Mé první setkání s řekou Neretvou bylo typické pro pobřeží kolem Splitu. Ocitl jsem se v království Hajduku, fotbalového klubu, který byl založen chorvatskými studenty v Praze v hostinci u Fleků. Bylo po sedmé večerní, ještě to nežilo v restauracích, na břehu řeky posedávali místní chlapíci a v záři zapadajícího slunce nepochybně probírali vše podstatné o světě a jeho radostech a strastech. A za nimi na druhém břehu řeky na zdi velký nápis, vyznání lásky. Hajduku, nikoli dívce: Mala rika zna da ga volin ja splitskog Hajduka.
A nepotkáváme žádné turisty, což v letním Chorvatsku není právě obvyklé. V Metkoviči a Opuzenu narazíte na řadu agentur, které nabízejí výlety na lodích do delty, za poznáním místní Amazonky. Vplouváme mezi rákosí a vzadu nad ním vidíme vrcholky Dinárských hor, odkud teče do Jaderského moře nejen Neretva, ale i další chorvatské řeky Zrmanja, Krka, Cetina. Pro ornitology je Neretva a její delta nepochybně rájem, ale na pozorování ptáků je třeba více času, trpělivosti a také jiné roční období. Pokud na nějakého ptáka narazíme, s křikem nám prolétne nad hlavou nebo se schová v rákosí. O kus dále přeplněné horké pobřeží Jadranu, v těchto čirých vodách je chladněji a slyšíme jen zvuky vody a křik vyplašených ptáků. Voda je chladná, koupání nikoli pro každého, s mořem se to nedá srovnávat, a pozor na vodní rostliny, zamotat se do těch houštin nohama, to nemusí být bezpečné.
V deltě žije přes 300 druhů ptáků, z nichž 115 druhů zde hnízdí, přibližně 35 druhů jsou vodní ptáci. Pelikáni, kormoráni, jeřáb popelavý, kolpík bílý, do delty zavítají sup bělohlavý, orel mořský, orel skalní, žijí zde moták pilich, káně bělochvostá, dřemlík tundrový, různé druhy racků, menší i velcí bahňáci, spousta malých krásně zbarvených zpěvných ptáků, např. brkoslav severní, červenka obecná, skalník zpěvný, pěnkava jikavec, ještě dlouho bych mohl pokračovat. Měl jsem štěstí na průvodkyni, možná tu nejlepší v deltě Neretvy – Davorka Kitonič je milovnicí přírody (nejen té kolem Neretvy, za přírodou procestovala svět, Namibie, Vietnam, Austrálie, Indie, Peru, Vanuatu, Malawi atd.) a autorkou několika knih o ptácích delty (Ptice delte Neretve). Davorka se před téměř dvaceti lety usadila v deltě, žije v Opuzenu (téměř celý pracovní život strávila v Hamburku jako nezávislý architekt) a založila sdružení na ochranu přírodního a kulturního dědictví dolního toku Neretvy. A delta ochranu opravdu potřebuje, ohrožují ji pokračující meliorační práce a vznáší se nad ní stín plánů na vybudování dalších přehrad na Neretvě, proti čemuž ochránci přirody protestují. Vodní ptactvo ztrácí životní prostor, což vede k poklesu ptačí populace, k čemuž samozřejmě výrazně přispívá i nelegální lov ptactva.
Po říčce Norin
Slunce zapadá, večerní pohoda v deltě
Pluli jsme po říčce Norin, která je pravým přítokem Neretvy jižně od Metkoviče. Na lodi, které se říká ladja. Široké dřevěné plavidlo, dvě řady sedaček podél, nad námi hadrová stříška, aby nás nespálilo jižní slunce, nechybělo úvodní pohoštění, víno, rakije (místní si ji velmi pochvalovali), kousky sýru, šunka, ovoce. A na jednom z pevných břehů byl připravený oběd, co jiného než ryba, k ní vychlazené bílé víno, paráda. Dnes již deltou vedou silnice, ale v minulých časech nebýval na Neretvě život jednoduchý. Zvláště pro ženy. Vyprávěli nám historky a vtipy na téma ženy a život v deltě v minulosti. Když loď v hustém porostu zastavila, musely ženy do vody a táhnout loď dále na volnější kanály. A ten vtip: Sedí muž na zápraží svého venkovského domku a soused mu říká, že cestou po kanálech narazil na jeho ženu, jak táhne loď houštinou vodních rostlin. Jo, cítila se nějaká nemocná, tak ji vezu k doktorovi, odvětil sedící chlapík. V minulosti měla každá rodina (muž?) vlastní loď, bez ní nešlo v tomto vodním prostředí přežít. Tradiční loďky, které využívali místní pro osobní dopravu jsou mnohem užší a menší než ladja. Říká se jim trupice, stovky let se na nich převáželi lidé, ale také obchodní produkty, ovoce, zelenina, slepice, dokonce i ovce. Tyto štíhlé loďky se perfektně hodí do kanálů delty a místní v nich uvidíte i dnes. Zkuste si v nich zapádlovat, zvláště ve stoje je to náročné i zábavné.
