S taxikáři se nesmlouvá. To zjistíte hned po příletu na letiště Dalaman, kde všechny vítá cedule s cenami. Toto, že je Orient? Žádný taxikář nelomí rukama, že musí živit x dětí, na vše je tabulka. Cena je daná, napsaná, nezměnitelná. Pokud jezdíte po městě, taxikáři zapnou taxametr, vše má pravidla a dodržují se. Taxíků jezdí po městě dost, mají většinou svá centra, na řadě míst je označení taxi a knoflík, který se zmáčkne a prý do několika minut taxi dorazí. Anglicky taxikáři obvykle nemluví, maximálně pár základních slov.

Pokud člověk vybírá hotel na Çalış Plaji (pláž), nejlépe třetí patro. Odtud je z hotelového pokoje nejen nádherný výhled, ale pokud je z venku něco slyšet, je to příboj. Bývá až nečekané ticho, přestože Fethiye a Çalış Plaji jsou turistickou destinací, ve druhé polovině září poloprázdnou. Když zapadne horké slunce, je na balkóně nad promenádou příjemně. Všude spousta restaurací, vkusně postavené stolky podél pláže, trocha stínu díky stříškám nechybí, vůně moře. Ceny rozhodně nejsou nižší než u nás. Cena piva se pohybuje divoce, někde je čepovaný Carlsberg a Efes za 60 až 70 tl, jinde za 120, rozdíly až překvapivé. Cena sea večeře stoupá ke čtyřem stovkám v korunách, podobně i pořádný kus masa. Místní toulaví psi, kteří občas zavítají i do zahrádek restaurací, jsou klidní a hodní. A především je o ně postaráno, mají řemínek kolem krku, v uchu čip, je zjevné, že jsou vyšetření a sledovaní. Sem tam vidíme dokonce venkovní psí boudy, takže mají i nějaký domov.

Starověký Telmessos

Památkou na starověký Telmessos jsou ruiny antického divadla, v současnosti oplocené a nepřístupné, pracuje se na nich. Nad městem jsou skalní hrobky z dávných lýkijských časů, nejzachovalejší je známá jako Amyntas. Taxikář si s výrazem „rock tombs“ nevěděl rady, opakoval „old town“, až na Amyntas zareagoval. Z hotelu na pláži Calis je to do starého města, nad nímž se ve skalách hrobky nacházejí, asi 7 km, což v turecké měně (TRY nebo tl) vyšlo na 184 (1 euro je asi 28 tureckých lir, podzim 2023). Vstup do areálu 60 tl. Hrobka pochází ze 4. století před naším letopočtem, jméno Amyntas má původ ve jménu majitele, které je známé z nápisu „Amyntou tou Ermagiou“. což znamená „Amyntas, syn Hermagiův“. Seshora je krásný výhled na město a pobřeží, několik ostrovů, na které si lze koupit i výlet lodí (12 islands), což obsahuje výlet od rána do pozdního odpoledne a spoustu koupání, jsou to ale jen místní ostrůvky, které vidíme z pobřeží. Zajímavější by byl např. Gemiler, pokud vyjde čas.


Nad městem jsou skalní hrobky z dávných lýkijských časů


Fethiye, výhled od hrobky Amyntas


Prastaré sarkofágy zdobí někdy i ulice Fethiye


Dlouhá promenáda podél pláže se spoustou restaurací a rybích pochoutek

Telmessos bývalo vzkvétající město v dobách, kdy na dnešním západním pobřeží Turecka žily národy hovořící řecky. Telmessos byl součástí Lýkijské ligy, přestože nepatřil mezi nejvýznamnější města (Xanthos, Patara, Olympos, Tlos, Myra). Starověká Lýkie byla krajem sarkofágů a skalních hrobů, v současnosti jsou hosté přitahováni nádhernými plážemi. Lýkie i se svými obyvateli byla prakticky zničena a rozprášena v 8. století, kdy se na pobřeží pravidelně hrnuli rabující arabští nájezdníci, nedávno sjednocení pod praporem islámu, zkázu dokonala děsuplná zemětřesení a morové epidemie. Hornatá lýkijská krajina s okouzlujícím pobřežím byla vysídlena, říše přestala existovat. Noví obyvatelé přicházeli pomalu a přicházeli ze západu i z východu, tedy Řekové i Turci.

Stezka Kayaköy – Ölüdeniz

V současnosti již Řekové v regionu nežijí. Jeden z důkazů je nedaleko, ze starého města Fethiye je to asi 9 kilometrů k opuštěné vesnici kdysi řeckých obyvatel Osmanské říše – Kayaköy. Taxíkem opět podle tabulek, vyšlo to asi na naši pětistovku. Po řecko-turecké válce byli v roce 1923 řečtí křesťané odsunuti v rámci výměny obyvatel. Kayaköy jsou v současnosti ruiny domů a kostela v zalesněných svazích, nad vším vlaje turecká vlajka. A platí se vstupné 60 tl. Vede odtud stezka vysoko nad mořem ke známé pláži Ölüdeniz. Je dobře značená, přesto se pozornost vyplatí, zvláště v případě několika nenápadných šipek na kamenech, vede v náročném, někdy dost nepřehledném převážně kamenitém terénu. Nejprve do kopce, nahoře se otevřou výhledy na ostrov Gemiler, úchvatné pobřeží a jeho zátoky. Nezapomenout vodu, případně koupit u vchodu do Kayaköy.

