Tím nadaným vypravěčem je Ibrahim al-Kauní, nekonečný vypravěč nekonečné pouště a jeden ze čtyř libyjských spisovatelů, jejichž povídky představil arabista a překladatel Jaromír Hajský (1955 – 2003) v knize Svátek na zemi. „Jaká je vlastně libyjská povídka? Hluboce lidská.“ – tak se ptá a zároveň na svou otázku i odpovídá Jaromír Hajský. „Libye, exotická africká země, ležící hned za středomořskými humny Evropy, je pro nás stále zemí lvů. Tedy oblastí pramálo známou.“ – těmito slovy začíná jeho zamyšlení nad duchovními hodnotami národa, které se promítly i na stránky knih. Za poslední půlstoletí se vynořila plejáda libyjských spisovatelů a kniha Svátek na zemi je prvním seznámením českých čtenářů s libyjskou literaturou a libyjskou povídkou. Svátkem tato kniha bezpochyby je, neboť nabízí vskutku nevšední výlet do arabské literatury.

Abdalla al-Gweirí, Alí Mustafa al-Misrátí, Ahmad Ibrahim al-Fakíh, Ibrahim al-Kauní – povídky této čtveřice představil Jaromír Hajský. Jedna z povídek al-Kauního se jmenuje Gazely a vypráví, jak snadný je lov saharských gazel s puškami a ze sedadel landroverů. Saharská údolí byla v minulosti plná gazel, která v početných stádech zkrášlovala nekonečnou poušť v místech, která byla štědřejší na vodu a kde se zazelenaly pouštní křoviny.

Velitel policejní stanice v oáze mu nabídl šálek zeleného čínského čaje: „Vláda vydala rozhodnutí o ochraně gazel před vyhubením a zavedla v poušti kontrolu. A já mám takový dojem, že právě ty jsi ten pravý, kdo se toho úkolu může ujmout, vzhledem k tvé dlouhé praxi v poušti a tvé lásce ke gazelám. Ty jsi s nimi žil dlouho, ne?“
Marzúk usrkl ze šálku:
„Ano. Žil jsem mezi gazelami hodně dlouho. Já mám gazely opravdu rád.“
…
„A k dispozici budeš mít landrover s řidičem.“
…
„Dostaneš pušku a plný zásobník, abys měl dost na obranu proti pytlákům v případě napadení.“
…
Než nastalo šero, vyskočila před nimi osamělá gazela. Majmún vykřikl:
„No tak střílej! Pánbůh nám právě přihrál večeři!“
Marzúk se k němu překvapeně otočil:
„Ale…slíbili jsme přece veliteli stanice…“
Majmún se rozchechtal na celé kolo, až se objevily jeho velké černé zuby:
„Ty jsi ale kus pitomce. Snad si nevěřil tomu, co ti ten tvůj velitel nakukal. Zítra ho tady máš s deseti kusy gazel v kufru auta. A co uděláš? Zabavíš mu auto, pušku a gazely, jak ti řekl?“

Dia Eddin Felfel, místopředseda Libyjského klubu v ČR, v rozhovoru pro www.cestomila.cz vyprávěl i o saharských gazelách:
„Početná stáda gazel byla na Sahaře ještě na konci 70. let, pak začala mizet. Zákony na ochranu přírody existovaly, ale platily pro mě a další obyčejné Libyjce. Kaddáfího lidé tam jezdili lovit, stříleli gazely pro zábavu, dokonce i samopaly, nerespektovali ani dobu páření. Kaddáfí uzavřel Libyi natolik, že o ní nikdo neměl žádné informace, ani ochránci zvířat, samozřejmě ani ochránci lidských práv. Co Kaddáfí chtěl ukázat a ukázal, to svět věděl, pozadí nikdo neviděl. Nyní po jeho smrti se především mladí Libyjci snaží prosadit přísnější zákony na ochranu přírody. Jsou to velmi mladí lidé, často ve studentském věku, kteří nikdy nebyli v cizině jako já, tahle nová generace se narodila s láskou k přírodě. Ti kluci milují poušť, vždyť jsou např. z Ghadames.“

Alí Mustafa al-Misrátí popsal v povídce Muž, který zemřel dvakrát syrový a věrný obraz války a lidské povahy. Povídka vypráví o muži, který náhodou přežil popravu italskými fašisty, a když se vyčerpaný dostal zpět k vlastním lidem, popravili ho kvůli starému nepřátelství…

„Byl jedním z mudžáhidů, které italští fašisté zajali uprostřed planiny. V bojích si vedl statečně, bil se v prvních řadách…
Šejch se nehtem drbal na starém zranění a mručel. Na povrch vyšlo to, co odedávna leželo pod vrstvou bahna. Mezi ním a dědem toho muže byl dávný spor a tahle válka mu dává příležitost tu propast ještě prohloubit…
A on ho tu má v hrsti. Udělá z něj přisluhovače nepříteli. Copak mu někdy někdo uvěří, že se čirou náhodou zachránil od popravčí zdi? Vykřikl:
Jsi darebák. Italové tě sem poslali!
…
A šejch ukázal prstem:
Odstřelit.“

Charif Bahbouh, majitel nakladatelství Dar Ibn Rushd, které v ČR již od roku 1991 vydává literaturu Orientu, v rozhovoru pro www.cestomila.cz vyprávěl i o svém vztahu k poušti:
„V mém chápání neexistuje poušť, je to dobrá půda, kde chybí voda. Syrská poušť, jak ta se rychle změní, když krátce zaprší a jak déšť urychlí život. Najednou je plná květin i zvířat. Ten proces je úžasný, na syrské poušti jsem prožil několik týdnů, poznal beduíny a jejich zajímavý život. Oni mají právo žít tak, jak chtějí, jak je pro ně přirozené, nemáme právo jim vnucovat svůj způsob života. Naopak, pobyt mezi nimi mi dal hodně nových zkušeností. Povím Vám příběh. Jednou vypukla písečná bouře a to i velbloudi mohou na poušti ztratit orientaci a syn se ptal otce, co dělat, aby velbloudi neutekli, že zapomněli provazy. Otec nařídil, aby dělali vše jako obvykle, aby velbloudi měli pocit, že jsou přivazováni. Když bouře skončila, synové dali povely k pochodu, ale velbloudi se nehýbali z místa. A otec vysvětlil, že musí velbloudy zase jako odvázat. Vidíte, oni znají i myšlení zvířat. Někteří z nich neumí číst a psát, ale jsou skutečně negramotní, když se tak dobře orientují ve svém světě? Připravuji knihu o somálských příslovích, většina z nich opěvuje velblouda. A chalífa Omar řekl, že by chtěl mít krk dlouhý jako velbloud. Víte proč? Aby cesta slov k vyslovení byla delší a on měl čas zauvažovat, jak se vyjádřit a slova případně zastavit.“

Svátek na Zemi – vybral, uspořádal a přeložil Jaromír Hajský
Vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd, 2003
Texty kurzívou – ukázky z knihy