Ladja je mnohem větší než je trupice a ačkoli si to zřejmě málokdo dokáže představit (zvláště, když spatříte staré ladje v troskách a napůl ponořené a trouchnivějící v některých zátokách), na těchto lodích se závodí. Budete-li v deltě Neretvy druhou srpnovou sobotu, nevynechejte závod Maraton Ladja, který se koná pod patronací chorvatského prezidenta a jehož trasa měří 22,5 km. Dnes se ladje využívají na výlety pro turisty, ale kdysi dávno před tisíci lety je používali piráti, kteří se schovávali v deltě Neretvy a terorizovali vody Středozemního moře. Poprvé se závodilo v roce 1998 a dnes se už vyrábějí lodě na zakázku, musí být především dřevěné, také vesla musí být vyrobena ze dřeva, musí dodržet tradiční tvar a rozměry, to znamená délku 7 až 8,2 m, šířku mezi 2,45 a 2,8 m, hloubka je 70 cm. Posádka se skládá z 10 veslařů, bubeníka a kormidelníka, minimálně 12 a maximálně 18 osob. Součástí posádky může být kdokoli – muži, ženy, děti. Start závodu je v Metkoviči pod hlavním mostem a trasa vede po Neretvě do přístavu v Ploce. Na padesát tisíc diváků lemuje celou trasu každý rok, což dokazuje, že je to pro Chorvaty významná událost, dokonce v minulých letech startovaly i zahraniční posádky složené z chorvatských emigrantů z Austrálie nebo chorvatské menšiny ze severní Itálie.
Jedno z mnoha kouzelných zákoutí delty
Výhled na vesnici Vid, tam stála starověká Narona
Pomalu se před námi kanály více a více rozevírají, připlouváme až do blízkosti vesnice Vid, přibližně 4 km od Metkoviče. Vid by byla neznámá vesnička, kdyby na jejím místě před dvěma tisíci lety nestála starověká Narona, druhé největší římské město na dalmatském pobřeží v 1. století př. n. l. Něco podobného by mezi rákosím v deltě řeky turista opravdu nečekal. První písemné zmínky o Naroně jsou v díle řeckého historika Pseudo Skylaxe ze 4. století př. n. l. Už tehdy Řekové navázali obchodní kontakty s místními ilyrskými kmeny, později za G. J. Caesara zde stála Colonia Claudia Iulia Narona, další rozkvět zažila Narona ve 2. a 3. století, vlna prosperity přišla i v 7. století, kdy byla Narona sídlem biskupa a centrem křesťanství. Nájezdy Avarů a Slovanů smetly její slávu a během staletí zakryly pobořené antické stavby vrstvy nánosů Neretvy. Antické město objevovali archeologové už na přelomu 19. a 20. století, kdy Dalmácie patřila Rakousku-Uhersku a vykopávky tehdy vedl rakouský archeolog Karl Patsch. Archeologický průzkum pokračoval i koncem 20. století a v roce 2007 bylo otevřeno muzeum, které stojí přímo nad archeologickým nalezištěm, tedy i nad objeveným římským chrámem zasvěceným císaři Augustovi s nádhernými sochami v nadživotní velikosti. Byly odkryty i pozůstatky antických hradeb, římské lázně, divadlo, náhrobky a raně křesťanská bazilika se zbytky mozaik a fresek.
Chorvatský folklór připomíná pověsti o bájném králi Norinovi, který vládl tomuto kraji. O jeho fyzickém vzhledu se legendy neshodují, v jedné verzi má dlouhý plnovous, který tvoří živí úhoři. Každopádně to byl panovník, který vládl kouzly, dokázal se proměnit ve zvíře a krutě se mstít místním obyvatelům. Právě král Norin byl obviňován ze všech neštěstí v údolí Neretvy včetně potopení lodi, která přepravovala zvony pro kostel v Opuzenu. Zvony jsou prý dodnes někde na dně řeky neboť potápěče, kteří po nich pátrali, vždy vylekalo něco nadpřirozeného. Jeden byl napaden velkým černým úhořem (nepochybně to byl sám Norin), další spatřil Norina, jak sedí na věži své podvodní pevnosti a kouří dýmku. Místo kouře ale dýmka vydávala hejna plotic. Tentokrát Norin potápěče pouze varoval, aby se již nikdy do vod Neretvy nevracel, pokud chce přežít. A tak mohl vydat své svědectví.
