Poprvé jsem se seznámil se sopečnou minulostí i současností ostrova Santorini v dětském věku ve verneovce Dvacet tisíc mil pod mořem v rozhovoru kapitána Nema s profesorem Arronaxem. Nautilus proplouval průlivem mezi ostrůvky Nea Kameni a Palea Kameni a profesor se při pohledu na podmořskou sopečnou aktivitu neubránil překvapení, předpokládal, že utváření těchto ostrovů bylo již ukončeno.
„V sopečných vodách není nikdy nic skončeno,“ odpověděl kapitán Nemo. „V zeměkouli neustále pracují podzemní ohně“… „Pohleďte, pane profesore, na práci, která je dokončována pod vodou!“ Vrátil jsem se k oknu. Nautilus už neplul. Horko se stávalo nesnesitelným. Bílá barva moře přešla v rudou. Toto zbarvení způsobil roztok železité soli. Ačkoli byl salón dokonale uzavřen, rozšířil se uvnitř nesnesitelný zápach síry. Spatřil jsem v moři rudé plameny…“

Výlety lodí na ostrůvky Nea Kameni a Palea Kameni nabízejí nejen místní agentury, ale i české cestovní kanceláře, jejichž klienti na Santorini létají. Exkurze stojí kolem 30 € a zahrnuje nejen procházku vulkanickým světem kráterů, kouřících fumarol, ale také koupání v zátoce s horkými prameny u Palea Kameni. Voda, jejíž teplota přesahuje i 40 stupňů, je zbarvena do hněda a doporučuji koupat se ve starších plavkách. Turistické lodě u horkých pramenů čekají přibližně půl hodiny, ale kotví kus od zátoky, kam musí člověk doplavat. Vzhledem k počtu turistů si v těchto údajně léčivých vodách určitě nezaplavete o samotě. I kotviště u Nea Kameni je přeplněné. Od moře se pěšinou stoupá nahoru, nejvyšší bod ostrova je 114 metrů nad mořem. Několik kráterů, staré lávové nánosy, sytě rezavé, červené, žlutohnědé i černé. Vzhledem k seizmické a vulkanické aktivitě je ostrov prošpikován měřidly ISMOSAVu (http://ismosav.santorini.net – Institute for the Study and Monitoring of the Santorini Volcano). Je vedro, řecké slunce pálí a nevzít si sebou vodu by byla hloupost. Z Nea Kameni je báječný výhled na skály hlavního ostrova Santorini, jako by byly zasypány sněhem, to bělostně nabarvené domky vyvolávají mámení zraku.


Kotviště na Nea Kameni


Nea Kameni

Přímá svědectví o zkáze Théry (Santorini) se nedochovala. Sílu tehdejšího sopečného výbuchu dnes vulkanologové odhadují na VEI 6 – bylo vyvrženo na 60 km krychlových vulkanického materiálu (další odhady převyšují 100 km krychlových, tedy VEI 7). Pro srovnání – známá starověká erupce Vesuvu je označována jako VEI 5, tedy více než 1 km krychlový vyvrženého sopečného materiálu. Gigantický sopečný výbuch, při němž oblaka popela vystoupala do výše téměř 40 kilometrů, ale nepřišel nenadále a lidé ostrov v předtuše katastrofy opustili. Ve vykopávkách se totiž nenašly (na rozdíl od Pompejí) žádné lidské pozůstatky. Zkáza ale uprchlíky dostihla, pravděpodobně na blízké Krétě, jejíž pobřeží zaplavily pyroklastické proudy a později i tsunami vysoké snad až kolem sta metrů. Kdo ví, možná mají hrůzy, které prožili obyvatelé pobřežních měst leccos společného s biblickým vyprávěním o potopě světa, podobně jako pozdější klimatické změny s deseti egyptskými ranami, o kterých také vypráví Starý zákon. Sopečná zima je popisována i ve starých čínských análech – žluté mlhy, slabý sluneční svit a zima v letních měsících, neúroda obilovin a hladomor.

Historička Heather Whippsová na serveru www.livescience.com vyjádřila přesvědčení, že gigantická erupce Théry vykolejila historii Středomoří a že by mapa světa dnes vypadala jinak, kdyby Théra nevybuchla a nesmetla minojskou civilizaci. Ta vytvořila na Théře jedno z výstavných měst starověkého světa s jedním z nejrušnějších přístavů Středomoří. Strašlivá erupce ho pohřbila pod až 60 metry vulkanického popela a hornin. Novodobý objev starověkého Akrotiri je spojen se stavbou Suezského průplavu – dělníci, kteří těžili stavební materiál, narazili na starověké zdi. Objev přilákal francouzského geologa Ferdinanda Fouquého, který vydal roku 1879 zprávu o svých průzkumech ostrova „Santorin et ses eruption“. Systematické vykopávky zahájili řečtí archeologové až v roce 1967 pod vedením Spyridona Marinatose. Již tehdy si Marinatos uvědomoval, že odkryté části Akrotiri, jsou možná jen třicetinou velikosti antického města, kdysi kvetoucí metropole se snad až 30 tisíci obyvateli, která byla mnohem starší než Pompeje. Marinatos, představitel řecké krajní pravice úzce spojený s vojenskou juntou, v roce 1974 na Santorini během vykopávek zemřel na mrtvici a je na ostrově pochován.


