Vlámské Ardeny (Vlaamse Ardennen) jsou kopcovitá oblast na jihu provincie Východní Flandry. Nepředstavujme si ovšem nějaké téměř hory, nejvyšším bodem je Hotondberg s nadmořskou výškou 150 metrů. Všude charakteristická úhledná venkovská krajina, vesničky, farmy, pole, pastviny. Nejlepším východiskem k poznání čtyř nejobtížnějších a nejznámějších stoupání ve Flandrech jsou města Oudenaarde a Geraardsbergen (výslovnost audenárde, chírárdsberchen). Obě mají přes 30 tisíc obyvatel, vzdálenost mezi nimi je necelých 30 kilometrů. Z centra Bruselu je to do bližšího Geraardsbergenu 45 kilometrů západním směrem, pokud nejste autem, z letiště jede vlak s přestupem na Bruxelles-Midi/Zuid, cesta trvá asi 70 minut. Zatímco Oude Kwaremont, Paterberg a Koppenberg jsou na venkově mezi Oudenaarde a Kluisbergenem, Muur van Geraardsbergen začíná v centru města a táhne se ven z něj.

Co jsou to vlastně Flandry?

Kraj, jehož obyvatelé neměli nikdy na růžích ustláno a kteří museli celá staletí bojovat o svůj jazyk a kulturu. Když se v roce 1585 vzdaly Antverpy španělskému vojsku, bylo tehdejší Nizozemí roztrženo na dvě části. Z prestižních měst pod španělskou vládou (Antverpy, Gent) emigrovaly desetitisíce vyznavačů protestantské víry na sever a díky kapitálu, znalostem a kultuře přispěly k holandskému zlatému století. Obsazená španělská část trpěla ekonomicky i kulturně, nizozemština byla potlačována. O staletí později pošlapávali nizozemštinu francouzští okupanti, vládnoucí třída v nizozemsky mluvících Flandrech byla pofrancouzštěna. Až Vilém I. Nizozemský dal v roce 1814 nizozemštině stejná práva, jaká měla francouzština. Jenže po belgické revoluci se Flandry staly součástí rodící se Belgie (1830) a jazyk Vlámů – vlámština je vlastně dialektem nizozemštiny – znovu trpěl, vždyť to byla především valonská revoluce.

Belgický novinář Geert van Istendael ve své knize Belgický labyrint, která vyšla i v českém překladu: „Vlámské hnutí je v devatenáctém století amalgámem malých a polovičatých intelektuálů, romanticky žvanivých, špatných spisovatelů, liberálů a několika kněží. Politicky je nejednotné a neobyčejně naivní… Opíralo se přitom o krátké období slávy a prosperity flanderského hrabství ve čtrnáctém století. Z toho vznikl sám pojem Flandry.“

Národovecké vzedmutí Vlámů se nemohlo vyhnout cyklistice. Nejstarší klasika Lutych – Bastogne – Lutych se jela poprvé už v roce 1892, ale to bylo ve francouzsky mluvící jižní části Belgie a Vlámové si žádali svůj závod, který by podpořil jejich národní touhy. V zemi se rozvíjel motorismus, z Anglie se valil do Evropy fotbal. A zároveň v Belgii nastal cyklistický boom, zvláště po roce 1912, kdy belgický cyklista vyhrál poprvé TdF (Odile Defraye). Prvním krokem k závodu všech Vlámů bylo založení nizozemsky psaného sportovního magazínu Sportwereld. Vydávala ho Société Belge d'Imprimerie, jejímž ředitelem byl August De Maeght, a první číslo vyšlo v roce 1912. V tehdejší době bylo obvyklou praxí, že se cyklistické závody zakládaly v rámci propagace sportovních novin a časopisů. Bylo tomu tak i v případě etapového závodu Tour de France, založeného vydavatelem novin L´Auto Henrim Desgrangem. A také v případě nejstarší klasiky Lutych – Bastogne – Lutych, kterou organizovaly francouzsky psané noviny L´Expresse.


Oudenaarde, radnice


Oudenaarde, Centrum Ronde van Vlaanderen


Muur van Geraardsbergen


Muur van Geraardsbergen, kaple nahoře

De Maeght se obklopil schopnými lidmi. Jeho blízkými spolupracovníky byli organizátor sportovních akcí Leon Van Den Haute a novinář Karel Van Wijnendaele. Ten měl na starosti mj. i propagaci nového podniku, který se rodil v hlavách vlámských nadšenců. Závod nemohl mít lepšího propagátora, v jeho hlavě se rodil jako symbol všech Vlámů, čím těžší, tím lepší, čím náročnější povětrnostní podmínky, tím se závod blížil jeho představě fyzicky silného vlámského člověka pracujícího v drsných podmínkách. „Čím horší předpověď počasí, tím lépe. V dešti, větru a bahnu Ronde van Vlaanderen vzkvétá“, popisoval své představy Van Wijnendaele. Už od svého založení byl tedy závod ve Flandrech silně spojen se vzestupem vlámského národovectví a patriotismu.

