V současnosti střed Plaza Central zdobí park s fontánou uprostřed. Spousta laviček, na kterých posedávají nejen turisté, jsou místem setkávání a klábosení místních. Není divu, pod korunami stromů najdou v horkých dnech chládek, jen málokdy si ale odpočinou neúnavné mayské ženy prodávající většinou barevné látky, navíc dávají pozor na pobíhají malé děti. Současný Parque Central je odpočinkovým místem, přestože se stačí projít kolem fontány a už vám chce někdo něco prodat, posadíte se do stínu a je u vás další prodejce. Ale není to obtěžující jako v mnoha jiných zemích, rozhodně jsem se cítil méně obtěžován než např. v centru Říma.
Stovky let pryč jsou časy, kdy se náměstí říkávalo Plaza Real nebo Plaza de Armas, ovšem ještě v postkoloniální době sloužila Plaza Mayor jako tržiště, v době nedávné zároveň jako hlavní autobusový terminál. První fontánu postavili na tehdejším Plaza Mayor v roce 1617, ta současná pochází z roku 1738 a je dílem architekta Diega de Porres. Toho údajně inspirovala Neptunova fontána v Bologni, jeho dílo pojmenované Fuente de las Sirenas (Pramen či Fontána sirén) je ovšem mnohem méně okázalé. Sirény, které fontánu v současnosti zdobí (neodolatelné pěvkyně antické mytologie, svým vábivým zpěvem lákaly námořníky do záhuby), ovšem nejsou původní, byly nahrazeny kopiemi v polovině 20. století, originály jsou někde v Palacio de los Capitanes Generales. Každopádně, sošek sirén najdete ve městě spoustu, Diego de Porres byl v první polovině 18. století hlavním městským architektem, řídil mj. i mnoho oprav po ničivých zemětřeseních, a zdá se, že sirény byly jeho oblíbeným motivem. A budete-li se pozorně dívat, nepochybně objevíte další a další v klášterech, kostelích a fontánách.
Nejvýznamnější budovou centrálního náměstí je Palacio de los Capitanes Generales, dvoupatrová budova, její první předchůdkyně stála již krátce po založení města v roce 1558. Odtud byl řízen Generální kapitanát Guatemala, součást místokrálovství Nové Španělsko. Generální kapitanát Guatemala zahrnoval kromě dnešní Guatemaly i Salvador, Honduras, Nikaraguu, Kostariku a část mexického státu Chiapas. V paláci sídlily hlavní štáb armády, daňová správa, nechyběly stáje a vězení. V současnosti jsou v něm především úřady, banka, policie, ministerstvo departmentu Sacatepéquez, jehož je Antigua hlavním městem, a kancelář turistického ruchu.
Plaza Mayor, John Lloyd Stephens, Incidents of Travel in Central America,
Chiapas and Yucatán, 1841
Antigua, 4a Calle Oriente, v zatáčce klášter La Concepcion
Antigua, Fuego je aktivní celé dny
Toskánské sloupy Palacia del Ayuntamiento
V podloubí Palacio de los Capitanes Generales jsme v Guatemale poprvé vybírali peníze z bankomatu. Všude kolem mříže, u bankomatů ozbrojený strážce. Napoprvé se nepodařilo, požadovaných 3000 quetzalů možná převyšovalo limit výdeje, alespoň přítomný policista poradil snížit částku, 2500 už bankomat vydal. Jenže… V Guatemale se dá v turistických místech leckde platit bankovní kartou (lépe Visa než Mastercard), ale místní bankomaty naše karty nepřečtou, takže nevydají peníze. Antigua a její centrum je výjimkou, mají modernější bankomaty, jinde už zůstanete bez peněz. Například nejrozšířenější síť bankomatů 5B vůbec nezkoušejte, všiml jsem si, že více cizinců odchází od bankomatů s nechápavých výrazem. Nejprve se zdá, že transakce normálně probíhá, ale místo vydání peněz se na obrazovce krátce mihne nápis „transaction cannot be completed“, tak rychle, že ho poprvé ani nezaznamenáme. Důvodem je, že karta je načítána přes magnetický proužek, nikoliv přes čip a takové platby jsou z bezpečnostních důvodů zamítány (zdůvodnění banky). Hodí se tak dostatečné množství hotovosti. Výměna dolarů za guatemalské quetzaly bývá hodně nevýhodná, kurz je 7:1, ale za stovku dolarů na mnohých místech dostanete pouze 600 quetzalů. Tento zlodějský kurz mají na letišti a v jediné směnárně, které jsme si všimli v centru Antiguy na 5a Avenida Norte. Lepší kurz byl např. v Panajachelu – 660.
