Most je nejlepší fotit z pravého břehu Otavy od hradu směrem po proudu. Důvodem je nejen slunce, ale především zástavba na levém břehu má malebnější charakter díky vydařené rekonstrukci v 90. letech. Naopak „socialistická“ architektura, která na pravém břehu od 50. let minulého století nahrazovala původní zbořené domy, zničila zřejmě navždy půvab této strany řeky. Na levém nábřeží je dostatek laviček k posezení ve slunečných dnech. Přibližně čtyři stovky metrů proti proudu podél hradu, jezu a Křižíkovy elektrárny (nejstarší veřejná fungující hydroelektrárna v Čechách, dočasně nepřístupná) dojdete z obou stran přes lávku na ostrůvek, z jehož východního konce je na hrad a náš nejstarší most fajnový výhled. A nechybí tam posezení, v listopadové dny volné, v teplé letní nepochybně pravidelně obsazené.

Nejstarší písemná zmínka o městu Písek je v listině krále Václava I. z roku 1243, tento letopočet je, možná nepřesně, považován za rok založení města, slavilo tedy již 780 let. Václav I. měl před sebou ještě asi deset let vlády, ovšem byl to zřejmě především jeho syn a následník – král Přemysl Otakar II. – kdo má zásluhu na rozvoji Písku, hradu i kamenného mostu. Přemysl Otakar II. v Písku často pobýval, trávil v něm se svou družinou i celé měsíce, dá se říci, že se z jeho oblíbeného (a královského) města stávala občasná rezidence. Podstatným důvodem založení hradu a města byly zlatonosné písky řeky Otavy, postupně se ovšem Písek stával důležitým střediskem obchodní cesty, která navazovala na Zlatou stezku. Tímto až romantickým názvem je označován systém obchodních cest, které ve středověku spojovaly biskupský Pasov na Dunaji s českými městy. Asi nejznámější je prachatická větev, přes níž k nám proudila především sůl.


Kamenný most z pravého břehu Otavy


Z lavičky na levém břehu Otavy


Výhled z ostrova, vzadu na pravém břehu „socialistická“ výstavba


Z levého břehu, vpravo písecký hrad, v němž pobývalo pět českých králů

Most, spojující břehy Otavy, stavěla dle dochovaných kamenických značek písecko-zvíkovská stavební huť. Má sedm oblouků, měří včetně předmostí 109,75 m., délka mezi krajními pilíři je přes 91 m., šířka 6,25 m., výška nad hladinou přes 5 m. Nejstarší písemná zmínka o mostu je z roku 1347, Karel IV. tehdy přikázal, aby pokuty vybrané ve městě Písku sloužily k udržování mostu. Současný kamenný most ovšem nevypadá jako v časech pátého českého krále Přemysla Otakara II. V seznamu památek České republiky se nepochybně jedná o významný zápis, ovšem zodpovědné úřady nedoporučily podat návrh na jeho zapsání na listinu památek UNESCO. Jeho evropský význam není nijak zásadní (ve střední Evropě stojí například starší a mnohem delší most v Řezně) a především několik originálních prvků mostu dávno zmizelo. Původně stály na jeho koncích věže, podobně jako u Karlova mostu v Praze, dodnes se dokonce spekuluje, kolik měl původně oblouků.

