Zkusil jsem to slovem „templ“, to už chápal, že mým cílem určitě bude chrám Hagar Qim. Jak jsem se vzápětí dozvěděl, domácí výslovnost je přibližně „adžarim“. S maltštinou je to vůbec komplikované. Jakoby se člověk propadl do severní Afriky před pár stovkami let, tam totiž hledají lingvisté původ maltštiny. Člověk má někdy pocit, že slyší jakousi prapodivnou lidovou italštinu či spíše sicilštinu, vzápětí promluví trochu chraplavěji jiný domorodec a najednou je to zřetelně arabština, maltština je prostě směsicí jazyků snad všech národů, kolik jich tímto ostrůvkem ve Středomoří prošlo. Každopádně je maltština semitský jazyk, přestože se píše latinkou. Odhaduje se, že přibližně 60 procent slovní zásoby má semitský původ, z románských jazyků a angličtiny pochází zbytek. Románské výrazy se vztahují především na pojmy z moderního života (policie, banka, pošta, také jména měsíců, most, palác, náměstí). Maltština má arabskou gramatiku, angličtině rozhodně podobná není, snad má původ ve fénické kolonizaci Malty, slovíčka jsou sem tam z arabštiny (trh je tradičně suq), italštiny, tu z francouzštiny, španělštiny, a různě se to v tom jazykovém kotli tavilo po staletí.

Malta má prastaré dějiny, ale neexistují žádné důkazy, že by ostrov byl obydlen během paleolitu (do 10 000 př. n. l.) a mezolitu (10 000 – 8000 př. n. l). Zkamenělé zvířecí kosti v jeskyni Ghar Dalam včetně kostí trpasličích forem slonů naznačují, že Malta byla kdysi spojená s jižní Evropou a Sicílií. Lidské osídlení na Maltě pochází z období 5200 – 4000 let př. n. l, ve Skorbě byly objeveny střepy nádob pocházejících z tzv. šedé a červené skorbské fáze. Chrámy Hagar Qim a Mnajdra na jižním pustém skalnatém pobřeží Malty pocházejí z let 3500 – 2500 př. n. l. Patří tak mezi nejstarší stavby světa, vždyť byly vztyčeny téměř tisíc let před pyramidami v Gíze a 800 let před nejstarší egyptskou pyramidou v Sakkáře. Před 5500 lety manipulovali stavitelé na Maltě gigantickými balvany – největší v Hagar Qim má rozměry 3×6,4 metrů a váží 20 tun, nejvyšší měří přes 5 metrů. Nalezené množství menších kulatých kamenů – které bychom si mohli plést s dělovými koulemi – napovídá, že byly zřejmě využívány pro přesouvání gigantických kamenů po zemi. Civilizace, která stavěla tyto chrámy, po sobě nezanechala žádné další stopy a dodnes archeologové nerozluštili, zda byli tito lidé potomky prvních maltských zemědělců, kteří Maltu nepřetržitě obývali, nebo tyto mimořádné stavitelské znalosti na malém ostrově využívali lidé cizí kultury, kteří na Maltu přijížděli pouze na náboženské, astronomické a rituální obřady.

Stavitelé chrámů nepochybně uctívali Matku Zemi – bohyni plodnosti, jejíž sochy se našly v pozoruhodném množství téměř ve všech maltských chrámech. V Národním archeologickém muzeu ve Vallettě jsou figury bezhlavých sedících žen právě z Hagar Qim (nalezených v roce 1949), které podle některých vyrytých otvorů mohly původně nést hlavy. Jsou to figury žen plných postav, bohyně plodnosti v neolitu a štíhlé linie, to nejde dohromady. V Hagar Qim byla nalezena i soška tzv. „maltské venuše“, taktéž bez hlavy, kterou je podobně jako sošky žen ležících na boku na lůžku (symbolizujících snad věčný spánek) možné spatřit ve vitríně Národního archeologické­ho muzea.


Bohyně plodnosti z Hagar Qim


Hagar Qim


Hagar Qim

Dlouhá desetiletí se vedly nekonečné debaty a spekulace, k jakým účelům stavby vlastně sloužily. Protože v maltských chrámech nebyly nalezeny pohřbené lidské ostatky, zdá se, že Hagar Qim nesloužil jako pohřebiště. V současnosti je rozšířen názor, že se jednalo sakrální chrámy, které plnily mimo jiné úlohu obětních prostor (zachovány jsou oltáře) a zprostředkování věšteb (šterbiny ve zdech napovídají, že jimi byly pronášeny věštby). V chrámu Hagar Qim není tolik zdobených kamenů jako v sousední Mnajdře, některé jsou ozdobené spirálami, oltář po všech stranách rostlinnými motivy, originály těchto zdobených kamenů jsou ale v muzeu ve Vallettě, v Hagar Qim jsou kopie.