Guatemalské ceny překvapily svou výší. Někdy si říkáte: Nezbláznili se? Překročení mexické hranice, to je krok do levnějšího světa. Guatemala, nevím, jak to tam dělají, je pro cizince drahá. Zvláště, chcete-li jistou dávku pohodlí, jasně, přece se na dovolené nezničíte fyzicky, tedy nepojede například přes celou zemi v kuřecích autobusech, v nichž je prostor (to, čemu oni snad říkají prostor) pro menší mayské postavy, nikoli pro vysokého Evropana. Zvláště Antigua je drahá, což platí i pro jídla, obvyklá cena večeře v obyčejné restauraci je v centru až přes 300 Kč v přepočtu na osobu. Výjimkou není obyčejný sendvič za 150 Kč. Pan Harvey, majitel penzionu Casa Elena, kde jsme spali několik nocí, se netajil postojem, že by na večeři do centra města nikdy nešel. Jistě, dá se jíst i levněji, např. na tržišti před kostelem La Merced. Představte si následující scénu… Vedlejší ulička mimo úplné centrum, nikde nikdo, najednou otevřená vrata do průchodu, několik velkých hrnců, v každém jiná místní specialita, vypadá to moc lákavě, několik stolků a židlí, pán prohrábne kotlíky naběračkou, aby povzbudil naše chutě, jenže cena 100 quetzalů za osobu je neakceptovatelná. Překvapivě vysoké ceny jsou i v tržnicích, například drogistické zboží má cedulky s pevnou cenou, pěna na holení je v přepočtu dražší než v Praze a mnohem dražší než za mexickou hranicí.
V roce 1717 zasáhlo město zemětřesení o odhadované síle 7,4 Richterovy stupnice, zároveň vybuchl vulkán Fuego, poškozeno bylo na 3000 budov včetně desítek kostelů a klášterů, jejichž pozůstatky můžeme obdivovat dodnes. Již po tomto zemětřesení úřady zvažovaly přesunutí hlavního města do bezpečnější lokality, nakonec k tomu došlo až po dalším děsivém zemětřesení v roce 1773, o tři roky později se hlavním městem stala La Nueva Guatemala de la Asunción (dnes jednoduše Ciudad de Guatemala). Jedním z důvodů, že se tak nestalo již po roce 1717, přestože byl silně poničen i královský palác v samém centru města, který pod vedením Diega de Porres spravovali téměř 20 let, byly protesty obyvatel a církve. Ovšem trpělivost nebyla nekonečná, další silné zemětřesení totiž udeřilo v roce 1751, to nejhorší přišlo právě 29. července 1773 krátce poté, co byl generálním kapitánem jmenován Martín de Mayorga. Otřesy pojmenovali Terremotos de Santa Marta, protože zničily město v den svátku svaté Marty z Betánie. První otřesy udeřily přibližně v 15:00, o hodinu později ničily město další, které trvaly zhruba minutu.
Arco de Santa Catalina v noci
Antigua Brewing Co.
Parque Central, v pozadí Palacio de los Capitanes Generales
Antigua, katedrála
Na opačné straně Plaza Central proti Paláci generálních kapitánů stojí El Palacio del Ayuntamiento de La Antigua Guatemala, radnice postavená v letech 1740 až 1743, pod níž je podepsán hlavní městský architekt Diego de Porres. Díky silným stěnám o tloušťce více než metr radnice s krásnými toskánskými sloupy odolala všem zemětřesením. Pod jejími arkádami je neustále živo, lidé posedávají, odpočívají, ze schodů se dobře fotí katedrála a centrální park.