Nea Kameni


Láva na Nea Kameni a Palea Kameni

Vykopávky pokračují dodnes. Archeologové už téměř půlstoletí odkrývají město, které předběhlo svou dobu. Objevili patrové domy, nádhernou keramiku popsanou tzv. lineárním písmem A, které se dodnes nikomu nepodařilo vyluštit, a na zdech obdivuhodné fresky, na nichž pulzuje obyčejný i neobyčejný život obyvatel tehdejší Théry. Mnohé zrestaurované fresky jsou k vidění v Národním archeologickém muzeu v Athénách (www.namuseum.gr). Z vykopávek je zpřístupněna jen část, v době mé návštěvy jsem je našel pod plachtami a ocelovou konstrukcí. Kusy konstrukce se v roce 2005 zřítily a zabily jednoho turistu. Až do roku 2012 byl areál uzavřený, v současnosti je opět zpřístupněn.

Jan A. Novák popisuje dojmy z thérských fresek ve své knize Smrtící sopky: „Jde o silný zážitek: přes obrovskou propast času na návštěvníka promluví lidé, kteří už jsou mrtví tři a půl tisíce let. Jarní krajina s liliemi rozkvetlými na skalách, mezi kterými poletují vlaštovky. Dvojice boxerů. Krásné ženy. Rybáři nesoucí úlovek. Návštěvníky, kteří se zajímají o dějiny mořeplavby, zaujme velká freska Námořní expedice ukazující flotilu několika desítek lodí nejrůznějších typů i velikostí obklopených delfíny, které plují kolem minojského města na pobřeží… V dobách, kdy obrovské říše Egypta a Předního východu zobrazovaly především jen bohy, vládce, vítězné bitvy a pokořené nepřátele, tady jsou vidět neokázalá civilní témata dýchající radostí ze života. Nejen milovníka umění, ale i člověka s průměrným estetickým citem nadchne jemnost linií i kombinace barev v kresbách, na nichž se způsobem až neuvěřitelně současným mísí stylizovanost s naturalismem. Umění mnoha daleko pozdějších kultur nám připadá cizí, hrubé nebo nepochopitelné, při pohledu na thérské fresky se ale neubráníme dojmu, že ti lidé – navzdory propasti tří a půl tisíciletí – nám byli neobyčejně blízcí. Bližší než většina těch, co přišli po nich.“


Vykopávky Akrotiri pod plachtami, dnes už je můžete vidět v plné kráse


Jedna z fresek odhalených v Akrotiri


Red Beach nedaleko Akrotiri

A jak tehdy, před erupcí, která smetla minojskou kulturu, vypadal ostrov Santorini? Odpověď najdete na stránkách http://www.decadevolcano.net/santorini/preminoan.htm. Dnešní 13 kilometrů široká zhroucená kaldera již existovala, jen vstup byl užší a uprostřed ostrov, který geologové označují jako pre-Kameni. Minojská erupce tedy kalderu na svědomí nemá, ta se vytvořila během ještě dávnější sopečné činnosti. Kdy přesně se minojská erupce odehrála, se vulkanologové nepřestávají přít. Portál www.volcanodiscovery.com udává roku 1613 před naším letopočtem + – 7 let, ale www.decadevolcano.net zase kolem 1645 př. n. l. Uplynulo přibližně 1300 let od katastrofické události a uprostřed kaldery se poprvé vynořil z moře ostrůvek, který dostal jméno Hiera a ve svých dílech ho zmiňují Řekové Strabo a Plutarch. V roce 46 našeho letopočtu se objevil bratříček, který dostal jméno Thia (současné Palea Kameni), o jeho existenci píší Římané Seneca a Plinius starší. Další erupce se odehrály roku 726 (spojila oba ostrovy), 1570 (vynořil se Mikri Kameni), 1707 až 1711 (z Mikri Kameni je Nea Kameni), 1866–1870, 1925–1928, 1939–1941 a poslední v roce 1950.

A byla Théra onou bájnou Atlantidou? Bádání přenechám povolanějším, jen připomenu, že nejstarším pramenem o ztracené Atlantidě je barvité vyprávění řeckého filozofa Platóna. „Svou“ Atlantidu ale umístil až za tzv. Héraklovy sloupy a navíc dává katastrofu do časů mnohem dávnějších. Mimochodem, Théra není jediným sopečným nebezpečím v oblasti, pouhých osm kilometrů od Cape Kolumbo se pod mořskou hladinou ukrývá vulkán Kolumbo. Je znám od erupce v roce 1650, zhroucení jeho kaldery široké tři kilometry a hluboké 500 metrů vyvolalo vlny tsunami, které zasáhly ostrovy vzdálené až 150 kilometrů a pyroklastické proudy tehdy zabily na Théře desítky lidí. Špička vulkánu je pouhých deset metrů pod hladinou.

Vladislav Rapprich, odborník na vulkanické procesy z České geologické služby a autor originálního turistického průvodce „Za sopkami po Čechách“, se otázce, zda by chtěl žít na Santorini podivoval: „Na Santorini? Snad ve druhé polovině dvacátého století, dnes již raději ne a nejenom kvůli strašlivým cenám nemovitostí… Navíc má člověk pud sebezáchovy a je nepochybně příjemné žít v bezpečí a k bouřícím vulkánům se vydat jednou za čas buď z vědeckých důvodů, nebo na výlet. Že bych tedy toužil žít na svahu aktivní sopky, ne, bez toho se klidně obejdu.“

Poslední intenzivní geofyzikální činnost byla na Nea Kameni zaznamenána od ledna 2011 do února 2012, to není žádná dávná doba.