Na památníku jsou otvory pro okovy, ty ovšem nepocházejí z dob antiky, ale ze středověku, kdy ke sloupu připoutávali odsouzence, římský památník byl totiž využíván jako pranýř. Monument byl vztyčen na paměť Marcuse Valeria Vera, římského starosty města, které se za Římanů jmenovalo Poetovio. Z původní vojenské základny na silnici do Celeie (dnešní Celje) totiž vyrostlo římské město, které mělo až 10 tisíc obyvatel a v okolí jich žily další desítky tisíc. Nejstarší písemnou zmínku z roku 69 o vojenském ležení Poetovio najdeme v díle historika Tacita v souvislosti s panonskou legií XIII Gemina, která po pádu Otha podpořila Vespasiana v jeho nároku na trůn římského císaře. Římská sláva Poetovia, které bylo i sídlem biskupa, skončila v polovině 5. století vpádem Hunů. O sto let později se v oblasti postupně usazovaly slovanské kmeny. Od středověku byla Ptuj konkurencí nedalekého Mariboru, vzájemné soupeření rozhodla až železnice, jež vedla z Vídně na pobřeží a Ptuji se vyhnula. Z Ptuje se tak stalo provinční městečko a je jím vlastně dodnes. Na provinční městečko má ale Ptuj úžasnou historii i kulturní současnost.

Jedním z nejlepších období pro návštěvu Ptuje je tzv. Kurentovanje. Což je fašank, masopust, karneval. Oslavy vrcholí v sobotu a v neděli před masopustním úterým přehlídkou maskovaných průvodů městem (v letošním roce se Kurentovanje konalo od 22. února do 4. března). Mimochodem, ubytování v Ptuji může být v průběhu masopustu hodně nesnadné sehnat, z celého Slovinska i ze zahraničí přijíždí až sto tisíc lidí.


Posezení u Orfeova památníku


Maska kurenta vypadá hrozivě

Průvod kurentů je vrcholem masopustu. Až dva tisíce masek kurentů zaplaví město. A jaké jsou to masky! Do poloviny 20. století si každý doma vyráběl masku sám, lidé využívali všeho, co dům a venkov daly, až s rozvojem Kurentovanja od 60. let vznikaly první dílny, v nichž se začínalo s výrobou. Jednu takovou dílnu jsme navštívili ve vesnici Spuhlja na kraji Ptuje. Přivítali nás majitel pan Marko Klinc s dcerou Monikou, rodinný byznys ale odstartoval už v roce 1956 (v době, kdy u nás soukromé a rodinné podnikání nemělo právě zelenou) otec pan Klince. Rodinným byznysem není pouze výroba masek, ale například i restaurování starého nábytku, interiéru lodí apod. Na tradiční masku kurenta potřebují ostříhat pět šest ovcí a když se dělají přesčasy, může být maska hotová do čtyř dnů, neboť všechen materiál je obvykle k dispozici, sbírá a připravuje se průběžně po celý rok. Maska není levnou záležitostí, stojí 800 až 1000 €. Nejen pro turisty nabízejí menší figurky kurentů, např. o velikosti 30 cm, ta stojí 33 €. Marco Klinc je nepochybně uznávaným výrobcem masek, jeho fotografii jsem zahlédl i v muzeu na hradě nad městem.

Původ masek kurentů se ztratil v dávnověku. Jedna hypotéza tvrdí, že masky pocházejí z antických bájí a řecké mytologie, v níž Kuréti doprovázeli Kybelé, uctívanou Velkou matku bohů, dárkyni života. Kuréti byli horští démoni, kteří v dětství svým halasením přehlušili pláč malého Dia a zachránili ho tím před strašlivým otcem Kronem. To by mohlo souhlasit, i novodobí kurenti jsou hlasití, když jim zvoní zvonce zavěšené kolem pasu, ale napadá mne, že hlasití jsou během masopustu a oslav asi všichni. Další hypotéza dává kurenty do společnosti řeckého boha vína a nespoutaného veselí Dionýsa. Někteří badatelé hledají původ masek u slovanských předků a dokonce i v hnutí tzv. Uskoci. Tak si říkali v 16. století členové nepravidelných vojenských oddílů (především Chorvaté), které se podílely na odporu proti osmanské moci na souši i na moři. Po výpadech proti Turkům Uskoci „uskakovali“ na rakouské území z tehdy Turky obsazeného Balkánu.

