Il paesaggio vitivinicolo del Piemonte: Langhe-Roero e Monferrato, to je v italštině oficiální název lokality zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Zahrnuje několik piemontských vinařských oblastí, patří mezi ně i Barbaresco. Nachází se v jižní části Piemontu, jihovýchodně od Turína, jižně od řeky Pád, dále na jih směrem k moři se zvedají Ligurské Alpy. To nejkrásnější se ovšem ukazuje na západě, za jasného počasí jsou na jaře vidět zasněžené špičky Kottických Alp a především jejich nejvyšší hora Monte Viso. Až o 500 metrů převyšuje všechny další vrcholy a je úchvatnou dominantou obzoru, zvláště, když z italské strany má až pravidelný kónický tvar. Vyjedete-li autem z Alby směrem ke kopcům Barbaresca, což je přibližně sedm kilometrů, brzy se v dálce objeví právě Monte Viso.

Rozhlédnete se a… na první pohled vidíte bohatý kraj. Elegantní usedlosti obklopené vinicemi, zajdete do obchodu a ceny vín se pohybují nejméně v několika desítkách eur. Ovšem, nebývalo tomu tak vždy. Na přelomu 19. a 20. století to byl chudý zemědělský kraj, ještě po druhé světové válce odtud lidé mířili do bohatších italských měst, nebo opouštěli vlast a za štěstím se stěhovali do zahraničí. Postupně zde vznikaly menší zemědělské farmy, v nichž se pěstovaly zelenina a ovoce, do určité míry a kvality vyráběly i víno. Většinou až v posledních desetiletích 20. století přecházely na čistě vinařskou činnost s ohledem na vysokou kvalitu produktů. V současnosti se téměř všichni obyvatelé Barbaresca věnují vinohradnictví či souvisejícím činnostem. A migrace je spíše opačná, v Barbarescu žijí a v roli dělníků pracují desítky přistěhovalců z východní Evropy a Afriky.

Ubytování je vhodnější zvolit v nedaleké Albě, Barbaresco je vesnička, a po setmění… znáte to přísloví se psem. V Albě jsme si oblíbili malý krámek/bar Il Gourmet della Maddalena. Tři stoly, prodejna vín, sýrů, lze posedět, objednat něco teplého regionálního k jídlu, například tajarin al ragú (vyzkoušeno, tajarin je místní specialita, ovšem nepředstavujme si nic extra zvláštního, jsou to delší hubeňoučké těstoviny, zřejmě hodně vaječné, až 20 žloutků na 1 kg mouky, nepochybně dost oblíbené) nebo si nechat nakrájet úžasné pecorino. Příjemná obsluha s úsměvem, nelze pochybit. A že to není nějaké zapadlé obyčejné posezení svědčí nejen ceny vín (Barbaresco, Barolo atd.), ale i to, že nám je servírovali ve sklenicích značky Riedel, jediná až v tisících korun. Takovou sklenicí raději neťukat, stačí se podívat do očí.


Barbaresco


Barbaresco, posezení pod věží


Nejvyšší hora Kottických Alp Monte Viso


Bar Il Gourmet della Maddalena v Albě

Vesnice Barbaresco leží na pravém břehu řeky Tanaro, její kopce dosahující necelých 300 metrů nad mořem. Oblast byla osídlena již od pravěkých časů, nejstarší sídla zde stavěli pravděpodobně Ligurové, kteří se uchýlili do zalesněných oblastí, aby unikli římské kolonizaci. Neunikli. Je znám historický termín „barbarica silva“, tedy les barbarů. Současné vinařské svahy byly tehdy pokryty hustými lesy podél břehů řeky Tanaro. Po pádu mocné Římské říše přicházely germánské kmeny Langobardů, později si kraj podmanil franský král Karel Veliký. Existují svědectví, že v 9. a 10. století byl region opakovaně devastován nájezdy Saracénů, podobně jako celé pobřeží Ligurie.

Už z dálky je vidět 30 metrů vysoká věž pocházející z 11. století, tehdy byla společně s již neexistujícím hradem součástí systému postaveného na obranu před nepřátelskými útoky. Mohutná čtvercová věž je v současnosti vyhledávanou vyhlídkou na široké okolí včetně vrcholů Kottických Alp. V 19. a 20. století patřila věž střídavě do majetku několika místních rodin. Až v roce 1982, již opuštěná a chátrající (uvnitř dokonce vyrostla třešeň), přešla do majetku vesnice a po dlouhodobé rekonstrukci byla v roce 2015 otevřena veřejnosti. Nahoru dvakrát výtahem, v prvním patře je pokladna (vstupné 6 eur), z horní terasy je uchvacující výhled do všech stran. Dole pod věží kavárna, kolem věže jsou na zdech fotografie místních vinařů, které takto zvěčnil Massimiliano Rella, fotograf specializující se na spolupráci s mnoha časopisy v oblasti turistiky, gastronomie, vinařství apod. Fotografií je 39, mezi nimi i Bruno Rocca, v jehož vinařství jsme měli domluvenou návštěvu a degustaci.

V Barbarescu stojí za návštěvu Enoteca regionale v bývalém kostele. Není to stovky a stovky let starý kostel, postavili ho v roce 1833 jako druhý ve vsi, je odsvěcený, svému původnímu účelu již neslouží. Za 10 eur možnost ochutnávky šesti vzorků především Barbaresca, v nabídce na zakoupení stovky vín.

