Hned na úvod autoři představují svůj výběr 29 míst, která by neměl turista na Novém Zélandu minout. Dlouhý seznam, na který bude potřeba i dlouhá dovolená, mj. do něj zařadili White Island, pozorování velryb (i z vrtulníku) a tučňáků, geotermální lokalitu Wai-O-Tapu s bahenními jezírky, Routeburn Track a několikadenní túru lávovými poli Tongariro Alpine Crossing.

Průvodce tradičně poradí, kam se vydat (je rozdělen do 14 kapitol od Aucklandu po Fiordland), kde se ubytovat a jak funguje na Novém Zélandu doprava. Velký důraz je v průvodci kladen na outdoor aktivity a to nejen na pěší turistiku v horách či v okolí sopek. Nový Zéland má velkolepé přírodní scenérie a v outdoor aktivitách je doslova rájem na zemi – nechybějí vyjížďky mořským kajakem, na koni, rafting, potápění, plavání s delfíny i lachtany (jsou prý ještě zvědavější než delfíni), canyoning, paragliding, rybaření.

Ovšem Nový Zéland rozhodně nepatří k nejlevnějším destinacím (co je krásné, není levné…), za šestihodinový výlet na sopečný ostrůvek White Island s dvouhodinovým pobytem v lávových polích a u kráteru (možná v plynové masce vzhledem k jedovatým výparům) zaplatíte 200 dolarů. A levnější nebude pozorování velryb z vrtulníku, podobně jako výprava na ledovec či vyhlídkový let kolem nejvyšší hory země Mount Cook. Z průvodce Rough Guides a popisu všech aktivit je patrné, že kdo si chce Nový Zéland užít naplno, měl by mít plné kapsy.

Publikace se dostatečně věnuje i polynéskému obyvatelstvu Nového Zélandu – Maorům. Popisuje jejich osídlení země před přibližně 700 lety, kulturu, zvyky, tradiční život, legendy, tetování, tance (haka). Na závěr kapitoly je i krátký slovníček maorštiny (společně s angličtinou oficiální jazyk země) s nejdůležitějšími výrazy. Průvodce poradí, kde se s maorskou komunitou i kulturou turisté potkají. Nechybí ani seznam novozélandských filmů, včetně slavného Once Were Warriors (Kdysi byli bojovníky), v němž se novozélandský režisér maorského původu Lee Tamahori zaměřil na neradostný život městských Maorů v Aucklandu, zánik tradic, alkoholismus, promiskuitu i sociální vyloučení.

Mám doma v knihovně desítky průvodců Rough Guides a vždy jsem na nich oceňoval praktičnost, tedy to, že mají na snad jakoukoli situaci v neznámé zemi odpověď. Kdy se konají nejzajímavější festivaly a slavnosti, kde si dát nejlepší pivo, ve kterém baru se scházejí baťůžkáři, kde je naopak nejlepší stylové posezení s výhledem na rybářské lodě, sofistikovaná restaurace či kultovní kavárna. Rough Guides je praktickým rádcem, najdete v něm tísňová telefonní čísla, ale také kde je prádelna, úschovna zavazadel, galerie zaměřená na maorské umění nebo hlavní vinařské oblasti. A dostanete spoustu užitečných tipů a rad, které pomohou při hledání kempů u pláží, přírodních termálních jezírek nebo nejkrásnějších vyhlídek na okouzlující novozélandskou krajinu.

Knižní průvodce Rough Guides nejsou nejlevnější, ale nakonec vždy znamenají ušetření peněz. Krátká osobní myšlenka na závěr. Knižního původce si před cestou nepůjčuji, průvodce si vždy kupuji (některé jsem dostal). V mé knihovně tvoří hezkou řadu a patří jim jedna police. V době, kdy je člověk na cestách zavalen nabídkou suvenýrů v podobě bezcenných neestetických cetek, zůstává právě knižní průvodce vzpomínkou na prožitou cestu a nová poznání. Vzpomínkou, do níž si lze dělat poznámky, která poučí o dějinách, kultuře, místech, jazyku, a která je doplňkem k vlastním fotografiím a zápiskům. Zbývá jediné – zakoupit průvodce, batoh na záda a vyrazit směr Nový Zéland. A odvahu s sebou, Nový Zéland je pořádný adrenalin.

Turistický průvodce Nový Zéland
Z anglického originálu The Rough Guide to New Zealand.
Vydalo nakladatelství JOTA 2016, 845 stran