Z Tel Avivu jsem do bývalého přístavu Caesarea Maritima asi nezvolil nejlevnější cestu, na druhou stranu nepochybně pohodlnou. Z vlakové zastávky Tel Aviv HaShalom do Pardes Hana, jeden lístek za 22 šekelů a přibližně za 45 minut jsme vystupovali. Jak se dalo očekávat, před nádražím stálo několik taxíků, ptám se řidiče, kolik to stojí k archeologickému areálu, odpověď byla asi 50 šekelů, ale že zapne taxametr. Bylo to za padesát i podle taxametru (v přepočtu kolem 300 Kč).

Židovsko-římský historik Flavius Josephus zachytil ve svém proslulém díle Válka židovská počátky Herodova města: „Když zpozoroval, že jedno z přímořských měst je již v úpadku (nazývalo se Stratónovou tvrzí) a že by pro svou výhodnou polohu mohlo být předmětem jeho horlivé péče, celé je znovu vystavěl z bílého kamene a ozdobil vskutku skvělým královským palácem, v němž se nejlépe projevila jeho přirozená velkorysost… zbudoval přístav větší nežli Peiraieus a v jeho zálivech hluboká kotviště… a u vjezdu do přístavu stojí z každé strany tři obrovské sochy, podepřené sloupy… Caesarovi zasvětil vybudované dílo, nazval totiž město Kaisareiou. Ovšemže i ostatní stavební díla, amfiteátr, divadlo a náměstí vybudoval tak, aby byla hodna tohoto pojmenování.“


Součástí archeologického areálu je stará mešita


Na břehu, pod hladinou, všude je Herodův přístav


Dobře se jí uprostřed antických kamenů

Caesarea byla pojmenována na počet prvního římského císaře Augusta. Herodes věděl, jak je takové pojmenování důležité pro jeho kariéru a snažil se jím lichotit římskému císaři, jehož vůle byla pro dění v regionu podstatná. Flavius Josephus popsal přístav jako rozsáhlejší než athénský v Pireu, již z těchto slov je patrné, že Herodes na svém (Augustově) městě nešetřil. Přístav Sebastos byl postaven mezi roky 22 až 15 př. n. l., jeho jméno opět odkazuje na římského císaře, v řečtině sebastos znamená augustus, tedy titul římských císařů. Pobřeží, na němž Caesarea stála, nemělo žádné vhodné přirozené místo pro přístav, vše se muselo vybudovat a vzniklo jedno z nejúchvatnějších inženýrských děl v období Augustovy vlády. Vlnolamy byly vybudovány z pucolánu, což je sopečný popel, který ve starověku Římané využívali jako hydraulické pojivo do betonu (jméno pochází od města Pozzuoli na úbočí Vesuvu). Sebastos byl jeden z nejpůsobivějších obchodních přístavů své doby, který soupeřil s přístavem v egyptské Alexandrii.

Nicméně, Caesarea leží na geologické zlomové linii, která vede podél pobřeží. Usazeniny prokazují, že přístav byl zasažen tsunami během 1. nebo 2. století našeho letopočtu. V současnosti leží zbytky starověkého přístavu až několik metrů pod hladinou moře. Což ovšem neznamená, že jsou pro zájemce o starověkou archeologii nedostupné. Za historií se lze potápět. Podmořský archeologický park byl založen v roce 2006 a potápěčům nabízí jedinečný zážitek ponořit se do míst římských inženýrských děl, mezi antické vlnolamy, pod vodou jsou prastaré doky, hromady zřícených bloků, kotvy. Společnost Old Caesarea Diving Center poskytuje potápěčské vybavení a služby jak pro certifikované potápěče, tak pro začátečníky bez zkušeností. Jednotlivé trasy potápění najdete na stránkách http://caesarea-diving.com.


Potápění do Herodova přístavu s Old Caesarea Diving Center. Foto Itamar Grinberg.

Dvanáct let to trvalo, než stála Caesarea Maritima. Nové Herodovo město se na dlouhý čas stalo centrem politického a kulturního života regionu. Když Židé povstali proti Římu, Caesarea byla základnou římských legií, které potlačovaly povstání, a právě tam zastihla generála Vespasiána zpráva, že byl svými legiemi prohlášen za císaře. V archeologickém areálu lze strávit hodinu (to musíte snad běhat), nebo třeba celý den (ideální, lze to spojit s obědem, uvnitř je několik restaurací a jí se dobře uprostřed antických kamenů). Na první pohled areálu dominuje 450 metrů dlouhý hippodrom, po něm se v závodní vášni řítila spřežení za jásotu až 30 tisíc diváků. V areálu jsou rozlehlé lázně, které byly středobodem života za římských časů. A působí luxusně i po 20 staletích, což dosvědčuje, že za Heroda se na lidských radovánkách pro vyšší vrstvy rozhodně nešetřilo. Před lázní si pánové nejprve zacvičili v tělocvičně, poté se věnovali relaxaci (v lázni se nepoužívalo mýdlo, ale vonné oleje), popovídali si, probrali drby, uzavírali obchody i politické dohody. Divadlo pro 4000 diváků je „kousek za rohem“, je nejstarším zachovalým římským divadlem v regionu. Vstupné do areálu je 40 šekelů za dospělou osobu (cena včetně římského divadla), po areálu je možné se volně pohybovat, mapky a pár informačních letáků jsou k dispozici. Popisky u památek hebrejsky i anglicky.


