Uplynula spousta let od chvíle, kdy se mladý student Viliam Poltikovič poprvé setkal s východní moudrostí, v níž – dle vlastních slov – objevil více odpovědí a inspirace. V níž začal nacházet sám sebe. Kniha je výsledkem jeho 16 cest do Indie v letech 1989 – 2016, během nichž autor procestoval daleký subkontinent křížem krážem. Poltikovič je ovšem především filmař a autor řady dokumentárních filmů, např. Duše východu (1993), Kapka z poháru nesmrtelnosti (2001), Dalajlama v Buddhových stopách (2015). A v roce 2003 vyšla poprvé – původně neplánovaná – kniha, jejíž druhé vydání pokřtil autor koncem října v Městské knihovně v Praze.

Kniha, v níž před námi ožívá prastará, ale stále živoucí tradice starověké Indie, je rozdělena do 5 kapitol:

  • Svatí muži Indie
  • Himálaj a prameny Gangy
  • Dalajlama a tibetský exil v Indii
  • Velcí učitelé
  • Mahá kumbhaméla, největší setkání na světě

V první části autor seznamuje čtenáře s životem indických svatých mužů, hinduistickou a buddhistickou tradicí, uctívaným Buddhou i nejdůležitějšími místy jeho života, na která za jeho odkazem poutníci putují – Lumbiní, kde se narodil, Bódhgaja, kde dosáhl osvícení, Sárnáth, kde poprvé kázal a Kušinagara, kde dosáhl konečného vyvanutí. Autor nám ale nepředkládá neživé vyprávění o životě světce jako od nezáživného učitele dějepisu. Naopak, je to vzrušující vyprávění o autorových cestách, setkáních i z natáčení filmů o posvátných místech. A jako průvodce má autor dokonce i dalajlamu.

Ve druhé části nás autor zavede do Himálaje a k pramenům posvátné řeky Gangy, ve třetí za dalajlámou do jeho indického exilu Dharamsaly i do klášterů v Ladaku. Zatímco Západ se v posledních desetiletích zaměřuje na globální materiální hodnoty, Viliam Poltikovič hledá u velkých učitelů východní moudrosti, jim se věnuje ve čtvrté kapitole. Závěrečná pátá kapitola je neuvěřitelným setkáním s desítkami milionů lidí na slavnosti Mahá kumbhaméla, během níž vykonávají očistnou rituální koupel ve vodách posvátné Gangy. Strhující Mahá kumbhaméla se koná na soutoku Gangy a Jamuny u města Illáhábád a je sjednocením myslí mnoha milionů lidí, koná se vždy po 12 letech (ta obyčejná každoročně a velká po 144 letech tj. 12×12).

Pro Indy je požehnáním, když potkají svatého muže a rádi ho obdarují. Viliam Poltikovič svou knihou obdarovává nás. A také nás vede za lepším poznáním východní moudrosti. Jeho kniha je zároveň seznámením s Indií a inspirací, jak cestu/y do Indie prožít. Pokud by Vám jeho duchovní putování nestačilo, na závěr knihy nechybí ani seznam pramenů a použité literatury, což může být pro zájemce o Indii a její duchovní život (nejen) vodítkem, co číst dále, kudy se vydat dále.

Kniha je plná barevných fotografií, mnohé z nich mohl autor udělat a zveřejnit jen díky zvláštnímu povolení: Vstupujeme do části tábora, kde žijí nágové a největší asketové – míjíme malé stany s bizarními obyvateli – tady to vypadá stejně jako před staletími – nágové jsou nazí, jógini mají jen bederní roušku, stany jsou jen z kusu plachty, v každém stanu je malé posvátné ohniště, u kterého často nehybně sedí podivuhodní světci. Zatím si nedovolíme točit, Sukhdév nám to zakázal. Nakonec vstupujeme do většího stanu, kde sedí několik nágů a jóginů a na zvýšeném místě sedí gurudží. Jeho pohled je silný a pronikavý, ale zároveň laskavý a podmanivý. Usedáme před něj mezi nágy… Asi po dvou hodinách gurudží vytahuje ze své mošny dva zvláštní pestrobarevné znaky a podává nám je. Dozvídáme se, že s tímto znakem můžeme kamkoli, všem totiž oznamuje, že jeho nositel patří do tábora nágů…

Tam… „kamkoli“ můžeme – díky Viliamu Poltikovičovi – i bez toho znaku.

Viliam Poltikovič – Touha po absolutnu
Vydalo vydavatelství JOTA, 2016, 264 stran
Text kurzívou – ukázka z knihy