Horská trasa Salzburger Almenweg (Salzburská salašnická stezka) má celkem 31 etap a čtyři z nich vedou přes Großarltal. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že stezky nad městečkem Großarl si užijí všichni, zkušení horalové i rodiče s menšími nerozmazlenými dětmi. Několikadenní trekkingové túry lze snadno dělit podle náročnosti, aby byly vhodné pro kohokoli. Jen místní sedláci nemají příliš prostoru užívat si kvetoucí louky, nedaleké vrcholy národního parku Vysoké Taury a nezapomenutelné západy slunce. Starají se totiž o turisty. A starají se, jak se má. Až vyrazíte na Salzburger Almenweg, přespěte na některé ze salaší na pastvinách. Stojí to za to. My jsme se zastavili na staré salaši Weißalm v nadmořské výšce 1724 metrů, v níž nás přivítal postarší pan domácí, který vyprávěl, že zde hospodařil již jeho dědeček a chalupa je prý stará stovky let.

Jak vypadá salaš Weißalm? Útulné, dřevěné prostředí, všude typická horská a lesnická výzdoba. Po túře přichází čas večeře. Rakušané prý nepijí aperitiv, ale digestiv. Nedivím se. Po celodenní túře nebo práci na horských pastvinách vytráví a aperitivu opravdu netřeba. Zvláště, když před vás postaví kotlík masa se zeleninou, bramborami a místními kulatými knedlíky. Rakouská kuchyně je z „moderního“ hlediska – podobně jako česká – méně zdravá, hodně masa včetně vepřového. Jako zákusek poté tradiční apfelstrudel, tedy jablečný závin, který je rozšířený i u nás, ale pochází z Rakouska. Další dezertovou variantou, populární na horských salaších, je kaiserschmarrn, tedy známý císařský trhanec, i ten má původ v Rakousku, údajně ho měl v oblibě císař František Josef I. Na závěr onen digestiv, který podpoří trávení a utiší naplněný žaludek. Pán domácí nám rozlil do sklenek vlastní a oceněný typický likér kraje – zirbenschnaps, který se vyrábí ze šišek alpské borovice limba, německy zirbe. Přestože starý pán nabídl pánům čistou variantu kořalky a ženám likérovou, doporučuji všem vybrat si likérovou, je lahodnější a méně drsná. Mimochodem, v restauracích v Hüttschlagu nevynechejte jelení pochoutku, připraví vám jelení jako medailonky, ragú či guláš. Pouze počítejte s tím, že zvěřina patří na jídelním lístku k těm dražším položkám.


Vlevo Weißalm, vpravo blízká Ellmaualm


Večeře ve Weißalm je připravena


Skanzen Talmuseum

Nebojte se ráno zeptat, kdy se dojí krávy, zda se můžete podívat na ruční výrobu másla. Přivstanete si, a především zažijete návrat časem do minulosti, do života starých horalů, tvrdého života, jaký v těchto horských boudách vedli před staletími. Nejen městské děti budou nadšené ze stád ovcí a koz, sem tam se objeví příležitost některé menší pomazlit. Výhled dolů do údolí na Großarl je okouzlující, pokud počasí dovolí, večerní posezení na dřevěných lavicích před chalupou (chalupami) si užije každý.

Salcbursko (česky i Solnohradsko) je jednou z devíti spolkových zemí Rakouska. Vzhledem k hornatému povrchu nepatří k vinařským oblastem a tak, objednáte-li si v Großarlu víno, nebude správně „local“. Ovšem pivo ano, nejznámějším pivem regionu je Stiegl, který mi každý doporučoval a láhve servírovali i na salaši Weißalm. Navíc to není žádná novinka, Stiegl je prastarým pivovarem, hned jsem byl upozorněn, že má opravdovou tradici, byl totiž založen už v roce 1492, tedy v roce, v němž Kryštof Kolumbus přistál v Novém světě. Mimochodem, tradice se promítá i do nošení tzv. lederhosen, tedy typických tyrolských krátkých kožených kalhot, uvidíte je nejen na mužích, ale i ženách, např. servírkách v restauracích. Dříve se prý vzhledem k odolnosti nosili ke tvrdé fyzické práci, které je na pastvinách dost a dost, v současnosti jsou spíše frajerskou ozdobou pro volný čas. Pokud si budete chtít nějaké pořídit, cena se pohybuje od stovky eur nahoru.


Je libo domácí máslo? Paní domácí při práci, tak se pracuje a žije ve Weißalmu

Spaní ve Weißalmu nemá úroveň luxusu, ovšem po celodenní únavě a báječné večeři se snad každému dobře spí i ve vícelůžkové noclehárně. A ráno na další túru. Salaše nejsou nijak daleko od sebe, z Weißalmu je to asi 1,5 kilometru s malým převýšením na blízkou Ellmaualm, na další Großwildalm přibližně 6 kilometrů. Jedním ze symbolů salzburského Almenwegu je květina, které říkají „Alpen-Enzian“, latinsky Gentiana alpina, česky hořec. Roste v nadmořských výškách přibližně 2000 až 2600 metrů a když se budete pozorně dívat, jejich zářivě modrá barva potěší oči. Každopádně, zvláště na jaře, je alpská flóra okouzlující.

Pro pěší turisty je tzv. Údolí salaší zemí zaslíbenou, od chaty k chatě, přes lesy a pastviny, ve dvojici, s rodinou, přáteli. Großarltal jako první oblast v Rakousku byla vyznamenána nejvyšším oceněním Rakouská pečeť kvality v kategorii pěší turistika, naplňuje tedy nejpřísnější kritéria, jež jsou požadována. Nabídka ubytování je široká od kempu a penzionů až po drahé luxusní wellness hotely, jako např. Nesslerhof hned u lanovky Hochbrand. Krátká poznámka na závěr – autem je to do Großarlu a Hüttschlagu pouze pět šest hodin. Z Prahy. Z jižních Čech ještě méně.