Rozhlíželi jsme se přes náměstí Zachariáše z Hradce a naše oči vedla kniha Telč Historické centrum (autoři Jiří Kroupa, Ondřej Jakubec), v níž jsme si četli nejen architektonické popisy jednotlivých domů, ale i jejich historii, přibližující bývalé majitele, obyvatele, krámky či dílny. Na první pohled je patrné, že telčské náměstí – a vlastně celé historické centrum Telče – je jedním z nejvíce fotogenických měst v České republice. Dokonale to vynikne při leteckém pohledu, který nám zůstal zapovězen (známe ho z fotografií) – Ulický a Štěpnický rybník obklopují historické jádro s protáhlým náměstím Zachariáše z Hradce, které zdobí nádherné domy se štíty a podloubími ze starých časů. Není divu, že je Telč oblíbenou lokací filmařů, natáčelo se zde i několik známých pohádek. Mimochodem, Telč má povedeně udělanou turistickou část oficiálních webových stránek. A tak se můžeme například procházet Telčí podle situační mapy s vyznačením míst, ke kterým se váže deset místních pověstí, tedy, téměř pohádkově. Pověstí nejen místních, ale i z okolí Telče, např. o nedalekém hradu Roštejn. Nechybí ani Bílá paní, defenestrace, i to, jak radnice i s pány konšely vyletěla do vzduchu během oslav narození Petra Voka, posledního mužského potomka mocných Rožmberků.

Ubytovali jsme se v hotelu Telč, spokojenost, více netřeba se rozepisovat. A hned nás na dotaz, kde se u nich v Telči dobře vaří, varovali před hotelem U Černého orla. A nebyli jediní, zdá se, že si současní pracovníci tohoto hotelu vybudovali dost negativní renomé. Zpět ke krásám náměstí, nepřehlédnutelný je sgrafitový dům číslo 61, který – jak napovídá datum na fasádě – nechal v roce 1555 jeho majitel pekař Matěj přestavět. V knize autoři napovídají spekulaci, že „bohatý pekařský mistr a konšel Michal měl dceru, která byla provdána za zámeckého purkrabího Kašpara Ondráčka. Ten v téže době sledoval umělecké dění na zámku a mohl se tak velmi snadno stát zprostředkovatelem práce vynikajících řemeslníků na domě svého tchána. Celá výzdoba je mimořádně náročná a velmi kvalitní, takže autora sgrafit musíme hledat především mezi předními umělci, kteří ve stejné době pracovali na sgrafitech či malbách zámeckých interiérů v okruhu stavitele Esterreichera.“


Dům pekaře Michala


Renesanční dům č. 15, z něhož v patře vystupuje válcový arkýř


Pumpa z poloviny 19. století


Večerní nálada na náměstí Zachariáše z Hradce

Datum založení Telče je neznámé. Udává se, že pozdně románská věž sv. Ducha pochází ze začátku 13. století, ovšem nejstarší písemná dochovaná zmínka, která Telč označuje jako město, je až z roku 1366. V těch časech se tedy rozrůstalo město, kterému se prý říká Moravské Benátky. Ovšem která autorita to kdy prohlásila, netuším, znáte ty propagační materiály a hesla. V době Zachariáše z Hradce rozkvetla Telč v bohaté město, původní gotický hrad byl přestavěn na honosný renesanční zámek, na stavebním rozvoji Telče se podíleli italští řemeslníci. Byly zakládány rybníky (doplňovaly i obranný charakter Telče), vybudován městský vodovod, řemeslníci zakládali cechy. Zachariáš z Hradce se ovšem nedočkal mužských potomků, a tak se panství po jeho smrti dostalo do rukou Slavatů. Bohužel je během prohlídek zámku nepřístupná kaple Všech svatých, v níž je pohřben Zachariáš z Hradce se svou manželkou Kateřinou z Valdštejna (otevírá se pouze několikrát ročně).

Zachariáš z Hradce, nejvýznamnější osobnost v dějinách města, zemřel v roce 1589 a přibližně o 200 let později v roce 1790 vydal historiograf města Jan Pavel Bílek v němčině Paměti města a panství Telč, které jsou dodnes výchozím pramenem k dějinám města. Dalším plodným archivářem a historikem Telče byl Josef Rampula (1884–1962), který zanechal i práci Dějiny domů na náměstí v Telči, která snad dodnes zůstala pouze v rukopise. Právě díky jeho archivnímu bádání lze číst o historii domů, jsou známá jména jejich vlastníků a částečně i jejich osudy.

„Z výkladu o dějinách zámku lze dále vypozorovat, že Zachariáš z Hradce zřejmě usiloval o přetvoření telčského náměstí v jakési monumentální předzámčí. Ze sousedních Slavonic známe přitom nařízení Zachariáše z Hradce ještě z roku 1582 o tom, že měšťané si mají do sv. Bartoloměje opatřit své domy štíty. Z Telče sice takový příkaz zachován nemáme, je ovšem pravděpodobné, že i zdejší měšťané byli vybízení k podobným úpravám,“ čteme v knize Telč Historické centrum. Nepochybně stojí za to vejít do některých domů, vstoupit do starého mázhauzu, tedy vstupní síně s klenbou, která sloužila každodennímu životu, právě v nich bývaly obchody, provozovala se řemesla v dílnách, řeznictví apod.


