Dřevěná bárka světle modré barvy, do jejíhož podpalubí natlačili co nejvíce lidí, několik motorek na střechu. Malými průhledy se dá zahlédnout dění na břehu venku a mořská hladina. Bezpečnostní pravidla? Žádná. Cesta lodí trvá asi dvacet minut, ta děsná bárka se za takovou dobu může potopit i vícekrát… Když se nevejdeš, stojíš v rohu, prostě se někde opřeš. Motor dole strašně řve, je cítit nafta.

Ostrov Nainativu má na délku a šířku přibližně 4×1,5 km, není zde co koupit a před vedrem neutečete. Nainativu je sice malý, ovšem pro tamilské věřící významný ostrov, místní chrám je jedním ze symbolů tamilské víry a píše se o něm již ve starověké literatuře. O tom až později. Nejprve z přístaviště (hned u něj hinduistický chrám stojí) na severovýchodě ostrova vyrážíme na opačnou stranu, někam na jihozápadní pobřeží za ochutnávkou kallu. A zjišťujeme, že na ostrově funguje jakási veřejná doprava! Proč ne, popojedem, řidič prostě sbírá lidi na prázdných ulicích, když nějaké pocestné uvidí, sám zastaví. A žádné peníze nechce. Nakonec stopneme tuk-tuk, i ty zde jezdí, přestože se zdá být Nainativu téměř mrtvým ostrovem, jsou tu většinou polorozpadlá stavení, jistě z ne tak dávných válečných časů.

Konečně, modrobíle natřená rybářská bouda na pobřeží, hospodu v ní člověk zvenku vážně nepozná. Uvnitř pár starších pánů, zdají se už docela v náladě, vítají nás, návštěva zdaleka je vždy zpestřením všedního dne. Barman zamíchal bílou tekutinu v takovém klasickém kýblu, utopené mouchy v ní naštěstí tentokrát neplavaly, a nalévá nám. Připomíná to burčák, snad to má i maličko kokosovou příchuť, říkají tomu někde kallu, jinde toddy. Trychtýřem nám barman nalévá do petky na cestu, 1,5 litru stálo 200 rupií, tj. asi 24 korun. Přestože je to jen limonáda, obsah alkoholu je slabý, po vypití půl láhve se cítím fajn.

Co to má společného s vínem? Nic, jak jinak, ani nevím, zda tomu někde v Africe nebo Asii skutečně palmové víno říkají, názvů to má spoustu. Každopádně, v některých kulturách připisují palmovému vínu i léčivé účinky. Nevoní to, nechutná to, ale pár doušků palmáče je cestovatelská povinnost. „Výroba“ je jednoduchá, vyšplháte do palmové koruny, naříznete, a poté upevníte petku, do níž se míza zachycuje. V horkém a vlhkém prostředí stačí jediný den fermentace a je hotovo.


Nastupujeme do bárky směr ostrov Nainativu


Hinduistický chrám na Nainativu

V jihoindickém státu Tamilnádu, kde žijí převážně Tamilové, bylo toto soukromé přírodní zpracování a pití nápoje zakázáno. V posledních letech se diskutuje o zrušení zákazu, jaká je aktuální situace, nevím. Průmyslovému zpracování ale snad žádný zákon nebrání a nebránil. Napadá mne, že někteří muslimští učenci tvrdí, že zákaz alkoholu v islámu platí, ale… platí u průmyslově vyráběného alkoholu, tedy, že podobný přírodní způsob získání kvašeného mírně alkoholického nápoje neporušuje islámská pravidla. Na Nainativu jsme ovšem převážně u hinduistů.

Na severovýchodním pobřeží ostrova jsou dva chrámy, k nimž věřící putují. Jeden hinduistický, druhý buddhistický, který připomíná, že údajně i sám Buddha na ostrov zavítal. Významnější a navštěvovanější je hinduistický, do něhož je vstup zdarma, místní hinduisté kritizují, že v buddhistickém chrámu se platí, podle nich by svatá místa měla být přístupná bez omezení. Hinduistický chrám – v angličtině celým názvem Nainativu Nagapooshani Amman Temple – byl zasvěcen Párvatí (místní jí říkají Nagapooshani), manželce nejvyššího boha Šivy. Proslulost chrámu je spojována se jménem indického filozofa z 9. století Ádi Šankary, který byl populární v jižním indickém státu Tamilnádu a po celé jižní Indii. Současná podoba chrámu pochází z 18. století, protože původní byl zničen za portugalského vpádu v roce 1620. Chrám byl poškozen i za útoků během občanské války v letech 1958 a 1986. Denně ho navštěvuje až tisíc věřících, kteří přijíždění z pevniny, v dobách tamilských svátků ovšem chrám navštíví během dvou týdnů až 100 tisíc věřících. Mimochodem, už ve 2. století popisoval ostrovy v okolí Jaffny i tamilský chrám na Nainativu řecký kartograf Klaudios Ptolemaios z egyptské Alexandrie.

Psí smečky

Svítí měsíc, nasvícené vlny, proti nebi obrysy palem. A štěkají psi. Touláme se po pláži, psi za námi, vnucují se. Nevšímáme si jich, přeběhnou tedy před nás a štěkají zpředu. Ovšem žádný pes nikoho nekousne, jsou hodní a spíše bázliví. Když jdeme s místními, ti je bez milosti odeženou, řvou na ně, nakopnou je, jakmile se přiblíží.