Někde se udává, že neoficiálním rokem zrození vína Barbaresco je 1894. Odrůda Nebbiolo se totiž před tímto datem prodávala k výrobě vína Barolo. Případně se z ní dělalo obyčejné stolní víno a docela lhostejně se mu říkalo nebbiolo. To změnil Domizio Cavazza, tehdejší ředitel Regia Scuola Enologica v Albě, který v Barbarescu žil. Založil společnost Cantine Sociali di Barbaresco, jejímž cílem byla výroba luxusnějších vín. Poté, co Domizio Cavazza v roce 1913 zemřel, nikdo na jeho práci dlouho nenavázal. Není divu, když region zasáhly dvě světové války, krize a emigrace. Až od 50. let minulého století rozvíjely místní rodiny vinařské řemeslo. Současné Barbaresco DOCG je mimořádným výsledkem. Nebbiolo pro Barbaresco se pěstuje pouze ve vesnicích Barbaresco, Neive, Treiso a San Rocco Seno d’Elvio. V šedesátých letech bylo v Itálii zavedeno hodnocení vín, jehož smyslem bylo upřednostnění kvality před kvantitou. Označení DOCG dnes v Itálii užívá několik desítek vín (samozřejmě především toskánských a piemontských). Zkratka znamená Denominazione di Origine Controllata e Garantita a lze ji jednoduše přeložit jako záruku původu a druhu s určitým spolehnutím se na kvalitu. Tímto symbolem se od roku 1980 právem chlubí i Barbaresco. V Piemontu mu kvalitou a slávou konkuruje Barolo. Barbaresco musí zrát nejméně dva roky (z toho alespoň rok v sudu), je ovšem ideální k dlouhodobé archivaci, nejlepší čas k otevření je nejméně po deseti letech. A není až tak závislé na ročníku, jeho kvalita se nezdá být kolísavá. Suché, těžké (až 15 % alkoholu) s intenzivní vůní, perfektní k tradičním pokrmům piemontské kuchyně, především ke zvěřině, masu, vyzrálým sýrům. Servíruje se o teplotě 16 až 18 stupňů. Každopádně, jedno z nejlepších italských vín.


Vinice v Barbarescu, v pozadí zasněžené Kottické Alpy


Vinice v Barbarescu, v pozadí zasněžené Kottické Alpy

Degustace ve vinařství Bruno Rocca

Rodinné vinařství Bruno Rocca je jedním z prvních, které pozvedly od poloviny minulého století kvalitu Barbaresca. Na jejich webových stránkách se dočteme, že notářské dokumenty dokládají přítomnost rodiny v Barbarescu od roku 1834. Tehdy se narodil „nonno“ Francesco, který v roce 1958 koupil jednu z nejprestižnějších historických vinic v Barbarescu – Rabajà, známou nejlepšími hrozny. I se statkem, v němž v současnosti vinařství sídlí, rodina se díky jeho intuici a rozhodnosti stěhovala z centra vsi přímo do Rabajà.


Barbaresco z jedné z nejprestižnějších historických vinic – Rabajà


Vinařství Bruno Rocca

Cena vín z Rabajà se blíží stovce eur a obvykle ji překračuje. Ne vždy tomu tak bylo. Staré dokumenty dokládají, že činností rodiny bylo zemědělství, chov dobytka, pěstování zeleniny a ovoce, vinařství bylo doplňkem, který pomáhal financovat chod rodiny. Až později převládlo vinařství, na které se Francesco specializoval, jeho vína dosahovala vyšší a vyšší kvality. Když v roce 1978 převzal rodinný podnik Bruno Rocca, otevřel jeho novou a úspěšnou éru, jeho vína patří v Barbarescu k nejlepším. Tehdy poprvé byla vína lahvována pod rodinným jménem.

Z terasy vinařství je nádherný výhled na dokonale slunci nastavené vinice na svazích, vesnice a usedlosti, vzadu zasněžené Kottické Alpy (ve druhé polovině dubna). Někde tímto krajem vedla v roce 2014 i 42 kilometrů dlouhá časovka Gira d´Italia Barbaresco – Barolo, kterou přesvědčivě vyhrál Rigoberto Urán. Kdysi dávno byly tyto svahy pokryty lesem, ovšem tvrdá práce člověka z nich udělala obdivuhodnou kulturní krajinu, kde se rodí báječná vína. A z jedinečné cru Rabajà pocházejí jedny z nejprestižnějších z nich. Vinařství Bruno Rocca vyrábí širší rejstřík vín, v jeho sklepích zrají i Barbera d´Alba, Langhe Nebbiolo, Dolcetto d´Alba, Langhe Chardonnay a Langhe Rosato. Vrcholem degustace je ovšem vždy Barbaresco Rabajà.

Prohlídku sklepů a degustaci lze v Barbarescu soukromě domluvit v mnoha vinařstvích, rozhodně lépe předem, než dorazit neohlášeni. Přestože i to může vyjít. Ochutnali jsme večer v baru v Albě Barbaresco z Cascina Roccalini, chutnalo, další den jsme do tohoto malého vinařství zajeli, degustovali ve sklepě, který patří k nejstarším v Barbarescu, nakupovali a kamarádili s kočkami.