Po silnici z Úštěka, městečka proslaveného štítovými domy s podloubími a tzv. ptačími domky, jsme dorazili do obce Blíževedly, kde o víkendu nebyl problém zaparkovat ani nakoupit vodu a něco na zub. Seznámení s Ronovem nabízí i železniční lokálka, která kopec objíždí (trasa Česká Lípa – Úštěk – Lovosice). Vyrazit na Ronov je tak možné hned ze tří blízkých vlakových stanic – Stvolínky, Kravaře (odtud je na vrchol nejblíže) a Blíževedly.

Od barokního sloupu Nejsvětější trojice na náměstí v Blíževedlech vede červená značka až na zalesněný vrchol Ronova, na němž jsou mezi stromy již z dálky vidět kamenné stěny bývalého hradu založeného Ronovci koncem 14. století. Z náměstí v Blíževedlech je to nahoru asi čtyři kilometry, pokud nebudete při chůzi do kopce odpočívat, neměla by cesta zabrat více než hodinu. Červená značka nevede přímo na Ronov, tyčícím se za věží kostela sv. Václava, ale doprava oklikou směrem na Stranné. Za osadou Stranné se jde kousek po silnici a poté zahne doleva do lesa na svazích Ronova (i zde lze parkovat). Strmý svah napovídá, že jít po značené stezce půlkruhovou oklikou je lepší varianta, než se drápat v husté vegetaci přímo nahoru. Stoupání je pozvolné, celkově asi o 200 výškových metrů, až nahoře je krátký dramatičtější úsek s jedním dvěma stromy spadlými přes cestu, každopádně nic, kudy by neprošly i malé děti.


Ronov


Výhled z Ronova – Ralsko a Ještěd


Výhled z Ronova – Vlhošť a Bezděz


Vstup do hradu Ronov


Ronov


Ronov


Ronov

Zřícenině hradu by prospělo vyčištění od vegetace, která brání nejen lepšímu výhledu, ale v některých místech i pohybu. Ale opatrně, podle textu na informační tabuli je na samotném vrcholu nejrozšířenější populace lilie zlatohlavé v celé CHKO Kokořínsko. Zchátralý a v rozvalinách je Ronov uváděn již přes čtyři stovky let – od roku 1608. Opuštěný byl již na začátku 16. století, tehdy se Anežka z Helfenštejna, vdova po Vilémovi z Illburka, přestěhovala do Stvolínek, kde poručila přestavět původní gotickou tvrz s vodním příkopem na zámek (v současnosti dlouhodobě zchátralý zámek ve Stvolínkách se pokouší zachránit občanské sdružení Zámek Stvolínky, v jehož čele stojí Jiří Bartoš Sturz, operní pěvec libereckého divadla F. X. Šaldy a zároveň historik). I Karel Hynek Mácha se zatoulal na Ronov, psal se rok 1832, podle běžně dostupné informace zříceninu nakreslil, ale kresba se nedochovala.

Jak název hradu napovídá, byl založen Ronovci, šlechtickým rodem, o němž jsou zprávy již z konce 12. století. Původní menší hrádek dali postavit páni z Klinštejna (jejich sídlo – dřevěný hrad Klinštejn nedaleko České Lípy – zcela zaniklo), poté ho vlastnili Berkové z Dubé. V roce 1437 byl prodán Vilémovi z Illburka. O něm se v Ottově naučném slovníku dočteme: Bojovnou povahou svou předčil otce Půtu syn Vilém z Illburka, jenž nikdy se dlouho nerozmýšlel o příčinu půtky. Pokládaje za to, že peníze na Loketsko od otce půjčené ještě mu všechny vráceny nebyly, zpustošil… A výsledek? Ronov u Stvolínek, jenž Illburkovi náležel, opuštěn byv v noci od posádky vzat jest a spálen.
Vilém byl pochován v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Charvatcích, asi pět kilometrů jižně od Budyně nad Ohří. Jeho rod si dlouho hrad Ronov neužil, jak již bylo zmíněno, vdova po Vilémovu synovi, který též nosil jméno Vilém, se přestěhovala do Stvolínek. Ani opuštěný a chátrající hrad nedošel pokoje, za třicetileté války byl vypálen švédským vojskem, neboť se v jeho zdech ukrývali obyvatelé okolních vesnic. Pokoj nebyl hradu dopřán ani v době nedávné. Dle pověsti v něm byl ukryt velký poklad a hledači neváhali vybourat do věže otvor trhavinou.