V Ercolanu nabízí společnost Vesuvio Express výlet za 20 €, z nichž 10 € je vstupné do parku. Tedy nic předraženého. Cesta autobusem končí na parkovišti asi 150 výškových metrů pod kráterem, dále se již musí po svých. Ovšem už po dvou hodinách od příjezdu se autobus vrací. Právě ty pouhé dvě hodiny a organizační spěch mi vadily.

Z Pompejí jezdí nahoru společnost AEV, jedna jízdenka 3,1 €, zpět jsem do Pompejí plánoval výlet po svých. Když se člověk podívá na mapu, pod vrcholem Vesuvu je řada značených stezek, počasí super, svítí slunce, jasně modré nebe, proč nezůstat déle. Za čtyřicet minut dojede autobus AEV na poslední parkoviště, dále už to opravdu nejde (parkoviště aut je níže). Na konečném parkovišti přišla do autobusu slečna z jakési agentury, rovnou vybírala poplatek 10 € za vstup do parku (pokladna je nejméně o sto metrů níže, kdo by se vracel), kontrola lístků je několik desítek metrů výše.

Ke kráteru je to z parkoviště 20 minut pravidelnou pohodovou chůzí. Netřeba žádného kvalitního outdoorového vybavení, snad jen… starší obuv. Vzít si na jakoukoli sopku, kde se chodí po ostré lávě, novou drahou outdoorovou obuv, není příliš rozumné. Předpověď počasí je pozitivní, celodenní slunce, nic překvapivého nehrozí, žádné mraky. Výhled dolů je daleký a úchvatný, na přelidněném pobřeží sice nic úchvatného není, ale dále v moři hornaté obrysy Capri, na druhé straně zálivu Ischia. Dva z nejznámějších italských ostrovů. Později odpoledne je viditelnost horší a horší, především Ischia brzy mizí z očí.


.
.
.

Dvě hodiny nahoře (bez času na cestu od parkoviště a zpět) jsou ideální, nikam nespěchat, užít atmosféru odpočívající sopky. Není třeba se obávat o žízeň a hlad, nahoře u kráteru je několik stánků (samozřejmě i se suvenýry). Prodávají dokonce víno Lacryma Christi, které se rodí na svazích Vesuvu a v jeho okolí. Nic drahého, nahoře láhev za pět eur, dokonce mi nabídli i skleničky. Výběr je široký, bílé, červené, růžové. Lze posedět na lavičce u dřevěného stolu, popíjet, užívat si výhledy. A víno to není ledajaké. Prý se podobá tomu, jaké se pilo v římských časech. Básník Marcus Valerius Martialis (1. stol. n. l.) v jedné ze svých básní psal, že sám Bacchus (Dionýsos) si oblíbil víno z těchto svahů. A navíc, jak napovídá název vína, vyprávějí se o něm legendy o Ježíši Kristu, Bohu i Luciferovi. Jedna vypráví, že když samotným Bohem potrestaný Lucifer padal dolů do podsvětí, roztrhl kus nebe. Bůh prý zaplakal a uronil slzy nad tou zkázou. V místech, kam dopadly božské slzy, vyrostly vinice. Vesuv vypadá jako brána do pekel, tedy, když se jeho chřtán otevře, člověk by věřil, že tudy ten Lucifer padal… Další verze vypráví, že Ježíš Kristus zavítal k místnímu poustevníkovi a na rozloučenou proměnil jeho nápoj ve výborné víno. V pozdější době, dávno po Římanech, pěstovali mniši a jezuité víno na svazích Vesuvu. Že Lacryma Christi bylo v časech dávných vínem známým a oceňovaným, svědčí i Voltaire ve svém díle Candide neboli optimismus: „Pokloní se, osloví je, pozve je do svého hostince na makaróny, lombardské koroptve, kaviár a na víno z Montepulciana, Lacrimea Christi…“

Protější strana kráteru je úplně až děsivě kolmá, ta bližší přece jen méně srázná. Dokonce i dole v kráteru sem tam raší rostliny, nějaké lišejníky, keře. Na dvou třech místech fumaroly, síru ale cítit není. Z jedné strany lze kráter obejít, ze druhé kolmé a vzdálenější nikoli. Všude dřevěné zábradlí, nápisy, že dále se nesmí, a nesmí se na něj ani sedat. Jediná, kdo překročila daná pravidla, byla Gioia, česky Radost, krásný pes. Přestože je polovina února, nahoře je spousta lidí. Není divu, je slunečno, 12 až 15 stupňů, neděle.


