Představte na úvod Galapágy…
Galapágy jsou součástí Ekvádoru, který už 13 let považuji za svůj druhý domov. Je to daleký kout Země, který oplývá neskutečným přírodním bohatstvím, má unikátní ekosystém, jedinečný i ve světovém měřítku. Galapágy jsou doslova živou přírodní laboratoří, v níž lze pozorovat Darwinovu teorii, to, jakým způsobem se příroda mění v krátkém časovém úseku.

Člověk se podívá na internet a vidí fotky lachtanů a leguánů v naprosté blízkosti turistů, zvířata se lidí nebojí. To je nepochybně pro turisty obrovské lákadlo. A vážně jsou ti lachtani téměř všude?
Jsou úplně všude. Jsou to mořští savci, pohybují se mezi všemi ostrovy, člověk vystoupí na molu, a první, co spatří, jsou lachtani povalující se na lavičkách v přístavu. Na Galapágách žijí dva druhy – lachtan mořský a lachtan galapážský. Jejich kolonie jsou obrovské, protože mají dostatek potravy skrze studený Humboldtův proud. Nejen lachtani, zvířata na Galapágách nemají takové přirozené nepřátele, aby musela mít obavy, navíc vůči lidem, kteří na Galapágách v intenzivnější míře působí až posledních 50 let, si zvířata si nestačila vyvinout obranný mechanismus, neměla to zapotřebí. Ovšem Galapágy mají přísná pravidla pro turisty, ti musejí dodržovat úřady stanovenou minimální dvoumetrovou vzdálenost od zvířat. Každopádně do bezprostřední blízkosti zvířat se dostanete, jak na souši, tak pod vodou, a tato setkání patří k nezapomenutelným zážitkům z Galapág.

Galapágy jsou souostrovím pro bohaté. Především atraktivní okružní plavby po ostrovech jsou extrémně drahé. Platí, že čím více zaplatíte, tím více uvidíte?
Ne. A to je důvod, proč se lidé často obracejí na někoho s lokální znalostí. Jedna věc je totiž komfort na lodi, velikost kajut a vybavení, ovšem co hraje nejdůležitější roli, je itinerář plavby. Všechny ostrovy nejsou stejné, národní park reguluje pohyb lodí po Galapágách tím způsobem, aby nedocházelo k přeexponování jednotlivých lokalit, takže každá loď má skladbu itineráře nastavenou tak, aby v něm byly více i méně atraktivní lokality. Jezdí se především osmičky východozápadní nebo severojižní, itineráře jsou rozděleny na 4, 5, 8 až 14 dnů. Pokud člověk zvolí nejobvyklejší pětidenní plavbu, je nutné dbát na to, aby v itineráři bylo zahrnuto co nejvíce zajímavých lokalit, zvláště, má-li zájem o konkrétní druh fauny. Nemá smysl pohybovat se pouze po čtyřech obydlených ostrovech, když už se vydáte tak daleko.


.

Letenky z Ekvádoru na Galapágy nejsou nijak cenově nedostupné, stojí do 10 tisíc korun, díval jsem se na únorové termíny. Ubytování lze sehnat v klasické cenové výši, dle nároků každého. Tedy nic finančně přehnaného. Jenže… pokud člověk nenastoupí na drahou okružní plavbu a zůstane na dvou třech hlavních ostrovech, o co přijde?
Nedostane se na panenské lokality, kde lze pozorovat Galapágy takové, jak vypadaly zhruba před pěti miliony let. Zůstane na obydlených ostrovech, které už lidská činnost poznamenala, mj. i zavlečením domácích zvířat. A přece jen si před cestou na Galapágy nepochybně člověk představuje lokality, které vidí například v dokumentech, tedy panenské ostrovy, na nichž lze sledovat přírodu řekněme v přímém přenosu. V ceně lodního výletu jsou kompletní služby včetně ubytování, stravy a výletů se specializovaným průvodcem, s nímž se dostanete do jinak zapovězených lokalit. Lidé si kolikrát koupí v akci levnější letenky, zařídí si ubytování, a po příletu najednou zjistí, že se nedostanou tam, kam si představovali, protože na to se dlouho dopředu vyplňují registrace. Takže, máte-li představu o tom, jakou lokalitu toužíte poznat, obraťte se na lokální touroperátory a s předstihem objednejte plavbu, a to až rok dopředu. U několikadenních plaveb obecně platí, že loď někde v časných ranních hodinách zakotví, podává se snídaně, poté dvouhodinová exkurze na ostrov, návrat na loď, šnorchlování, kratší plavba podél pobřeží s pozorováním ptactva, oběd, plavba na další blízkou lokalitu, opět výlet na souš atd.