Původně masky kurentů nosili pouze nezadaní muži, v současnosti nadále tvoří většinu kurentů, masky ale oblékají i děti a ženy. Tím se smazává zřejmě kdysi hlavní účel kurentování. Kurent totiž nosí hůl, která je na konci potažená kůží ježka, tedy ostny. Hůl není na tlučení kolemjdoucích spoluobčanů a turistů, na hůl připevňují dívky kapesníčky a kdo jich má nejvíc, asi bývá největším hrdinou masopustu. Pan Klinc vysvětloval a zdůrazňoval, že v masce by se nemělo mluvit, důvodem je, že není poznat, kdo pod maskou mluví. Vesničané nazývají tento karneval (karnevalem začíná období půstu, z italského „carne“ – maso, tedy vlastně „maso pryč“) fašenk a nositelé masek jsou maškare. V současnosti existují dva základní druhy masek kurentů. Jedny mají pravé kravské rohy, ty pocházejí především z Haloze, regionu vína jižně od Ptuje směrem k chorvatským hranicím mezi vesnicemi Zavrč, Podlehnik a Žetale. Další masky mají husí peří, krepové stužky a pouze menší parůžky ze slámy nebo dřeva obalených kůží. Zuby kurentů jsou z bílých fazolí, nechybí výrazný dlouhý jazyk. Kurenti mívají červené či zelené kamaše i rukavice a vysoké boty.


V dílně Marka Klince

Do druhé světové války byly tyto masky a průvody známé pouze ve vesnicích v okolí Ptuje, například Markovci a Zabovci, v nichž se na masopustní úterý tvořily spontánní průvody karnevalových masek doprovázených kapelami. Tradice pomalu mizela a lidé začali přemýšlet nad tím, jak ji zachránit a uvést znovu v život. Významnou postavou v historii Kurentovanja byl jeho neúnavný organizátor a kulturní historik Drago Hasl (1900–1976). Právě on navrhl někdy kolem roku 1970, že by událost měla být pojmenována podle nejznámější masky, tak se zrodilo Kurentovanje. V Ptuji se konal první organizovaný karneval v roce 1960, v roce 2010 tedy slavil již půl století.

Masek bývá samozřejmě během masopustu v ulicích Ptuje mnohem více. Tradiční je například maska medvěda, jehož honák bývá převlečen za cikána, což připomíná starou tradici, kdy cikáni předváděli ochočeného tančícího medvěda po vesnicích pro obveselení rolníků. Další maskou je Zeleni Juril, tedy Zelený Jiří, jehož oblečení symbolizuje ústup zimy a příchod jara – pod maskou se obvykle ukrývá chlapec a bývá v zeleném a omotaný břečťanem. Zelený Jiří symbolizuje i ochranu dobytka, koní a lidí mj. před hady. Tato postava upadla v zapomnění, ale v osmdesátých letech minulého století se v regionu Haloze objevila její modernější varianta nazvaná Haloški Jürek. S Jürkem bojuje tzv. Rabolj, představující zimu. Nejedná se ovšem o vážný souboj, ale o taneční a hudební představení. Populární je „baba nosi deda“ tedy převlek, v němž stará babička nosí svého manžela v koši na zádech. Neočekávejte ovšem stařenky nosící chlapy na zádech, vše je převlek. Obyvatelé Dornavy nedaleko Ptuje zase během karnevalu představují cikánský průvod s pestře zdobenými povozy a tradiční cikánská řemesla – věštění, krádeže slepic, prodej cetek či muzikantské výstupy.


