Nejstarší z komplexu chrámů Tarxien – malý chrám – pochází přibližně z let 3600 – 3300 př. n. l. a archeologové ho řadí do tzv. období Ggantija. Ostatní tři chrámy – jižní, centrální a východní – jsou datovány do let 3150 – 3000 př. n. l. a zařazeny do období pojmenovaném právě Tarxien (v angličtině Tarxien Phase, 3150 – 2500 př. n. l.). Chrámy Tarxien se od ostatních megalitických památek na Maltě liší především velkým počtem zachovalých reliéfů a ornamentů na kamenech. Nejčastějším zdobením jsou spirály, pozornější návštěvníci uvidí i tisíce let staré reliéfy domácích zvířat, býků, koz i prasat. Vlastně… tisíce let… v Tarxienu jsou kopie, původní kameny jsou chráněny v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě.

Zatímco chrámy Hagar Qim a Mnajdra se těší nádherné poloze nedaleko moře na jihu Malty, Tarxien najdeme uprostřed městské zástavby v Paole na předměstí hlavního města Valletta. Autobusy z Valletty dorazí do Tarxienu během dvaceti minut. Ale… už to nejsou autobusy tradičních britských značek Bedford, Thames či Leyland. Století č. 21 dorazilo i na Maltu a současné maltské autobusy již nejsou malebné a hlučné britské, ale hádejte… jmenují se King Long a tedy… čínské. Pohodlí v nich je též čínské, malebnost i hlučnost zmizely. Přesto, jsou nejjednodušším a levným dopravním prostředkem do Tarxienu.

Odkud pochází jméno Tarxien (vyslovuje se taršín)? Prý je to plurál starého semitského výrazu tirxa, což znamená „velký kámen“. Megalitický Tarxien objevil náhodou vesnický farmář, je známé i jeho jméno – Wenzu Despott. Se svým pluhem narážel na mohutné kameny, to se psal rok 1913. Protože bylo nedaleko už v roce 1902 objeveno v současnosti proslulé hypogeum, věnovala se nálezům patřičná pozornost. Na maltském venkově se tehdy pohyboval spisovatel a básník Ninu Cremona, který se kvůli nálezu obrátil rovnou na prvního ředitele Národního archeologického muzea ve Vallettě Themistocla Zammita, který bývá označován za otce maltské archeologie. Zammit hned během prvního kopání rozpoznal, že jde do tuhého, tam dole je naše megalitická minulost. V letech 1915 – 1919 jeho lidé postupně odkrývali pozůstatky několika chrámů. (Mimochodem, Themistocles Zammit (1864–1935) byl i bakteriolog a v roce 1905 objevil, že brucelóza, charakteristická vlnitou horečkou, kterou se nakazili na Maltě i britští vojáci, se na člověka přenášela z kontaminovaného kozího mléka. Za svůj objev dostal rytířský řád a titul Sir.) Už v roce 1926 začaly první práce na malém muzeu vedle chrámů, ale otevřeno bylo až v roce 1952. V muzeu byly k vidění nálezy z Tarxienu, především keramika, předměty osobní potřeby, šperky, měděné zbraně. Malá budova se stala jedním z prvních návštěvnických center na Maltě a dodnes si uchovává svůj původní charakter – až budete kupovat vstupenku do Tarxienu, rozhlédněte se, jste právě v budově původního muzea.


Neplatící host v megalitickém chrámu


Mezi chrámy vede dřevěný chodníček


Plál v této míse oheň?


Nejčastějším zdobením jsou spirály


Pět tisíc let staré reliéfy domácích zvířat

Nejen v Tarxienu byly nalezeny sochy a sošky maltských bohyň. Z podobných nálezů – nejen na Maltě – usuzují někteří vědci, že tehdejší společnost byla matriarchální a jejich teorie pojednává o univerzální víře v „Matku Zemi“, dnes se o ní opírá feministické hnutí. Chcete-li si o této teorii něco poučného i zábavného přečíst, doporučuji knihu Číše a meč, agrese a láska aneb Žena a muž v průběhu staletí (Riane Eislerová).

