Aruba je ostrůvek – co by kamenem dohodil – severně od Venezuely. Na délku má 30 km, na šířku 10 km a žije zde pouhých 120 tisíc obyvatel. Aruba má vlastní vlajku i měnu. S arubským florinem je to ale zapeklité, turista je vidí pouze, když mu obchodníci vracejí drobné, v Nizozemsku používaná eura berou jen směnárny a tak zůstává základním platidlem americký dolar. Aruba je jedním z tzv. ABC ostrovů – Aruba, Bonair a Curacao – které patřily do Nizozemských Antil, tento termín ale již není oficiálně používán. Příznivce dobrodružství asi Aruba trošku zklame. Aruba prostě nabízí nádherné bílé písečné pláže, nekonečné pláže, chce se říct, kdyby to nebylo vzhledem k velikosti ostrova poněkud nepřesné. A tyrkysové moře. A protože je Aruba nadále součástí Nizozemského království, nepotřebují čeští turisté vízum.

Na Arubě rostou hlavně kaktusy a zvláštní, pokřivené stromy „divi divi“(populární jsou i na sousedním ostrově Curacao nebo v severní Kolumbii). Jinak nic, vše se musí dovážet. Na Arubě nerostou ani žádné exotické plody, což je na karibský ostrov překvapivé. Jediná místní zvířata jsou ptáci, hadi, leguáni a kozy.

Hlavní město Oranjestad jako by bylo z jiného světa. Bylo založeno v roce 1796 a jméno na počest Viléma I. Oranžského získalo až později. Má holandský charakter, pastelově zbarvené domy vystavěné v koloniálním stylu, butiky a nespočet obchodů se zlatem a diamanty. V přístavu se můžete setkat se zástupci místní fauny – leguány. Po kamenech se jich majestátně procházelo několik. Dnes zde nekotví žádná výletní loď – jako téměř každý den – díky tomu tudy neproudí davy turistů. Před přístavem hned vedle arubského parlamentu vítá hosty ostrova nápis „I Love Aruba“, kde se nezapomene vyfotografovat snad žádný turista. S tímto sloganem se na ostrově potkáváte na každém kroku. Přístav v minulosti strážila pevnost Zoutman s věží Viléma III., v níž najdete Arubské historické muzeum. Zajímavá muzea jsou v Oranjestadu ještě dvě, nedaleko pevnosti numismatické muzeum s ukázkami více než 30 tisíc historických i moderních mincí z celého světa (nejstarší až z 3. století před naším letopočtem, k vidění jsou i platební mušle arubských indiánů) a na opačné straně města u autobusového terminálu Archeologické muzeum pojednávající o historii Arawaků. Centrum Oranjestadu jsou ovšem především obchody, opět obchody a nic jiného. Málem bych zapomněl – ještě tudy jezdí turistická tramvaj, ale uniká mi její smysl.


Věž Viléma III. v Oranjestadu

Chcete-li užít i jiná zákoutí ostrova než pláže a stíny palem, projeďte si ho jeepem od severu k jihu. Pod severním cípem ostrova jsou pláže Boca Catalina a Arashi. Sem už davy turistů nedorazí. Arashi je překrásná a téměř bez lidí. Není zde totiž žádné zázemí, jen pár přírodních slunečníků a sem tam nějaký „domek“ proti větru a slunci. Společníky dělají jen rackové a pelikáni. Právě zde, na severním výběžku ostrova se mění tvář Aruby z písečné a závětrné na kamenitou, ošlehanou neustále vanoucím větrem od moře. Končí zde silnice, přibývá kamení a kaktusů. Naopak útesy se stávají malebnějšími a vše doplňují ještě písečné duny California, které společně se stejnojmenným 38 metrů vysokým majákem dotvářejí ojedinělou scenérii. U majáku ale mizí klid a mír pláží, sem přijíždí autobus za autobusem s navoněnými turisty, kteří vystoupí, vyfotí a pokračují dále. Maják, který byl postaven v roce 1916 a pojmenován po parní lodi, která zde ztroskotala v roce 1891, je již nefunkční turistickou atrakcí a najdete jej na mnoha fotografiích ostrova.


