V roce 2018 navštívilo Tunisko přes 93 tisíc českých turistů, což je o 50 procent více než o rok dříve a více než v roce 2010 před tuniskou revolucí. Nejvíce jezdí do Tuniska Francouzi (loni přes 700 tisíc), není divu, vždyť se dohovoří jako doma. Z České republiky nelétají do Tuniska žádné nízkonákladovky, ceny letenek tak nejsou nejnižší, Francouzi jsou na tom lépe, z Paříže létají aerolinky Transavia France za 2500 Kč, z Prahy je jejich cena nejméně dvojnásobná s přestupem v Paříži. Přímo létá z Prahy společnost Tunisair, nejlevnější letenky lze sehnat za cca 7500 Kč. Finančně výhodnější je kupovat zájezdy u cestovních kanceláří. Mimochodem, nejpočetnějšími návštěvníky Tuniska jsou turisté z bohatších vrstev ze sousedních států, z Alžírska a Libye.

Kolik z těch 93 tisíc českých turistů objeví krásy jihu Tuniska? Pravděpodobně minimum, ovšem je co objevovat. Staré islámské město Kairouan s nejstarší mešitou v zemi a jednou z nejstarších v Africe, solné jezero Chot el-Jerid, horské oázy, písečné duny největší pouště světa. A jezdecké umění berberských jezdců. Na jejich berberských koních. Jeďte dále na jih, to objevování stojí za to.

Vzhůru na jih, na Saharu a na berberský festival

Když na Saharu, tak na Saharu. Spát mezi dunami, daleko od civilizace, ve stanu v poušti. Tam, kam zabloudí snad jen kočovní Berbeři nebo účastníci Africa Eco Race, např. Lukáš Kvapil, který na své husqvarně trénoval v dunách u oázy Ksar Ghilane právě před startem na závodě po afrických cestách necestách. Zmela je nic než kemp a všude kolem písečné duny. Konec světa to ale není. Na jihu Tuniska už začíná pravá Sahara.

Jaká je noc v poušti? Především studená ve srovnání s denní slunečnou teplotou, ale mají teplé deky. Pravda, Zmela má ubytování poněkud spartánské, stany vojenského typu, horká sprcha však nechybí, její využití není omezené, všude čisto, starají se. Restaurace s místními specialitami k dispozici. Dokonce servírovali víno k večeři, což není v arabských zemích včetně Tuniska samozřejmost. Víno v Tunisku nabízejí spíše drahé turistické hotely, které si mohou dovolit licenci.

V městečku Douz na jihu Tuniska roste na 300 tisíc palem. Každoročně se v něm koná Festival International du Sahara (obvykle v prosinci), na němž především berberští obyvatelé Tuniska představují umění a tradice saharské Afriky. Prastaré berberské Afriky. Závody velbloudů, berberští koně, lovící pouštní psi, beduínské obřady, tance, poezie. Jezdecké umění hrdých potomků válečníků a lovců oblečených do skvostných tradičních krojů uchvátí každého.


Tyto boty se nosí na pouštním jihu Tuniska


Berberští jezdci na festivalu saharské kultury


Sahara by bez velbloudů nebyla Saharou


Saharské duny – na velbloudech, autem, pěšky

Deglet Nour – ochutnejte nejlepší datle

Tunisko má přibližně polovinu palem, na nichž rostou Deglet Nour, považované za nejlepší datle na světě. Deglet Nour znamená Prsty světla, proti slunci jsou totiž průsvitné a je vidět pecka. V Tozeuru prodávají datle všude, obchůdek vedle obchůdku, stánek vedle stánku. Datle se sklízejí od konce října a nejlepší jsou datle čerstvé, tak do tří měsíců. Poté cukernatí a už si na nich tolik nepochutnáte, a právě takové jsou ty, které si kupujeme dovezené u nás v Evropě. Datle tedy ochutnávat čerstvější a nejlépe přímo v Africe. Má to jednu nevýhodu, ochutnáte-li např. v Tozeuru Deglet Nour, už vám nebudou ty dovezené do ČR chutnat.

Arabská kavárna plná fotbalu

Navštivte arabskou kavárnu, kdo by odolal vstupu… Arabové propadli v posledních desetiletích nové droze – fotbalu. Když vstoupíte v den konání nějakého fotbalového zápasu do kavárny, jede fotbal a nic než fotbal. A nemusí to být mistrovství světa, místní sledují pozorně vše nejlepší z evropských lig. Takže například zápasy z italské Serie A běží na obrazovkách v každé kavárně. A takové kavárny navštěvují výhradně muži. To je jednoduché a pravdivé tvrzení, ovšem má – jak už to bývá – menší háček. Kavárna tohoto pánského typu, to je několik stolů a plastových židlí, prostředí dost obyčejné, prostě něco podobného, čemu se u nás říká „hospoda čtvrté cenové kategorie“. Tam přece arabská žena nevstoupí, to dá rozum, ta vezme děti a kamarádky, a jdou do lepšího podniku, kde utratí mnohem více než muž v takové čtyřce u fotbalu.

