Hegra byla druhým městem nabatejského království, zdobené fasády jejích skalních hrobek vypadají podobně jako v sesterské jordánské lokalitě. Na dva tisíce let se o ní mnoho nevědělo a odpočívala uprostřed pouště. Prvním Evropanem, který místo popsal, byl Charles Montagu Doughty, který žil mezi beduíny a v roce 1870 doputoval do Hegry s karavanou. O místních ruinách se zmínil ve známé publikaci Travels in Arabia Deserta. Hegra je v současnosti jedním z klíčů k odemknutí mnoha tajemství téměř zapomenuté starověké civilizace, vždyť archeologové nacházejí pod vrstvami písku její stopy i ve 21. století.

Vstup do Hegry je komplikovanější, než si pouze koupit u pokladny vstupenku a toulat se po svých. Autem se mezi památkami, které jsou rozesety na ploše několika kilometrů tam a zpět a zase na další strany a zpět, nesmí. Je nutné ho zanechat na parkovišti v tzv. Winter Parku, vzdáleném asi 14 kilometrů jižně od Hegry. Vstupenku se doporučuje koupit na webových stránkách experiencealu­la.com. Vstupenka stojí 95 rijálů, autobusy, vyjíždějící z Winter Parku, projíždějí archeologickým areálem a lze libovolně vystoupit a poté nastoupit do dalšího třeba za dvacet minut, ovšem přecházet samostatně mezi jednotlivými místy je zapovězeno. Na webových stránkách areálu se píše, že je možné koupit vstupenku i u informačního stánku ve Winter Parku, tam jsme ale žádný informační stánek neobjevili, pouze tam postával chlapík, který kontroloval online zakoupené vstupenky.

Dražší (a naší) variantou prohlídky je najmout si džíp s řidičem a průvodcem (nikoli v jedné osobě, 700 rijálů, tj. cca 4000 Kč) a totéž absolvovat ve větší pohodě a soukromí. Taková prohlídka čtyř hlavních míst Hegry trvá dvě hodiny. V tomto případě je povoleno parkovat přímo u vstupu do archeologického areálu a tam zakoupit vstupné. Mít vlastního průvodce ve dvou se vyplatí, odpadne zdlouhavé nastupování do autobusu (a vystupování), čekání na fotografii v davu lidí atd. A můžete si popovídat, dokonce nejen o věcech archeologických, dozvíte se třeba i to, že se Váš průvodce právě poohlíží po čtvrté manželce. Jistě, cena odrazuje…


Jabal Al Ahmar


Jabal Al Ahmar


Qasr Al Farid, nejznámější symbol Hegry


Jabal Al Banat

Prohlídka má čtyři části (v areálu je ovšem mnohem více skal s hrobkami, jak jsou přístupné/nep­řístupné, kdo ví, některé shluky skal jsou oplocené, archeologický výzkum dále probíhá, v džípu jsme např. míjeli oplocenou skálu, na jejímž vršku byly viditelné pozůstatky chrámu).
Jabal Al Ahmar, pískovcová skála pojmenovaná podle zářivé až červené barvy, nachází se tam 18 hrobek. Na slunci jsou nádherně nasvícené.
Qasr Al Farid, nejznámější symbol Hegry, jméno znamená Osamělý hrad, údajně hrobka Lihjana, syna Kuzy, nepochybně patřili k významné nabatejské rodině. Průčelí má čtyři pilíře místo obvyklých dvou. Stojí osamoceně stranou, což je neobvyklé vzhledem k tomu, že většina hrobek byla vytesána ve skalách ve skupinách. Měří přibližně 22×14 metrů, což z ní činí největší (téměř) dokončenou hrobku, otázkou zůstává, zda byla někdy používána jako pohřební komora.
Jabal Al Banat, 29 hrobek vytesaných na všech stranách pískovcové skály. V této skupině se nacházejí jedny z nejvelkolepějších hrobek v Hegře s největším počtem nabatejských nápisů. Mívaly až vysloveně právní charakter, na jednom z nich se uvádí, že hrobku objednal Abd'Obodat ibn Aribos pro sebe, svou dceru Wa'ilat a její potomky. Nápis zanechává konkrétní pokyny, je téměř jako závěť, mj. zakazuje prodávat nebo převádět vlastnictví hrobky, rovněž uvádí, že pokud Abd'Obodatův bratr Huru zemřel v Hegře, má být pohřben v této hrobce. Mimochodem, tento nápis je jedním z mála, které uvádějí arabský název Hegry – Al-Hijr. Lví hrobku zdobí dva lvi se zatočenými ocasy nad vchodem, další hrobky mají v průčelí např. hlavu Medúsy, jinde jsou další starověké mytologické postavy, orli, hadi a sfingy.
Jabal Ithlib, centrum náboženských rituálů s vytesanou halou známou jako al-Diwan. Úžasné skalní útvary, ovšem jakmile jsme mezi ně hlouběji vykročili, byla nám vystavena stopka. Byly zde objeveny stély, oltáře, spousta řeckých a nabatejských nápisů, v písku ještě další nepochybně čekají na objevení.

Hrobky odrážely prestiž rodiny a jednotlivců, uvnitř bylo nalezeno množství předmětů každodenního života, např. mince, hřebeny, náramky, prsteny, náhrdelníky. Úžasné jsou dochované nápisy. Nabatejci mluvili ranou formou arabštiny, arabské písmo ale v té době ještě neexistovalo, texty jsou psány nabatejským písmem, které nahrazovalo dřívější aramejské.