Vstup do hradu v Ptuji, zde vládl jeden z Valdštejnových vra­hů


Na náměstí Slovenski trg

Z náměstí Slovenski trg se vydávám po Grajske ulici směrem k hradu, je to jen kousek do kopce. Z hradu je pěkná vyhlídka dolů na červené střechy starého města a… jaké v něm nacházím pouto s českou historií! V roce 1656 získal rozsáhlé pozemky v okolí Ptuje i hrad hrabě Walter Leslie, dobrodruh, pocházející ze skotského klanu Leslie. Život ho zavál daleko od rodného Skotska, do střední Evropy, do Čech. Čtyřiadvacet let předtím, než koupil panství v Ptuji, bojoval Walter Leslie ve službách Valdštejnova švagra Adama Erdmana Trčky v hodnosti ober­wachtmeistera. O dva roky později se ale Walter Leslie ocitl na druhé straně a patřil společně s podplukovníkem Johnem Gordonem k hlavním organizátorům vraždy Valdštejna a jeho věrných včetně samotného Trčky, kterého Leslie a jeho muži zavraždili neozbrojeného na slavnostním banketu ještě před Valdštejnem. Za své „zásluhy“ o Valdštejnovu smrt obdržel Walter Leslie zámek v Novém Městě nad Metují, kde se usadil jeho synovec James Leslie (Walter Leslie zemřel bezdětný). Každopádně to Walter Leslie dotáhl daleko, před jeho jménem stojí dokonce – polní maršál. Byl víceprezidentem císařské válečné rady, stal se rytířem Řádu zlatého rouna a císařským vyslancem v Cařihradu. Walter Leslie je pohřben ve Vídni ve Skotském klášteře (přesněji: Benediktinské opatství naší milé paní Skotské). Walter Leslie se také výhodně oženil s vévodkyní Annou Francescou von Dietrichstein (Ditrichštejnové vlastnili mj. Mikulov, Boskovice, Polnou, Libochovice, Budyni nad Ohří) a když v roce 1802 vymřela přímá větev Leslieho příbuzných, Ptuj zdědili právě Ditrichštejnové.


Muzeum hudby na hradě v Ptuji – římské tibie

Na hradě je vystavena největší sbírka historických hudebních nástrojů ve Slovinsku, která jako by navazovala na Orfeovu tradici, však vystavují i pozůstatky římských tibií (aulos řecky, tibia latinsky, řecký dechový hudební nástroj). Na hradě uchovávají i sbírku zbraní (včetně tureckých). Potěžkal jsem si v rukách osmikilový meč, jak s ním ti středověcí chlapi bojovali… asi to byli jiní chlapi než dnešní, kteří píší články na internet.

Ptuj se chlubí nejstarším vinným sklepem ve Slovinsku – oficiálně pochází z roku 1917, ovšem jeho dávnější stopy se ztrácejí až ve středověku, pravděpodobně kolem roku 1239, kdy byl v Ptuji založen klášter františkánského řádu minoritů. Právě františkáni (podobně jako dominikáni) vlastnili už od středověku v okolí Ptuje rozsáhlé pozemky, pěstovali víno a budovali první sklepy. Ve sklepě nazvaném jednoduše Ptujský sklep (Ptujska klet) je uchováván i nejstarší ročník vína ve Slovinsku, právě z roku 1917, takové víno ale neuvidíte a neochutnáte (dá-li se pít). Prohlídky sklepa a degustace na www.pullus.si.