Jezdí se i jednodenní výlety, jejichž udávaná délka je 7 až 8 hodin včetně plavby. Vychází mi, že si takto uvedenou lokalitu příliš dlouho neužiji.
Je to tak. Existuje režim jednodenních lodních výletů, například z přístavu Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz. Počet lodí je omezen vydáváním permitů, které národní park reguluje, v současnosti jezdí nějakých deset lodí na celých Galapágách a mají kapacitu 16 lidí, což zdaleka nestačí na všechny přítomné turisty. V rámci jednodenních výletů se do tří hodin plavby od Santa Cruz dostanete na ostrovy Bartolomé, Santa Fé, Las Plazas, Isabela, Floreana. Galapážské top lokality jsou v daleko větších vzdálenostech, uvědomme si, že například Isabela má rozlohu téměř 5000 km čtverečních, a lokalita, kterou navštívíte v rámci jednodenního výletu, je přístav. Na panenský sever Isabely se nedostanete jinak než na několikadenní plavbě. Jako příklad jednodenního výletu mohu uvést ostrov Bartolomé se známým skaliskem zvaným Pinnacle Rock. Lodě nejprve plují z Puerto Ayoro na sever ostrova Santa Cruz ke kanálu Itabaca, odtud se pluje dále na ostrov Bartolomé, celkem až tři hodiny. Po připlutí následuje časově omezená zhruba hodinová vycházka ke známému skalisku Pinnacle Rock, připlují totiž další lodě, poté oběd na lodi, ještě vás vysadí na pláži pod skaliskem a ponechají nějaký čas na šnorchlování. Déle než dvě hodiny na Bartolomé nebudete. Bartolomé je zajímavý především z geologického hlediska, není to lokalita, kde by člověk nevěděl, kam se dříve otočit, zvláště ve srovnání například s Las Plazas, kde je úžasná fauna v neskutečném množství na malém a téměř placatém ostrůvku.

Nějaké trajekty mezi hlavními ostrovy jezdí, jedna jízda stojí 60 dolarů.
Jsou to speedboaty a jezdí mezi čtyřmi obydlenými ostrovy Santa Cruz, San Cristóbal, Floreana a Isabela. Na vzdálenosti kolem 50 kilometrů spotřebují neskutečné kvantum paliva. Tato doprava je míněna především pro místní a jako logistická. Pokud speedboat využijete, platí to, co již bylo řečeno, volnost pohybu je omezená na přístav a městečko. Například na ostrově Isabela je sopka Sierra Negra s druhou největší kalderou na světě, i na tento výlet už je povinný místní průvodce. Na žádný jiný galapážský vulkán se turisticky nedostanete.


.

Dá se říci, že Galapágy nejsou pro člověka trpícího mořskou nemocí právě zaslíbené?
Nemaloval bych to tak černě. Pokud je člověk na kinetózu citlivější, z mých zkušeností vyplývá, že po prvním dnu nevolnosti mizí, navíc se jim dá poměrně úspěšně předcházet pomocí medikace. Plavby nejsou nonstop, loď v závislosti na itineráři pluje většinou v noci přibližně od dvou do sedmi hodin, poté kotví v klidných zátokách, kde to nehoupe. A jakmile zastaví, mořská nemoc přestává působit. Galapágy leží na rovníku, nedochází tam k tropickým bouřím, z hlediska plavby bych o počasí neměl obavu, zvláště, budete-li se držet doporučených období.