My jsme na rozdíl od místních do psů nekopali, a tak šli za námi, štěkali, tedy, bylo to spíše takové vytí a žebrání. A protože běhají ve smečkách, vyla kolem nás smečka pěti šesti toulavých psů. Oříšci, hubení, ale ne kost a kůže, žádní zubožení, žádný svrab apod. Přiblíží se, zaštěkají, chtějí žrát, vzali by to tlamy cokoli, někdy se zdá, že jdou po tašce, v níž mohou cítit něco k snědku, snad by zdlábli i pálivou omáčku.

Spoustu času prospí, plácnou sebou kdekoli na zem, co v tom vedru jiného dělat, spát a sehnat něco do žaludku. Jeden večer dáme pivko a… přivedeme domů do penzionu pejska, který si nás našel na cestě po pláži a už se nás nepustil. Strávil s námi celý večer, stali jsme se jeho novou smečkou, a když odcházíme spát, Bertík, jak jsme ho pojmenovali, jde stále s námi. A je pořádně drzý, bez rozpaků zahnal psa majitele penzionu, kráčí do zahrady až ke dveřím pokoje. U nich se zastavil, dále se bez vyzvání neodvážil, Bertíku, snad tě ráno už na zahradě nenajdeme. Nenašli. Každopádně, Šrí Lanka jistě nepatří k teritoriím, které by byly prosty vztekliny, jakýkoli bližší a dotykový kontakt s místními psy bych nedoporučoval.


Spoustu času prospí, plácnou sebou kdekoli na zem, co v tom vedru jiného dělat


Jaffna, portugalská pevnost

Portugalská pevnost v Jaffně

Je to tamilská země, ještě nedávno v ní civilisté trpěli uprostřed občanské války. Jaffna leží na poloostrově na severu Šrí Lanky, kam se jede po silnici z Kilinochchi přes tzv. Elephant Pass, kde se střetávaly vojenské jednotky znesvářených stran – vládní armády proti Tamilským tygrům (Tygři osvobození tamilského Ílamu), kteří usilovali o vytvoření samostatného tamilského státu. Tamilové nejsou původní obyvatelé ostrova, pronikali na něj ze své jihoindické domoviny přibližně od 3. století a postupně sever ostrova ovládli. Především po roce 1215, kdy vedl další přistěhovaleckou vlnu z indické pevniny Kalinga Magha. Právě on založil království Jaffna. Česky správně Jápané, ovšem všude na mapách najdete anglický výraz Jaffna, tak Jaffnu zná každý po světě, budu používat raději tento rozšířený název.

Vliv Portugalců v Jaffně se datuje od roku 1543. Tehdy místní panovník Cankili I. unesl a špatně naložil s portugalskými námořníky z lodě, která ztroskotala nedaleko pobřeží. Navíc jeho vojáci zmasakrovali stovky křesťanů v nedalekém Mannaru. Byli to převážně lidé nejnižší kasty, rybáři a lovci perel, kterým předal svou víru misionář František Xaverský. Konverze jim pomáhala ve společenském postavení např. u muslimských obchodníků. Odpověď guvernéra a místokrále Portugalské Indie na sebe nenechala dlouho čekat, Dom Constantino de Bragança dobyl Jaffnu a Cankili I. uprchl. Po čase se ovšem s Portugalci dohodl a opět se ujal vlády. Po jeho smrti pokračoval v boji proti portugalským dobyvatelům jeho syn Puviraja Pandaram. Ten byl zabit ve druhé odvetné portugalské vojenské výpravě v roce 1591.

Poslední tečkou nad místní vládou v Jaffně bylo dobytí města v roce 1618. Vedl ho Filipe de Oliveira, který se posléze stal guvernérem Jaffny a zůstal jím až do své smrti v roce 1627. A děly se křesťanské zázraky panenky Marie na buddhistickém a hinduistickém ostrově, tedy pevnost, kterou Portugalci vybudovali, byla pojmenována po ní – Fortaleza de Nossa Senhora dos Milagres de Jafanapatão. Portugalské panství netrvalo na věky, na ostrov připluly nizozemské lodě, v roce 1658 se Jaffny zmocnil Rijcklof van Goens. V roce 1795 padla Jaffna do britských rukou, součástí britského panství zůstala až do roku 1948.

Původní portugalská pevnost byla v minulých letech rekonstruována a je v současnosti turisticky nejatraktivnější turistickou zajímavostí města. Ani pevnost se nevyhnula občanské válce, pod kontrolou LTTE byla v letech 1986 až 1995, vládní síly ji ovládly po 50 dnů trvajícím obléhání. Pevnost utrpěla spoustu škod, restaurační práce byly zahájeny v roce 2009, finančně se na nich podílí i Nizozemsko. V jejich průběhu se v pevnosti našly např. i čínské mince, které svědčí o bohatém a vzdáleném obchodu. Mimochodem, nejkrásnější pohled na pevnost, do níž je v současnosti vstup zdarma, je z výšky.

V Jaffně nevynechejte návštěvu hinduistického chrámu Nallur Kandaswamy Kovil. Okouzlující zvenku, úchvatný interiér, dovnitř se musí bez bot a pánové nazí do půl pasu.