Pražáci to mají ke Koněpruským jeskyním kousek. Až ke vstupu lze dojet autem, u jeskyní je placené parkoviště. Zábavnější je pěší túra například od vlakové zastávky Srbsko a vzít to oklikou přes Tetín. Důvod bych věděl, tato nenápadná vesnička na břehu Berounky je spojená se smrtí české světice Ludmily, babičky sv. Václava. Dle legend byl Tetín založen roku 712, jméno je odvozováno od druhorozené Krokovy dcery, kněžny Tety (Tetky), která na nedalekém kopci Damil vedla pohanské obřady. Koho nezajímají historické souvislosti, okouzlující výhled ze skal u Tetína na točící se Berounku nenechá chladným žádné romantické srdce.

Ročně navštíví Koněpruské jeskyně asi 100 tisíc turistů. Délka trasy je 620 metrů, je na ní asi 500 schodů, prohlídka trvá 50 až 60 minut (psi mají vstup zakázán). Přes hodinovou délku a značný počet schodů není prohlídka fyzicky náročná, zvládnou ji v pohodě i děti. Vstupné 130 Kč, fotografování není v ceně, stojí dalších 40 Kč (platí i pro mobilní telefony), je zakázáno používat stativ. V jeskyni je teplota přibližně 10 stupňů.


.
.

Koněpruské jeskyně jsou staré více než 400 milionů let, jejich vznik spadá do spodního a středního devonu. Mají tři výškové úrovně – spodní, střední a svrchní, výškový rozdíl mezi patry je 70 metrů. Nikdy nebyly objeveny žádné doklady o tom, že by jeskynním systémem protékal potok či říčka, vody v jeskyních jsou srážkového původu. Průvodkyně si nás vyzvedla u turniketu, od něhož je to pár kroků ke vstupu, kterým se dostáváme do středního patra jeskynního systému. Nejprve zastavujeme ve Spallanzaniho jeskyni, kde vypráví průvodkyně úvodní všeobecné informace o Koněpruských jeskyních (jméno Lazzaro Spallanzani je spojováno s mnoha vědeckými objevy, mj. experimentoval s netopýry a studoval jejich pohyb v absolutní tmě). Dále se pokračuje do Vánoční jeskyně atd., podrobný popis najdete na stránkách Správy jeskyní ČR. Největším sálem Koněpruských jeskyní je Proškův dóm s rozměry 50×30 metrů, v němž je bohatá výzdoba tzv. Koněpruských růžic, jedna z nejstarších v jeskyních. A také obří stalagmit s výškou 7 metrů a průměrem u paty 10 metrů. Krásu Proškova dómu podtrhuje jezírko se sintrovými lekníny, všimnout si můžete i tzv. heliktitů, excentrických krápníků, které fascinují svými úchvatnými tvary. Odtud se pokračuje do Pustého dómu, v němž je expozice kosterních nálezů v jeskyních, poté se stoupá do svrchního patra, kde bývala údajně ve středověku tajná penězokazecká dílna, tam prohlídka končí.

Příští rok uplyne 70 let od novodobého objevení jeskynní. V září 1950 odkryl odstřel v Houbově lomu jeskynní otvor a lomaři vedení Karlem Marešem se jako první ve 20. století dívali do jeskynní tmy a ticha. Postupně pronikali lomaři a po nich geologové hlouběji a hlouběji do jeskynních prostor, překonávali závaly až pronikli do velkého Proškova dómu, v němž byly nalezeny lidské ostatky (žena z magdalénského osídlení asi před 13 tisíci lety) a množství zvířecích kosterních pozůstatků. Člověk druhu Homo sapiens sapiens žil v oblasti dnešního Českého krasu již před 30 tisíci lety a jeskynní prostory využíval. Veřejnosti byly jeskyně zpřístupněny v létě 1959, již v následujícím roce byla otevřená trasa prodloužena do délky téměř shodné se současnou. Mimochodem, jeskyně byly známé již v minulosti, o čemž svědčí pozůstatky středověké penězokazecké dílny i nejstarší známá písemná zmínka z roku 1822 v publikaci Versuch einer Naturgeschichte Böhmens od Laurenze Alberta Dlaska.


.
.

Na stránkách Správy jeskyní ČR www.caves.cz popisují prehistorický život na Zlatém koni i v jeho podzemí. „Nejstarší nalezené a datované kosti pochází z nejstaršího období čtvrtohor (pleistocén – biharium) před cca 1,5 miliónem let a byly nalezeny v Proškově dómu. Náleží převážně netopýrům, hrabošům, plchům a dalším hlodavcům a dokládají život v teplém období. Jen o málo mladší jsou kosterní pozůstatky medvědů (Ursus deningeri) doprovázené také drobnou faunou. Nad nimi se zachovaly vrstvy bohaté na zbytky drobných obratlovců a ulity měkkýšů. Nejvíce kosterních nálezů pochází z povrchu mohutného suťového kužele pod komíny v Proškově a Pustém dómu. Jsou z poslední doby ledové ve svrchním pleistocénu a ze staršího holocénu. Dominují mezi nimi kosti velkých obratlovců, např. srstnatý nosorožec (Coelodonta antiquitatis), koně (Equus ferus przewalskii), jeleni (Megaloceros giganteus, Cervus elaphus), vlci (Canis), kamzíci (Rupricapra rupricapra) a kozy (Capra ibex), i jeskynní hyeny (Crocuta crocuta spelaea). Jeskyně byly tou dobou otevřeny k povrchu komíny, do nichž mnoho zvířat napadalo. Některé druhy se v jeskyních živily jejich ostatky.“

Ve 21. století žijí v jeskyních netopýři, během prohlídky je ovšem neuvidíte. Nejrozšířenějším z deseti druhů hibernujících letounů je v jeskyních netopýr velký (Myotis myotis), dále žijí v chodbách jeskyní např. netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Jejich kolonie během prohlídky návštěvníci neuvidí.

Po skončení prohlídky se ti, kteří nejsou unaveni, mohou projít po naučné stezce Zlatý kůň, je dlouhá 3,5 km a má 11 zastavení, jednu i na vrcholu kopce v nadmořské výšce 475 metrů. Jméno Zlatý kůň dostal vrch podle jedné z pověstí o jeho podzemí. V roce 1973 byla vyhlášena Národní přírodní památka Zlatý kůň k ochraně Koněpruských jeskyní a celého vápencového masívu nad ní. Lomy v masívu odkryly bohatá naleziště zkamenělin, např. lilijic, trilobitů, mechovek, působil zde a popisoval je i Joachim Barrande. Zkameněliny dokládají, že původní tropický korálový útes před stovkami milionů let obývalo na 500 živočišných dru­hů.