Ölüdeniz vypadá z výšky nádherně, zblízka přeplněně. Kolem laguny jsou dražší plážové resorty, kousek dále volně přístupná pláž Belcekiz, kam chodí turisté i místní. Zajímavé setkání kultur, ženy v miniaturních plavkách i ženy zahalené od vlasů k patám, také se koupají, někdy použijí kruh do vody, neboť neumějí plavat. Nad hlavami paraglidingová křídla, najednou je jich k vidění i deset, asi dva kilometry od moře je spodní stanice lanovky na téměř dvoutisícovou horu Babadag, z ní se létá. Pěší túra nahoru je nepochybně fyzickým utrpením, jde se od moře, trasa je dlouhá asi 27 kilometrů. Město Ölüdeniz vyniká pouze turistickým nevkusem, bydlení zde nedoporučujeme, lepší je Fethiye. Zpět do Fethiye jezdí od pláže Belcekiz minibusy, 42 tl za osobu, jízda trvá asi 30 minut.


Kayaköy


Pláž Ölüdeniz


Pláž Ölüdeniz zblízka, bohužel, přeplněná


Ostrov Gemiler

Ostrov Gemiler

Nevyzkoušeno, ale pokud vyjde čas, zajímavě vypadá ostrov Gemiler, ovšem jak se na něj dostat, pokud nemáte vlastní loď… Ostrov je známý i pod jménem St. Nicholas, kdysi býval prosperujícím byzantským osídlením, dochovala se spousta atraktivních ruin – pozůstatky několika kostelů s mozaikovými podlahami, kamenné cisterny i dlouhá kamenná chodba, jakási křížová cesta.

K pláži Gemiler se lze dostat pěšky, využít taxi, což z Ölüdeniz nebo Fethiye bude drahé, zřejmě tam jezdí občas autobus. A z pláže na ostrov lodí, snad u ní nějaké kotví a čekají na zákazníky, při smlouvání ale budou jejich majitelé ve zřetelné výhodě, za pár lir to nebude. Plavání bych nedoporučil, je to nejméně půl kilometru. Z Ölüdeniz si lze zaplatit výlet lodí, ovšem jejich program zahrnuje více ostrovů a delší trasu a na Gemileru zakotví asi na 45 minut, což, pokud někdo chce více času na poznání ostrova a koupání na jeho plážích, není vhodná možnost. Snad lze zamluvit v Ölüdeniz soukromé lodě, nějaké vodní taxi, které člověka na Gemiler dopraví a později k večeru se pro něj vrátí, opět, nejlevnější to nebude. Na ostrově se platí vstupné, není na něm žádné ubytování.

Do Řecka to z Fethiye není daleko

Například se společností Sky Marine lze podniknout jednodenní výlet na Rhodos. Ráno tam, odpoledne zpět. Plavba trvá něco přes hodinu a půl. Začátkem 16. století byl Řádem johanitů ovládaný Rhodos trnem v oku nejslavnějšího sultána Osmanské říše Sulejmana I., zvaného Nádherný či Zákonodárce. Není divu, že se v té době stal Rhodos nejmocněji opevněnou baštou křesťanského světa. A ta opevnění přežila až do dnešních časů, historické jádro s palácem velmistrů patří mezi nejzachovalejší středověká města Evropy. Nevýhodou výletu je překročení hranic mezi Tureckem a Řeckem, ale vše probíhá hladce, přestože nikoli nejrychleji. Požaduje se check-in hodinu předem v přístavu, pasová kontrola, klasická kontrola zavazadel (na jednodenní výlet se hodí spíše baťůžek). Nikdo nezdržuje, nakouknutí do pasu, počítače, razítko a jste za hranicí. Nepraktická je pouze nutnost vyzvednutí jízdenek v kanceláři Sky Marine nejpozději hodinu před odjezdem, přestože si zaplatíte cestu předem online.

Kde se vzalo jméno Fethiye

Telmessos byl v pozdních antických časech zapomenut, až někdy na přelomu 12. a 13. století se na jeho troskách objevuje město nové – Makri, což je řecký název. S příchodem osmanské (turecké) nadvlády se mění na Meğri. Až do začátku 20. století má početnou řeckou populaci, vyhnaní Řekové poté založili Nea Makri nedaleko Marathónu a Atén. Jméno Fethiye se na scéně objevuje až před 1. světovou válkou, Mehmet Fethi Bey byl prvním tureckým pilotem, ale i prvním mrtvým tureckým pilotem, zemřel v roce 1914. Vláda uvadající Osmanské říše potřebovala zvýšit svou prestiž a zakoupila dvoumístný Blériot XI. S ním měl Mehmet Fethi Bey letět přes tři kontinenty na trase Istanbul – Damašek – Káhira. Cíle v Egyptě ale nedosáhl.

Fethiye je pro každého. Všude v okolí koupání v tyrkysově modrém moři, nad nímž se prudce tyčí dvoutisícové hory. Antické památky, dlouhá promenáda podél pláže se spoustou restaurací a rybích pochoutek, starý bazar. Zároveň je Fethiye vhodným východiskem k nespočtu výletů do blízkého i dalekého okolí, od pláže Iztuzu a řeky Dalyan západním směrem, po starověkou Pinaru a předlouhou pláž Patara směrem jihovýchodním. A kdo dorazí spíše až ve druhé polovině září, nenarazí na masovou turistiku.