První historická zmínka o mysu Sounion pochází z Homérova eposu Odyssea. Když se spartský král Meneláos vracel domů z Trojské války, pochoval na mysu svého kormidelníka jménem Frontis. Homér píše o tom, jak Nestór Gerenský, syn krále pylského a jeden z nejmoudřejších achajských vůdců, vypráví Télemachovi, synovi Odyssea:
„My pak na cestě z Tróje jsme stále společně pluli,
Meneláos a já, dva přátelstvím spojení muži.
Ale když athénský mys byl před námi, Súnion svatý,
tehdy tam Meneláovi bůh Apollón usmrtil zblízka
skvělého kormidelníka; jej zasáhl vlídnou svou střelou,
když měl kormidlo v ruce a řídil kvapící koráb,
Frontia Onétorovce, jenž vynikal nad všechny lidi
v obratném řízení lodi, kdy vichřice na ni se hnaly.
Proto se tehdy tam zdržel, ač velice na cestu kvapil,
neboť chtěl pochovat druha a poctít ho obětní poctou.“

Úchvatný Poseidónův chrám ve výšce asi 60 metrů nad hladinou moře tehdy na útesech ještě nestál, pochází z let 444–440 př. n. l., tedy z doby tzv. zlatého věku Athén za Perikla. Archeologové se v současnosti kloní k názoru, že architekt chrámu (snad Iktinos) je tentýž, který vybudoval nejlépe zachovaný aténský chrám Héfaisteion, zasvěcený mytologickému hrdinovi a pozdějšímu králi Théseovi. A právě s Théseem, který v krétském labyrintu zabil krvelačného Mínotaura, je spojován i mys Sounion. Théseův otec, král Aigeus právě na Sounion chodíval vyhlížet návrat svého syna a po spatření černých plachet se pln zármutku z jeho smrti (Théseus zapomněl černé vyměnit za bílé) vrhl z útesů dolů.


.
.
.

Šestnáct z původních 38 dórských sloupů Poseidónova chrámu stojí (nebo bylo opět vztyčeno) dodnes. Sloupy z bílého mramoru jsou vysoké přes šest metrů, s průměrem v základně 1 metr a nahoře 79 centimetrů. V centrální modlitební místnosti (naos) stávala šestimetrová bronzová socha boha Poseidóna. S největší pravděpodobností stál nahoře na mysu nějaký chrám již před tímto Poseidónovým, ovšem byl zničen během vpádu Xerxových vojsk do Řecka, podobně jako aténská Akropolis. Protože mys Sounion byl strategickou pozicí, Atéňané ho opevnili, postavili přibližně půlkilometrovou půlkruhovou zeď vysokou tři metry a v ní desítky věží.

Mys Sounion je nejjižnějším výběžkem trojúhelníkového poloostrova Attika, který na jih od Atén vybíhá do Egejského moře (poloostrov ohraničuje Korintská šíje na západě, severní hranici tvoří pás pohoří Kithairón, dále už je Bojótie). Archeologické vykopávky odhalily lidské aktivity na výběžku Sounion staré přibližně 5000 let, otec dějepisu Hérodotos z Halikarnássu psal, že v 6. století př. n. l. pořádali Atéňané u mysu závody triér během her zvaných Panathénaje. Hluboko pod Poseidónovým chrámem mořská hladina, po níž se prohánějí loďky, nádherný výhled do zdánlivě nekonečné modři. Viditelnost není taková, aby se někde v dálce objevily obrysy řeckých ostrovů, nejblíže jsou na východ Kea a dále jihovýchodním směrem Kythnos. Asi stojí za to zůstat déle do večera a užít si západ slunce, v takovém případě se hodí ubytování v některém z blízkých hotelů na pobřeží, ovšem jsou hodně drahé.

Vstupné do areálu je 8 €, ovšem až do chrámu mezi antické sloupy není vstup povolen, lze pouze chodit kolem dokola, chrám je obehnán provazem. Hned u autobusové zastávky a vstupu do areálu je restaurace, pokud není vítr, fajn posezení venku s výhledem nahoru na Poseidónův chrám. Počítejte ovšem s vyššími cenami, což je znát i v prodejně suvenýrů, kde jsou ceny výrazně vyšší než v Aténách.


.
.
.
Takto zachytil Poseidónův chrám Edward Dodwell v první polovině 19. století

Řecký cestovatel Pausaniás, který žil ve 2. století (Řecko tehdy bylo součástí římského impéria) a pocházel z Malé Asie, procestoval nejen Řecko, ale navštívil i Palestinu a Řím. Ve svém známém díle Cesta po Řecku mylně napsal, že chrám byl zasvěcen bohyni Athéně, tento omyl byl vyvrácen až nálezem nápisu v roce 1898, z něhož je patrné zasvěcení Poseidónovi. Evropští cestovatelé putovali k chrámu na mysu Sounion už před staletími. George Wheler byl jedním z prvních, kteří své dílo publikovali, jeho ilustrované zápisky pod názvem A Journey into Greece vyšly v Londýně v roce 1682. Dalším byl Edward Dodwell, irský malíř a archeolog, jehož spis A Classical and Topographical Tour through Greece byl vydán v roce 1819 (Dodwellovo zachycení starověkých ruin lze jednoduše najít na internetu). Úchvatné sloupy na útesech nad mořem přitahovaly pozornost i představitelů romantismu. Proslulý lord Byron byl tolik dojatý krásou starověkého místa, že naprosto romanticky/ego­isticky vyryl v roce 1810 své jméno do mramoru jednoho sloupu (nehledal jsem, údajně ovšem neexistuje důkaz, že jméno skutečně vyryl sám Byron). Během svého několikaměsíčního pobytu v Aténách minimálně dvakrát dorazil George Gordon Byron na Sounion a zmínil ho i ve svém díle Don Juan v Canto III Isles of Greece:
Place me on Sunium's marbled steep,
Where nothing, save the waves and I,
May hear our mutual murmurs sweep…

V roce 1797 studovala Poseidónův chrám britská Society of Dilettanti (společnost složená z britských šlechticů, vědců i umělců, která sponzorovala archeologický výzkum starověkých památek nejen v Řecku). V roce 1829 pracoval v Sounionu francouzský architekt Guillaume-Abel Blouet, kterého pověřil Institut de France vedením oddělení krásných umění v rámci francouzské vojenské expedice na poloostrov Peloponés (tehdy se jmenoval Morea). První vykopávky prováděl aténský German Archaeological Institute pod vedením Wilhelma Dörpfelda v roce 1884. Dlouhodobější a systematické vykopávky vedl v letech 1897–1913 Valerios Stais, řecký archeolog a 36 let ředitel Národního archeologického muzea v Aténách. Staisovy vykopávky odhalily mj. sochu, které se říká kúros, což je pojmenování pro tradiční sochy mladíků z archaické doby. Kúros býval v nadživotní velikosti a nahý. Tzv. Sounion Kouros je vysoký přes tři metry a v současné době ve sbírkách Národního archeologického muzea v Aténách. Dnešní podobu dala Poseidónovu chrámu práce Greek Archaeological Service, kterou vedl Anastasios Orlandos v 50. letech minulého století.