Přístup do Hruboskalska je jednoduchý, nejbližší parkoviště (platili jsme 90 Kč) je u zámku Hrubá skála, z něj je to doslova několik kroků ke vstupu do známé Myší díry. Jedete-li vlakem nebo autobusem, ze Sedmihorek vede do Hruboskalska modrá značka, tzv. Angrova stezka, méně pohodlné je to z vlakové stanice Turnov, jde se po červené přes skalní vyhlídku Hlavatice, k hradu Valdštejn je to asi 4,5 kilometru a stále nahoru.

Myší díra je ideální vstup do skalního města. Zvolili jsme trasu Myší díra – Adamovo lože – Mariánská vyhlídka – symbolický hřbitov horolezců – skalní masív Kapela – Pod Čertovou rukou – Janova vyhlídka – hrad Valdštejn – zpět po červené značce a Zlaté stezce Českého ráje s odbočkou ke zřícenině hradu Kavčiny – vyhlídka U Lvíčka – vyhlídka Na Kapelu – zámek Hrubá Skála.

Zámek Hrubá Skála je v současnosti hotelem, nuže vzhůru do Myší díry, úzké skalní rozsedliny, máte-li opravdu široká ramena, vezměte to raději jinudy. Myší díra je dlouhá 65 metrů a většinou se sestupuje po schodech. Hned po vstupu na člověka v horkých letních dnech dýchne osvěžující chladný vzduch. Po výlezu z Myší díry se vydáváme doleva po modré značce a přibližně po třech stovkách metrů vstupujeme do Adamova lože, což je skalní sluj, ano, to je zřejmě nejvhodnější pojmenování. Právě takto si člověk představuje sluj, nebezpečnou sluj (pokud to není jeskyně). Ze všech stran hradba vysokých skal, představit si zde bandu lapků jásajících nad dalším lupem je snadné. Sluj má vstup ze dvou protilehlých stran a na obou stranách úzkou skalní rozsedlinou a po vytesaných schodech.

Původní jméno tohoto v současnosti půvabného a v minulosti zřejmě spíše děsivého místa bylo Venušina sluj. Což nedává příliš smysl. Venuše byla římskou variantou řecké bohyně krásy a lásky Afrodity. Zrození Venuše inspirovalo mnohé umělce, snad nejznámější je obraz Sandra Botticelliho, ten viděl Venuši vynořující se z moře na lastuře, obraz je ve Florencii v galerii Uffizi. Jednoho Valdštejna – Františka Adama (zemřel 1823) též inspirovala Venuše, ale její lože umístil do této těžce přístupné skalní sluje. U turnovského sochaře Jana Chládka si objednal jakýsi oltář lásky, kdo ví, třeba to bylo oblíbené místo jeho mileneckých setkání. V současnosti už z původního díla mnoho nezbývá, na první pohled je patrná pouze ošuntělá pohovka. Na obou stranách ji podpírali lvi, vedle byla vytesána nahá milenecká dvojice a soška Amora. Tato tajuplná sluj se objevila i ve známé pohádce o princi Bajajovi (1971) režiséra Antonína Kachlíka. Princ Bajaja zde nocoval se svým moudrým mluvícím koněm. Člověka hned napadne, jak do této těžce přístupné sluje koně vlastně dopravili… Mimochodem, některé scény pohádky se natáčely i na zámku Hrubá Skála.


Vycházíme z úzké Myší díry


Skalní sluj Adamovo lože


Někde za Mariánskou vyhlídkou


Stromky až tam nahoře

Nakonec převážilo pojmenování Adamovo lože. Údajně symbolizuje trojici Adamů – prvního člověka stvořeného Bohem, Adama z Valdštejna, v 17. století nejvyššího hofmistra a poté i nejvyššího purkrabího Českého království, který zbohatl (podobně jako Albrecht z Valdštejna) koupěmi zkonfiskovaných statků v pobělohorské době a Františka Adama, který dílo objednal. Pověst, že se zde scházeli adamité ke svým smilstvům má zřejmě novodobý základ z minulého století, poněkud podobný současným propagačním materiálům, na orgie jsou toto místo a přístup k němu značně nepohodlné.

Za Adamovým ložem odbočujeme doprava po žluté značce a ztrácíme výšku směrem do Dračích skal k Zámecké a Mariánské vyhlídce. Lepší výhled je z té druhé, jeden z nejkrásnějších a nejnavštěvova­nějších na Hruboskalsku. Jako na dlani zámek Hrubá Skála, v dálce asi osmi kilometrů Trosky. Pouze několik minut dalšího sestupu po žluté a stojíme s úctou před symbolickým hřbitovem horolezců.

Symbolický hřbitov horolezců, nepochybně místo, kde by se měl každý zastavit. Skalní věž Nekonečná se stala památníkem, pro mnohé až poutním místem. Jako prvního napadla myšlenka na hřbitov, který by připomínal tragická úmrtí horolezců, sochaře (a horolezce, jistě) Valeriána Karouška, to bylo někdy v 60. letech minulého století. Bohužel, Valerián Karoušek se jeho založení nedožil, byl totiž členem nešťastné expedice Peru 1970.