V jakém ročním období letět?
Vyhýbám se našim letním měsícům, turistů je na Galapágách mnohem více, moře je divočejší a chladnější. Pokud mám poradit, zvolil bych tradiční měsíce, kdy se mění sezona z horké na suchou a naopak. Tedy listopad a prosinec nebo duben a květen. Od listopadu do února začínají ostrovy zelenat, připravuje se hnízdící sezona, nejvyšší podíl srážek je v březnu. Ovšem různě se na to budou dívat potápěč a ornitolog, zajímají je jiné druhy fauny. Moře je v zimních měsících průzračnější, v lednu a v únoru se postupně ohřívá, rozdíly mohou být až čtyři pět stupňů, což je pro šnorchlování a pozorování podmořského života docela rozdíl. Velryby se vyskytují celoročně, keporkaci táhnou pravidelně mezi červnem a říjnem, tehdy je lze spatřit s největší pravděpodobností.

Když na Galapágy, na druhý konec světa, tak asi nejméně na týden. Poraďte itinerář, co sedm dní na ostrovech dělat.
Při dobře zvoleném itineráři je optimální pětidenní okružní plavba, uvidíte ode všeho trochu. Osm dnů považuji za maximum, po delší době se člověk začíná ztrácet v tom, kde co viděl. Ideální jsou východní a západní ostrovy s největším rozsahem evolučního vývoje, východní jsou nejstarší, západní nejmladší a stále aktivní, na nich pozorujete změny v adaptaci živočišných druhů. Pokud budu na Galapágách mezi červnem a listopadem, navštívím Españolu a uvidím albatrosy, i nejzápadnější dodnes hodně aktivní ostrov Fernandina a jeho nelétavé kormorány.

Nejkrásnější místa Galapág podle Jana Bartoše?
Vezmu to z východu, je to ostrov Española a její Punta Suarez, okolí ostrova San Cristóbal se skálou Leon Dormido, ostrov Genovesa a terejové červenonozí, ostrov Fernandina a kolonie leguánů, z geologického hlediska ostrov Bartolomé.

Tučňáci a plameňáci nejsou všude jako lachtani. Na kterých ostrovech je uvidíme?
Tučňáci galapážští hnízdí hlavně na západních ostrovech Isabela, Fernandina, Santiago a Bartolomé, kde je chladnější oceán, což pro ně hraje zásadní roli. Plameňáci na Galapágy migrovali a zdržují se především v brakických lagunách, na ostrovech Santa Cruz, Floreana i Isabela, tedy spíše na centrálních ostrovech.

Galapágy jsou téměř celé národním parkem. Lze se v něm pohybovat pouze s průvodcem, tedy organizovaně?
V rámci cestovního ruchu je přístupných odhadem pět procent národního parku a pouze s průvodcem. Další místa jsou dostupná jen pro přírodovědecké expedice apod. Galapágy mají i biosférickou mořskou rezervaci. Ovšem nikoli celé Galapágy jsou národním parkem s omezeným pohybem. Už od dob, kdy Galapágy anektoval Ekvádor, se objevily pokusy o kolonizaci, rozvíjelo se zemědělství, pastevectví, pěstovala káva i banány, pásl hovězí dobytek.


.

