Ty barvy! To je nejúžasnější dojem z poznávání Herculanea. Antická města byla barevná. Červená, oranžová, modrá, tyrkysová. Převažuje červená. Od dětství si člověk pamatuje množství obrázků antických vykopávek, vždy převažoval bílý mramor, šedivé zdi, tak nebarevný se zdál ten dávný svět Římanů. Jenže… v Herculaneu, zdánlivě na věky pohřbeném pod nánosy vulkanických materiálů a bahna, se zachovaly barevné zdi. Nejen mozaiky na podlahách, ale i malby na zdech, což je neobvyklé, barvy obvykle nepřežijí tisíce let. Procházka mezi dvoupodlažními domy Herculanea je tak mnohem pestřejší a zábavnější než samotné základy jiných antických měst.

Únorový termín má v Herculaneu výhody i nevýhody. Výhodou jsou pohodové sluníčko a příjemná teplota kolem 16 stupňů, žádná letní únavná vedra, nepochybně i mnohem méně početné lidské davy, všechny domy, fresky, malby, ulice a sloupy se tak dají vyfotit bez lidí. Nevýhodou je, že některé památky nejsou otevřené. Nepřístupná je Villa dei Papiri, která je vzdálená centru vykopávek, zavřený byl sál s dřevěnou lodí, která byla nalezena zakonzervovaná nedaleko pláže. A že takových dřevěných dva tisíce let starých lodí na světě mnoho není. Odborníci předpokládají, že to byl člun, který měl prchající obyvatele odvést z ohroženého města, vedle něj byly totiž vykopány zbytky vojáka s mečem. A teprve od 17. března začínají prohlídky starověkého divadla, během níž se sestupuje až 26 (!) metrů pod současné město. Prohlídky divadla začaly až na podzim loňského roku, v minulosti bylo turistům nedostupné. Je nutné počítat s tím, že prohlídky divadla jsou omezené, nekonají se denně. Vstupné do Herculanea je 13 €, člověk by očekával, že dostane se vstupenkou i nějakou základní mapku, očekávání ovšem neplatí. Nejlepší je stáhnout si z webových stránek do telefonu nejen mapu, ale i průvodce se základními informacemi o asi 47 nejdůležitějších domech.

Když se odpoledne vyjasnilo, Vesuv nad starověkým i současným městem působil až děsivě, zvláště v podvečerním slunci, které ho zabarvilo do červena a po západu do černa. A když se člověk otočil a podíval směrem k blízkému moři, byly viditelné skalnaté obrysy ostrova Capri. Na Capri je na skále Villa Jovis, kde žil císař Tiberius, v lednu a v únoru je ovšem také zavřená.


.
.
.
.

Jižní Itálie je jižní Itálie

Současné Ercolano není městečko, v němž by člověk trávil slastnou a půvabnou dovolenou. Prostě jižní Itálie. Spousta krásných budov, tedy, kdysi krásných. Ubytování na Corso Resina, když nás pán ubytovával a hovořil o domě, používal výraz palazzo. Bývávalo palazzo, ale druhé patro opravené a uvnitř hezké pokoje. A z malého balkonku výhled nahoru na Vesuv. Z balkónů okolních domů visí prádlo, leckde se válejí pytle s odpadky (jak neapolské), a to je Corso Resina hlavním tahem napříč městem směrem na Neapol. Jakmile uděláte několik kroků dále od hlavních ulic, ocitnete se ve špinavých úzkých uličkách, které snad mívaly kdysi dávno půvab, možná také ne. Ovšem starověké vykopávky jsou doslova za rohem.

Pár slov k večeři ve vychvalované pizzerii Ro.Vi. Recenze na internetu jsou téměř všechny pozitivní a že bude jejich neapolská pizza vážně mimořádná, svědčí to, že celou dobu stáli před kasou evidentně místní lidé (všech věků), kteří si objednanou pizzu odnášeli domů. Ode mne doporučení též, zvláště v poměru kvalita/cena. Pravá neapolská pizza, v mém provedení diavolo, ceny pohodové (6,5 €). Nečekejte restauraci podobnou mnohým elegantním pizzeriím u nás, sklepní prostor, dvě obyčejné místnosti, příjemná obsluha, zbytečně puštěná televize. Neapolská pizza má dokonce svou asociaci, která přesně určuje, co je k její přípravě nutné včetně teploty pece. A protože jsme na jihu, mají v Ro.Vi odpoledne zavřeno, otevírají až v 19 hodin.

Scavi archeologici di Ercolano

Vstup do starověkého Herculanea, tedy „Scavi archeologici di Ercolano“, vede z křižovatky ulic Corso Resina a Via 4 Novembre, říkají tomu Piazzale ingresso scavi. Tam se ovšem ještě neplatí, pokladna je dále dole, nejprve se jde po viaduktu, z něhož je úžasný pohled hluboko dolů, snad přes deset metrů, na ruiny antického města. Mnoho budov má zachované dokonce i druhé podlaží, nejsou to pouze základy. Takto seshora ale neuvidíme proslulé nástěnné malby, mozaiky, krčmy, dokonce i dřevěné vybavení domů, které se zachovalo pod ztvrdlým vulkanickým materiálem a bahnem. Zničující erupce Vesuvu, která nedaleké Pompeje zasypala vrstvou sopečného prachu, zničila Herculaneum pyroklastickými proudy a způsobila jeho zaplavení přílivovými vlnami a bahnem, vše postupně ztvrdlo a starověké město zakonzervovalo. Pyroklastické proudy jsou nejděsivější součástí sopečných erupcí, nejznámější jsou ty ze smutně proslulého výbuchu indonéského vulkánu Krakatoa v roce 1883, tehdy dokonce letěly 40 km po mořské hladině. Tato devastující stovky stupňů horká mračna sopečného materiálu se řítí rychlostí až 700 km za hodinu a nelze jim uniknout. Neunikli ani obyvatelé Herculanea, byly objeveny pozůstatky stovek prchajících především na tehdejším mořském pobřeží.

