Poreč se pyšní dlouhou historií spojenou v mnoha směrech s Itálií a italská atmosféra je v Poreči dodnes živá. Není divu, po první světové válce byla Poreč italská až do roku 1943, kdy ji obsadili Němci. Připočtěte vliv dlouhých staletí vlády benátské republiky i nejstarší historii a založení Poreče Římany. Na radnici vlaje vedle chorvatské i italská zástava, jména ulic ve starém městě jsou i v italštině, až 11 procent obyvatel se hlásí k italské národnosti. S italštinou se v Poreči neztratíte, Italové sem jezdí jako domů a vyhovuje jim právě rozšířenost italštiny ve městě. Poreč žije večer, jak tomu ve Středomoří bývá. Původní římské ulice Cardo Maximus a Decumanus se starou dlažbou se zaplní po deváté večerní, lidé večeří, nakupují, žádného obchodníka nenapadne zavřít krámek před půlnocí. Všude prodávají voňavé levandule, dokonce levandulové panenky, žádná žena nemůže odolat. A ta pohoda… V restauracích, na nábřeží. Tam posedávají chlapíci, nemají moc co dělat, není sezóna, nabízejí lodní výlety za delfíny, směr Rovinj nebo Benátky, rybaření a piknik plný grilovaných ryb atd. Pár kroků od nábřeží jsou uličky starého města se spoustou restaurací, barů, stojí za to prozkoumat ta stará zákoutí Poreče na malém poloostrově, který měří přibližně 400×200 metrů. Například nejstarší dům v Poreči ze 13. století, říkají mu Románský dům. Stojí v místě, kde se Decumanus dotýká náměstí Marafor. Má krásný dřevěný balkon (ten nebude původní), pod ním románské biforium. Není divu, že je Poreč turistickým magnetem, vždyť je i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – v roce 1997 na něj byla připsána Eufraziova bazilika.


Zákoutí v Poreči


Ulice se starou dlažbou


Římské forum

Na malebném nábřeží stojí jeden z nejstylovějších hotelů v Istrii – Palazzo. Kdysi to býval první hotel v Poreči, postaven byl v roce 1910 a jmenoval se Riviera (znovuotevřen byl v roce 2009), je tedy spojený se začátky turistiky ve městě, která se rozvíjela od poloviny 19. století. Od roku 1844 mezi Parenzem (italský název Poreče) a Terstem pravidelně pluly parníky, lodní dopravu spustila společnost Austrian Lloyd. Vlakem byla obě města spojena na začátku 20. století. Mimochodem, hotel Riviera/Palazzo byl v minulosti i současnosti využíván bohatou klientelou, pokoje s výhledem na moře stojí i přes 300 €.

Ruiny antického chrámu boha Marta na bývalém římském foru a dnešním náměstí Marafor (Trg Marafor) naznačují, že Poreč byla už v dávných antických časech významným sídlem, za císaře Augusta se jmenovala Colonia Iulia Parentium. Křesťanská komunita se rozšiřovala především od třetího století a nejvýznamnější památkou na život křesťanů je Eufraziova bazilika. Na jejím místě stával bohatý patricijský dům prvního biskupa Poreče, který je dodnes považován za patrona města – sv. Maura (Sveti Mauro). Již z tohoto původního domu pochází mozaika s rybou, která byla tajným křesťanským symbolem (ryba je řecky ΙΧΘΥΣ – Ichthys, což se dá vnímat jako složenina z prvních písmen slovního spojení Ježíš Kristus Boží syn spasitel, v originále Ἰησοῦς Χριστός, Θεοῦ Υἱός, Σωτήρ). Mozaika s rybou je jen jednou z mnoha, které je možné vidět během prohlídky Eufraziovy baziliky. Maur byl časech pronásledování křesťanů za císaře Valeriána (vládl 253–260) umučen. Brzy po zrovnoprávnění křesťanů byl nejprve na místě bývalého Maurova domu postaven kostel, a někdy ve 4., či 5. století velká bazilika (tzv. Předeufraziovská). Na konci první poloviny 6. století za biskupa Eufrazia byla vztyčena nová krásná bazilika, která je dodnes pýchou Poreče. Na několika místech je možné vidět mozaikovou podlahu starší baziliky, přibližně 60 cm pod současnou podlahou. Bazilika stojí na mořském břehu, jakmile vstoupíte, ucítíte vlhkost, zdi jsou v některých místech zelené, v bývalé Jugoslávii se prý o kostely příliš nestarali (ale to je již delší doba), pokud je vyšší moře, vlhkost vniká dovnitř, je vidět i cítit. Biskup Eufrazius přišel do Poreče z Ravenny a ravenský vliv je na stavbě znát, jako by byla spojovníkem mezi Západem a Východem, každopádně je úchvatnou památkou na byzantské panství nad regionem. Fascinující je mozaiková výzdoba apsidy, díky níž se seznámíte s byzantskými náboženskými představami, dominuje Ježíš Kristus s apoštoly po své pravici i levici, v medailonech jsou znázorněny i svaté mučednice a panny. Nechybějí biskup Eufrazius a sv. Maur.


