Těch 33 metrů je včetně antén, vyhlídkový ochoz, na který vede 150 schodů a z něhož je výhled na sloupské údolí i vzdálené pásmo Lužických hor (při dobré viditelnosti se objevuje i Smrk v Jizerských horách), je ve výšce 26 metrů. Rozhledna byla veřejnosti otevřena v létě 2011 a nezdá se, že by nezapadala do přirozeného skalního a lesního prostředí. Přesto se několik let předtím proti její stavbě postavil místní odbor životního prostředí v Novém Boru se stanoviskem, že půjde o „silně negativní zásah do krajinného rázu“. S podobným přístupem by se v Karlových Varech nezrodila žádná z tamních proslulých rozhleden.

V minulosti se skalnatý ostroh v nadmořské výšce 354 metrů jmenoval Breiten Stein, tedy Široký kámen. V časech 30 let trvající války ho využívaly (není divu, odtud se dalo kontrolovat celé údolí) i hordy švédských žoldnéřů, které vpadly do českých krajů. Dodnes se po nich dochovaly např. názvy Švédská věž či Švédská jeskyně. Vojsko generála Johana Banéra vypálilo i sloupský hrad a co bylo možné v širokém okolí vyplenit, to vyplenilo.

Výletní restaurace zde byla zřízena již ve 30. letech minulého století, tedy v době významného rozvoje turistických aktivit v tehdejším Československu, v rekreační chatě zde nabízeli služby ještě v 80. letech, později ale objekt vyhořel a zbyly z něj pouze ruiny. Od rozhledny ukazuje směrovka na krátkou odbočku ke skalnímu útvaru pojmenovanému Medvěd. Jo, medvěd je v té skále poznat.


Chata pod hradem, výhled směrem rozhledna Na stráži


Entrée do lesního divadla


Samuelova jeskyně


Samuelův výhled z jeho tehdejšího domova

Lesní divadlo od časů Kinských

Nevynechejme ale jedno kulturní místo, přes které se stoupá směrem k rozhledně – lesní divadlo. Na webových stránkách www.obecsloupvcechach.cz se dočteme o jeho vzniku: „V roce 1920 byl založen Divadelní spolek Sloup. Původně začali hrát v sále místního hotelu. Téhož roku vznikla myšlenka vlastní divadelní scény. V úvahu připadal lesní prostor s romantickými skalami na pozemku hraběte Augustiana Kinského u silnice vedoucí na Svojkov. Za podpory hraběte Kinského, místních podnikatelů a novoborských továrníků se podařilo dát dohromady 50 000 Korun českých a během roku 1921 vystavět lesní scénu, které se žádná jiná v Čechách nevyrovnala. Vyhloubily se chodby v pískovcové skále, postavilo se podium, pískovcová věž a stěna s gotickou bránou a sedačky pro 2000 návštěvníků.“ V 60. letech minulého století divadlo chátralo, upadalo v zapomnění a bylo zničeno. S obnovou se začalo v roce 2004, od té doby se během letních měsíců v divadle vystřídá řada divadelních souborů nejen z blízkého okolí. Vstupenky se prodávají pouze v místě, nejdříve asi hodinu před začátkem představení. Více informací na zmíněných webových stránkách.

Sloupský vyhlídkový okruh

Od rozhledny pokračuje značený Sloupský vyhlídkový okruh dlouhý přibližně čtyři kilometry. Jenže, valná část okruhu vede do a ze skalního města, tedy, pokud z něj vyjdete Konvalinkovým dolem, dojdete kolem hřbitova do Sloupu v Čechách a poté je to kus zpět po silnici k hradu.

Asi dvě stovky metrů za rozhlednou se od rozcestí U křížku stoupá prudce nahoru. Během jednoho kilometru potěší oko Hraběnčina vyhlídka, poté Hradní vyhlídka, Maxmiliánova vyhlídka a vyhlídka U Turka. Odtud směřuje stezka na další dvě vyhlídky – Mikovcovu a Nad Liščí dírou. Dále ovšem cesta nevede, je nutné se vrátit k vyhlídce U Turka, kde si mohou unavené nohy odpočinout v dřevěném altánku. Odtud padá dolů strmá hůře schůdná stezka do Konvalinkového dolu, ve spodní části se jde po rozpadajících se schůdcích.