Konečně! Psal se 25. květen 1913 a start i cíl byly v Gentu, jednom z nejkrásnějších belgických měst. Na start v historickém centru se postavilo 37 cyklistů a o šesté hodině ranní padla historická slova: „Heren vertrekt!“, tedy „Pánové, kupředu!“. Na rozdíl od současného itineráře, který zavádí cyklisty do kopcovitých Arden, se jelo na rovinatých cestách západních i východních Flander. A jaké to tehdy byly cesty. Bylo těsně před první světovou válkou a byly většinou vydlážděné kostkami. Nebylo to tím, že by organizátoři vyhledávali nejhorší silnice v zemi, ale tehdy jen důležité meziměstské silnice byly asfaltované, dlažba z kostek byl levný materiál. Později, ve druhé polovině minulého století, bylo množství venkovských silnic pokryto asfaltem a cyklističtí fanoušci se oprávněně obávali, že jejich milovaný závod ztratí svůj tradiční prvek. Organizátoři museli hledat nové trasy na venkově, mezi úzkými vedlejšími silničkami a výjezdy do prudkých kopců. Z některých se staly symboly Flander, které byly zahrnuty do seznamu vlámského dědictví jako kulturní památky, což znamená, že kostky by z nich zmizet neměly ani v budoucnosti. Například ve městě Kluisbergen v provincii Východní Flandry se rozhodli, že původně plánovaný betonový povrch pro kopec Paterberg bude vydlážděn kostkami a díky tomuto rozhodnutí se Paterberg stal ikonickým kopcem závodu (od roku 1986) a také chráněnou památkou. Mimochodem, za slunečného počasí vypadají venkovské silničky a jejich dlažba ještě mírumilovně, ovšem za deště je jejich kluzký povrch nevyzpytatelný.

Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg

Oude Kwaremont je jeden z nejdelších dlážděných výstupů ve Flandrech s délkou 2200 metrů, převýšení je 93 metrů. Začíná v místě, kde se scházejí silničky Broektestraat a Paddestraat asi kilometr severně od Kluisbergenu. Od začátku úzká silnička, maximálně čtyři kroky. Ovšem úvodní stovky metrů jsou bez dlažby. Průměr stoupání je 4,2 %, maximální sklon 11,6 % leží uprostřed stoupání, které cyklisty zavádí do vesnice Kwaremont. Pokud někdo potřebuje přestávku, hned u trasy je pár podniků včetně In 't Palet na rohu návsi. O víkendu otevřeno až od 14 hodin. Dlažební kostky na Oude Kwaremontu jsou chráněnou památkou od roku 1993, stoupání patří k nejvýznamnějším a nejčastějším v historii Ronde van Vlaanderen (česky Okolo Flander).


Oude Kwaremont


Paterberg


Paterberg, nahoře jsou lavičky


Koppenberg

K úpatí Paterbergu je to z Oude Kwaremontu nejkratší cestou asi 2,5 km. Paterberg je úplně jiná káva, pouze 375 metrů dlouhý, ovšem 12,9 % v průměru, maximální sklon 20 %, převýšení 48 metrů. Jak se blížíte k Paterbergu, zaujme každého stádo lam, místní farmáři jich chovají snad stovky. Pak se na zemi objeví nápis Paterberg a vzápětí šipka do prudkého kopce. Těch 375 metrů je v maličké vlnce, nejprve se cesta stáčí doprava, poté zpět doleva, kdo si chce odpočinout, nahoře jsou lavičky.

Nadmořská výška pouze 78 metrů, délka 550 metrů, převýšení 64 metrů. To je Koppenberg, asi nejzáludnější stoupání Ronde van Vlaanderen s pohnutou historií a dramatickými příběhy. Půlkilometrová boule v západní Belgii, kterou cyklističtí fanoušci milují. Od Paterbergu je to asi šest kilometrů. Odpočíval jsem chvíli dole u paty Koppenbergu, nahoru se vydával jeden bavorák za druhým, měly nějakou „flandrianrally“, určitě to nebyl závod, spíše setkání majitelů kabrioletů a veteránů BMW. A dva starší vozy zažily totéž, co Eddy Merckx a mnozí další, nedaly to, najednou jejich řidiči vycouvali zpět dolů. Před vrcholem Koppenbergu je lavička, dá se odpočinout, pokud nebude příliš zájemců, vpravo se pasou krávy, sem tam projedou cyklisté.