Archeologové v Tarxienu odkryli několik vrstev. Na dně té spodní kamennou dlažbu, nad ní půdu z neolitického období a ještě výše černou půdu s popelem, patřící do doby bronzové. A nahoře i stopy fénického a římského osídlení. Je známo, že neznámá civilizace stavitelů chrámů se zhroutila okolo roku 2400 př. n. l. a na ostrově se rozšířila kultura doby bronzové. Přestaly se provádět rituály spojené s kultem Matky Země, byly opuštěny nebo sloužily jiným účelům, například jako pohřebiště. Archeologové se neshodnou na tom, co pád civilizace stavitelů chrámů způsobilo. Nově příchozí kmeny, kterým neuměli vzdorovat, přírodní katastrofa, nemoc? Nebo celkový kolaps civilizace, která na budování chrámů vynaložila veškeré své zdroje a schopnosti? Odhaduje se, že na ostrově žilo v té době až 10 tisíc lidí a budování gigantických chrámů nepochybně mohlo mít negativní dopady na společnost, ovšem zda mohlo způsobit její úplný rozvrat, zůstává otázkou. Nenašel se však jediný důkaz, že by se v chrámech konaly lidské oběti. Krach společnosti nastal překvapivě rychle. Zřetelné rozdíly v keramice, nástrojích a způsobech pohřbívání napovídají, že ostrov kolem roku 2400 př. n. l. osídlili noví osadníci.

Mezi chrámy vede dřevěný chodníček (dokončený v roce 2012), který nesmíme opustit, do apsid jen nahlížet, našim krokům jsou zapovězené. Krásný je trilithonový vstup do jižního chrámu (rekonstruován v roce 1960), což jsou dva vztyčené megakameny a třetí přes ně v horizontální poloze. Trilithon znamená tři kameny (lithos = kámen). Prostor trilithonu je vydlážděn. Vstupy do chrámů a nádvoří za nimi byly v dávných časech odkryté, postranní apsidy naopak měly střechy. Ke stavbě chrámů se používaly především dva druhy vápence. Rozšířenější globigerin, který pokrývá přibližně 65 procent povrchu Malty a tvrdší corallin. Vnější kameny chrámů jsou obvykle z tvrdšího korálového vápence (z korálů a mořských mikroorganismů), zatímco vnitřní, které jsou bohatěji dekorovány, jsou z měkčího vápence tvořeného mořskými prvoky dírkonošci (rod Globigerina). Globigerin má žlutou barvu, která zvětráváním zabarvuje do medové. Nevýhodou je rychlejší zvětrávání, zvláště působením slaného mořského větru, výhodou snadnější opracování. Výrazněji rezistentní proti zvětrávání je corallinský vápenec. Čerstvě odlomený má bílou barvu, zvětráváním šedne. Protože bývá až extrémně tvrdý, vyráběly se z něj i řezné nástroje.

Než se rozrostla zástavba, býval Tarxien jen osadou, dnes v něm žije přibližně 9000 obyvatel. V roce 1575 bylo v Tarxienu pouze 100 domů a tehdy nesl jméno sv. Jana. Mimochodem, během Velkého obležení (1565) byly vojenské služby schopní muži z Tarxienu pověřeni obranou bašt pevnosti na poloostrově Senglea. Vesnice byla opuštěna a usadily se v ní osmanské jednotky.

Maltské střípky, 5. díl: Valletta
Maltské střípky, 4. díl: Hypogeum Ħal Saflieni
Maltské střípky, 3. díl: Mdina
Maltské střípky, 2. díl: megalitické chrámy Hagar Qim a Mnajdra
Maltské střípky, 1. díl: Marsaxlokk