Řím – 10krát z Věčného města: Kočky na Largo di Torre Argentina (3. díl)

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Na ceduli před vstupem informace, že je otevřeno od 11 do 18 hodin, ale… to platí pouze pro kočičí útulek, samotné chrámy jsou nepřístupné, tedy… turistům. Kočky jsou v nich doma. Není jiné varianty, než fotit shora z chodníku – areál je asi šest metrů pod úrovní dnešní silnice. Bylo by to asi naprosto obyčejné římské náměstí, možná by uprostřed stála nějaká kašna, protože prostor byl už v roce 1909 určen k demolici. Přestavbu celého náměstí utnul v roce 1927 nález kolosální mramorové hlavy a následující archeologické vykopávky, za které se rozkazem zasadil Benito Mussolini, odhalily čtyři svatyně z republikánské doby a základy Pompeiova divadla. Sám fašistický diktátor v dubnu 1929 tzv. Foro Argentino slavnostně otevřel.

A tak je to vlastně okouzlující náměstí s rozsáhlým archeologickým areálem uprostřed a se čtyřmi chrámy pojmenovanými A, B, C a D. Navíc část dnešního náměstí kdysi zabíralo Pompeiovo divadlo, dokončené v roce 55 př. n. l. Mocný Gnaeus Pompeius Magnus, jeden z členů prvního triumvirátu, si svého divadla příliš neužil, po porážce v občanské válce byl na útěku před Gaiem Juliem Caesarem zabit v Egyptě v roce 48 př. n. l. Osud si o čtyři roky později zase jednou pohrál. Pompeiovo divadlo využíval ke svým zasedáním římský senát, a právě v něm byl v roce 44 př. n. l. ubodán Gaius Julius Caesar, což prokázaly poslední archeologické průzkumy.

.
.

Kočky jsou po sterilizaci, očkované, některé z nich nějak zraněné či slepé, ale spokojeně polehávají. Jídla a péče mají dostatek. Očekával jsem, že se budou povalovat na sluníčku, což je pro fotografování vhodné, ale jako by je slunce ani fotografie nezajímaly, většina z nich ležela ve stínu. Za poslední desítky let se jejich počet neustále zvyšuje, údajně jich zde žije až 250, ale zahlédl jsem jich něco přes deset, další se možná potulovaly po městě. V krámcích pro turisty po celém Římě prodávají i kalendáře s fotografiemi římských koček, snad jsou na některých fotografiích i kočky z Largo di Torre Argentina. Je to vlastně klasický útulek, jen v antických ateliérech…

Jméno náměstí pochází od Torre Argentina, věže, kterou nechal postavit papežský ceremoniář Johannes Burckardt, který pocházel z Alsaska a byl znám pod přezdívkou „Argentinus“ (podle latinského názvu Štrasburku Argentoratum). Burckardt byl od roku 1483 ceremoniářem pěti papežů a vedle věže si nechal postavit palác – Casa del Burcardo (Via del Sudario 44).

Nejstarší ze čtyř republikánských chrámů je C, jehož původ sahá až do 4., nebo 3. století př. n. l. Byl pravděpodobně zasvěcen bohyni plodnosti a úrody jménem Feronia. Chrám A je druhým nejstarším, byl postaven ve 3. století př. n. l. a zasvěcen bohyni Juturně, strážkyni pramenů a jezer. Postavit ho nechal Gaius Lutatius Catulus po vítězství nad Kartáginci v roce 241 před naším letopočtem. Datum patří k významným v římské historii, znamenalo vítězné ukončení první punské války v bitvě u Aegatských ostrovů západně od břehů Sicílie. Římské lodě díky lepšímu manévrování a výcviku posádek potopily nebo zajaly polovinu kartáginského loďstva a Kartágo bylo donuceno uznat po 23 letech vojenských střetů porážku a podepsat mírovou smlouvu. Sám Gaius Lutatius Catulus prý v bitvě nevelel, protože byl zraněn, zastoupil ho Quintus Valerius Falto. Chrám byl mnohem později v křesťanských časech přebudován na kostel.

.
.

Chrám B byl zasvěcený bohyni štěstí Fortuně a také se dotýká slavného data římské historie. Rozkázal ho postavit Quintus Lutatius Catulus v roce 101 př. n. l. na paměť vítězství v bitvě u Vercellae a zažehnání nebezpečí od Kimbrů. Původ tohoto pravděpodobně germánského (nebo keltského) kmene archeologové kladou na Jutský poloostrov, odkud se vydal na jih a ohrožoval samotnou existenci Říma. V rozhodující bitvě, v níž Římanům velel společně s Catulem vojevůdce a konzul Gaius Marius, byl kmen Kimbrů prakticky vyhlazen, Římané udávají až neuvěřitelných 140 tisíc (!) mrtvých a na 60 tisíc zajatých včetně množství žen a dětí. Mnoho jejich potomků prý později bojovalo ve známém povstání otroků vedeného Spartakem.

Chrám D je největší ze všech čtyř a datuje se do 2. století př. n. l. Jeho část se ještě schovává pod současnou silnicí. I tento chrám je spojen se slavnou římskou vojenskou historií, nechal ho postavit Lucius Aemilius Regillus po námořním vítězství nad slavným vojevůdcem Hannibalem a ovládnutí Egejského moře, a zasvětil ho lárům, což byla římská ochranná božstva, která střežila především obytné domy, pole, ale chránila také námořníky. Hannibal musel po porážce ve druhé punské válce prchnout před vydáním do Říma z Kartága a uchýlil se ke dvoru krále Seleukovské říše Antiocha III, který byl potomkem jednoho z tzv. diadochů, nástupců Alexandra Velikého. Jeho obrovská říše se táhla od východních břehů Středozemního moře přes Persii až k hranicím Indie. Antiochos III. svěřil Hannibalovi velení námořní flotily, ale ani toto spojenectví Římany nezastavilo. V roce 190 př. n. l. byl Lucius Aemilius Regillus jmenován velitelem římské flotily v Egejském moři a v bitvě u Eurymedontu se svými spojenci z Rhodu Hannibala porazil (byla to Hannibalova jediná námořní bitva).

Náměstí Largo di Torre Argentina je perfektně položené v centru města a v lehkém dosahu dalších římských památných míst. Piazza Navona je něco přes 400 metrů, Pantheon asi 300 metrů, Kapitol půl kilometru. A přes řeku do Trastevere, kde jsme byli ubytováni a kam jsme chodili na večeře, to je asi 700 metrů.