Dalším oblíbeným místem třeba na nedělní odpoledne je pro místní Convento Santa Clara, asi nejhezčí klášterní ruiny Antiguy. Není zvláštností, když v ruinách kláštera uvidíte svatební páry s fotografy. Klášter založily členky římskokatolického řádu Chudé sestry svaté Kláry, které v roce 1699 dorazily z Mexika, dochovala se dokonce část reliéfu, který tyto klarisky připomíná. Klášter byl dokončen v roce 1705, ale zanedlouho těžce poškozen zemětřesením v roce 1717. Rekonstrukce, kterou vedl Diego de Porres, byla dokončena o 17 let později, ovšem zemětřesení v roce 1773 klášter naprosto zničilo a byl opuštěn. Poslední těžkou ranou bylo další zemětřesení o sto let později, z kláštera zůstaly doslova pouze ruiny. Rozsáhlá rekonstrukce v minulých desetiletích ho opět pozvedla z trosek. Místní rádi polehávají v trávě, přicházejí celé rodiny, uvnitř se lze zastavit, nadýchat atmosféry starého koloniálního kláštera. Je to místo klidu. Cizinec si užije i mayských barev, protože ženy sem přicházejí ve svém slavnostním a tradičním oblečení. Olga Vilímková ho popisuje v knize Mayové: „Oděv ženy tvoří tradiční široká halena (huipil), delší nebo dlouhá rovná zavinovací sukně a tradiční pokrývka hlavy tzute. Haleny huipily jsou opravdovými uměleckými díly. Vyrábějí se na tkalcovských stavech a jejich výroba trvá tři–čtyři měsíce. Některé haleny jsou šité z koupené bavlněné látky a jsou bohatě vyšívané kolem krku. Sukně jsou jednodušší, látky na ně ženy kupují. Nejsou šité na míru, nemají zapínání. Zavinují se a upevňují páskem bez spon. Pásek je tkaný a sám o sobě je krásnou ruční prací. Tzute je určitý druh šátku nebo ubrusu, který se na hlavu skládá. Tento šátek se může použít také na nošení nákladu.“ A nosit ženy náklad na hlavě nepochybně v Guatemale uvidíte.
Mezi takto vyšňořenými ženami bych i já měl být šik. Nuže, vyzkoušel jsem barbera, tedy holiče, povolání v českých krajích dávno vymizelé. Za patnáct quetzalů (45 Kč) se mým zarostlým tvářím a krku věnoval téměř třicet minut. Protože guatemalští muži jsou přece jen ve srovnání s vysokým Čechem nižších postav, barber křeslo se mnou doslova položil a byl jsem tedy holen vleže. Po práci s břitvou si napatlal ruce jakousi vonnou vodou, prohnětl mé tváře, aby zjistil, kde je co vylepšovat, a to se opakovalo asi třikrát, čtyřikrát, až do mé lehké nervozity, kdy už svou práci dokončí (přece jen, doma se člověk oholí během pár minut). V televizi k tomu běžel Indiana Jones, já se těšil na pyramidy do Tikalu, hodilo se to k sobě, užíval jsem si to. Nakonec můj barber uznal, že dílo je dokonáno a dokonalé, že je ze mne pravý caballero, přestože bez caballa. Dostal za snahu dýško, vypadal spokojeně, za mnou se již tvořila fronta. A voňavý jsem vkročil do guatemalských ulic.
A do hospody. Barů je v centru města dost a dost. Vína prodávají nejvíce kalifornská a jihoamerická, piva místní a mexická. Nejznámějším a nejrozšířenějším guatemalským pivem je Gallo, které vaří společnost Cervecería Centro Americana. Na trhu mělo ještě před přibližně 15 lety snad 100% podíl, v posledních letech mu postupně vzrůstá konkurence především v brazilském pivu Brahva. Historie piva Gallo je překvapivě stará, sahá až do 19. století, kdy ho začali vařit v roce 1881 bratři Mariano a Rafael Castillo Córdovaové, už v roce 1896 představili pivo s obrazem kohouta na etiketě. Současné logo s hlavou stylizovaného kohouta je z roku 1960. Gallo s obsahem alkoholu 5 % jsme ochutnali, v baru stála třetinka 25 quetzalů, je to typické středoamerické pití, podobné známějším pivům mexickým. Neurazí, pokud jsme unaveni po celodenním výletě např. na sopku a prožili jsme hodiny a hodiny v horku a prachu. Antigua žije z turistického ruchu a už má i pivnici s vlastním pivovarem – Antigua Brewing Co. Vaří ovšem většinou piva typu Ale. Cena je na Guatemalu spíše západoevropská, 40 quetzalů (0,4 l), k nimž napočítají deset procent servis. Nahoře je malá terasa, z níž je nádherný výhled na město a tři sopky nad ním, pokud nejsou v mracích, což Agua, Acatenango a Fuego právě byly (nejlepší viditelnost bývá dopoledne, jenže to se nechodí na pivo). A hodně tam večer foukalo. S výhledem na Fuego můžete ochutnat Fuego IPA s obsahem 6,5 % alkoholu. Každopádně, popít vedle moderních pivních tanků v krásné koloniální budově, jejíž historie sahá možná až do 16. století, bylo fajn.
rss kanál