.

Od majáku sjíždíme z asfaltové silnice a dále jen drkotání a prach, který se dostává snad všude. Poznáváme druhou tvář Aruby, nejen hotelové pozlátko jižní strany. Severovýchodní pobřeží je malebnější než nudnější jihozápadní strana a nabízí odlišnou tvář, která se snad po každém kilometru mění – nejen moře a pláže, také útesy a divi divi stromy. První zastávkou je kaple Alto Vista – první arubská kaple postavená indiány a španělskými misionáři a často zmiňovaná jako poutní kostel. Neslouží se v ní žádné mše mimo Velkého pátku, kdy sem po nedaleké křížové cestě míří procesí poutníků. Aruba je známá těžbou zlata a němým svědkem zlaté horečky je Bushiribana Gold Smelter kus dále po pobřeží. V 19. století se zde vytěžilo více než 1,5 milionu kg zlata. Kupodivu na arubské zlaté žíly nenarazili Španělé, kteří po staletí hledali zlato v Novém světě. Z celého objektu se zachovaly pouze stěny a stěží by někdo uhádl, že se zde zpracovávala zlatá ruda. Odpoledne se ve stoupajícím horku dostáváme až na jižní stranu ostrova na Baby Beach, pojmenované podle mělkého zálivu, který je vhodný pro děti. Panoráma místa nepříjemně dokresluje opuštěná rafinérka.


.

Většinu jižní části ostrova vyplňuje národní park Arikok, který zaujímá téměř 20 procent z celkové rozlohy Aruby a byl založen v 80. letech minulého století. Území obývají většinou leguáni, kozy, divocí osli a různé druhy ptactva. A hadi, nejnebezpečnější je endemický a kriticky ohrožený arubský chřestýš. Flóru zastupují stromy divi divi, vzácné druhy kaktusů, aloe a tropických květin. Na území parku leží nejvyšší vrcholek ostrova – Mount Jamanota (188 metrů) a mnoho památných míst připomínající historii Aruby – petroglyfy arawackých indiánů, zbytky původních rolnických sídel, plantážnické domy a ruiny zlatých dolů. V parku jsou desítky kilometrů turistických tras, kvůli stoupajícímu horku se náš průvodce Neil snažil dvouhodinový trek zkrátit a vést spíše stínem. Přesto nám ukázal asi to nejzajímavější z vnitrozemské části. Někdy příště musíme zavítat do pobřežní poloviny parku, kde jsou jeskyně, písečné duny, přírodní zátoky a laguny.

Z Oranjestadu se po L. G. Smith Boulevard snadno dostanete k nejnavštěvo­vanějším plážím Aruby – Eagle Beach a Palm Beach. Je pravda, že Palm Beach vypadá jako z reklamy na bacardi, ale já spíše preferuji poněkud klidnější variantu Eagle Beach, bez množství katamaránů, jet ski, kajaků a všech dalších vodních radovánek. Ještě kousek severněji je Malmok Beach, kde z moře nedaleko pobřeží čouhá nejznámější vrak Aruby – Antilla. Jedinými návštěvníky Antilly byli mořští ptáci, ale uvádí se, že je Antilla vhodná pro noční ponory. Německou nákladní loď dlouhou 122 metrů potopili její námořníci poté, co Hitlerova armáda vstoupila v roce 1940 do Nizozemska a loď byla zadržena v Karibiku v nizozemských vodách. Antilla není jediným vrakem u břehů Aruby, oblíbeným místem potápěčů je také tanker Pedernales, který byl potopen v roce 1942 torpédem z německé ponorky.

Autor provozuje webové stránky www.kolemsveta.com.