Nebylo tomu tak vždy. Jedna stará legenda vypráví, že do Hsipaw přijel první turista roku 1992. Měl na sobě mnišské roucho a v ruce držel almužnickou mističku na rýži. Místní se ho báli, protože na jejich území nikdy nikdo cizí nevstoupil. Nevěděli, jak se mají k cizinci chovat a co od něho mohou očekávat. Znenadání se začalo bezstarostně usmívat přihlížející dítě. Hsipawané přestali být nedůvěřiví a začali turistu vítat. Právě to by podnět, který otevřel srdce i pomyslné dveře cestovatelům do dříve nepřístupného Šanského státu.

Střed dění – trh

Neopomenutelný je ranní trh, který se koná v centru města. Nezahálejte a opravdu si přivstaňte, abyste viděli přípravy a typicky horský ranní šrum s asijskou decentností a pořádkem. Jelikož se nacházíme ve velmi úrodné oblasti, trh překypuje čerstvou voňavou zeleninou. Tolik druhů rajčátek v žádném supermarketu neuvidíme. Cibulové hlavičky a česneková opojení jsou v ohromných pytlích a na ukázku v dřevěných ošatkách. Pojízdná masna už je připravená na nával nakupujících a jednotlivé kusy jsou v igelitových pytlících navázané na vnější stranu rikši, aby si každý zákazník mohl s přehledem vybrat svůj kousek masa. Kdo nedůvěřuje, může si zakoupit sušené maso, hlavně rybí. Na betelových listech se ještě třpytí ranní kapky rosy. První paprsky osvětlují uličnicky vypadající zázvor. Drobné chilli papričky se střídají se stánky plnými kořenové zeleniny. Naproti rannímu trhu stojí fabrika na výrobu čaje a tradiční výrobna obuvi, specializovaná na sandále z použitých pneumatik.


.
.

Už máte hlad? Tak si s místními sedněte na myanmarský čaj s buchtičkami. Těsto je dostatečně prohňácané a naducané oválky čekají na sítu, až se rozpálí olej. Vnitřek je naplněn masem nebo vegetariánskou náplní. Kromě klasických plat vajec jsou v Hsipaw rozšířená perliččí vajíčka, která si můžete koupit i ve smažené podobě. A sladká tečka – trojúhelníček šťavňatého kokosu. Po takové snídani jste připraveni na treky hsipawskou přírodou.

„Malý Bagan“ v Šanském státě

Hsipaw je označováno jako „malý Bagan“, protože tu vyrostlo nemalé množství pagod a templů, o jejichž dějinách vypovídají vrásčité okrové cihličky. Pochopitelně jich tu není tolik jako v Baganu, ale tím spíše si vychutnáte atmosféru o menší rozloze a s takřka žádnými turisty. Nikdy jsem neviděla tak úchvatnou kamenou lavičku s travnatým podprdelníkem. Opuštěné sandály (tzv. žabky) vtipně střeží vstupy chrámů a prašné částečky se uchytávají na jejich povrchu, vyrobeném z pneumatik. Zajímavý je klášter Maha Nanda, v němž je umístěná socha Buddhy, která byla celá zhotovená z bambusu a následně, jak už to v Myanmaru bývá, i pozlacená.

Není důležitý cíl, ale cesta k němu

Asi hodinu cesty od Hsipaw leží vodopády bez názvu, kam si můžete udělat pěkný trek. Počítejte s tím, že budete potřebovat minimálně celé dopoledne nebo odpoledne. Cesta vede příjemnou hsipawskou krajinou, možná potkáte buvoly, na kterých jezdí barmští předškoláci a uvidíte chýšky, které jsou jako stvořené pro polední siestu před sluníčkem. Proč říkám možná? Možná totiž půjdete jinou cestou než my. My jsme si došli pro mapičku k Mr. Charles, tam jsme trošku mlžili, že jsme u něj ubytovaní, abychom mapku dostali. V této oblasti se totiž hodí alespoň nějaká mapa, i když vrstevnice nečekejte, to by si místní mysleli, že se na jejich území přemnožili hadi. Hsipawská mapa se skládá z domečku označujícího město, železnice, což je křížkovaná přímka, a pagody namalované křížkem. Vodopády jsme bohužel nenašli, ale užili jsme si celodenní výšlap přírodou, která má jiný charakter, než jsme z Myanmaru doposud znali. A ještě jeden tip na výlet – horké prameny. Nacházejí se několik kilometrů od Hsipaw ve směru Kyaukme u malinké vesničky. Musí se platit vstup, ale je spíše symbolický.


.
.