Na webových stránkách hruboskalsko.cz se o tomto symbolickém cintorínu dočítáme: „Pro vybudování památníku byl tehdy vybrán zcela pustý, obtížně přístupný a náletovými dřevinami zarostlý skalní amfiteátr pod severovýchodní stěnou Nekonečné věže. Návrh byl koncipován jako místo pro vzpomínku přátel a příbuzných a k uctění památky horolezců, jimž mnohdy lavina a ledovcové trhliny ani nedopřály vlastní hrob. Zhotovení stavební dokumentace se ujali akademický sochař Jiří Seifert s ing. arch. Josefem Patrným. Svého úkolu se zhostili nadmíru dobře a dotáhli projekt památníku do podoby téměř shodné s dnešní. Od zřízení Cintorina jsou na stěnu Nekonečné instalována jména osob zahynulých při provozování naší drogy, horolezectví.“

Ne všichni, kteří mají desku na stěně Nekonečné, ovšem zahynuli při provozování horolezecké drogy. Zpětně byla na stěnu umístěna deska se jménem Josef Smítka (a také bratrů Václava a Karla Chlumových). Josef Smítka byl lezeckou legendou, jeho život byl sice naplno spojen s místními skalami, ale ukončila ho poprava německými silami v březnu 1945 v koncen­tračním táboře Terezín. Než byl Josef Smítka zadržen, ukrýval se v hruboskalských skalách, které tak dobře znal. Ve stejný den byli Němci popraveni i jeho horolezečtí kamarádi bratři Chlumovi.


Někde pod Sfingou, pískovcové město je pískovcové město, jako na pláži


Janova vyhlídka


Zřícenina skalního hradu Kavčiny


Vyhlídka U Lvíčka

Na památníku nechybějí jména členů expedice Peru 1970, jejímž cílem bylo vystoupit na horu Huandoy obtížnou jižní stěnou. Poznamenala ji tragická nehoda nejlepšího horolezce výpravy Ivana Bortela, který se nešťastnou náhodou zřítil během pěší túry do třicetimetrové propasti. Bez něj bylo nemožné zvládnout náročnou jižní stěnu Huandoy a tak se expedice přesunula pod nejvyšší peruánskou horu Huascarán. Než došlo k pokusu o výstup na Huascarán, zasáhlo oblast silné zemětřesení o síle 7,9 Richterovy stupnice a základní tábor československé expedice pohřbila lavina ledu a kamenů, v níž zemřelo všech zbylých čtrnáct Bortelových kolegů. Mezi nimi Valerián Karoušek i známý horolezec-fotograf Vilém Heckel.

Pokračujeme po žluté, míjíme skalní věže Dvanáct Apoštolů, Durango, Lebka a po přibližně dvou stovkách metrů také Skaut, na níž se natáčely scény filmu Jak dostat tatínka do polepšovny (ve filmu se jmenuje Dračí zub). Malý Vašek se na této skále učí lézt, což se ovšem brzy prozradí a maminčin strach a hněv mají pádnou ruku. Postupně se dostáváme na Angrovu stezku a najednou jsme pod Kapelníkem. Angrova stezka vede ze Sedmihorek téměř až na hrad Valdštejn kolem sedmihorských pramenů, Kapelníka i Kapely k rozcestí Pod Čertovou rukou a končí u rozcestí U Kavčin, kde se napojuje na Zlatou stezku Českého ráje pouze půl kilometru od Valdštejna. Stezka byla pojmenována po zakladateli nedalekého arboreta Bukovina (přestože k němu nevede) lesním radovi Leopoldovi Angerovi.

Hrad Valdštejn… Asi každý někdy slyšel jméno Albrecht z Valdštejna. Při pohledu na nenápadný na skále stojící hrad uprostřed lesů, který rozhodně nevyniká velikostí a majestátem, se zdá, že se jedná o pouhou shodu jmen. Nikoli. Generalissimus císařských vojsk a osobnost celoevropského významu Albrecht z Valdštejna i jeho proslulý rod Valdštejnů, který tolik zbohatl díky pobělohorským konfiskacím, pochází právě z tohoto hradu. Rodový hrad pánů z Valdštejna založil zřejmě Jaroslav z Hruštice z rodu Markvarticů někdy v polovině 13. století. Nechci nyní popisovat historii hradu, postupem času jich Valdštejnové vlastnili spoustu, mj. Bezděz, Křivoklát, panství Svijany, Zvířetice, Nový Berštejn, Mnichovo Hradiště, Loučeň, Bělá pod Bezdězem.

Zpáteční cesta vede po červené značce a je součástí Zlaté stezky Českého ráje. Po přibližně půl kilometru je po pravé straně odbočka ke zřícenině skalního hradu Kavčiny. Nevede k ní značená stezka, ale cesta je zřetelná a nelze zabloudit, možná 300 metrů a stále dolů. Není prokázáno, kdo a kdy Kavčiny založil, předpokládá se, že hrad plnil funkci předsunutého opevnění Valdštejna. Je zřejmé, že se jednalo o hrad dřevěný s využitím skalního podlaží. Každého napadne, že podobná rozpadající se lesní pevnost bývala útočištěm loupežnických tlup, místem, kam se po staletí křesťanská duše neodvážila. O hradu, který stával na několika skalních blocích, toho není mnoho známo, udává se jediná písemná zmínka, která pochází z roku 1440, kdy byl dobyt zemskou hotovostí. Pár let předtím se totiž hradu zmocnil loupeživý rytíř Šof z Helfenburka a vedl z něj své výpravy, dokonce se zmocnil i nedalekého hradu Trosky. Těch několik stovek metrů stojí za návštěvu, popel z ohniště svědčí o tom, že v současnosti hrad bývá i noclehárnou.

Zpět na rozcestí U Kavčin a dále k zámku Hrubá Skála pohodlnou cestou vhodnou i pro kočárky. Zastavujeme u dvou známých vyhlídek – U Lvíčka a Na Kapelu, z nichž se otevírají nádherné výhledy na úchvatné skalní věže, parádní zakončení okružního výletu Hruboskalskem.