Tradiční loďka trupice pro osobní dopravu, vyzkoušejte
Ladja
V deltě jsme uprostřed července nezahlédli ani pelikány ani orly. Ale jsou v ní vesničky, kde ještě žijí staří rybáři, uvidíte, jak opečovávají své sítě, kolem se toulají kočky a očekávají, zda najdou něco k snědku, a pije se rakije na setkání a na zdraví. Divím se, že mne neobtěžují komáři, v deltě bych je očekával. Kdysi byli komáři postrachem tohoto kraje, protože šířili i malárii. Neretvě se prý říkalo „Bohem prokletá řeka“ a padovský lékař Giuseppe Pujati ji ve svém pojednání De morbo Naroniano nazval „neretljanska bolest“, tedy „neretvanská nemoc“. Benátský kartograf a přírodovědec Alberto Fortis, který se věnoval průzkumu dalmatského pobřeží, popsal, že ze strachu z nákazy dokonce jeho námořníci odmítali cestovat do této oblasti. Fortis popisoval, že obyvatelé mají malé stany jako ochranu před komáry a že se mu jeden kněz svěřil s podezřením, že právě komáří bodnutí jsou původcem smrtelné choroby. Kněz měl pravdu, to ale v 18. století málokdo tušil.
Po skončení druhé světové války začaly v deltě rozsáhlé meliorační práce, které se zintenzivnily v 60. a 70. letech. Na vysušených polích se díky úrodné půdě a příznivému středomořskému klimatu pěstují především mandarinky a další jižní ovoce, např. fíkovníky, v deltě se pěstuje i vinná réva. V oblasti delty roste na milion a půl stromů mandarinek a delta tak zásobuje těmito plody celé pobřeží Dalmácie včetně hotelových komplexů. Mandarinky ale nejsou v deltě původní, v bažinách a ramenech delty se toho nedalo příliš pěstovat. A určitě jsou v deltě výborné podmínky pro rybaření, ale nejsem rybář a po podmínkách rybářského povolení jsem nepátral. Specialitou zdejších vod jsou především vzácní úhoři.
Brudet
V deltě žije přes 300 druhů ptáků
Nebylo možné si toho nevšimnout – nad silnicí v Opuzenu vlál transparent zvoucí na Neretvanskou brudetijadu. Pod tímto názvem se skrývá slavnostní večer na opuzenském náměstí, kytary, mandolíny, harmoniky, středomořská atmosféra, ale především ona brudetijada, tedy soutěž v jedné místní rozšířené specialitě – vaření rybího guláše. Úhoři, parmice, dokonce i žáby, paprika a koření. Papriku do tohoto kraje kdysi přinesli maďarští dělníci, kteří stavěli železnici do Mostaru. Ochutnal jsem guláš plnými sousty v hotelu Merlot, uprostřed stolu přistál doslova kotel s kusy ryb (kosti, pozor) v chutné omáčce, k tomu šťouchané brambory a chléb. Brudet je symbolem Neretvy, když se mi rybí maso rozplývalo v ústech, jako by mi vyprávělo dlouhý příběh tohoto kraje. Opravdu dlouhý, večeře trvala dvě a půl hodiny. Majitel hotelu se svěřil, že bývá na brudetijadě jedním ze soudců, takže jsem tušil, že v tomto směru jsem v dobrých rukách. A nechybělo víno Provič, dole pod hotelem mají vinný sklípek, kde zraje víno i v sudech a z jejich červeného ten nádech sudu vážně stoupá do smyslů. A na závěr zákusek – palačinka s mandarinkovou náplní, co jiného v deltě. Že to v hotelu vínem žije, dokazují i písmena pokojů (nikoli čísla). Já jsem byl ubytovaný v pokoji M, jako Merlot. A další hosté v C jako Chardonnay nebo S jako Sauvignon, písmena jsou podle vinných odrůd.
Malá zajímavost na závěr. Cesta Františka Ferdinanda d´Este do Sarajeva, kterou v roce 1914 ukončil atentát a znamenala začátek první světové války, vedla právě přes deltu Neretvy. Následník trůnu tehdy plul z přístavu Ploče na jachtě Dalmat proti proudu řeky do Metkoviče a odtud pokračoval vlakem do Mostaru.
rss kanál