Zavinila to povodeň v roce 1767, rozlámaný ledový příkrov a množství vody strhly levou část mostu i s věží. Most byl opraven s tím, že místo dvou oblouků byl postaven pouze jeden s cílem zvýšit propustnost. Měl nejstarší most v našich zemích původně osm oblouků? To je nezodpovězená otázka, odpověď ano je zpochybněna. V materiálech píseckého muzea se totiž dočteme: „Nově vytvořený model rekonstruuje most v původní podobě jako devítiobloukový, oproti současným sedmi obloukům. V podstatě se nepochybuje o tom, že po povodni, spojené s ledovou dřenicí v roce 1767, poničivší most a způsobivší i zřícení levobřežní mostecké věže, byly dva stržené oblouky původní nahrazeny nynějším segmentovým obloukem o větším rozpětí. Podivné pravobřežní zakončení mostu však prozatím pozornost nevzbudilo. Podivné v tom smyslu, že pilíř, který byl postaven jako samostatný, tedy obtékaný vodou z obou stran, jak dokládá břit na návodní straně i jeho utváření na straně povodní, je v současnosti pohlcován ze severu tarasní zdí a z jihu valem novodobé regulace nábřeží. Logickým vysvětlením by bylo, že před těmito úpravy se zde nalézal ještě jeden mostní oblouk a pravobřežní mostecká věž tak nestála na patě mostu, nýbrž na jeho posledním pilíři. O podobě této věže nevíme mnoho, přece jen však o trochu více než o levobřežní.“ Mostní věž na pravém břehu byla v roce 1825 stržena z důvodů rozšiřující se dopravy.


Nejstarší most nad Otavou


Kamenný most od zdi hradu


Všude spousta laviček k posezení


Kamenný most v Písku

Nejen přesné datum stavby a počet oblouků píseckého mostu jsou zahaleny tajemstvím. Nejasnosti panují i ohledně jeho jména. Na Wikipedii se lze dočíst: „Neoficiálně se most jmenuje Jelení, je tomu podle pověsti proto, že ve středověku bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat podle prvního, kdo přes něj přejde na druhý břeh Otavy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal a prvním chodcem se stal jelen z blízkých lesů.“ To je pravděpodobně nepodložená legenda mnohem mladšího data, kdo ví, kdy se objevila. Zdá se, že most od svého postavení neměl oficiální název. Nebyl nutný, žádný další most přes Otavu až do 20. století v Písku postaven nebyl. Většina obyvatel Písku mu zřejmě dodnes říká starý most. Až v roce 2007 písecké úřady schválily nový oficiální název – Kamenný most.

Nejistý je i způsob stavby mostu, udává se, že byl stavěn na suchu, řeka tehdy snad tekla jiným korytem a do nového byla svedena po jeho postavení. Případně, že tekla v mělkém korytu, což umožnilo ohradit postupně části dna a základy pilířů zahloubit do skalního podloží řeky, takové postupy používali již staří Římané. Stabilita pilířů je zvýšena právě jejich zapuštěním do skalnatého lůžka. Méně pravděpodobnou variantou je, že byl před stavbou tok Otavy odchýlen do umělého řečiště.

Ve středověku projížděly přes most možná stovky vozů s nákladem denně, provoz na něm vydržel až donedávna. Poslední autobus přes něj přejel v roce 1993, od té doby je pro dopravu uzavřen. Bylo to před generální rekonstrukcí trvající až do roku 1996. V roce 2002 přežil písecký most katastrofální povodeň, která strhla kamenné zábradlí. Když se za nejvyšší kulminace přes most hnala voda, vidět byl pouze kříž a špičky soch. V roce 2007 se i Pískem přehnal orkán Kyrill, který zlomil kříž s Kristem a strhl ho do rozbouřených vod. Kříž byl vyloven potápěči bez vážnějšího poničení a uvnitř byly objeveny dokumenty, které tam umístili v roce 1959 při tehdejších opravách představitelé města. Byl mezi nimi i vzkaz budoucím generacím: „Jsme přesvědčeni, že vy všichni v době, když znovu bude prováděna oprava této historické památky, budete žít v komunistické společnosti, která v naší současné generaci je ještě toužebnou perspektivou.“ Kříž byl na střední pilíř mostu umístěn v roce 1687, čtyři kamenné sochy až v průběhu 18. století, nejstarší je sousoší sv. Jana Nepomuckého a dvou andělů (v současnosti jsou na mostě jejich kopie).

Byl druhým kamenným mostem v Čechách. Starším byl pouze Juditin most v Praze, předchůdce Karlova mostu postavený italskými mistry v letech 1158 až 1172. Ovšem Juditin most dávno neexistuje, zničila ho povodeň v roce 1342.