Salon coifurre – nechte se oholit

Pánové, holení nechte doma. Nějaký salon coifurre nebývá nikdy daleko, místní se běžně nechávají oholit. Není to drahá záležitost, asi tři tuniské dináry, tj. 23 korun (plus nechte dýško). Páni holiči jsou mistři svého oboru, oholí dokonale, na závěr nagelují vlasy, asi, abyste lépe splynuli s davem. Řemeslo, které v našich zemích již vymizelo, je dodnes součástí arabské kultury.


Antické sloupy v kairouanské mešitě


Na súku v medíně


Ruiny římské pevnosti Tisavar na okraji Sahary


Kupte si kousek Orientu

Barevný historický Kairouan

Kairouan je po Mekce, Medině a Jeruzalému čtvrté nejposvátnější město islámského světa, tak alespoň dokolečka opakují některé informační letáky. Jeho historie je fascinující, ovšem Kairouan je také město, v němž maloval Paul Klee. A ne sám. V roce 1914 se do Tuniska vydala trojice přátel, Paul Klee, August Macke a Louis Moilliet, a jejich působivá barevná díla ze severní Afriky výrazně ovlivnila moderní umění. Do svého diáře si tehdy Paul Klee pod branami Kairouanu napsal: „Barva mne uchopila. Není třeba se to pokoušet pochopit. Zmocnila se mne. Zde je význam tohoto šťastného okamžiku: barva a já jsme jedno. Jsem malíř.“

Mešity s římskými antickými sloupy

Tunisko je nábožensky tolerantní země, poněkud tedy překvapí, že nevěřící smějí pouze na nádvoří mešit, není jim povoleno vstoupit do modliteben. Platí to i v historických mešitách – ve Velké mešitě v Kairouanu nebo v Ez-Zitouna v medíně hlavního města Tunisu. Obě mešity zdobí dohromady stovky antických sloupů, které pocházejí z trosek římských měst.

Medína – dívejte se ze střech, nakupujte

Hezké výhledy na medíny některých tuniských měst jsou ze střech, chce to ptát se kudy nahoru, často nějakým obchůdkem či restaurací. Platí to v Kairouanu i Tunisu. Alespoň základy francouzštiny pomohou. V medínách je množství skrytých pokladů, starých krásných paláců, kaváren, zahrad, medres, lázní. Mimochodem, Lonely Planet doporučuje autorku publikace Maisons de la Médina de Tunis historičku Jamilu Binous, která se v medíně v Tunisu narodila a provádí turisty starým městem. Během jejích sobotních prohlídek ve francouzštině poznáte medínu tak, jak byste ji při samostatné procházce nikdy nepoznali. Co nakupovat na súku v medíně? Šperky, arabské oblečení pro pány i dámy, svítilny, zdobené ptačí klece, tepané tácy a konvice, vodní dýmky, koberce a koberečky, obrazy, koření, milion cetek. Prostě kousek Orientu. Súk je divadlo a nakupování chce zkušenost. Smlouvání je kulturní rituál, je na každém Evropanovi, aby se s místní kulturou seznámil, studoval zvyky a dopředu znal ceny. To je první krok k úspěšnému uzavření obchodu.

Starověké památky

Ruiny starověkého Kartága jsou rozptýleny na širokém prostoru, nejzachovalejší a nejpůvabnější částí římského Kartága jsou Antoninovy lázně. Na pahorku Byrsa jsou vykopávky tzv. Le quartier Hannibal, dále po Avenue d´Amphithéatre se dostanete k římskému amfiteátru. Opačným směrem je čtvrť kdysi bohatých římských vil, divadlo. A kousek od lázní další archeologické parky Quarter Magon a Tophet.

Starověkých památek je ovšem v Tunisku více. Z hlavního města Tuniska je to přibližně 200 kilometrů k amfiteátru El Jem, což byl třetí největší amfiteátr antického věku a největší v Africe. Na africkém kontinentu je nejen největší, ale také nejzachovalejší. Jeho návštěvnost dosahovala až 35 tisíc diváků, vyšší mívaly pouze proslulé Colosseum v Římě a kapujský amfiteátr nedaleko Neapole, ten je ovšem v mnohem zbědovanějším stavu než El Jem. Blízkost saharské pouště dodává amfiteátru El Jem nádech africké exotiky. V El Jemu se natáčely některé scény filmu Ridleyho Scotta Gladiátor s Russellem Crowem v hlavní roli a také staršího snímku Terryho Jonese Život Briana, v němž britská komediální skupina Monty Python paroduje příběh o narození křesťanského mesiáše.

V úvodu bylo řečeno, že Tunisko je arabskou zemí vhodnou pro začátečníky. To ovšem neznamená, že nemá své hosty čím upoutat. Naopak. Chystáte-li se do Tuniska, přečtěte si sérii článků z putování Tuniskem na Cestomile:

Mezi berberskými jezdci (1. díl)
Festival International du Sahara: Mezi berberskými jezdci (2. díl)
Kairouan – ve čtvrtém městě islámu, které ovlivnilo svět barev
Zmela – kemp v saharských dunách na jižní hranici Římské říše
Přes solné jezero Chott el Djerid za Prsty světla – Deglet Nour
Amfiteátr El Jem: Vítejte ve starověkém africkém Římě
Tunis: Čtvrť Sidi Bou Said a toulání medínou
Kartágo: V římských lázních Hannibalova města