Nabatejské nápisy nad vstupy do hrobek měly právní charakter


Jabal Al Banat


Elephant Rock nedaleko Hegry


Krásné posezení před Elephant Rock, můžete si dát džus, kávu, alkohol v SA neexistuje

Nabatejci byli semitský arabský kmen, původně národ pastevců. Ovšem bojovných, bohatli z loupežných přepadávání karavan a výpadů do sousedních zemí, v Rudém moři byli obávanými piráty. Časem ovládli a rozvíjeli výnosný obchod mezi Středozemím, Arábií a Indií. Vytvořili rozsáhlou říši, jejíž rozkvět nastal v posledním století př. n. l. a trval až do římského vpádu na začátku 2. st. n. l. Nabatejská říše se v době největšího rozmachu rozkládala od Damašku až po Hegru. Několik pozůstatků nabatejských sídel je v Negevské poušti v Izraeli – Avdat, Mamšit, Šivta, všechna jsou na proslulé dávné kadidlové stezce, po níž byla uspokojována poptávka po arabském kadidle v celé Římské říši. Království mělo doslova monopol na obchod s kadidlem, myrhou a kořením. Hegra vypadala před dvěma tisícovkami let odlišně. Současná poušť tehdy nebyla tak krutá, nabatejské sídlo mělo dostatek podzemních zásob vody, které umožňovaly zemědělství, což z něho následně učinilo jednu z nepostradatelných zastávek na obchodní cestě s kadidlem. Strategická poloha přinesla obyvatelům Hegry bohatství.

Hegra má více názvů, v arabštině se používá al-Hijr a také Mada'in Saleh, což znamená město Saleha. Ve starších předislámských dobách žil v oblasti kmen Thamud, o němž se píše v Koránu, že ve své pýše popíral poslání proroka Saleha. To se odehrálo ve 3. tisíciletí př. n. l., od té doby je to prý prokleté místo, podle starých koránských textů byli místní předislámští obyvatelé potrestáni Bohem za modlářství. Současná saúdská vláda se snaží Hegru rozvíjet, protože v ní vidí turistický potenciál. Areál byl otevřen až v roce 2018, do té doby byl vstup pouze na povolení úřadů.

Četl jsem před lety článek o Madá‘in Salih na ArabNews.com. Saúdský autor přiznával, že jako většina jeho spoluobčanů toto místo nezná, až fotografie brazilského fotografa Humberta da Silveiry mu představily jeho krásu. V minulosti Saúdové neprojevovali příliš zájmu o svou nejstarší historii, předislámské období bylo tradičně chápáno jako doba temna a barbarství. To se změnilo, starověká Hegra se již těší vážné pozornosti, přestože islám je nadále oficiální ideologií země a je pochopitelné, že největšímu zájmu se těší dějiny islámské a dějiny novodobého saúdského státu a založení Království Saúdské Arábie.

Nabatejský král Aretas IV Philopatris vytvořil z Hegry druhé hlavní město království po mnohem známější jordánské Petře dále na severu. V roce 106 n. l. bylo Nabatejské království připojeno k Římské říši, Hegra se stala součástí římské provincie Arabia Petraea. Ve druhé polovině 20. století byly objeveny důkazy, že římské legie císaře Trajána dopochodovaly až do Hegry, ovšem osídlena římským obyvatelstvem Hegra nikdy nebyla, zůstala zde pouze římská vojenská posádka.

Starověké písemné prameny Nabatejce nevynechávají. Řecký historik Diodóros Sicilský je v díle Bibliothéké historiké popisuje jako silný kmen čítající až 10 000 bojovníků. Podle jeho slov se věnovali pastevectví a vyhýbali zemědělství, nestavěli domy (kočovali), provozovali výnosný obchod s kadidlem z Arábie Felix, což byla jižní oblast Arabského poloostrova, současný Jemen. Vyprahlost jejich země byla podle něj jejich nejlepší ochranou, protože před cizinci skrývali vyhloubené cisterny na dešťovou vodu.

Od pádu Západořímské říše se význam Hegry ztrácel a její populace se zmenšovala. Po nástupu islámské víry putovali přes Hegru a okolí poutníci do Mekky, mohli doplnit zásoby vody a potravin na další cestu. Pod jménem al-Hijr popisuje Hegru ve svém díle i slavný cestovatel ze 14. století Abú Abdallah Ibn Battúta, který zmiňoval nejen kamenné hrobky, popisoval i palmové zahrady a prameny. Nabatejská civilizace postupně mizela z dějin a zanechala po sobě množství velkolepých hrobek vytesaných do skal jako připomínku své dávné slávy. Ruiny jejich města byly zaváty pískem a zmizely v rozšiřující se poušti.

Po prohlídce Hegry lze doporučit nedalekou Elephant Rock. Příjemné posezení v písku (ne doslova, sedačky jsou usazeny ve vyhloubených jámách) pod zlatavě nasvícenou skálou. Alkohol si ani zde nekoupíte, v Saúdské Arábii je nedostupný, potěší káva nebo džus. Zatímco nabatejské hrobky jsou dílem lidských rukou, chobot a tělo slona z červeného pískovce formovala po miliony let eroze. Elephant Rock dosahuje výšky 52 metrů, jako by se skála dotýkala modrého arabského nebe.