Jižně od Zakšína, na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, se zdvíhají stěny skalního hřebenu Rač. V časech 21. století zdají se být zdejší skály uprostřed lesů člověkem nedotčené, což je ovšem naprosto mylný dojem. Archeologové dokládají, že nejstarší zlomky keramiky nalezené ve skalách, pocházejí z druhé poloviny 13. století. Již tehdy stávalo na tomto kopci skalami chráněné hradiště. Nejen skalami, všude kolem lesy, v dávných dobách jistě rozsáhlejší a plné divé zvěře. Hřeben Rač se nad údolím zdvíhá do nadmořské výšky téměř čtyř set metrů.

Pány tohoto kraje bývali Berkové z Dubé, starý český šlechtický rod, jehož rodová linie se objevuje už ve 12. století. Na přelomu 14. a 15. století patřili k nejbohatším rodům v českých krajích. Jindřich Berka z Dubé tehdy založil nedaleký hrad Čap (po červené a modré značce asi pět kilometrů ze Zakšína opačným směrem na sever). Jeho syn Václav Berka z Dubé při dělení pozůstalosti zdědil hrad, Zakšín a několik dalších vesnic. Historie hradu Čap se ztrácí v mlze minulosti, protože další písemné historické zprávy o něm mlčí, a Václav Berka ke svému jménu přidává přídomek ze Zakšína. Není tedy vyloučeno, že Čap prodal, nebo ho ponechal bez zájmu a opuštěný. Zda je Pustý zámek skutečně hrad Zakšín, který měl jako přídomek u svého jména Václav Berka ze Zakšína, nelze ovšem v současné době potvrdit.

Mimochodem, Čap je atraktivní místo Kokořínska. Zvětrávání pískovce zde vytvořilo jeden z nejpodivuhod­nějších skalních útvarů v Máchově kraji – bizarní čapskou palici. Čap neleží vysoko, „pouhých“ 386 metrů nad mořem, ale rozhled odtud je z nejkrásnějších. Z hradních staveb vytesaných do skály je zachován sklep a kruhový objekt o průměru tři metry, který pravděpodobně plnil zásobovací funkci.


Skalní štěrbinou nahoru do míst, kde stávaly hradní místnosti


Na těchto skalách v neprostupném lese byl hrádek dobře chráněn


V horních plošinách skalních bloků jsou viditelné stopy vytesaných prostor, sklepů nebo schodišť


Nejpozději ke konci 15. století byl hrad definitivně opuštěn a chátral

Ani na několika mohutných pískovcových blocích, na nichž stával Pustý zámek, se nedochovaly dřevěné součásti hradu, není divu, byl opuštěn již před půl tisíciletím. Vzhledem k archeologickým nálezům se odhaduje, že původní hradiště ze 13. století bylo opuštěno a na přelomu 14. a 15. století za panování Berků z Dubé byl na stejných skalách postaven dřevěný hrad. Dlouhého „života“ si neužil, již ve druhé polovině, nejpozději ke konci 15. století, byl definitivně opuštěn a chátral.

Současný název Pustý zámek vychází z pojmenování lokality ve starých německých mapách – Wüstes Schloss. Výstup nahoru do hradu, což znamená na skály, je nenápadný, neoznačený, možná z bezpečnostních důvodů. Úzkou štěrbinou mezi skalami lze opatrně vystoupat (vylézt) nahoru, horší, jak již to někdy bývá, je cesta dolů. V horních plošinách skalních bloků jsou viditelné více či méně zřetelné stopy vytesaných prostor, sklepů nebo schodišť, všimnete si prohlubní i otvorů, v nichž byly umístěny trámy, kus dále je díra, která pravděpodobně byla cisternou zachytávající vodu. Přechod přes jednotlivé skalní bloky nepochybně obstarávaly dřevěné (možná padací) mosty. Díváte-li se dolů ze skály, představte si, že tam byly příkopy chránící před nevítaným přístupem do hradu.


Úchvatné skalní útvary nad vámi i pod vámi


Vyhlídka Rač


V barevném podzimním dni nepotkáte ani živáčka


Dole se stezka klikatí mezi bloky skal

Proč se zatoulat právě na Pustý zámek? Odpověď je jednoduchá – romantika v krásných lesích a úchvatné skalní útvary nad vámi i pod vámi. Nechybějí široké výhledy do zalesněného okolí, od zříceniny je to totiž pouze pár set metrů na vyhlídku Rač, kde je turistický přístřešek a možnost posezení. Chcete-li sestoupit dolů pod skály, vydejte se několik stovek metrů po červené značce k rozcestí se zelenou a poté dále po zelené jižním směrem až k nenápadné a neznačené pěšině u jeskyně Bivak. Je snadné ji minout, pokud nedáváte pozor. Odtud se stezka, na podzim zapadaná listím a tím méně viditelná, klikatí mezi bloky skal – Bellevue, Úskočná, Svatováclavská stěna, Gutstein, Pustá věž, Trubadúr, Lysohlávka, Račská jehla – a poté vystoupá zpět na červenou nedaleko vyhlídky Rač. Cestou mezi skalami narazíte i na několik tábořišť pod skalními převisy, a dokonce i pořádný srub. Dovnitř jsme nevstupovali, hru na Jeníčka a Mařenku přenecháme jiným. Dřevěné posezení se stoly, ohniště, menší zásoby potravin, v CHKO, předpokládejme, že spíše nelegální.

V barevném podzimním dni nepotkáte ani živáčka, okolí Pustého zámku je najednou opuštěný kraj, ticho působí jako duchovní pastýř. Až si člověk připadá jako podivín, že se zatoulal v takovém čase na takové místo, kam noha jiného nevkročí. Krátká poznámka na závěr – přes tu hojnost lesů a divokých skalních teras, všude byl signál a spojení s mapou v mobilu.