„Plesk“, dostávám facku, jako když jsem na letišti vystoupila z letadla. Cesta klimatizovaným autobusem z Mandalaye do Baganu za 9000 čatů (kyatů) mi přišla jako pobyt v ledové kostce. Čtyři hodiny jsem se krčila a klepala zimou na sedačce číslo 42. Slézám schůdky z pojízdné mrazničky na zastávce v Nyaung U. Horký těžký dusný vzduch s teplotou snad 45 stupňů pomalu začíná prostupovat celým mým tělem. Beru mou hráškovou krosnu na záda a vzhůru do starého Baganu.

Kouzlo okamžiku: ve správný čas na správném místě

Staré královské město zeje přes den prázdnotou. Začíná se rozednívat nebo stmívat? Bagan se mění v turistické centrum s pomatenými turisty. Sluníčko jde spát a tím propuká davové šílenství, strkání a turistická nevlídnost kvůli pár minutám a touze po nejlepším fotografickém snímku. Fotografové ztrácí lidskou soudnost a místní pozorují dění z bezpečného povzdálí s nechápavým výrazem na tváři. Slunce si z toho nic nedělá. Ráno se kulatý koblížek zase vyhoupne na oblohu a čarovně rozeseje své paprsky mezi starobylé stavby. Pokud si chcete východ či západ slunce vychutnat plným douškem, pak si přes den vyhlédněte „svoji“ pagodu. Nemusí být tak vysoká jako Shwezidon nebo Pyathada, ale budete tam sami. Takový doušek okamžiku za to stojí.


.
.
.

Bagan na e-biku

Starobylé město má ale charismatickou tvář i za denního poledního světla. A tak si první den půjčujeme kolo za 1000 čatů. Projíždíme vyprahlým prašným územím, kde se údajně nachází 911 templů, 524 stúp, 415 klášterů a 31 dalších budov dýchajících kolovrátkem času. Projet všechno je nemožné. Ale pro zrychlení nás druhý den napadne vyměnit dopravní prostředek a ráno přesedláme na e-bike za 9000 čatů. Na e-biku jedu poprvé, takže mi to nejdříve cuká, pak na mě těžké kolo navíc spadne. Lucka za mými zády upozorňuje na nebezpečí: „Pozor napravo – kaktusyyy.“ Já je viděla, ale pod pískem mi podklouzlo kolo a nedobrovolně prožíváme live akupunkturu na přírodní bázi. Když se nám podaří bodliny ježčí velikosti vyndat z lýtek, tak pro změnu Terka s Honzou píchnou. A to jsme si předsevzali, že navštívíme tzv. Best of Bagan, kam domácí průvodci zařazují:
Ananda – nejkrásnější stavební útvar
Shwezigon – nejosvícenější stúpa
Dhammayangyi – největší pyramida
Gubyaukgyi – nekrásnější vnitřní malby
Nanpaya – nejkrásnější pískovcové reliéfy
Kyaukgu Umin – meditační jeskyně
Shwesandaw – stúpa s nejhezčím výhledem
Thatbyinnyu – nejvyšší stavba
Pochopitelně jsme to nestihli, ale méně někdy znamená více. A tak stačí pár pagod, třeba i menších a méně známých, kde ale není početné turistické hemžení a atmosféra je naprosto jedinečná. Po hodinové výměně pneumatiky sedáme na naše elektrická kola a projíždíme vyprahlou baganskou planinou. Chrámy se blýskají v přítomnosti červených rododendronů, akácií, růžových keřů a kaktusových vějířů. Z kopce vypínám motor a spořím baterku, vyplatí se to.

Pěší trek starým Baganem

Do žádné pagody se neplatí vstup, takže můžeme bez omezení kamkoli a dokonce jsme neplatili ani permit při vstupu do města, který údajně činí 20 dolarů. Vstoupili jsme do Baganu hlavní ulicí, před nikým jsme se neschovávali. Vychutnáváme si atmosféru místa, jehož historie sahá zpět až do devátého století. Objevujeme chudé slamové obydlí, houpačku u pagody, kde se vracíme do dětských let. Potkáváme pastevkyně v dřevěných žabkách, jejichž dopadající tlukot podrážek je slyšet na míle daleko. K večeru se vracíme k našim zaparkovaným e-bikům. Už se stmívá. Vidíme nad hlavami spoustu balónů. Let balónem je velkým lákadlem pro turisty, nepochyně krásný, ale bohužel také předražený zážitek. Zaprvé si let musíte rezervovat dlouho dopředu, zadruhé letíte přibližně 45 minut, a až budete sahat do peněženky, připravte si 300 dolarů.


.
.
.

Had jako černý pasažér v elektrickém kole

Tereza najednou vykřikne: „Viděli jste ho? Ježíši, on nám zalezl do motorky.“ V jednom z našich elektrických kol se zabydlel had. Nejspíš se vyhříval na rozpáleném kameni, my jsme ho vyrušili a jediný úkryt široko daleko byl právě náš e-bike. Boucháme do motorky klacky. Nic. Představa, že by si někdo z nás sedl na sedadlo a za jízdy by se odněkud vynořil takový černý pasažér, je hororová. Už je tma a to nám situaci jen ztěžuje. Zastavujeme auto s místními. Neumějí anglicky a tak gestikulací předvádíme hada. Nejdříve na nás zmateně koukají, pak konečně pochopí. Z korby auta vyskáče 10 chlapů a klepou do motorky klacky. Opět nic. „No snake“, říkají. Alespoň jsme je naučili dvě anglická slovíčka. Někteří Barmánci už skáčou na korbu, ale jejich řidič se ještě vrací a nadzvedává klackem sedadlo. Trefa do černého. Had je stočený jako vinná klobása přímo pod sedadlem. Bez váhání nám předvede své akrobatické číslo – prosviští mezi námi klikatícími ladnými pohyby a zmizí v noční tmě. Místní stačili uskočit do bezpečné vzdálenosti, nám strachem ztuhly nohy. Poplácávají nás po ramenou a nasedají zpět do plechového čtyřkolového rachtadla. Nějakou dobu se vzpamatováváme. Vůbec nechceme pomýšlet, co by se stalo, kdyby se někdo z nás na to sedátko opravdu posadil. A pak vyrážíme s čelovkami zpět a po hodině přijíždíme silou vůle do půjčovny. Vracíme vozidla a vedle v restauraci vidíme Barmánce, kteří nám pomohli. Vyprávějí historku majiteli motorek a my se dozvídáme, že se jednalo o jedovatého hada. Den v Baganu nemusí mít jen architektonický charakter. Někdy se můžete i podruhé narodit.

Další články Šárky Vackové z Myanmaru:
Jezero Inle aneb Jak utéci před turistickým ruchem
Mandalaj (Mandalay) aneb Putování za mandalajskou esencí bytí
Inwa a Amarapura aneb Víme, jak restartovat PC, ale z čeho pochází nit?
Hsipaw a festival Bawgyo
Vlakem přes viadukt Gokteik
Vzhůru na Mt. Victoria
Pyin Oo Lwin aneb Botanické a vodopádové nadšení

Recenze:
Turistický průvodce Myanmar

Rozhovory o Barmě:
Sabe Amthor Soe, ředitelka Burma Center Prague: Cestujte Barmou zodpovědně
Barmanista Jan Bečka o politických mniších i kokosech s červeným turbanem
Sabe Amthor Soe, ředitelka Burma Center Prague: Máte možnost navštívit jen pozlacenou část Barmy