Po Laponsku autobusem

Do parku se smí vstupovat na pěší túry po kaňonu od 15. června do 15. října. Nejvhodnější dobou na výlet je měsíc září. Při cestě vás nebude pronásledovat hejno komárů a zároveň nezmrznete v noci, kdy teploty prudce klesají, ale drží se stále ještě nad nulou. Do parku Kevo se dopravíte z města Ivalo autobusem. Do vyhledávače zadejte „matkahuolto“ a na webových stránkách dopravce si najděte pro vás nejpříhodnější spoj. Doprava autobusem po Finsku vyjde draho a nás přišla přibližně na 50 eur na osobu. Rada nad zlato: Nestopujte. Finové neznají jízdu stopem a nezastaví vám.

Jak se dostat na nejsevernější letiště ve Finsku

Cesta do Finska nepatří k nejlevnějším. Snižte náklady na minimum. Naplánujte si výlet dostatečně dopředu a rezervujte si letenky do Helsinek od společnosti Norwegian. Při cestování nízkonákladovkou počítejte s příplatkem za batohy. Pokud pojedete alespoň ve dvou, zaplaťte si jen jedno zavazadlo. Na letišti věci přebalíte do většího batohu a ten menší skrze kontrolu pronesete. Prošli jsme s prázdným 60 litrovým batohem v obou směrech bez poplatku. Před cestou doporučuji batoh zabalit do fólie. Z Helsinek se do městečka Ivalo dostanete jedině se společností Finnair. Zavazadla neplatíte.

Nocování na letišti v Helsinkách

Letadlo z Prahy na letiště Helsinky-Vantaa (Helsinki-Vantaan) odlétá k večeru. S časovým posunem v Helsinkách plus jednu hodinu dorazíte do Vantaa lehce po půlnoci. My jsme se rozhodli na letišti přenocovat. Nechtělo se nám jet autobusem k hotelu, kde bychom pouze přespali a dopoledne jeli zpět na letiště. Doporučuji si pořídit klapky na oči a špunty do uší. Pokud budete toto vybavení mít, vyspíte se na lavičce perfektně. O věci se bát nemusíte. Ráno jsme se opláchli v umyvadle, sbalili věci a odbavili zavazadla.

Kdo nepije, není Fin

Let z Helsinek do Ivala ve vás zanechá krásný dojem, pokud ho nezkazí mraky, déšť a snížená viditelnost. Budete se kochat pohledem na jezera a pilot vám popíše trasu. Na palubě snadno poznáte cizince. My jsme jako Finové vypadali, ale během podávání občerstvení se ukázalo, že jimi nejsme. K pití jsme si dali džus. Letuška se zeptala cestující přes uličku, co by si přála ona. Dáma středního věku něco finsky odpověděla, načež stevardka začala překotně z vozíku vytahovat tři lahvičky vína, dvě vodky a další alkohol. Paní se usmála, zamávala kartou, zaplatila a alkohol nacpala do kabelky. Při pozorování ostatních cestujících jsme zjistili, že jsme jedni z mála, kteří si objednali nealkoholický ná­poj.

Letiště na konci světa se soby, jeleny a dřevěnou příletovou halou

Ivalo se svými čtyřmi tisíci obyvateli patří k největšímu městu kraje Inari. Na letišti o velikosti sportovní haly si prohlédnete několik trofejí vysoké zvěře, vezmete si prospekty o tom, jak je Laponsko krásné a zamíříte pěšky po silnici vzhůru do města. Na letiště moc autobusů nejezdí. Po cestě do městečka uvidíte hned u silnice neuvěřitelné množství borůvek a hub. Finové je nesbírají a kupují je v obchodech. Vyznáte-li se v houbách, zkuste je v ešusu nebo na malé pánvičce zpracovat. My jsme na sbírání hub neměli čas. Spěchali jsme do města, abychom mohli najít obchůdek, kde prodávali plynovou bombu. To se nám po hodině a půl podařilo. S bombou jsme doslova utíkali na autobusové nádraží, kde jsme si uvařili jídlo a čekali na autobus, který nás zaveze k jezeru Inari. Dorazili jsme za tmy. Na cestu si přibalte čelovku. Bude se hodit. S baterkami na hlavě jsme hledali v lese místo, kde bychom postavili stan. Narazili jsme na ceduli „Kempování zakázáno“, ale kousek od ní jsme postavili na pěkném plácku mezi stromy stan, protože jsme na výběr neměli.

Vezměte si s sebou dostatek jídla

Ráno jsme rychle sbalili stan, k snídani si nasbírali kolem jezera borůvky a v obchodě koupili drahý bílý farmářský jogurt, který chutnal mimořádně odporně. Místní jogurty z farmy se hodí pro otrlé žaludky. Na cestu si sbalte dostatek potravin. Ve Finsku jídlo seženete, ale připlatíte si více než dost. Cenově dostupné suroviny zakoupíte ve velkých obchodech typu Lidl, ale ty se vyskytují pouze ve větších městech. Dopřáli jsme si grilovací klobásy, hořčici a chléb. Z Čech jsme vezli expediční stravu, sušenky, cereálie, čokoládu, sušené maso, pytlíkové polévky, omáčky, těstoviny, kaše, sušené mléko, kávu, cukr a čaj. Pitnou vodu si v Laponsku vždy naberete v řece. Odpoledne jsme nasedli na autobus, který nás zavezl k severnímu vstupu parku. Cestu z Inari do Kenesjärvi o délce 92 kilometrů pojedete kolem dvou hodin. Řidiči autobusu řekněte, že jedete do parku Kevo, bude vás o výstupu informovat. Druhý vchod do parku najdete na jižní straně u místa Sulaoja. Pokud začnete na severu, u Sulaoji svou cestu skončíte.