Antické město plné barev na mořském pobřeží


V archeologickém areálu lze strávit celý den


Na první pohled areálu dominuje 450 metrů dlouhý hippodrom

Asi kilometr severním směrem jsou hned na pláži ruiny akvaduktu, který kdysi zásoboval vodou Herodovo město, protože Caesarea neměla přirozený zdroj vody. V některých místech je navátý písek téměř u horní hrany akvaduktu, na níž posedává místní mládež. Pokud nejste u akvaduktu autem, máte problém z odvozem, žádné taxi u něj nečeká a autobusy odtud nejezdí (na rozdíl od archeologického areálu). Ale parkoviště je plné aut místních, kteří se sem jezdí vykoupat a pobavit. Kilometr zpět k archeologickému areálu se nám příliš nezamlouvalo, mávl jsem tedy na jedno odjíždějící auto. Rozveselený mladík ukázal na velkého psa na zadních sedadlech, pes nám nevadí (přestože byl mokrý, což jsem si neuvědomil) a už jsme jeli směrem na hlavní silnici, kluk nás vyklopil po pár kilometrech hned u autobusové zastávky směr Haifa.

S nástupem křesťanství ve městě působili apoštolové Petr a Pavel. V dalších staletích byla Caesarea sídlem biskupa, žili v ní křesťané, samaritáni i židovská menšina. Křesťanští obyvatelé byli úplně helenizovaní. V byzantských časech byla Caesarea významným obchodním městem s třemi sty rušných ulic. Ve třetím století v Caesaree založil školu známý církevní teolog a učitel Órigenés, proslulá byla místní teologická křesťanská knihovna, jejíž desítky tisíc svazků utrpěly vážné škody za pronásledování křesťanů za císaře Diokletiána. Knihovna byla definitivně zničena za arabského vpádu, který znamenal začátek dlouhodobé nadvlády islámu nad regionem.

Prvnímu muslimskému útoku v roce 635 se Caesarea po několika měsících obléhání ubránila, o tři roky později už muslimská armáda pod vedením Muawiyahy bin Sufyana město dobyla. Tvrdí se, že s pomocí židovského zrádce Jusufa, který tak řešil spory mezi křesťany a Židy. Jusuf nabídl muslimskému vůdci, že mu prozradí, jak se mohou jeho vojáci dostat podzemní chodbou do města výměnou za ušetření židovských obyvatel. V noci se muslimský kontingent vplížil za hradby a rozpoutal krvavé zabíjení. Křesťané, kteří přežili, byli donuceni platit tradiční islámskou daň pro nemuslimské obyvatele – džizju.


Divadlo pro 4000 diváků je „kousek za rohem“


V některých místech je navátý písek téměř u horní hrany akvaduktu


Málokde na světě si člověk sedne pod římský akvadukt hned na pláži

Lidé město opouštěli a Caesarea se stala malou rybářskou vesnicí. Až rozvojem námořního obchodu v 9. a 10. století získávala Caesarea i některá další pobřežní města zpět svou zašlou slávu. 17. května 1101 se v zemi objevila křižácká vojska a Caesareu ovládl Balduin, pozdější král Balduin I. Jeruzalémský. Brzy poté byl ve městě objeven šestiboký zelený pohár a rozšířila se legenda, že se jedná o svatý grál, později se snad ztratil někde na plavbě do Janova. Křižácká vláda nad Caesareou nebyla stabilní, už roku 1187 dobyl město Saladin a vládci se dále střídali, křižáci získali město zpět, roku 1265 ho již ovládal mamlúcký sultán Bajbars. Kdysi výstavní město bylo zničeno a opuštěno, a stalo se zdrojem stavebního materiálu pro celý region. První vykopávky začaly již v roce 1873, světlo světa znovu spatřily hippodrom, divadlo, akvadukt.

Caesarea… římských měst jsem si užil dost a dost leckde v Evropě i na Blízkém východě (kam mnozí řadí i severní Afriku). Ale málokde na světě si člověk sedne pod římský akvadukt hned na pláži, pár kroků od mořských vln. Místní akvadukt nemůže krásou konkurovat tomu v Segovii, úchvatný Pont du Gard v Provence je nesrovnatelný. Ale ani jeden není na mořském břehu, za jeho oblouky se nevalí mořské vlny.