Přibližte maličko historii souostroví. Udává se, že prvním Evropanem na Galapágách byl biskup Tomás de Berlanga. Jak šla historie dále? První mapu souostroví nakreslil pirát Ambrose Cowley.
Na základě archeologických nálezů bylo potvrzeno, že na Galapágy se na vorech a s pomocí Humboldtova proudu dostali indiáni Čimu obývající území dnešního Peru. Ovšem neusadili se na nich. Jako první je popsal pro španělský královský dvůr biskup Tomás de Berlanga, který se na ně dostal během plavby z Panamy. Galapágy dlouhodobě sloužily korzárům, protože splňovaly vše podstatné, jsou relativně blízko pevniny, na některých ostrovech jsou zdroje pitné vody a také dostatek jídla v podobě sloních želv, které sloužily jako živé konzervy. Posléze v 18. století se na Galapágách zastavovaly velrybářské lodě a v roce 1832 je anektoval Ekvádor. Tehdejší prezident Juan José Flores se je rozhodl kolonizovat, tehdy si nikdo neuvědomoval jejich přírodní potenciál, sloužily jako zdroj soli, konzervovaly se tam ryby, pěstovaly tropické plodiny, nakonec na Galapágách Ekvádorci založili i trestaneckou kolonii. V roce 1959 byl založen Galapážský národní park, lidé už začínali vnímat hodnotu Galapág.

„Galapágy jsou klenotem, o který musíme pečovat. Musíme být tvrdí, pokud jde o ochranu jejich životního prostředí.“ To jsou nedávná slova ekvádorského ministra turistiky. Má se zvýšit poplatek za vstup na Galapágy, který je v současnosti 100 dolarů. Co dále chtějí regulovat z hlediska turistů, je ještě co?
Rozhodně. A nejen z hlediska turistů, ale především místních obyvatel, kteří jsou v turistickém ruchu přímo či nepřímo zapojeni. Vezmeme-li v úvahu, že Galapágy měly před 50 lety 2000 obyvatel na ostrově Santa Cruz a dnes je to 25 tisíc, je to obrovský nárůst. Ti lidé něco spotřebují, snědí, je nutná elektrická energie, pitná voda, roste množství odpadů, to jsou faktory, které je nutné brát v potaz. Počet turistů jde nahoru a vstupné, které někomu může připadat vysoké, je dobře rozděleno mezi jednotlivé složky, ať je to národní park, municipality, pobřežní stráž ekvádorské armády nebo nadace Charlese Darwina, příjem se investuje zpět do ochrany přírody.

Píše se i o dalších problémech Galapág, nejen o vzrůstajícím počtu turistů – nelegální rybolov, zavlečené druhy zvířat, např. tisíce koz ničících flóru, zdivočelí psi, kočky, teplejší moře. Co byste podtrhl?
Lidskou činnost. Vždyť miliony let staré ostrovy dokázala změnit za dvě stě let právě zavlečením introdukovaných druhů, které se množí, protože nemají přirozené nepřátele. Kozy, krysy, prasata, kočky jsou agresivní vůči původním druhům, které se jim nedokáží bránit. Existuje spousta programů, na některých ostrovech se tyto introdukované druhy podařilo eradikovat, na některých se to víceméně daří. Naopak příroda se srovná například s fenoménem El Niño, jehož důsledky jako mrtvé kolonie tisíců leguánů na první pohled vypadají děsivě.

Jaké je složení obyvatel Galapág? Četl jsem, že ekvádorská vláda už neumožňuje přistěhovalectví na Galapágy nikomu, kdo tam nemá příbuzné.
Na Galapágách žije zajímavá skladba obyvatel. Spousta dnešních Galapážanů má předky v kolonizaci a jejích starousedlících, jsou to Ekvádorci, většinou míšenci. Známá je německá komunita lidí, kteří si všimli potenciálu cestovního ruchu, provozují lodě, hotely, restaurace. Z největší části žijí na Galapágách Ekvádorci a ekvádorská vláda jejich pohyb na ostrovech omezuje, v současnosti je to maximálně na 60 dnů ročně a nesmí se tam věnovat žádné výdělečné činnosti. To platí i pro mne, já jsem Ekvádorec, ale těch 60 dní ročně mi stačí, abych si Galapágy každoročně užil. Jezdím na Galapágy třináct let, někdy šestkrát sedmkrát ročně.