Když po viaduktu sejdete dolů k pokladnám a poté ke vstupu do areálu a po můstku hluboko dolů do antického města, ocitnete se nejprve v Casa d´Argo. Starověké sloupy úchvatného peristylu, kolonáda sloupů, a už se ponoříte do řecké mytologie. Domu dala jméno již ztracená malba obra Argose a v krávu proměněné Íó. Onen Argos byl stookým pastýřem hlídajícím Íó, kněžku bohyně Héry, do které se zamiloval sám Zeus, nejvyšší ze všech bohů. Právě po Argovi prý má páv svá nádherná oka, právě po Íó se jmenuje Jónské moře.


.
.
.
.

Pár kroků dále po Cardo III je na rohu s Decumano Inferiore tzv. Thermopolium. Něco podobného, jako současné rychlé občerstvení. Spíše malá místnost, zděný mramorem obložený pult, jak napovídá název (z řečtiny), servírovala se především teplá jídla. V pultu zůstaly zachované zabudované terakotové dózy, je otázkou, zda právě v nich byla teplá jídla, člověka hned napadá, jak to bylo s případným vymýváním, je spíše pravděpodobné, že se v nich uchovávaly např. sušené věci. Sem rozhodně nechodila městská smetánka, ta si mohla dovolit honosnější hodování, spíše do těchto starověkých bufetů chodili, tak, jak to známe ze současnosti, řemeslníci, dělníci, obyčejní lidé, kteří měli hlouběji do kapes nebo se jim doma nechtělo vařit. Mnozí se přicházeli i opít a scházela se tak dosti pochybná klientela, což napovídá, že některé podobné provozovny asi neměly nejlepší pověst. Když se římským vládcům zachtělo, zavřelo je. Např. proslulý císař Caligula po smrti své sestry vyhlásil období smutku a nechal Thermopolia zavřít. A kdo nařízení porušil, byl popraven, jak popisuje historik Cassius Dio, který sepsal na 80 knih o římských dějinách od legendárního připlutí Aenea k dnešním italským břehům až do roku 229. Dále popsal i příkaz o zavření těchto podniků a zákazu prodeje, který v rámci zlepšení kázně obyvatelstva vydal Caligulův nástupce Claudius. Thermopolia se zachovala nejen v pohřbeném Herculaneu, ale také v nedalekých Pompejích a Ostii nedaleko Říma. Mnohá byla zdobená freskami.

Kus dále po Cardo III je Sacello degli Augustali, budova, která patřila řádu Augustales. Byl založen po smrti prvního římského císaře božského Augusta jeho následovníkem Tiberiem v roce 14. Sídlo Augustales má freskami zdobené sacellum (svatyně), na stěnách malé místnosti můžeme rozpoznat řadu božských postav, mezi nimi Juno, Neptun, Minerva, Héraklés. Je známo, že budova byla věnována Augustovi ke konci jeho života a její stavbu financovali bratři Lucius Proculus a Lucius Julianus, kteří uspořádali pro Augustales i banket v den inaugurace, což čteme na epigrafu nalezeného v roce 1960.

Takto bychom mohli popisovat téměř každičký dům Herculanea. Úchvatná dlažba, barevné fresky na stěnách, atria, kolonády a… Vesuv. Domy, které by nikdo neměl vynechat – Casa del Rilievo di Telefo, Grande Taberna, Casa del Gran Portale, Bottega ad Cucumas, Casa del Colonnato Tuscanico, Casa dei Due Atri, Terme Femminili (ženské lázně), Casa del Bel Cortile, Casa di Nettuno e Anfitrite, Casa Sannitica, Casa dell´Atrio e Mosaico, Casa del Tramezzo di Legno. Každý vypráví bohatou historii objevenou během vykopávek.

Jak do Herculanea

Herculaneum je poněkud stranou hlavního turistického zájmu, který směřuje do Pompejí. V polovině února se antickým městem procházely pouze desítky turistů a studentů, žádné davy letních měsíců. No, nekupte to, zpáteční letenka z Prahy do Neapole od easyJet za cca 1760 Kč. Dopolední let (9:45) z Prahy, za hodinu a 40 minut přistání na neapolském letišti Capodichino. Neapoli jsem měl v úmyslu se vyhnout, nejkriminálnější město Evropy nelákalo. Protože do Ercolana žádná veřejná doprava z letiště nejezdí, původní myšlenka byla vzít si taxi, což je 40 až 50 €. Ale dotaz v informacích na letišti plán změnil, za dvacet minut odjíždí odněkud z parkoviště před letištěm shuttle, který zastavuje u vykopávek starověkých Pompejí a pokračuje dále jižním směrem k Sorrentu. Cena 10 €. Shuttle jsem objevil, přestože informační letáček s mapkou byl téměř nečitelný a k ničemu. Vše platilo, v poledne řidič vyrazil na dálnici, která po jižní straně objíždí Vesuv. Za 25 minut stavíme jen 100 metrů od vstupu do pompejských vykopávek. Herculaneum je nějakých 18 minut vlakem, který jezdí každou půlhodinu. A jaký je to vláček! Tak nějak člověka vrátí o půlstoletí zpět. Navíc na celém vlaku pracovala nepochybně armáda sprejerů. Jízdenka za dvě eura, je nutné ji označit před vstupem na nástupiště. Jednoduše řečeno, jižní Itálie je jižní Itálie, pořádek, modernu a luxus hledejte jinde.

Informace:
https://ercolano.beniculturali.it/