.
.
.

Z plánu projít se po stezkách na svazích Vesuvu a případně dojít pěšky do Pompejí nakonec nebylo nic. Stezky jsou uzavřené po požárech před dvěma lety. Prý se – dle slov jednoho z rangerů – na jejich otevření pracuje. Jen, nezdálo se mi, že by se pracovalo nějak usilovně. Snad na jaře je otevřou, říkal, ale… další povídal až příští rok. Takže po třech a půl hodinách nahoře zpět opět autobusem EAV.

Když se člověk prochází městem Pompei, je terčem spousty turistických nabídek. Např. let helikoptérou nad Vesuvem, Capri atd., vlastně dle volby. Cena 30 € za minutu, minimum 40 minut. Pro jednoho cena hodně vysoká, pro skupinu už nižší.

O erupci Vesuvu, která pohřbila Pompeje a Herculaneum byly popsány tisíce stran. Nuže, pouze stručně. Podle známých údajů vybuchl Vesuv 24. srpna 79, archeologické důkazy ovšem spíše ukazují na pozdější datum erupce, pravděpodobně byly Pompeje pohřbeny až někdy na podzim. Mrak sopečného popela dosáhl až do výšky přibližně 32 km a postupně se snášel jihovýchodním směrem na Pompeje, které zasypal až šest metrů silnou vrstvou. Nepřetržitá erupce trvala téměř tři dny, zničující pyroklastické proudy dokonaly strašlivou zkázu, během níž zahynulo více než 20 tisíc lidí, po téměř dvou tisíciletích bylo objeveno asi 1800 mrtvých těl.

Vesuv není z geologického hlediska nijak starým vulkánem, snad 35 tisíc let, ovšem region Neapolského zálivu je vulkanický stovky tisíc let. Vědci dokazují, že podobnou silou jako v roce 79, vybuchl Vesuv v minulosti několikrát, např před devatenácti tisíci lety, některé erupce byly dokonce silnější než známá pompejská. Přibližně před 3800 lety vybuchl až VEI 6 a zničil místní osídlení doby bronzové, byly objeveny i stopy prchajících lidí. Tato exploze dostala jméno Avellino, v té době byl vulkán jistě vyšší než v současnosti. Datování Avellinské erupce je nejisté, vědci se rozcházejí až o stovky let. Znalosti o ní jsou poměrně mladé, první objevy lidského osídlení pohřbeného Avellinskou erupcí jsou z roku 1972 během stavebních prací u vesnice Palma Campania severovýchodním směrem od Vesuvu. Severozápadním směrem, tedy tím, kde leží dnešní Neapol, způsobil kolaps vulkánu pohřbení neolitických vesnic až do vzdálenosti 25 kilometrů. Představme si, co by to způsobilo ve 21. století.

Vesuv ovšem v minulosti nebyl Vesuvem. Když vycházíte nahoru z parkoviště a rozhlédnete se, vidíte, že současný Vesuv se tyčí v rozsáhlé kaldeře, které se říká Monte Somma. Její vrchol se během explozí nejednou zhroutil, takže měnila výšku i tvar. Právě v roce 79 se Monte Somma zhroutila a vytvořila kalderu se současným kuželem Vesuvu. Fresky v Pompejích napovídají, jakou měl vulkán podobu před výbuchem, podle nich měl též tvar jediného kuželu. Další známý velký výbuch Vesuvu v roce 1631 zabil na tři tisíce lidí a láva pohřbila několik vesnic. Poslední výbuch Vesuvu se odehrál v letech 2. světové války. V roce 1944 si vyžádal život více než dvaceti lidí a zasáhl vojenskou základnu americké armády, jejíž 340. bombardovací skupině zničil sopečný popel motory téměř devadesáti letadel. A zničil i pozemní lanovku, která již nebyla nikdy obnovena.

Vesuv je pod každodenním dohledem vulkanologů a patří k nejstřeženějším sopkám světa, není divu, pod ním žije jedna z nejhustěji obydlených vulkanických oblastí na světě. Italské úřady mají připravené plány evakuace pro případ jeho obnovené aktivity. Před dvěma roky proběhla v médiích zpráva, že v plánech evakuace je převoz ohrožených obyvatel loděmi na Sardinii.