.

Jaké je největší obydlené místo Galapág, město Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz?
Na něm je nejpatrnější změna, která dorazila s nástupem masového turismu a civilizačních vymožeností. Dříve to byla rybářská vesnice s klidným přístavem, v současnosti plní úlohu logistického centra Galapág, lodě, hotely, obchody, banky, restaurace. Ovšem řekl bych, že je nadále příjemným městečkem s jedinečnou atmosférou, v němž dostanete komfort, přestože se ocitnete v tak odlehlém koutu planety a uprostřed nádherné přírody Galapág.

Autor Bílé velryby Herman Melville zavítal na Galapágy na velrybářské lodi někdy v 19. století a popsal je: „Stěží existuje další místo, které by se co do bezútěšnosti s těmito ostrovy dalo srovnat.“
Tak to viděli námořníci, kteří na několikaměsíční plavbě trpěli nedostatkem nejen pitné vody a zakotvili u ostrovů, na nichž se na rozpálené lávě ve vedru pohybovali leguáni a sloní želvy. Dokáži si představit tu bezútěšnost, pokud nemá člověk zázemí komfortní lodi nebo hotelu, délka přežití jedince na nějakém opuštěném galapážském ostrově by nebyla dlouhá. Jistě jinak to vidí současný turista, který po bohaté bufetové snídani na lodi vystoupí na pobřeží ze zodiacu.

Člověk, který letí na Galapágy, asi ve sto procentech přiletí nejprve do Quita. Jaké je hlavní město Ekvádoru?
Je jedním z výchozích bodů pro lety na Galapágy, podobně jako největší město Ekvádoru Guayaquil. Historické centrum Quita nepochybně patří mezi nejkrásnější a nejrozsáhlejší v latinské Americe, vždyť Quito bylo v roce 1978 společně s Krakovem jako první město zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Díky tomu se investovaly prostředky, které umožnily vizuálně krásné a historicky významné koloniální centrum zachovat. Ideální je kombinace letu na Galapágy ve spojení s poznáním Quita a s nějakým výletem v horské části Ekvádoru v Andách, případně s Amazonií, která není nijak daleko, z Quita asi 40 minut letu. Ekvádor tak dává možnost poznat čtyři ekosystémy země během několika týdnů, od amazonské džungle po zasněžené vrcholy sopek, od ledovců a andské tundry po pobřeží a Galapágy.

Nejznámější sopkou Ekvádoru je Cotopaxi. I na ní se dá výletit…
Cotopaxi je po Galapágách nejnavštěvovanějším národním parkem Ekvádoru, zdatnější turisty láká i výstup na vrchol v nadmořské výšce 5897 metrů. Výstup není technicky náročný, zvládnou ho i prvolezci, vždy ovšem za asistence vysokohorského původce, který zná trasu. Výzvu ovšem představuje nadmořská výška. Hora je náročná aklimatizací, nepodceňovat, jakmile se adaptujete na náročnou nadmořskou výšku, lezení není technicky nijak náročné. Nahoře je ledovec, takže cepíny a lana, čára věčného ledu začíná zhruba v 5000 metrech, přibližně o tisíc metrů výše než před 15 lety. Kdo si netroufne až nahoru, v nižších polohách Cotopaxi je nádherná krajina andské tundry, uvidíte kondory. Cotopaxi je dvě hodiny jízdy z Quita, stojí to za to.

Představte Vaši agenturu Ecuadmc, jaké služby nabízí? Fungujeme jako tour operátor, zabýváme se poskytováním služeb v Ekvádoru včetně Galapág a také v okolních latinskoamerických zemích. Nabízíme především lokální znalost, konzultace, zajišťování služeb průvodce, dopravy, letenek, exkurzí, specializovaných akcí, potápění, kola, foto safari, ornitologické expedice atd. Po letech je již spektrum služeb široké.