Pro Malťany nebyly megalitické chrámy v minulých staletích neznámé, jak je možné vidět na starých rytinách i malbách například od francouzského malíře Jean-Pierre Houëla, který v letech 1776–79 cestoval po Sicílii, Liparských ostrovech a Maltě a zachytil na svých obrázcích tehdejší atmosféru ostrova. Z jeho publikace Voyage Pittoresque des Isles de Sicile, de Malte et de Lipari je patrné, že jen několik největších kamenů se zdvíhalo v té době ze země, povalené kameny byly většinou zaváté půdou. Až v roce 1839 za britského guvernéra Henryho Bouverieho byly prostory chrámu kultivovány, postaveny některé kameny a publikovány první informace J. G. Vancem. Vykopávky byly zahájeny až v roce 1885 pod vedením archeologa, historika, knihovníka a kněze Antonia Annetta Caruana, autora publikace Report on the Phoenician and Roman Antiquities in the Maltese Islands. Caruana psal, že chrám se v minulosti jmenoval Hall-Kbir, pod tímto jménem ho prý znali místní lidé ještě v jeho době. „Kbir“ znamená v maltštině „mocný, veliký“, Kabirové byli údajně féničtí argonauté (božstva).


Mnajdra


Mnajdra


Bohatě zdobené kameny v chrámu Mnajdra

Cestou k přibližně půlkilometru vzdálenému chrámu Mnajdra vidíme jednu ze 13 obranných věží, které chránily pobřeží ostrova před útoky z moře. Tzv. Věže de Redina byly postavené na rozkaz velmistra Martina de Redina v letech 1658–59 na jeho vlastní náklady jako dar řádu sv. Jana. Věže vybudované na obranu proti vpádům muslimských pirátů z východního Středomoří i severní Afriky se táhnou po severním, východním a jihovýchodním pobřeží (patří mezi ně i věž sv. Juliána ve Sliemě na Triq it-Torri). Čtyřboké de Redinovy věže byly dobře vyzbrojené a zásobené a z každé byly viditelné signály upozorňující na nebezpečí z věží sousedních. Nad modrými vlnami maltského moře stojí u Mnajdry na věčnost také památník guvernéra Malty a generála Sira Waltera Norrise Congreveho, který zemřel ve svém úřadu v roce 1927. Byl pohřben tradičně do moře mezi pobřežím a ostrůvkem Filfla, který je dnes přírodní rezervací. Filfla je jedním z nejmenších ostrůvků maltského souostroví a byly na něm nalezeny střepy staré keramiky, byl tedy lidmi využíván i v prehistorických dobách. Ze středověku zůstaly na ostrůvku stopy po kapličce a až do 70. let minulého století ho britská armáda využívala jako cvičný terč. Vylodění na skalisku je zakázané, hnízdí tam početné kolonie mořských ptáků.

Mnajdru tvoří tři chrámy – tzv. Jižní, Severní a Malý chrám. Jsou sestaveny do půlkruhu a nejstarší z nich je Malý chrám. Mnoho se z něj ovšem nedochovalo, a pokud ano, jsou kameny silně poznamenány restauračními pracemi. Jižní chrám je spojován s astronomickými pozorováními. Za jarní i podzimní rovnodennosti proniká proud světla hlavní osou chrámu až dozadu a během letního i zimního slunovratu proniká chrámem pouze paprsek (osvětluje oltář napravo od hlavní osy chrámu během zimního, nebo nalevo během letního). V současnosti jsou chrámy pod patronátem organizace Heritage Malta, která se stará i o spoustu dalších maltských památek – v Mnajdře připravuje speciální prohlídky například 21. prosince v brzkých ranních hodinách.

Obrázek z publikace Antonia Annetta Caruana Report on the Phoenician and Roman Antiquities in the Maltese Islands


Jižní pobřeží Malty u Mnajdry, v pozadí ostrůvek Filfla


Jedna z de Redinových věží u Mnajdry

Na rozdíl od Hagar Qim jsou vnější kameny chrámu z tvrdšího korálového vápence (z korálů a mořských mikroorganismů), zatímco vnitřní, které jsou bohatěji dekorovány, jsou z měkčího vápence tvořeného mořskými prvoky dírkonošci (rod Globigerina). Mimochodem, Mnajdra byla terčem neuvěřitelného vandalismu, v roce 1996 byly megalitické kameny postříkány sprejem a o pět let později některé povaleny.

Od Mnajdry se dá opatrně sestoupit po kamenech dolů k pustému pobřeží a nenechte si ten sestup ujít. Nádherná průzračná smaragdová voda, rozeklaná skaliska i skalní okna, barevně kvetoucí vřes. Dá se odtud pohodově dojít až k maličkému přístavu Wied iz-Zurrieq, odkud vyplouvají loďky na vyhlídkové plavby k tzv. Modré jeskyni. Vysoké útesy porostlé vřesem jsou jako stvořené pro jedovaté hady, není se ale čeho bát, žádní na Maltě nežijí. Nevydáte-li se na procházku po pobřeží, autobusem je možné ze zastávky Hagar Qim pokračovat až do Rabatu v centru ostrova. Vstupenky do chrámu Hagar Qim platí i pro Mnajdru a stojí 10 eur (já děkuji Heritage Malta za volné vstupné), otevřeno je od 9 do 17 hodin.

Maltské střípky, 1. díl: Marsaxlokk