Stezka vede kolem skály Turecká hlava. Před ní sice člověk nemá ohromující pocity jako před nejvyššími věžemi známějších skalních měst, přesto patří k oblíbeným lezeckým místům, poprvé na ni vylezli v roce 1919 Rudolf Kauschka, August Steinjan a Rudolf Tham. V současnosti je popsáno dokonce patnáct různých cest výstupu na Tureckou hlavu. Rudolf Kauschka hovořil německy, poprvé tedy zdolal Türkenkopf. Patřil k nejznámějším horolezcům a členům německých alpských spolků v Čechách a má na kontě více než 50 prvovýstupů v dnešních severních Čechách. Působil zároveň jako úspěšný propagátor zimních sportů, byl špičkovým sáňkařem a lyžařem, dokonce se stal mistrem Evropy v jízdě na saních na domácí tehdejší ještědské dráze. Rudolf Kauschka je zároveň jedním z těch, kteří se zapsali do historie Liberecké chaty v Alpách, samozřejmě se tehdy jmenovala po německu, tedy Reichenberger Hütte (dnešní Rifugio Croda da Lago), později i Neue Reichenberger Hütte. Na internetu lze najít originál jeho knihy Wandern und Klettern (Putování a lezení) v pdf.


Z vyhlídky nad Samuelovou jeskyní je hrad Sloup jako na dlani


Nahoru na jednu z vyhlídek Sloupského skalního města kousek nad Samuelovou jeskyní


Turecká hlava


Sloupské skalní město, kousek za Tureckou hlavou

Život poustevníka

Kousek před Hraběnčinou vyhlídkou je nenápadná (snadno ji minete) odbočka po neznačené stezce směrem k Samuelově jeskyni. Nejen nenápadná, také docela klouzavá. Najednou pod sebou uvidíte nejen stůl s lavicemi pro posezení, ale i zjevně vytesaný otvor do skály, za nímž se otevírají místnosti, v nichž žil poustevník Samuel Görner. Jeskynní prostory jsou překvapivě rozlehlé, rozhodně se nejedná o jednu malou komůrku. Hlavní obytná místnost má rozměry asi 6×2,5 metru, žádné pozůstatky objektů v ní nejsou, vše smetl zub času. Sloupský rodák Samuel Görner zde strávil od roku 1718 celých sedmnáct let a přestože byl původní profesí zahradník, prokázal talent v optice a ve výrobě brýlí a optických čoček do dalekohledů. Poté se přestěhoval do poustevny na sloupském hradě a dále do Svaté Hory u Příbrami, kde byl později přepaden a zavražděn. Na skále sloupského hradu stojí jeho socha s dalekohledem v ruce.

Nad jeskyní jsou ve skále vytesané schody, po nichž se dostanete na atraktivní vyhlídku se zábradlím (dobře, že tam je), z níž se otevírá okouzlující pohled do údolí a na skálu s hradem. Na další vyhlídku vystoupíte, když se od Samuelovy jeskyně vydáte jen několik desítek metrů vpravo nahoru. Od jeskyně vede sice neznačená, ale dobře schůdná cesta směrem dolů k tzv. Vodnímu chrámu nedaleko hradu Sloup.

Na sloupský hrad již nezbýval čas, nuže, pouze krátce o jeho středověko-barokní proměně z oficiálních stránek www.hradsloup.cz: „Nejspíše můžeme věřit, že někdy po r. 1680 dozrávala představa nového hraběte Ferdinanda Hroznaty, svobodného pána Kokořovce z Kokořova, zcela přeměnit opuštěné a zanedbané skalní torzo ve významné poutní místo. Stavební úpravy vnesly do skalního útvaru zcela zásadní změny. Dnešní návštěvník by měl zřetelně rozlišovat mezi středověkem, obsaženým zde nečetnými relikty, a barokem, které vtisklo objektu současný ráz a je reprezentováno převážnou většinou vybudovaných prostor a objektů. Tehdy vzniklo jak jádro klausury s kostelem a ambitem v hloubi skály (tedy bez rajského dvora), tak jižní terasy s nikami pro vyobrazení křížové cesty a následně i libosadem s vinicí. Všechny tyto a další prostory jsou dodnes prodchnuty nábožností a vypovídají o obdivuhodném umění barokních tvůrců propojit lidský výtvor a prostředí vytvořené přírodou.“ V běhu času byla skála v majetku Ronovců, po nich mj. Berků z Dubé, Solhauzů, až Ferdinand Hroznata dal impuls proměnit již opuštěné ruiny v poutní místo, baroko vstoupilo i do těchto skalních prostor. Posledními majiteli před znárodněním po 2. světové válce byli od roku 1710 Kinští.

Mimochodem, Sloup v Čechách má jmenovce na Moravě, tamní Sloup najdete v okrese Blansko a jeho známou dominantou jsou Sloupsko-Šošůvské jeskyně.

Vstup do hradu stojí 90 Kč, může se stát, že někoho zastaví u paty úzkého schodiště na skálu červeně rozsvícený semafor. V loňském roce instalovaný semafor má zamezit tlačenicím v dlouhé úzké chodbě nahoru. Nuže, vyčkejte, než naskočí zelená. Není to pouze dočasné řešení, ukázalo se jako praktické a zůstane i nadále.

Více informací:
www.hradsloup.cz
www.obecsloupvcechach.cz