Přísná přírodní rezervace Kevo (Kevon luonnonpuisto)

Pro vstup do parku (nedaleko zastávky Kenesjärvi) musíte vyšlápnout vydatnou dávku dřevěných schodů, které na své cestě potkáte nesčetněkrát. Hory v parku nejsou vysoké, ale budete se pohybovat pořád nahoru a dolů, což je s batohem na zádech o to náročnější. V parku si můžete zvolit cestu v délce 63 kilometrů nebo trasu dlouhou 86,5 kilometrů. My jsme volili tu kratší, protože naše dobrodružství dále pokračovalo do národního parku Urho Kekkonen. Stanovat můžete pouze na vyhrazených územích. Na cestě vás čekají brody přes řeku, stoupání a klesání po schodech, velká zátěž na kolena, ledový vítr na svazích, vedro přes den a krásná podzimní krajina. Celou trasu jsme šli dva a půl dne. Extrémně rychlý chodec by ji stihl s jedním přespáním. Finský průvodce doporučuje čas na cestu v délce pěti dní. Na stanovištích si uvaříte jídlo, umyjete nádobí a na vybraných zastávkách přespíte v chatě. Chatu jsme nevyužili, jelikož nám posloužil vlastní stan. V Laponsku platí pravidlo, že právo na přenocování v chatě má ten, kdo do ní dorazí jako poslední. Před vstupem do přírodní rezervace si přečtěte veškerá pravidla pro pohyb v tomto prostoru.

Mapu zakoupíte on-line

Pořiďte si mapu, kterou oficiálně vydává správa národních parků Finska. Naleznete zde vyznačené trasy a jednotlivá stanoviště na přespání. Zakoupit ji můžete online na webových stránkách parku, v městečku Siida a Ivalo. Alternativou vám může být mapa parku vytištěná z internetu, avšak doporučuje se vzít ji v potaz pouze orientačně. Po cestě narazíte na ukazatele, cesty viditelně označeny nejsou.

Jak na brody

Voda v řece je ledová. Do tak ledové vody bych nevlezla – říkala jsem si první den, když jsme ji nabírali na pití do lahve. Jak jsem se spletla. A to jsem nevěděla, že se přesně v této ledové vodě budu také mýt. Na cestě musíte překonat čtyři brody. Každý bude jinak široký a hluboký, ve všech teče ledová voda a u všech se musíte přezout do sandálů. Na cestě jsme potkali partu dobrodruhů, kteří se snažili přebrodit řeku v holinách. Poté, co jim zatekla voda do bot a namočili si kalhoty až do půli stehen, pochopili, že to nebyl dobrý nápad. Na první brod bude stačit, když si vyhrnete kalhoty nad kolena. Na další brody si je raději sundejte. Doporučuji přibalit trekové hůlky. U brodů vám pomohou provazy, kterých se můžete držet. Proud řeky táhne místy silně a bez podpěry byste mohli snadno spadnout a namočit se.

Přespávání a plánování trasy

Na webových stránkách finských národních parků se vám dostane informací dostatek. U ohnišť nebudete sami, jelikož stanovišť na dlouhé cestě není mnoho. Jednu noc jsme spali sami, dvě noci jsme měli společníky. Na cestu jsme sbalili nepromokavý stan, nafukovací karimatky a spacák s komfortní teplotou pod bodem mrazu. Nevíce lidí na přespání potkáte kolem Sulaoji, u výstupu z parku. Zde můžete zanechat plynové bomby, potraviny, mýdlo a další pro vás již nepotřebné předměty, které mohou pomoci nově příchozím vandrovníkům z jižní strany. Na kratší cestě narazíte pouze na jednu chatičku, na té delší jsou hned čtyři. Zdatní a zkušení cestovatelé zvládnou přejít kratší cestu za tři dny bez větších potíží. Pro ostatní se doporučuje vyčlenit si čas mezi pěti až sedmi dny. Vítr umí být krutý. I my jsme to poznali. Ale zářijové laponské počasí se nese na stále příjemné vlně a, i když občas zaprší nebo zafouká studený vichr, neměli byste se na cestě setkat s překážkami.

Jaké si vzít outdoorové vybavení:
Spacák, nafukovací karimatku, lehký stan
Lékárničku – náplast, desinfekci, obvaz, elastické obinadlo, paralen, pinzetu
Několik kousků březové kůry na rozdělání ohně
Sirky
Sadu ešusů s víčkem, příbor na kempování
Kopii dokladů
Nepromokavé pouzdro na mapy, peníze a doklady
Pláštěnku na batoh
Igelity, do kterých uložíte oblečení
Plynový vařič
Trekové hole
Přiměřené množství oblečení
Pokrývku hlavy
Triko z vlny Merino s dlouhým rukávem
Ručník a utěrku
Pevnou obuv
Boty do vody nebo sandále
Papírové kapesníky
Vlhčené ubrousky
Láhev na vodu
Opalovací krém
Jelení lůj
Krém na ruce
Repelent proti komárům zakupte na místě (potřeba v červenci a srpnu)

Autorka: Tereza Krček