Podloubí telčských domů na náměstí Zachariáše z Hradce


Telčský zámek z mostu přes Ulický rybník


Náměstí Zachariáše z Hradce


Náměstí Zachariáše z Hradce

Dalším nápadným domem je renesanční dům č. 15, z něhož v patře vystupuje válcový arkýř. V knize Telč Historické centrum čteme: „Podle zjištění Josefa Rampuly byl prvním majitelem budovy ve třicátých letech 16. století Šimon Pachta. Byl poměrně zámožný a – jak ukazuje štítek na hlavici středního pilíře s nůžkami – mohl být snad soukeníkem (alespoň rodina se v takovém prostředí pohybovala, neboť jeho syn si vzal za manželku dceru soukenického mistra).“

A nápadná je na náměstí i stará pumpa. Nepochybně není původní a v minulých staletích měla své předchůdkyně, netuším, kolik se toho o nich ví. Tato pumpa pochází ze druhé poloviny 19. století, ne každý dům měl tehdy svou studnu, a pumpa sloužila obyvatelům náměstí jako zdroj pitné vody až do poloviny 20. století. Lze si představovat, jak takové pumpování vody probíhalo, kdo se u pumpy scházel (bohatí konšelé to jistě nebyli), o čem se u pumpy povídalo.

O tom, že na štítech telčských domů pracovali i významní mistři, svědčí dům č. 57 – Fučíkovských z Grünhofu. Před ním stával v těchto místech dům Martina Ryneše, písaře Zachariáše z Hradce, později ho koupil a nechal přestavět Adam Jan Fučíkovský z Grünhofu. „K celkové malebnosti fasády přispívá i mimořádně nákladné vybavení sochařskou prací. Tu zhotovil (včetně Immaculaty v reliéfu) sochař Kašpar Ober, jenž byl kolem roku 1740 do Telče pozván ze zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.“ Mimochodem, Ignác Arnošt Fučíkovský z Grünhofu byl královským výběrčím kontribuce a inspektor královských cest, což napovídá, jak významní úředníci sídlili na náměstí Zachariáše z Hradce.

Úryvky z knihy bychom mohli pokračovat dále, každopádně ji k poznávání Telče doporučuji. Dozvíte se, kterému hostinci a ve kterém domě se říkávalo v 19. století kasino, které domy koupil, přestavěl a výhodně prodal stavitel Petr Vlach, a např. i podrobnosti o konzervaci památkových objektů v polovině 20. století. Existovaly totiž dva odlišné přístupy památkové péče: buď byly ponechány stopy jednotlivých úprav (pozdní gotika, renesance, neoklasicismus), nebo byly naopak pozdější úpravy odstraněny.

Kasino nás nezajímalo, ale po stopách telčského pivovarnictví jsme se vydali, současný pivovar ovšem nesídlí v historickém jádru. Na stránkách pivovaru Trojan se dočteme: „Pivovar Trojan Telč byl založen v roce 2017 se záměrem obnovení pivovarnického řemesla v Telči téměř po 100 letech a zároveň navázání na rodinnou tradici vaření piva u Trojanů. Pro vybudování pivovaru byly využity stávající prostory bývalé telčské mlékárny, které prošly rozsáhlou renovací. V Pivovaru Trojan Telč vaříme pivo podle původních receptur a zachováváme tradiční postupy. Všechna naše piva jsou nefiltrovaná a nepasterovaná, čímž si zachovávají výjimečnou vůni i chuť.“ V některém z historických domů by asi posezení u varen bylo atraktivnější, ale u Trojanů dokázali postavit příjemné posezení, buď přímo v prostoru u výčepu ve varně nebo venku na zahrádce pod přístřeškem. A piva chutnala.

Rozlučme se informací, jak je to s tou radnicí, co vylétla do vzduchu. Pověst najdete na webových stránkách telc.eu, úryvek si dovolím zkopírovat: „Ve starých listinách se dočteme, že telčská radnice byla roku 1499 zničena výbuchem prachu, který byl schovaný ve sklepě a nějakou neopatrnosti se vzňal. Lidová pověst klade tuto událost do doby o něco pozdější. Vypráví se, že městská rada v Telči chtěla slavně přivítat na svět právě narozeného Petra Voka, posledního mužského potomka významného rodu Rožmberků, příbuzných pánů z Hradce, vládnoucích na Telči. Uchystali na radnici hostinu. Pod masem, zvěřinou, pivem a vínem se stoly div neprohýbaly. Chtěli však uspořádat ještě něco jiného, neobvyklého. Rozhodli se pro dělové salvy, petardy a rachejtle, prostě ohňostroj. Přípravy byly velkolepé. Sud se střelným prachem prozatím uložili do sklepa a oslavy začaly. Nejprve byla hostina. Pivo i víno teklo proudem. Když se ho u stolu už nedostávalo, poslal purkmistr sluhu do sklepa pro další. Ve sklepě byla tma, sluha musel jít s loučí, aby viděl. Když chtěl naplnit přinesené džbány, odložil hořící louč nešťastnou náhodou na přichystaný sud s prachem. Takový ohňostroj už Telč nezažila.“

Na závěr pouze všeobecně známý dodatek: Od roku 1992 je historické jádro Telče zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.