Králové na své město nezapomínali. Za Václava II. se zde razily mince (brakteáty), ale opravdové výsady přišly s Janem Lucemburským. Klatovy dostaly např. právo mílové a to byla nějaká výhoda pro místní obyvatele. Pro řemeslné cechy to znamenalo monopol na jejich výrobky. Právo mílové zaručovalo, že ve městě ani v okolí jedné míle nesměl nikdo mimo domácí cechy prodávat zboží. Navíc příchod cizích řemeslníků byl též zapovězen. Právo vydrželo do roku 1517 a Klatovům nepochybně přinášelo bohatství a řemeslníkům jistotu obživy. Klatovům se dobře vedlo, zakládaly se chmelnice, rybníky, chmel se vozil i do Bavorska a to Bavoři nebyli žádní neumětelové, co se piva týká. Klatovy patřily k nejbohatším českým městům, ale klatovští občané se přidali na husitskou stranu a vůbec se zde katolické víře příliš nepřikládala váha. V době pobělohorské se vše mělo změnit. Přišli jezuité, kteří založili kolej a nechali postavit na náměstí barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce.

V katakombách pod jezuitským kostelem pohřbívali jezuité své významné představené. Z asi 200 pohřbených se zachovala přibližně třicítka mumifikovaných těl. Pohřbívalo se zde od roku 1676, svá místa zde posmrtně našli především místní členové jezuitského řádu, ale také šlechtici – pánové z Janovic a Klenové. Vchod do katakomb (v zimě nepřístupných) je po pravé straně kostela pár kroků od náměstí. O těla nebožtíků bylo postaráno především vynalézavým větracím systémem, suchý vzduch, stálá teplota a vlhkost v neměnném mikroklimatu napomohly „mumifikaci“ těl. Samozřejmě se o mumie, jaké jsou známy z Egypta, nejedná. Tento způsob pohřbívání v kostelech nakonec zakázal Josef II.

V arciděkanském kostele navštívení Panny Marie visí kopie zázračného obrazu z města Re v Severní Itálii. Dostala se do Klatov díky italskému řemeslníkovi, který se ve městě usadil. Když se před obrazem modlil 8. července 1685, začala Panna Marie ronit krev stejně, jako se stalo v minulosti u originálu v Itálii. Z informací v kostele se dočítám, že se zázrak ještě několikrát opakoval, dokonce za dozoru církevních i světských autorit a v krátké době došlo ve městě k nejednomu zázračnému uzdravení či vyslyšení modliteb k Panně Marii. Kostel s obrazem se stal významným poutním místem.

Vedle kostela se tyčí Bílá věž, za ní hezké stromořadí dovede člověka až k hradbám. Dokonce i bašty se zachovaly. Kdysi byly Klatovy hradbami uzavřeny, dochovala se ale samozřejmě pouze jejich malá část. Nejen Bílou věží se chlubí bývalé královské město. Vedle jezuitského kostela se tyčí do výše 81,6 metrů věž zvaná Černá, postavená podle plánů Itala Antonia Saly. Její černý vzhled pochází od četných požárů, postupně doslova zčernala. Roku 1870 silná vichřice strhla báň věže a místo jejího dopadu je na náměstí vyznačeno. Kdysi ve věži bydlel tzv. věžný, který večer co večer ohlašoval trubkou čas (tato tradice prý byla nedávno obnovena). A náměstí a domy kolem? Jádra měšťanských domů jsou ze 14. a 15. století, ale pozdější přestavby (hlavně po požárech) změnily jejich vnější podobu a do středověkých sklepů se jen tak člověk nedostane. Některé domy mají sgrafitovou výzdobu.


.


.

Jedním z nejzajímavějších míst náměstí je barokní lékárna U Bílého jednorožce. Patřila původně jezuitům, ale po zrušení řádu ji koupil Jan Michal Firbas. Lékárna je součástí Okresního muzea a je úžasnou a originální ukázkou lékárenské praxe v 18. století. Prý sloužila nemocným až do roku 1966, kdy byla prohlášena za památku. Tady se louhovalo, míchalo, nejeden pro dnešek bizarní recept připravili tehdejší lékárníci. Již tady nenajdete žádné pijavice, žádnou sušenou zvířecí krev, jelení parohy, kančí zuby nebo třeba vlčí játra (Radovan Rebstöck v knize Klatovy – průvodce městem a okolím). A co takový kovový nástroj, kterým se pouštělo žilou, aby s odtékající krví odcházely z těla i neduhy a nemoci. Brr. Zaujme i plastika archanděla Michaela, který je ochráncem lékárnického cechu (podobně jako jeho kolega Rafael). A spatříte i kolosální roh jednorožce, který v minulosti zdobil lékárnu zvenčí. No, s tím jednorožcem to bude spíše pohádkový příběh, ve skutečnosti by to měl být roh narvala. Lékárna je v zimních měsících uzavřena až na výjimečné prohlídky, jedna z nich se připravuje na 1. února 2015. Data prohlídek se dozvíte ze stránek klatovského muzea v aktualitách: www.muzeum.klatovynet.cz.

Pro ty, kteří mají rádi květiny jedno doporučení. Výstava Klatovský karafiát se koná v červenci a trvá alespoň dva týdny. Co se dočteme v knize Tajemné stezky Šumavy o oněch klatovských karafiátech? „V roce 1813 přivezli do města na Šumavě – Klatov až z města ve Francii – Nancy první semínka karafiátů. Byla francouzská, a když z nich vyrostly květy, byly sice drobounké, ale zato přepestré a voněly po hřebíčku jako nevěsty z francouzské lidové písně. Pochopitelně našli se nadšení zahradníci, kteří nová semena hned začali zkoušet. První byl zahradník Bullman a šlechtěním květy zkrásněly a navíc vydaly nové odrůdy. Už v roce 1831 začali klatovští zahradníci vyvážet nové karafiáty daleko za hranice. Do Anglie, Německa, dokonce i do Švédska.“

Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše představuje bohatou sbírku keramiky a bronzových předmětů ze střední, mladší i pozdní doby bronzové. O této nejstarší historii Klatov a okolí vyprávějí nálezy z archeologické lokality v Husíně, dva a půl kilometru od klatovské železniční stanice po červené značce. Právě Karel Hostaš má zásadní podíl na vzniku archeologického fondu muzea, mohylové pohřebiště objevil a prozkoumal v poslední čtvrtině 19. století. Pohřebiště tvořilo 43 mohyl, ty, které vydaly nejvíce nálezů byly označeny tesanými žulovými kameny.

Klatovy, vždyť to už je Šumava. Co si tedy dát cmundu, řádnou šumavskou, venkovskou. To si nejdříve nastrouhejte brambory a přidejte k nim trochu krupice. Přelijte vroucím mlékem (asi deckou), potom přidejte nadrobno nasekané škvarky, česnek, majoránku, sůl, pak již jen vymazat pekáček, napěchovat cmundové těsto na výšku tří prstů a upéct. Ale… receptů na cmundu je snad nekonečné množství.

http://www.sumavanet.cz/muzeumkt/lekarna.asp
http://www.klatovsko.cz