Nespěchal jsem, poseděl na lavičce, užíval si tichou atmosféru vinice i výhledu na věže kostelů a střechy okolních domů. V samotném centru Kolína, rušného to místa. Vinohrad byl obnoven – symbolicky – v dubnu 2012, kdy si Kolín připomínal 70. výročí transportu kolínských Židů do koncentračních táborů. Po více než šesti stoletích tehdy židovská komunita v Kolíně zanikla. Svědky minulosti zůstávají synagoga, starý a nový židovský hřbitov i bývalé budovy židovského ghetta v okolních ulicích, které bývaly oddělené řetězem od křesťanského světa.

Kolínský kronikář František Straka napsal o bývalé Židovské ulici „ulice podivné krásy a nesouladu“. Býval to uzavřený svět, který se začal otevírat až v čase josefínských reforem. I jméno se změnilo a z Židovské ulice byla ulice Na Hradbách. Rabín Feder napsal, že se v ní žije tak mile a příjemně jako v celém Kolíně. Jenže, jak vypadala synagoga a vedlejší ulice Na Hradbách a Karolíny Světlé na přelomu 80. a 90. let minulého století, dokumentují fotografie v synagoze. Tehdy už asi neplatilo, že se v nich žije tak mile a příjemně. Naštěstí – v současnosti jsou budovy restaurované, na rohu stojí dokonce hotel U rabína. Kdysi patřil tento dům Leopoldovi Feldmannovi, který si v roce 1857 založil v nedaleké Pražské ulici obuvnickou dílnu (z níž později byla továrna). Z propagačních materiálů Městského informačního centra, které sídlí právě v ulici Na Hradbách (v bývalé židovské škole) se lze dočíst více příběhů o historii židovských domů a jejich majitelů a obyvatel. Rabín Richard Feder, sociolog Josef Popper-Lynkeus, majitel cukrovaru Bernard Mandelík a další a další jména…


Parkán


V synagoze

Rabín, filozof a spisovatel Richard Feder je jedním z nejvýznamnějších obyvatel v historii Kolína. Jeho životu a působení je věnována výstava v synagoze. Své češství prožíval židovsky a své židovství česky v plném vnitřním souladu píše se v jednom textu výstavy. Vydával učebnice hebrejštiny a hlouběji se zabýval i dějinami kolínských Židů. Osobnost Richarda Federa připomíná kniha Zuzany Peterové a to v jeho vlastních vzpomínkách a korespondenci a také ve vzpomínkách současníků, jejichž příběhy jsou převyprávěny.

Zaujala mne následující myšlenka Richarda Federa, která je tolik aktuální i ve 21. století: „Historie učí, že nepřátelé židů byli zároveň i nepřáteli a škůdci lidstva. Kdo nenáviděl, pronásledoval a hubil židy, ten nenáviděl, pronásledoval a hubil i své vlastní bratry. Tak tomu bylo v minulosti. Ten Ferdinand Katolický, který vypověděl v roce 1492 židy ze Španěl, zavedl ve své říši inkvisici, jejíž soudní tribunály vyřkly rozsudky smrti nad statisíci dobrými Španěly. Tak tomu bylo i v naší době. Hitler, velký nepřítel židů, zahubil zároveň se židy i miliony Slovanů a přemnoho Němců. Tak tomu bude i v budoucnosti.“


V ulici bývalého židovského ghetta


V synagoze

Nejstarší písemné zprávy o židovské komunitě v Kolíně jsou z období vlády Jana Lucemburského. Židovská komunita v Kolíně žila především v Židovské ulici v blízkosti levého břehu Labe, ta se písemně připomíná v roce 1377 (Platea Judeorum). Na počátku 16. století žilo v Kolíně 300 až 400 Židů, což z místní židovské obce činilo druhou nejvýznamnější v Čechách hned po pražské. Nejstarší písemná zmínka o kolínské synagoze je z roku 1512, od té doby byla několikrát opravována a přestavována.

Nejpozději na začátku 15. století (údajně 1418) byl založen kolínský židovský hřbitov, nejstarší náhrobek pochází z roku 1492. Po pražském hřbitově na Josefově je kolínský zřejmě druhý nejstarší v Čechách. Starý židovský hřbitov se nachází přibližně 400 metrů západně od synagogy po ulici Pražská, hlavní brána je v Kmochově ulici. Na hřbitově je více než 2600 náhrobních kamenů, pohřby se zde konaly do roku 1887 a jsou zde pohřbeni i významní rabíni a talmudští učenci, mj. Becalel ben Jehuda Liva-Löw (zemřel 1599), syn pražského vrchního rabína Löwa, podle staré pověsti tvůrce Golema.


Starý židovský hřbitov


Starý židovský hřbitov

Přístup na starý židovský hřbitov je možný po dohodě s Městským informačním centrem, návštěvníkům jsou zapůjčeny klíče oproti vratné záloze 100 Kč a to nejdéle hodinu před zavírací dobou kanceláře. Hřbitov i synagogu lze tedy navštívit v provozní době infocentra a mimo některé židovské svátky. V synagoze je zakázáno fotografovat.
Ještě do konce října je v synagoze umístěna výstava Odhalené osudy dětí za holocaustu z Kolína a okolí.
Více na www.infocentrum-kolin.cz.

Nespěchal jsem, poseděl na lavičce na parkáně, užíval si tichou atmosféru vinice i výhledu na věže kostelů. A četl si verše kolínského rodáka Camilla Hoffmanna (v překladu Bedřicha Pflegera). Narodil se v německy mluvící židovské rodině, do roku 1938 pracoval jako tiskový attaché na československé ambasádě v Berlíně a překládal Masarykovy a Benešovy spisy do němčiny. V roce 1942 byl spolu se svou manželkou deportován do koncentračního tábora v Terezíně a později zavražděn.

Jak vážně zvoní, vážně z hloubi v dál
ty staré zvony v rodném městě mém!
Tak jako by sen pohádek v nich spal,
že mnohý potřás hlavou údivem.

V zpuchřelé zvonici tu pojednou
to tmavé zlato zazní… táhne, vlá
pak večerem a ztichlou dolinou
ponurá píseň plně rozchvělá.
…