Západ slunce na Sunset Point

Nedaleko města se nachází pagoda Sunset Point, kam se vyplatí, jak napovídá název, vyrazit před setměním. Půjdete směrem na Lashio. Přejdete most, kde hlídají dva vojáci se samopaly. Jediní zelení mužíčci, které jsme za měsíc pobytu v Myanmaru viděli. Ale jen dohlíží na pořádek a střeží, kdo do města přijíždí. Mile nás pozdravili: „Mingularba“. Odvětíme na pozdrav a vyrážíme dál. Cesta se za mostem dvojí. Na pravo vede k pagodě na kopci. Počítejte se čtyřmi hodinami pěší cesty, nebo se nechte odvézt pod kopec a vyjděte si pak poslední kus cesty, což zvládnete za necelou půlhodinku. Za námahu se slunce plnohodnotně odmění, pohled na krásu a bohatství přírody nasměruje k té správné pozitivní energii.

„Slavnost pagody“ za úplňku

Pokud budete v Myanmaru v únoru, vyplatí se naplánovat cestu do Hsipaw tak, abyste stihli každoroční „Slavnost pagody“ ve městě Bawgyo (Badžó) vzdáleném od Hsipaw pouhých 8 km. Veliký festival má pohyblivé datum, které se točí kolem úplňku, proto působí několikadenní noční slavnost tajuplným dojmem. Ohňostroj a taneční show roztančí noční klid v pravé hsipawské veselí. Denní program je přizpůsoben hlavně pro mlsné jazýčky. Je libo oříšky a sezamové sladkosti v medu, typické barmské cukrářské sladkosti nebo jablíčka? Jablka jsou v Myanmaru na asijské poměry poměrně drahá, takže nebuďte překvapení cenou. Pozor na placičky, které vypadají jako čokoláda, je to rybí tuk, sice žádný žaludek neprovrtá, ale bašta to není. Velmi dobrá a praktická je rýže v bambusových tyčinkách. Hned jich kupujeme několik, protože se hodí i jako snack na treky.

Největší lákadlo pro děti je ohromná pouťová atrakce, která asi nikdy žádnou kontrolou neprošla. Kouří se z ní jako z komínu a vydává skřípající zvuky, kupodivu to tu ale nikomu nevadí a shora se ozývá smích a v kouřovém oparu jsou vidět i třepetající ručičky mávajících dětí. Mávám jim na pozdrav a kupuju si zmrzlinu od pojízdného zmrzlináře. Z barevných kornoutků si vyberu zelený a kupodivu zmrzlina chutná báječně a později ani nemám žádné žaludeční problémy. O kus dál vidím výrobnu koktejlů s tradiční výrobou ledu. Paní v zeleném svetru řeže ledovovou kostku na dřevěném struhadle a její jahodový šejk s ledovými kousky každého v takovém parném odpoledni osvěží. Bawgyo je známé i díky stejnojmenné pagodě, která patří k nejvzácnějším v Šanském státě. Roku 1995 byla zrenovovaná a její architektonický ráz podtrhuje festival plný barev.

Kořeny vývoje a hsipawský charakter

Nenápadné městečko Hsipaw bylo v minulosti sídlem šanského knížete. Podle příběhu bez přesně známých dat se rozhodl odcestovat do Ameriky, kde poznal ženu svých snů a přivezl ji do Myanmaru. Od té doby se v šanském městečku snoubí barvitý život s přídavkem skutečnosti. Hsipaw má opravdu své kouzlo, výhodnou polohu s příjemným klimatem a přírodu, kterou jen málo ovlivňují lidské zásahy, coý každého baťůžkáře nadchne. Je tu tak vyloženě krásně a odpočinkově, místní lidé jsou vřelí a jsou zároveň vděční, že je turisté chtějí vidět a prohlédnout si jejich kraj. Hsipawský charakter, to je laskavost a upřímné srdce.

Další články Šárky Vackové z Myanmaru:
Bagan, jak ho neznáte
Jezero Inle aneb Jak utéci před turistickým ruchem
Mandalaj (Mandalay) aneb Putování za mandalajskou esencí bytí
Inwa a Amarapura aneb Víme, jak restartovat PC, ale z čeho pochází nit?
Vlakem přes viadukt Gokteik
Vzhůru na Mt. Victoria
Pyin Oo Lwin aneb Botanické a vodopádové nadšení

Recenze:
Turistický průvodce Myanmar

Rozhovory o Barmě:
Sabe Amthor Soe, ředitelka Burma Center Prague: Cestujte Barmou zodpovědně
Barmanista Jan Bečka o politických mniších i kokosech s červeným turbanem
Sabe Amthor Soe, ředitelka Burma Center Prague: Máte možnost navštívit jen pozlacenou část Barmy