Původně stála na skále, která se jmenovala Velký Ostrý (Grosser Spitziger), požární pozorovatelna. Kníže Ferdinand Kinský ji zpřístupnil veřejnosti v roce 1856 a byla přejmenována na počest jeho manželky – po kněžně Marii Anně Kinské. Současný altán ale již dávno není původní, dřevěná stavba byla vícekrát zničena, vyhořela po zásahu bleskem i neopatrností turistů.

Jetřichovice jsou snadno dostupné z Hřenska, na rozdíl od minulých let jezdí v letních měsících na trase Děčín – Hřensko – Mezní Louka – Vysoká Lípa – Jetřichovice pravidelná autobusová doprava. Jetřichovice mají výhodnou polohu, přímo od autobusové zastávky Jetřichovice, host. vede stoupající červeně značná stezka. Z ní vyráží na vyhlídku na skále krátká, ale prudší odbočka – odhadem asi 240 schodů. Od Mariiny vyhlídky lze dále pokračovat hlouběji do Jetřichovických skal na Vilemíninu vyhlídku a k Rudolfovu kameni.


.
.
.
.

Řivnáčův průvodce po království Českém z roku 1882 se o Mariině vyhlídce zmiňuje: „Na její kolmo vystupující stěnu vede 240 stupňů. Nahoře stojí dřevěný domeček s galerií, z které jest překrásná vyhlídka, obzvláště skvělá při západu slunce anebo při měsíci. Za 1/2 hod. můžeme býti zase v Jetřichovicích.“ O Jetřichovicích (německy Dittersbach) píše jako o středu Českého Švýcarska. „Návštěva Jetřichovických skal na všechen způsob s průvodcem, který má také klíče od pavilonů na vyhlídkách zřízených.“

V současnosti nejsou klíče od pavilonu na Mariině skále nutné, v turistických časech nikde žádný zámek není. Výstup, přestože na skálu, není náročný a zvládnou ho i děti. Vidíme Jetřichovice, za nimi 619 metrů vysoký Růžovský vrch, v pozadí za hranicí na německé straně Großer Zschirstein (561 metrů).

Od Mariiny skály pokračujeme dále po červené značce směrem na Vilemíninu vyhlídku. Nenáročná cesta, žádné stoupání či klesání. Na Vilemínině vyhlídce je více turistů než na Mariině skále, přece jen, přístup je snazší. Také Vilemínina stěna byla pojmenována po šlechtičně – Wilhelmině Kinské, manželce knížete Rudolfa, rozené hraběnce Colloredo-Mannsfeldové. Původně se skalní stěna jmenovala Schwarze Wand. Je odtud krásný výhled zpět na Mariinu skálu s altánem, který na ní stojí jako velké orlí hnízdo, pod ním hluboké lesy národního parku. Do dalších stran je výhled podobný jako z Mariiny skály, na Jetřichovice, Růžovský vrch i Großer Zschirstein, německou obdobu naší stolové hory Děčínský Sněžník na levém břehu Labe.


.
.
.
.

Nepokračujeme dále po červené značce k Rudolfovu kameni, ale volíme odbočku po žluté k soutěsce Úzké schody, jsou to přibližně dva kilometry nenáročné cesty. Ještě se zastavíme na občerstvení v restauraci Tokáň, což byl původně lovecký zámeček ve švýcarském stylu, který dal postavit v 19. století kníže Kinský. Snad kdysi sloužil jako místo odpočinku a zábavy pro pozvané na knížecí hony, okolní lesy byly bohaté na tetřeví populaci. Skalní průrva Úzké schody bývala nazývána Trpasličí rokle a byla zpřístupněna schodištěm již v 19. století díky aktivitě knížete Ferdinanda Kinského. Říkávalo se jí také Andělské schody a schody ve skalách jsou opravdu strmé (děti raději ne). Navíc jsou tyto průlezy (myší díry) hodně úzké, což napovídá již jejich název, to ovšem zvyšuje pocit bezpečí. Vypadalo to, že žebříky a schody jsou opravené, rozhodně se na nich od 19. století pracovalo. I odtud je ze skalních plošin krásný výhled na okolní lesy a skály, nerušený jakoukoli známkou civilizace. Vlastně nikoho nepotkáváme, v soutěsce jsme úplně sami. Byl by tu báječný nocleh, ale přespávat v národním parku mimo ubytovací kapacity je zakázáno.

Jetřichovice jsou stará obec, písemné zmínky o ní jsou už ze 14. století a její vznik je dáván do souvislosti s nedalekým hradem Falkenštejn, který strážil obchodní cestu dále do Saska a Lužice. Obec postupně vznikla spojením čtyř nezávislých vesniček, které patřily čtyřem šlechtickým rodům – pánům z Michalovic, Berkům z Dubé, Vartenberkům a Kinským. V Jetřichovicích bývaly v dalších staletích pily, kde se zpracovávalo dřevo z okolních lesů, stálo v nich několik mlýnů, smolné pece, lis na olej, významným artiklem byla smůla, pryskyřice, kolomaz atd. Lesy byly využívány i jako honební revír. Turistický ruch se v obci začal rozvíjet už v 19. století, bylo postaveno několik hostinců, ubytovacích prostor, turistika se postupně stávala hlavním zdrojem příjmů obyvatel Jetřichovic. Až do roku 1945 byla většina obyvatel německé národnosti, po poválečném odsunu se jejich počet dramaticky snížil. Jetřichovice se dodnes pyšní několika krásnými hrázděnými domky.