Sudy v nejstarším vinném sklepě ve Slovinsku

Víno se pěstuje všude kolem Ptuje – především východním a jižním směrem. Slovinsko má tři vinařské regiony: Primorsko, Posavje a Podravje, názvy není asi nutné upřesňovat, první leží u moře, další dva v okolí řek Sáva a Dráva. Ptuj leží na Drávě a vinařský region Podravje má sedm podoblastí, mezi nimi Haloze jižně od Ptuje a Ljutomer-Ormož východním směrem, kde se vinice táhnou až do městečka zvaného Jeruzalem. Navštívit Ptuj a neochutnat víno, které zde pěstovali už dávno před Římany Ilyrové a Keltové, to by byl hřích. Bílá vína tvoří devadesát procent místních vín, pěstují se hlavně odrůdy Tramín červený, Muškát žlutý, Šipon (Furmint), Chardonnay, Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé i šedé (pod názvem Pinot). A mezi vinicemi se báječně jezdí na kole, malebné nizoučké kopce v okolí Ptuje, Jeruzalema i v kraji Haloze, nabízejí dostatek cyklostezek i vinařských stezek. Na svazích kopců nazvaných Slovenske Gorice se nejen rodí báječné víno, ale obklopují je také krásné staré legendy. Jedna z nich vypráví, že původní kapli Panny Marie Sedmibolestné v Jeruzalemě za­ložili křižáci vracející se z bojů ve Svaté zemi. Dodnes je poutním místem. Slýchal jsem, že místní lidé žijí nejšťastnějším životem ve Slovinsku, protože žijí na jednom z nejkrásnějších míst ve světě. To není legenda, to je doporučení.

Praktická záležitost na závěr – kde se v Ptuji ubytovat. Muzikafe bych nenazval bizarní podnik jako Lonely Planet, takový výraz může leckoho zmást. Tedy alespoň nikoli ve smyslu výstřední, divný. Lépe – neobyčejný. A to již okolnostmi svého vzniku, kdy se manželé po roce toulání světem rozhodli, že přivedou svět k sobě domů. Mnohé z toho, co hosté uvidí, uslyší, poznají, jsou právě jejich nápady a dílo jejich rukou. V Muzikafe se konají koncerty, literární večery, výstavy, pokoje září mnoha barvami (ladícími), působí excentricky, jako by se člověk opravdu ocitl někde uprostřed umě­leckého světa. Příjemné je posezení na slunečné terase (příjemné je i večer bez slunce), měl jsem štěstí na posezení s majitelkou, které se na klíně povalovala zrzavá kočka. A kdo přijede koncem srpna, Muzikafe je jedním z center Dnů poezie a vína. Krásný název, letošního 18. ročníku se zúčastnily mj. britská básnířka Astrid Alben, její švédská kolegyně íránského původu Athena Farrokhzad a Italka Sara Ventroni. Jednou větou – Muzikafe je místem setkání mladých a kultury. I starším vstup doporučuji. Muzikafe najdete na Vrazov Trg v centru města. Ve středověku se na tomto náměstí zpracovávaly kožešiny a kůže. Vrazov Trg nese jméno Stanka Vraze, slovinsko-chorvatského básníka 19. století, který se narodil u Ljutomeru, městě několik desítek kilometrů od Ptuje na východ.


Terasa Muzikafe

Kdo není na setkání mladých a kultury, ale spíše na maličko luxusu, variantou je hotel Mitra na ulici Prešeren, který je skutečně pojmenován po starém perském bohu slunce a světla, jehož kult byl v pozdní antice rozšířen i v římské říši. A tak se můžete ubytovat v pokoji pojmenovaném právě Mitra nebo v pokoji obchodníků s vínem, další se jmenují podle historika Tacita nebo císaře Trajána. Právě obchodníci s vínem – rodina Osterbergerů – byla vlastníkem hotelu v letech 1890–1945 a po ní je pojmenován i elegantní hotelový vinný sklep. Ceny v hotelu Mitra jsou ale vyšší, za dvoulůžkový pokoj zaplatíte více než 100 €.

Ptuj má také termální prameny, které dosahují teploty až 54 stupňů a mají blahodárné účinky mj. na revmatická onemocnění. Moderní termální park má bazény s umělými vlnami, tobogány, umělou řekou, vířivé vany a nejdelší systém skluzavek ve Slovinsku.

www.kurentovanje.net
www.muzikafe.si
www.facebook.com/domkulture.muzikafe
www.stihoteka.com
www.ptuj.info
http://m.slovenia.info
www.tapetnistvo-klinc.si
www.pullus.si