Svou dnešní podobu dostával tzv. monument Ronde van Vlaanderen v 70. letech, kdy pořadatelé zvyšovali počet kopců v itineráři. V roce 1976 se poprvé jelo přes obávaný Koppenberg, jehož kostky a maximum 21,5 procent (průměr je 11,6) donutily dokonce i Eddyho Merckxe sesednout ze sedla a nejdrsnější úsek vyběhnout s kolem v rukách po vzoru cyklokrosařů. Ovšem v roce 1987 byl na nebezpečně úzké a prudké cestě Koppenbergu zezadu sražen doprovodným vozidlem Dán Jesper Skibby. Auto mu přejelo kolo a těsně minulo jeho nohu. Koppenberg po tomto incidentu z itineráře závodu zmizel na dlouhých 15 let, byl považován za příliš brutální a nebezpečný, pořadatelům došla trpělivost. Jenže, znáte to, teprve když o něco přijdeme, zjistíme, jak nám to vlastně chybí. A tak sílila touha o znovuzavedení Koppenbergu do Ronde. Úpravy kostek, v roce 2002 dostal Koppenberg zelenou. V itineráři Ronde van Vlaanderen nechyběl ani letos, jely ho i holky.

Ne každý ale Flandry miluje. Pětinásobný vítěz TdF Bernard Hinault nikdy Ronde van Vlaanderen nevyhrál: „Je těžké vysvětlit, co pro cyklistu znamená Koppenberg. Co jsme komu udělali, že nás poslali do toho pekla!“ Rok 1987 se zapsal do historie nejen případem Skibby. Claude Criquielion se stal prvním a dlouho jediným belgickým frankofonním vítězem v historii závodu. Po něm to dokázal pouze Philippe Gilbert. I tato pouhá dvě vítězství ukazují, že Flandry jsou téměř nedobytné a pokud vítězí Belgičané, jsou to Vlámové.

Oudenaarde, Centrum Ronde van Vlaanderen

Oudenaarde je východiskem k historickým stoupáním Okolo Flander, tedy doslova srdcem legendárního závodu. Na konci hlavního náměstí Markt, které zdobí úchvatná radnice z roku 1536, učebnicový příklad brabantské pozdní gotiky, je Centrum Ronde van Vlaanderen. Hurá do muzea. Nejprve se vstupuje do prodejny suvenýrů, vzadu Peloton Café, muzeum se schovává, musíte po schodech dolů. Vstup 12 eur. Historie Okolo Flander od počátků po současnost (Oudenaarde bylo na trase již inauguračního ročníku a je cílovým místem v posledních letech). Nevýhodou je, že drtivá většina psaných informací je pouze v nizozemštině. Pokud někdo nezná podrobně historii závodu, je možné si vzít audio-průvodce v angličtině.

Muur van Geraardsbergen

Odpočinek a klid najdete ve stínu novobarokní kaple Panny Marie na kopci Oudenberg. Jenže… nahoru vede strmá a úzká cesta s dlažebními kostkami. Muur van Geraardsbergen, francouzsky Mur de Grammont (ovšem nedrážděme ve světě vlámském francouzštinou), je jedno z nejslavnějších cyklistických stoupání ve Flandrech. Nejen Ronde van Vlaanderen, v řadě dalších závodů cyklisté v bolestech stoupali na tuto zeď, mj. Omloop Het Nieuwsblad a Tour de France. Začíná se za mostem přes řeku Dender, jejíž barva má daleko do modrých vod, stoupá se téměř o sto vertikálních metrů na Oudenberg. Přes hlavní náměstí, míjíte kostel svatého Bartoloměje, za ním se před barem Boulevard a fontánou zahne doleva. Tady to ještě není ta pravá Zeď (Muur), ještě kus do kopce mezi domy, od hospůdky De Muur se otáčí doprava a po pár zatáčkách se výrazně zhorší kvalita kostek, vjede se do stínu stromů, tady jsou nejprudší a nejnáročnější úseky. Až se objeví restaurace ´t Hemelryck, poté už na slunci poslední zatáčka ke známé kapli. Jen něco přes kilometr, maximum 20 procent. Odpočinek a klid zde nehledejte ve dnech velkých závodů, během Ronde van Vlaanderen se všude ve městě tísní na 20 tisíc rozvášněných fanoušků.