Mumlavský vodopád se řítí po skalách v nadmořské výšce 776 metrů, od nejvýše položené tůně je vysoký 9,9 metrů. Šířka vodopádu je až 10 metrů. Zažijete-li ho při nízkém průtoku, bývá rozdělen do několika ramen. Během našeho výletu nás téměř dvouhodinový prudký liják zahnal do Mumlavské boudy na posezení u jídla a pár piv (Krakonoš, jak jinak, mají borůvkové lívance, guláš, knedlovepřozelo, psi vítáni), což bylo fajn, v nedávné minulosti totiž bývala chata často uzavřená. Po návratu k vodopádu se bouřící vody Mumlavy nebezpečně hnaly korytem, vodopád byl k nepoznání.


.
.

Vodopád si oblíbil hrabě Jan Harrach. Důkazem je, že u něj nechal v roce 1879 postavit chatu, původně hájenku, v současnosti je z ní restaurace Mumlavská bouda. To bylo v časech rodících se turistických výprav v Krkonoších. Mumlavský vodopád byl ovšem dlouho turisticky neobjeven. Všude se totiž dočítám, že jeho starší obrazy z té doby neexistují. Z toho lze chápat, že romantičtí umělci tehdy vodopád na řece Muml nezaujal. Muml? Tak jmenoval říčku Mumlava ve svém díle ze začátku 19. století německy píšící lékař a botanik Josef Hauser. A také on ve svém díle vodopád dost opomíjí, uvádí ho pouze stručnou zmínkou a nevěnuje mu tolik prostoru jako dalším krkonošským vodopádům. Vše naznačuje, že v 19. století nepřitahoval takovou pozornost, dokonce známý Řivnáčův průvodce z roku 1882 se mu příliš nevěnuje. Na otázku „Proč?“ nezná nikdo odpověď, přestože to není historie nijak dávná. Jméno vodopádu má původ v německém výrazu „murmeln“ – mumlat. Prý stačí zavřít oči, poslouchat mumlání vodopádu a uslyšíte, pochopíte.

Na vodopád je hezký pohled z lávky, po níž se těsně pod ním přechází na druhý břeh Mumlavy. Níže pod lávkou jsou další nevysoké kaskády. Mumlavský vodopád lze zažít hodně zblízka, nikdo vám nebude bránit v přístupu po obou březích. A za nižšího stavu vody je to bezpečný přístup, ovšem opatrně na mokrých skalních plotnách. Mimochodem, vodopád si užila i herecká dvojice Josef Arbhám a Libuše Šafránková ve známé romantické komedii Svatební cesta do Jiljí.


.
.

Dlouhodobý vířivý pohyb vody vytvořil v korytu Mumlavy obří hrnce, lidově se jim prý říká Čertova oka. V České republice jsou jich v mnoha říčkách tisíce, snad polovina v severovýchodních Čechách. Ty mumlavské patří k nejkrásnějším, největší z nich mají v průměru až šest metrů a jsou hluboké tři metry, evorze se vyřádila. Nejsou od vodopádu daleko, jen se projít kousek nad ním.

Nahoru ke Krakonošově snídani vede naučná stezka Živá mrtvá Mumlava. Je dlouhá 4,7 km, převýšení je 300 metrů, počet zastávek 6. Dozvíte se, jak Mumlava tvoří tundru, že neradno se koupat v obřích hrncích, které po tisíce let v žule zvětšuje a zvětšuje vodní vír. A také, že Mumlava sice působí živě, jsou v ní nádherné obří hrnce, jeden z nejkrásnějších vodopádů u nás, Mumlava hloubí, skáče, bouří, ale na rozdíl od dalších říček v Krkonoších je chudá na život.

Mumlava má dva prameny, Velká Mumlava pramení nedaleko turistického rozcestí U Růženčiny zahrádky, nad nímž se zdvíhají Kotel a Harrachovy kameny. Malá Mumlava asi kilometr severněji na Mumlavské louce (asi kilometr dále na sever je pramen Labe). Spojují se u rozcestníku Krakonošova snídaně ve výšce 1030 metrů nad mořem. Mumlava poté teče dolů podél Harrachovy cesty směrem Harrachov, za nímž se vlévá do Jizery. Délka toku Mumlavy je pouze 12,2 kilometrů.