnictví. Na jedné čelní stěně sedí na trůnu Ježíš Kristus, na druhé sv. Maur držící v rukách meč a kostel, po stranách relikviáře jsou sošky apoštolů. V Bečově nad Teplou si můžete zakoupit CD-rom o relikviáři v několika jazycích, z něj se dozvíte vše podstatné o jeho pohnutém osudu. Najdete na něm i původní video z objevení relikviáře, z něhož si lze udělat obrázek o tom, v jakém stavu byl bečovský areál v dobách socialistických, dále vyčerpávající informace o restaurování, relikviích, o gemech, tedy drahokamech s rytinami, kterými je relikviář ozdoben (pocházejí z antických časů z 1. století př. n. l. až 3. století n. l.), přesný popis všech sošek apoštolů atd.

A budete-li mít po prohlídce hradu (90 minut), interiérů zámku (45 minut) a relikviáře (45 minut) ještě energii, kilometr jižním směrem stojí na kopci zbytky šibenice, k nimž vede naučná stezka Šibeniční vrch. První zastávka je jen pár desítek kroků od vstupu do areálu bečovského zámku blízko radnice, celkem je na trase 5 informačních tabulí. Stezka se věnuje tortuře, hrdelním soudům, trestům i šibeničním průvodům, dozvíte se, co se dělo, když se katovi poprava nevydařila i kde byla pohřbívána těla popravených. Šibeniční vrch je údajně oblíbeným dostaveníčkem mladých.

Další informace:
http://www.zamek-becov.cz/
http://www.npu.cz/netusene-souvislosti/
http://www.svatymaur.cz/
http://www.cestujme.cz/sibenice/

Karlovy Vary: Ze strmých skal dívám se na město Karlovo

Klášter premonstrátů Teplá aneb Kam vkročily nohy Čepičkových vojáků