Eufraziova bazilika


Výhled z věže baziliky


Staré mozaiky v bazilice

První turistický průvodce popisující Poreč byl vytištěn už v roce 1845, tedy dávno předtím, než stál hotel Riviera. Možná v něm již psali, že někdy na počátku 7. století pronikaly na Istrii slovanské kmeny. Před pár týdny jsem byl na Istrii já, ale neusadil jsem se, jen jsem si užil atmosféru a popíjel místní suchou Malvaziji na nábřeží. Víno, které se zrodilo na vinicích nedaleko Poreče, víno rodiny Damjanić, jejíž předchůdci ho pěstovali v okolí Fuškulinu už na začátku 18. století. Ty stovky let trpělivosti a vytrvalosti se musely projevit, Malvaziji Damjanić doporučuji nejen k ochutnání. A nahoru, nebo dolů? Nahoru, to je malé letiště Crljenka ve Vršaru, odkud lze zažít let nad porečskou riviérou a okouzlujícím křišťálově čistým mořem se spoustou ostrovů a ostrůvků. Dolů, to je potápění, které odkrývá mnohá tajemství útesů, jeskyní a starých vraků, jedním z nich je Numidia, asi 35 metrů pod hladinou moře. Numidia byl italský nákladní parník, po útoku britské ponorky v létě 1944 je jedním z největších vraků (délka 120 metrů) v Jaderském moři. Ovšem nic pro začátečníky.

Tak raději za vínem a sýry. Nabídek k ochutnávkám či exkurzím je na Istrii více, podobně jako u nás prožívají boom. Stancija Špin v Taru (nedaleko od kempu Lanterna, o něm více dále) – tam nám připravili k ochutnání olivové oleje a místní vína a sýry. Starý istrijský kamenný dům s okenicemi, před ním stolky s lavicemi k posezení, kolem spousta olivovníků. Výrobu sýrů nám ukázali, provedli provozem, ale přestože jsme měli na sobě jednorázové ochranné pláště a čepičky, do provozu jsme nahlíželi jen přes okénka, přece jen, tam za nimi nerušeně zrají nádherné ovčí sýry. Istarski sir Špin jsme poté ochutnali. Na stole přede mnou stály nejen skleničky na tři druhy vína a sedm kousků sýra na talíři k zakousnutí, ale také tři kalíšky naplněné třemi druhy olivového oleje. Jak taková degustace olivového oleje vypadá? Nejprve jsem vzal malý kalíšek s olejem mezi dlaně a rotačními pohyby prohřál a rozlil po stěnách. Poté se vnímá vůně oleje a ochutnává. Po polknutí vyčkávám na pocity v krku, zda olej nedráždí. Nechtěl bych být degustátorem olivového oleje, raději jsem se věnoval vínu. Ochutnával jsem také tři vzorky – nejprve suchou bílou Malvaziji, poté červené Terra Rossa a na závěr Muškat Ruža. Malvazija je nejznámějším vínem Istrie. Historie pěstování vína v Istrii sahá až do římských dob, to je 2000 let. Je pravděpodobné, že malvasii šířil v regionu benátský obchod, právě benátské lodě přivážely toto víno z Řecka, Kréty a Kypru. Prý nesmí Malvaziji Istarské chybět vůně kvetoucích mandloní, má slámově žlutou barvu a doporučuje se pít při teplotě 10 – 12 stupňů. Mnozí tvrdí, že jméno pochází z řeckého města Monemvasia na Peloponésu, je to velmi stará odrůda, ovšem první popisy jejího pěstování v Istrii pocházejí až z nedávných časů, z konce 19. století.


Zrající ovčí sýry


A jejich ochutnávka s vínem a olivovým olejem


Kemp Lanterna

Praktická otázka na závěr – kde se ubytovat. Jedete-li na Istrii s rodinou, s malými dětmi, lze doporučit kemp Lanterna, přestože je asi 12 kilometrů od Poreče. Tento čtyhvězdičkový kemp společnosti Valamar byl zařazen mezi tzv. Leading Campings a když jsem se usadil na terasu jednoho ze čtrnácti luxusních stanů, tzv. glamping tents, nedivil jsem se. Stojí přímo u moře, jen několik kroků výše nad pláží a naplňují představu volného času v přírodě a zároveň v luxusním prostředí. Stany mají rozměry 9×4 metry, v každém jsou dva pokoje, nechybí veškeré vybavení, které nabízí pohodlí a zázemí, vlastní sociální zařízení, sprcha, plně vybavená kuchyň, satelitní televize, pro labužníky i houpací síť na terase. Mnohé části kempu jsou úplně nové včetně Mediterranean Garden Premium Village, kde jsme zvolili ubytování v tzv. Mobile Home, jak těm stylovým domečkům říkají. Nový je i dětský vodní park s mnoha atrakcemi a skluzavkami a písečná pláž s plážovým barem. Z restaurace byl večer výhled přes mořskou zátoku na západ slunce nad Novigradem, během snídaně zase Novigrad zářil v ranním slunci. Láhev chladné a svěží malvazije, paráda, navíc nad hlavou prolétávají vlaštovky. Co ještě nabízí Lanterna? Samozřejmě wifi, minigolf, beachvolejbal, tenisové kurty, půjčovnu kol, prostě špičkový kemp pro rodiny s dětmi (nejen).

Asi není třeba dodávat, že nad desítkami pláží v okolí Poreče se mihotá modrá vlajka, symbol, který potvrzuje splnění standardů čistoty vody a péče o životní prostředí. Milovníci moře, koupání a odpočinku na plážích se v Poreči a okolí nudit nebudou.

Další informace:
www.porec24.com/cz
www.to-porec.com
http://vinalaguna.hr